Čtvrtek 25.07.2024, sv. Jakub Starší, sv. Kryštof, Jakub
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Jak vypadá zlo?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.02.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

Jak vypadá zlo?10:42
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.71 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, vlastně všechny dnešní texty mluví o hříchu, o vině, o následcích. To je první myšlenka, kterou bychom si z dnešní neděle měli odnést: naše jednání nikdy není izolované, naše jednání má vždycky nějaké důsledky a je jedno, jestli je to jednání dobré nebo špatné – vždycky tam budou nějaké následky. Samozřejmě, když je to dobré jednání, tak dobré následky, když to bude něco zlého, tak to budou zlé důsledky.

První čtení nám předložilo ten známý příběh o tom, jak Adam s Evou neposlechli. Je to příběh, který koneckonců známe, takže už jsme o něm i rozjímali, a je to příběh, je to obraz, takže není pro nás těžké „udržet myšlenky“, sledovat ho.

Já bych z toho vybral pouze jednu jedinou myšlenku, a sice: Jakou tvář má zlo? Sympatickou nebo nesympatickou? Jak vypadá zlo?

My si zlo představujeme jako nesympatického člověka, minimálně jako člověka, který se mračí. Ale často si ho představíme, jako nějakého „trhana“, někoho, kdo je oblečený to nějakých hadrů, kdo kolem sebe šíří zápach, kdo prostě je nehezký. Ale to je naprosto klamná představa. Právě v tom příběhu Adama a Evy se také mluví o tom, že to ovoce bylo „lákavé na pohled, chutné k jídlu“. To zlo mívá často velmi přívětivou tvář.

Italský režisér Pazolini, který natočil Matoušovo evangelium, tak když došel tady k té scéně pokušení, tak Ježíšovi přichází naproti takový mladý sympatický muž. A tento „sympaťák“ mu dělá ty návrhy: Když se mi budeš klanět, když tady uděláš pro moje potěšení ze sebe kejklíře a podobně.

Bratři a sestry, zlo na sebe umí brát velmi lákavé podoby – právě proto, aby nás oklamalo, aby nás přelstilo. Je na nás, abychom tomuto nepodlehli, abychom se nenechali oklamat.

Ve druhém čtení mluví apoštol Pavel v podstatě o tom stejném, co bylo v prvním čtení, ale nepoužívá žádný příběh, není tam děj, a tak je těžké ho sledovat. Ten text byl delší než jedna stránka a člověk když to vyslechne, upřímně, tak na konci řekne: „Nevím, o čem to bylo na začátku.“ Je těžké držet krok s Pavlem v jeho myšlenkovém pochodu a myslíme si často, že se nás to netýká, že je to odtržené od života, ale není to tak. Ten Pavel tam řeší otázky, které si klademe i my: skrze neposlušnost jednoho vstoupil hřích a zlo na tento svět. Dotklo se to všech.

Kdy to řešíme? Třeba v okamžiku, kdy nás potká nějaké neštěstí nebo kdy onemocníme a ptáme se a říkáme si „Proč já?“ Nebo ještě víc se nás to dotkne v okamžiku, kdy třeba onemocní nějaké dítě anebo když přijde na svět nemocné, postižené dítě, a je jedno, jestli je postižené na těle nebo na duši. Tak se ptáme a říkáme: „Proč?“ A odpověď je právě tady u toho svatého Pavla: protože skrze jednoho! Skrze jednoho přišla smrt a utrpení, a skrze Jednoho přišla taky záchrana.

On ten text apoštola Pavla pro nás je takový dost těžký. Ona je to často totiž slovní hříčka, protože hebrejsky člověk se řekne „adam“, a tak když bychom tam vlastně místo každého toho slovíčka člověk dali Adam, tak on tam právě říká: „Skrze prvního Adama, prvního člověka, přišlo zlo. Skrze druhého Adama, Krista, přišla záchrana.“ Pavel si tam tak pohrává s těmi slovy a chce tím vlastně vysvětlit to, co se děje kolem nás každý den.

Našel jsem si jeden takový příběh. Je o klučinovi, který se velmi vztekal, hodně, moc. Jeho rodiče už nevěděli, co s ním, a přemýšleli, jak mu pomoct, aby se zlepšil. Jednoho dne tatínek před tohoto chlapce postavil kilo hřebíků a kladívko a říká mu: „Víš, vždycky, když to na tebe přijde, a budeš mít chuť zase tady něco předvádět z těch svých kousků, tak si vezmeš jeden hřebík, kladívko a půjdeš k plotu támhle dozadu, aby ta vostuda nebyla tak velká, a zatlučeš do plotu za barákem hřebík.“

V příběhu se vypráví, že první den šel chlapec k plotu třicetsedmkrát. Potom se postupně začal ovládat. Jednak teda si řekl: „Aby rodiče viděli, že to zvládnu,“ a jednak ho taky pořád nebavilo běhat k plotu s těmi hřebíky. Tak toho ubývalo, až jednoho dne říká svému otci: „Táto, už dva dni jsem nebyl u plotu, už dva dni se držím.“ A táta říká: „Tak ještě chvíli počkáme.“

Když to bylo asi týden a kluk se pořád držel, tak táta ho vzal k plotu a měl s sebou jiné nářadí. Ale předtím mu říká: „Je to dobře, že se už se takhle ovládáš, že sis dokázal poručit, že už nejsi takovou hříčkou těch svých špatných nálad, ale dobře víš, určitě chápeš, že to nestačí – že nestačí jenom nekonat zlo, ale že je potřeba konat dobro. Teď sáhl do kapsy, vytáhl kleště a povídá: „Za každý dobrý skutek, který uděláš, jeden hřebík vytáhneš.“ Kluk se na to trošku zatvářil divně, ale říká si: „Budiž. Ukážu tátovi, že na to mám.“

A tak zase chodil k plotu a vytahoval hřebíky za dobré skutky, které udělal, a jednoho dne hlásí svému otci: „Tati, v plotu už není žádný hřebík. Už jsou všechny venku.“

Tatínek ho zase vzal k tomu plotu a říká: „Je to dobře. Určitě jsi na sobě pracoval, udělal jsi mnoho dobrého. Ale podívej se na ten plot. Jsou v něm díry. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl na začátku.“

Bratři a setry, a v našem životě je to úplně stejně. My jednak nedokážeme ovládnout úplně všechno. Myslím si, že když bychom třeba i některý den dokázali se ovládat tak, že bychom nešli k plotu s hřebíkem a kladívkem, tak že je to záležitost dvou tří dnů a potom bychom zase už museli jít, protože by se něco ukázalo, zjistili bychom, že se nedokážeme takhle ovládnout. Konec konců i o tom mluví svatý Pavel kousek dál, to jsme dnes nečetli. On říká, že každý člověk je sám pro sebe často hádankou, protože bychom chtěli konat dobro a nekonáme ho, a konáme zlo, které bychom konat nechtěli. Že si dáváme předsevzetí a nedokážeme je splnit.

Ale zpět k tomu našemu příběhu. Je někdo, kdo to dokáže – kdo dokáže, obrazně řečeno, ten plot našeho života zacelit tak, jako by se tam nic nestalo.

Ten příběh o plotu, o chlapci, nám chce říct ještě jednu důležitou věc: že než odstraňovat následky zla, je daleko účinnější právě tomu zlu předcházet, nenechat to zlo vstoupit do svého života, nenechat se jím ovládnout.

Co to je zlo? Co je to hřích? To je to, když člověk nepočítá ve svém životě s Bohem. Adam a Eva si mysleli, že tu situaci zvládnou sami, a říkali vlastně: „Bože, my Tě nepotřebujeme, my na to máme.“

Postní doba nám má také připomenou to, že my na to nemáme a že to chceme právě Bohu říct, že mu chceme říct: „Ano, my Tě potřebujeme. My potřebujeme, abys byl s námi. My potřebujeme vidět Tvůj příklad, my potřebujeme Tvou pomoc, Tvou posilu.“

Je jedno, jestli si vzpomeneme na Adama a Evu, je jedno, jestli si vzpomeneme na Kristovo pokušení na poušti nebo na ten příběh o klukovi, který chodil zatloukat a vytahovat hřebíky, ale to všechno nám má pomoci v tom, abychom řekli: „Bože, my Tě potřebujeme. Potřebujeme Tvou pomoc, potřebujeme Tvoje odpuštění.“



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


O pokušení

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

O pokušení8:17


Tři vztahy, které byl člověk povolán žít

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

Tři vztahy, které byl člověk povolán žít9:30
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.14 MB]

Bratři a sestry, texty, které uslyšíme letos v době postní v nedělních čteních, tak byly určeny k výuce katechumenů, tedy těch, kdo se připravovali na křest. A jednak tam jde o to, aby ti katechumeni poznali, co v jejich životě bylo špatně, aby to dokázali změnit, ale také vlastně aby se připravili na to, že ta změna nebude snadná.    Více...


A je to opravdu vážné?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

A je to opravdu vážné?8:03
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.78 MB]

Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli dva příběhy, které jsou myšlenkově, nebo řekli bychom opravdu i ideově naprosto protichůdné. V prvním čtení je to vyprávění o tom, jak se člověk pokusil, řečeno dnešní terminologií, ukrást Bohu jeho autorská práva.    Více...


Je možné obstát

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

Je možné obstát12:41
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.35 MB]

Bratři a sestry, a nás čeká úkol zamyslet se nad otázkami, které už si kladli lidé odedávna: odkud jsme přišli na tenhle svět, jaký je náš úkol na tomto světě, jaké je naše poslání a co s námi bude, až z tohoto světa odejdeme.    Více...


V zápase se zlem nejsme sami

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

V zápase se zlem nejsme sami16:00
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 3.46 MB]

Bratři a sestry, co nám chtějí připomenout dnešní texty? Chtějí nám na jedné straně připomenout to, že se setkáváme se zlem. Můžeme říct, že to zlo nás vlastně i vyhledává. Na druhé straně nám dnešní texty chtějí připomenout, že tady v tomto setkání se zlem, v tom zápase se zlem, nejsme sami.    Více...


Půst pasivní, půst aktivní

P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
17.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;

Bratři a sestry, milé děti, církev je často přirovnávána nebo označována jako tělo Kristovo. Kristus je hlava a my jsme části. A jsme svědky toho, že každé tělo bývá během svého života nemocné. Asi nikdo z nás tady nebyl celý život zdravý, určitě aspoň jednou nás schvátila nějaká ta choroba. Některé nemoci – s těmi si poradí tělo samo, některé je třeba intenzivně léčit. Jak však léčit slabou víru, jak léčit to, že jsem se odklonil od cesty pravdy, od cesty svatosti, od cesty vedoucí k Bohu? Církev odedávna hlásá pět takových prostředků: půst, modlitba, almužna, pouť a vzdělávání ve víře.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.