Rubrika
HomilieOprava obrazu Boha
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní texty jsou takové cestovní. Vlastně vypovídají, mluví o tom, že člověk je na cestě. První čtení – skutečná cesta Izraelitů. Evangelní podobenství o, řekli bychom, takové té duchovní cestě, duchovní náplni života.
Začněme u té reální cesty, protože i my se velmi často pohybujeme reálně. Izraelité se dostávají na hranice zaslíbené země – země, která jim byla několik století slibována. Oni tam stojí. Jsou na začátku, kousek od Jericha. Takže řekněme, možná kilometr, možná dva od hranic té země, a zdánlivě něco končí. Oni by si mohli říct: „Končí to. Už jsme tady, a teď čím budeme žít dál? O jakou myšlenku se vlastně opřeme? Protože ti naši předkové žili tou myšlenkou: dostanete tu zemi za dědictví. Ta země vám bude patřit. Teď se to naplňuje. Budeme mít ještě pro co žít?“
Aby bylo jasné, že ano, proto do té zaslíbené země vstupují o Velikonocích. Aby bylo jasné, že nejde o rozhodnutí člověka, že nejde o nějakou dobyvačnou válku, ale že tuto zemi dostávají jako dar. A to je ta myšlenka, s kterou potom mají žít dál ty další generace. Žít z daru. Uvědomit si, že to, co dostávám, je dar.
Musíme si ještě uvědomit, že tady tito lidé, kteří slavili kousek od toho Jericha ty první Velikonoce v zemi Kanaán, co to je za lidi? To jsou lidé, kteří se narodili na poušti. Oni nezažili egyptské otroctví. To zažili jejich rodiče, eventuelně prarodiče, ale ti jsou všichni mrtví. Ale je to generace, která se pohybovala celou dobu po té poušti, byla na cestě a naráz se má usadit. To je obrovská změna.
Když je člověk na cestě, tak má různé obavy. Třeba že ho okradou zloději. V dnešní době, že se poláme auto. Oni se báli, že nenajdou vodu, že nebude jídlo a další věci. Tedy když je člověk v bezpečí ve svém domě, je jaksi zajištěn. Tyto obavy všechny odpadají. Na druhou stranu zase člověk na cestě se chová, řekli bychom, trošku nezodpovědně. Třeba v tom slova smyslu, že zahodí různé odpadky, různý odpad, protože si řekne: „Já tady zítra nebudu. Já tady jenom projíždím. To nebudu muset řešit. To už není moje starost. To vyřeší někdo jiný.“ Tedy jistá nezodpovědnost.
Oni dostávají tu zemi, dostávají s tím to bezpečí, ale mají si uvědomit, že musí převzít zodpovědnost. Zodpovědnost, co s tou zemí bude dál, jak ta země bude nebo nebude prosperovat, a že to nezáleží jenom na nich. Protože tu zemi dostávají jako dar, proto do té země vstupují o Velikonocích. To jsou vlastně největší izraelské židovské svátky.
A jak ta země bude prosperovat? Na to už odpovídá to evangelium. Protože ten problém prosperity nebo neprosperity začíná s každou generací znovu. Každá generace musí nějakým způsobem zapustit kořeny, navázat na to, co tady bylo, a z toho růst. A to všechno vyžaduje vztahy.
Evangelní podobenství, kterému říkáme Podobenství o marnotratném synovi, se správně jmenuje Podobenství o dobrotivém otci a jeho dvou synech. Kdo jsou ti synové? No, to jsme my. Ono těch výkladů je možných vícero. Jeden z těch výkladů říká, že ten mladší syn, to je člověk, který nechce poslouchat. Nechce respektovat žádná pravidla. Je to člověk, který se bouří, který si chce užít. Má rád sebe. Chce žít rozmařilým způsobem života. Nepočítat, protože on se na to nenadřel. Je to člověk, který tedy rád neguje.
Ten starší, to je syn, který se uzavřel do sebe a je nadutý, protože on se domnívá, že je nejlepší: „Já jsem nikdy neporušil žádný tvůj příkaz!“ Je to člověk, který pohrdá druhými. Ta pravidla chodu té domácnosti, toho hospodářství, povýšil na nejvyšší zákon. A taky má rád jenom sebe. Chce, aby ho všichni obdivovali a aby mu říkali, že je nejlepší.
Tedy ten mladší svým způsobem reprezentuje, představuje ty naše chyby, které jsou vidět, které jsou navenek. Ten starší představuje chyby, které jsou vevnitř. Ony pak i ty vevnitř jsou nakonec vidět navenek. Ale prostě oba dva ti synové jsou zároveň v každém z nás.
Pán Ježíš, když to říká Izraelitům, tak to říká ještě v jiném rozměru. Starší syn, to je Izrael. To jsou ti, kteří zachovávají Zákon. To jsou ti, kteří vědí o Smlouvě. Mladší, to jsou pohané. To jsou ti, kteří se vzdálili od Boha, kteří se mu vlastně schovávají.
A tady toto podobenství je také nazýváno „evangeliem v evangeliu“. Evangelium znamená „radostná zpráva“ a toto podobenství je radostnou zprávou, jak se Bůh chová ke svým, řekli bychom, zatoulaným dětem. Toto podobenství na jedné straně vypráví o našich chybách, o tom, jak my se schováváme, jak utíkáme, anebo právě jak se naparujeme tím, že „jsem nikdy nic nepřestoupil“, ale především a hlavně je to podobenství o Bohu, o Dobrotivém otci. Je to oprava obrazu Boha. Protože to podobenství má tři části a ve všech těch třech částech vystupuje ten otec.
V první části přichází ten mladší a řekne mu: „Otče.“ Ale neřekne mu to proto, aby mu vyznal svoje city, ale řekne mu to proto, aby žádal: „Dej mi.“ On chtěl dědictví ještě za života svého otce. „Třetinu. Já nebudu čekat, až ty umřeš. Dej mi to hned.“ Tedy jsou to pokroucené vztahy. Otec vyhoví. Syn odchází, a potom se syn začíná vracet. Tím končí první část. Ve druhé části je to otec, který běží naproti tady tomu synovi, který se vrací zdaleka.
Co je zajímavé, tak český překlad říká: „Dejte mu nové šaty,“ nebo pěkné šaty. „Honem přineste nejlepší šaty,“ tady říká tento překlad. Originál říká: „Dejte mu první šaty.“ Co se tím myslí? No, jednak se tím myslí ta důstojnost, kterou měli první lidé, ale první šaty byly vždycky na kraji, ty, které byly slavnostní. Tedy dejte mu to, co on vlastně opravdu prohýřil, prošustroval, tak protože se vracíš a protože je ti to líto, tak tady nastoupí stoprocentní restituce, návrat k původnímu stavu.
Ta druhá část končí tím hodováním, a ve třetí části je to opět otec, který jde ven z toho domu, aby promluvil se svým starším synem. Opět je tam činný ten otec. Ten starší syn, který tolik lpí na té své bezúhonnosti a na tom, jak nikdy nepřestoupil žádný příkaz v tom podobenství nikdy neřekne svému otci: „Otče.“ Naopak je k němu velmi neuctivý. Pak řekne: „Když ‚tenhle‘ tvůj syn.“ Neřekne „můj bratr, který to prošustroval“, ale „tvůj syn“. Tedy vlastně on svaluje vinu na otce.
A to je další takový rys. My lidé rádi to svalujeme na někoho a hledáme, kdo za to může. Ale celé to podobenství je vlastně podobenství o návratu nebo spíš o našich návratech a o tom, jak Bůh na nás čeká. A čeká úplně na všechny lidi. To je to, co Ježíš chce říct, že Otec si nedá pokoj a bude hledat pořád, dokud u sebe neshromáždí úplně všechny.
Bratři a sestry, toto podobenství má být pro nás na jedné straně upozorněním na ty naše třeba často pokroucené vztahy nebo vztahy, které nejsou v pořádku, ale hlavně má být upozorněním, jaký vztah má náš Bůh k nám přes naše chyby. On je ten, který nám běží naproti, anebo vyjde z hodovní síně, aby nás přivedl k tomu usmíření. A toto má být pro nás velkým povzbuzením na všech těch našich životních cestách.
Kéž na to nikdy nezapomeneme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
Bratři a sestry, dnešní první čtení, to je vlastně kapitola Knihy kronik, někdy se taky říká Knihy letopisů. A tato poslední kapitola nejdříve popisuje, řekli bychom, takový ten chmurný obraz toho, co přivedlo Izraelity do Babylónského zajetí. Ale končí právě velmi optimistickým výhledem do budoucna. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
Bratři a sestry, všechna čtení letošního cyklu nás odkazují ke Smlouvě a k obnově Smlouvy. První čtení, které jsme vyslechli, je jakousi zpětnou reflexí, proč byli odvedeni do Babylóna, co k tomu vedlo a jak by měli jednat dál v budoucnosti, aby už se to neopakovalo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
Bratři a sestry, tématem všech textů, které jsme před chvílí slyšeli, je obnova Smlouvy. Tato myšlenka se prolíná všemi texty, které jsme vyslechli, ať už starozákonním čtením, žalmem nebo novozákonními čteními. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, Nikodém byl člověk, který měl otázky. Mnoho lidí, když se dívalo na Ježíšovo působení, na to, co dělá, jak učí, uzdravuje, dělá další zázraky, tak mnoho lidí zůstalo u tohoto prvního pohledu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
První čtení vzniklo někdy kolem roku 250 před Kristem. Byla napsána Kniha kronik. Vůbec nevíme, kdo to napsal, proto se tomu člověku říká kronikář. Tento člověk bere dějiny Izraele, jak se říká, od Adama, a nepíše z hlediska dějepisu, ale píše z hlediska náboženství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
Bratři a sestry, my se dnes poprvé setkáváme s listem apoštola Pavla Efezanům, myslím poprvé v tom období, kdy se zamýšlíme nad druhým čtením. Ten starý Efez byl v dnešním Turecku, v Malé Asii, město zase velmi bohaté. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
Bratři a sestry, možná vás někdy napadla takováto otázka: musel Pán Ježíš umřít na kříži, abychom byli zachráněni? Bylo to nezbytně nutné? Ježíš říká Nikodémovi, že musí být vyvýšen syn člověka. Takže na první pohled by se zdálo, že to bylo nezbytně nutné. Ale když budeme dál zkoumat Písma, a potom hlavně celou dogmatiku, tak zjistíme, že to nutné nebylo. Úplně by stačilo to, že se Pán Ježíš narodil jako člověk, protože tím se připodobnil nám lidem. On se tím vlastně skutečně velice ponížil. Ke své božské důstojnosti přijal důstojnost lidskou, ale tím šel dolů. Více...