Čtvrtek 25.07.2024, sv. Jakub Starší, sv. Kryštof, Jakub
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Tři vztahy, které byl člověk povolán žít

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

Tři vztahy, které byl člověk povolán žít9:30
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.14 MB]

Bratři a sestry, texty, které uslyšíme letos v době postní v nedělních čteních, tak byly určeny k výuce katechumenů, tedy těch, kdo se připravovali na křest. A jednak tam jde o to, aby ti katechumeni poznali, co v jejich životě bylo špatně, aby to dokázali změnit, ale také vlastně aby se připravili na to, že ta změna nebude snadná. Že ta změna bude obtížná. A proto vlastně na samotný začátek toho vyučování byl zařazen příběh o tom, že i Boží Syn Ježíš Kristus byl pokoušen.

Jednak tam jde o hledání odpovědi na otázku, jestli Adam a Eva, první lidé, mohli obstát. Protože mnozí říkali: „To se snad ani nedalo.“ Ale právě tady při tom Ježíšově příběhu zjišťujeme nebo máme zjistit, že ano, že se to dá. Máme si uvědomit, že dobro je silnější než zlo, a pokud člověk takzvaně nekapituluje, tak to dobro vítězí.

Jde tam vlastně také o to, že si máme uvědomit tu první věc, že pokušení přichází v okamžiku, kdy člověk začíná něco dobrého, kdy chce člověk změnit něco k lepšímu. Pokud člověk o nic neusiluje, nic nechce měnit k tomu dobrému, pokušení nepřijde. Ale přijde právě v okamžiku, kdy člověk si řekne: „Tak dobře, a já začnu na tom pracovat.“

Takové první základní pokušení je, že ten Zlý mu řekne: „Dobře, ale až zítra. Dneska ne. Dneska si nekaž den. Až zítra.“ To je první. A potom vlastně přicházejí další a další.

Evangelista nám říká, že Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť. To znamená, že tedy vlastně i toto pokušení bylo v plánu. Ježíš to dovolil nebo Bůh dovolil, aby on byl pokušen, aby jeho syn byl pokoušen. Není to Bůh, kdo pokouší. Aby byl pokoušen od ďábla.

Ale byl vyveden na poušť. Poušť je místo, kam se, řekněme, v té duchovní rovině dostali právě ti první lidé, když odmítli Boha, když ho neposlechli. Dostali se na jakousi duchovní poušť. Izraelité se dostali na poušť, když vyšli z Egypta. Bůh je z Egypta vyvedl. Ale potom byli na té poušti 40 let, kdy se učili být jeho lidem. To už za ně Bůh udělat nemohl.

Poušť je místo, kde je také člověk sám. Je to nutné si toto uvědomit, protože když jsme mezi lidmi, tak se domníváme, že to zlo nebo do peklo, že způsobují lidé kolem nás. V okamžiku, kdy je člověk sám, tak si uvědomí, že ten nepřítel je ve mně, je v každém z nás. Záleží, kolik mu dopřejeme místa, nakolik ho k sobě pustíme a nakolik mu budeme naslouchat.

Ta Ježíšova pokušení vlastně jsou proti vztahům. Člověk byl povolán k tomu, aby žil na této zemi tři vztahy: vztah k věcem, vztah k osobám a vztah k Bohu. A v každém vztahu musí být vždycky nejméně dva. Když tam nejsou aspoň ti dva, tak to není vztah. A ten Zlý vstupuje do této harmonie a namlouvá člověku a říká: „Ty se musíš zabezpečit. Nedívej se kolem sebe na ty druhé, ale hlavně se dívej na sebe, abys ty byl v bezpečí, aby tvůj život byl v bezpečí. A musíš si k tomu zařídit všechno, co je potřeba. To znamená obstarat věci, mít plnou špajzku, mít životní pojištění, mít známosti v tom smyslu jako nečestné známosti, nějaké konexe, které tě budou chránit, když by na to přišlo a tak dále.“

Ale toto ničí vztah, protože v okamžiku, kdy člověk se rozhodne „já se zabezpečím“, tak už vlastně tam není ten druhý. Tam přestává být místo pro toho druhého a už tam nastupuje jenom ta samota.

Paradoxně, bratři a sestry, západní civilizace nebo to, co nazýváme tou západní civilizací, ve 21. století je posedlá bezpečím života. Zabezpečit svůj život, aby nás nic neohrožovalo. Jenže ono to nejde. Vždycky se něco objeví, vždycky něco přijde. Ať už válka nebo nějaká krize, já nevím, hospodářská, migrační nebo v tuto chvíli nemoc. A lidé panikaří. Panikaří, propadají depresi a zapomínají, že vlastně ta ochrana nám byla nabídnuta jako dar.

Ta ironie a ten paradox je v tom, že to, co nám Bůh nabízí jako dar, my se někdy snažíme ukrást, a to je právě ten špatný přístup.

Ona, řekli bychom, většina zla začíná z dobrého úmyslu. „Přistoupil pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Syn Boží…‘“ On je Syn Boží. On by to měl přece říct, že je Syn Boží. Na tom není nic špatného. Otázka je, jaké k tomu použije prostředky. Vyhlášení, že Ježíš z Nazareta je Syn Boží, to je cíl, a teď jde o to, jaké se k tomu použijí prostředky. A ten ďábel mu nabízí špatné prostředky, špatný prostředek: „Tak se ukaž. Ukaž se, že ty na to máš.“ A tady právě je, jak se říká, zakopaný pes a tady je ten problém, že my někdy (neříkám, že vždycky nebo takhle, ale někdy) použijeme špatné prostředky. Necháme se svést k tomu použít tyto špatné prostředky k dosažení dobrého cíle.

Máme si uvědomit, že ten Zlý je inteligentní, protože Ježíš mu odpoví: „Je psáno, nejen z chleba…“

V tom druhém, prostředním příběhu vlastně, v té kapitole toho příběhu, ten Zlý použije tu Ježíšovu odpověď: „Jsi-li Syn Boží, svrhni se dolů, protože je přece psáno…“

Ježíš odpoví zase jinak a dá na srozuměnou, že není možné vytrhávat ty věty z kontextu. Právě jde o to, čemu se říká celkový obraz.

Bratři a sestry, když slyšíme to slovo pokušení, tak samozřejmě už nás tak začne mrazit. Řecké slovo, řecký termín pro pokušení je peiro a pokoušet je peirazo. My to slovo známe, peiro = pero. Z toho je české pero. A jak vypadalo klasické inkoustové pero? No, bylo do špičky. Ten výraz peiro znamená taky špička. A to pokušení je právě taková špička. Přijde, kdy to nečekáme. Přijde v oblasti, kde jsme si mysleli, že už jsme to všechno zvládli a že už je to za námi.

Také vlastně u Pána Ježíše, to říká svatý Lukáš, že ten Zlý ho opustil do určené chvíle. Ta chvíle potom přišla vlastně na Zelený čtvrtek v Getsemanské zahradě. A tak i my si máme uvědomit, že je to něco, co se opakuje, ale my máme zůstat klidní, máme si v tu chvíli uvědomit: „Ano, i na Pána Ježíše to takto přišlo. I on byl pokoušen, ale on obstál. A neobstojím já, když budu spoléhat jenom na sebe, ale obstojím tenkrát, když budu usilovat o to, abych žil dobře to, k čemu jsem povolán, tedy vztahy k věcem, k druhým lidem i k Pánu Bohu.“

Kéž nás příklad Božího Syna posiluje a kéž nás on chrání v každém pokušení.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


O pokušení

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

O pokušení8:17


A je to opravdu vážné?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

A je to opravdu vážné?8:03
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.78 MB]

Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli dva příběhy, které jsou myšlenkově, nebo řekli bychom opravdu i ideově naprosto protichůdné. V prvním čtení je to vyprávění o tom, jak se člověk pokusil, řečeno dnešní terminologií, ukrást Bohu jeho autorská práva.    Více...


Je možné obstát

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

Je možné obstát12:41
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.35 MB]

Bratři a sestry, a nás čeká úkol zamyslet se nad otázkami, které už si kladli lidé odedávna: odkud jsme přišli na tenhle svět, jaký je náš úkol na tomto světě, jaké je naše poslání a co s námi bude, až z tohoto světa odejdeme.    Více...


Jak vypadá zlo?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.02.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

Jak vypadá zlo?10:42
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.71 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, vlastně všechny dnešní texty mluví o hříchu, o vině, o následcích. To je první myšlenka, kterou bychom si z dnešní neděle měli odnést: naše jednání nikdy není izolované, naše jednání má vždycky nějaké důsledky a je jedno, jestli je to jednání dobré nebo špatné – vždycky tam budou nějaké následky.    Více...


V zápase se zlem nejsme sami

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

V zápase se zlem nejsme sami16:00
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 3.46 MB]

Bratři a sestry, co nám chtějí připomenout dnešní texty? Chtějí nám na jedné straně připomenout to, že se setkáváme se zlem. Můžeme říct, že to zlo nás vlastně i vyhledává. Na druhé straně nám dnešní texty chtějí připomenout, že tady v tomto setkání se zlem, v tom zápase se zlem, nejsme sami.    Více...


Půst pasivní, půst aktivní

P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
17.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

Bratři a sestry, milé děti, církev je často přirovnávána nebo označována jako tělo Kristovo. Kristus je hlava a my jsme části. A jsme svědky toho, že každé tělo bývá během svého života nemocné. Asi nikdo z nás tady nebyl celý život zdravý, určitě aspoň jednou nás schvátila nějaká ta choroba. Některé nemoci – s těmi si poradí tělo samo, některé je třeba intenzivně léčit. Jak však léčit slabou víru, jak léčit to, že jsem se odklonil od cesty pravdy, od cesty svatosti, od cesty vedoucí k Bohu? Církev odedávna hlásá pět takových prostředků: půst, modlitba, almužna, pouť a vzdělávání ve víře.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.