Rubrika
HomilieOba bratři symbolizují naše chyby
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, už minule jsem říkal, že hlavní myšlenkou všech textů, které čteme letos v době postní, je odpuštění, a tady z tohoto to vyplývá úplně zřetelně. Z odpuštění, usmíření plyne něco dalšího, a to je to, čemu říkáme nový začátek, možnost začít znovu.
Slyšeli jsme o tom hlavně v evangeliu, ale i v prvním čtení se mluvilo o novém začátku, kdy Izraelité, to už je vedl Jozue, Mojžíš už zemřel, vyměnili se vlastně i ti lidé, pouze Jozue a Káleb pamatují odchod z Egypta, jinak se celá ta pospolitost, jak se tomu říká, úplně vyměnila a už jsou to děti těch, kteří odešli z Egypta, tak vstupují do Zaslíbené země. A oni jsou teď jakýmisi dědici té smlouvy, kterou jejich rodiče uzavřeli s Bohem na Sinaji, nebo spíš Bůh s jejich rodiči, ale jak byli na té cestě, tak mnoho z těch přikázání, která měli dodržovat, ta přikázání měla svědčit právě o tom, že oni uzavřeli smlouvu s Hospodinem, tak mnoho těch přikázání nedodržovali. Svým způsobem můžeme říct, že si tak nějak ulevovali, protože si řekli, jsme na cestě, tady je to jakési provizorium. Ale jednou.
A teď právě, když překročili Jordán a mají už svou zemi na dosah, tak Bůh říká: „Provizorium končí, ale začíná stabilní život a je potřeba, abyste do svého života, toho všedního, toho, kdy se opakuje ten rytmus všedních dnů, abyste do tohoto pořádku zakomponovali svůj vztah k Bohu.“ Vlastně všechny ty texty mluví o našem vztahu k Bohu ve všední den. A proto Jozue říká: „Teď začneme,“ a začínají tím, že slaví, že slaví Velikonoce. Připomínají si to, co bylo na začátku, a říkají: „Z toho teď budeme žít a s tím budeme ve svém životě počítat.“ A první, co vlastně Izraelité si připomínají, když vstoupili do země Kanaán, do Zaslíbené země, ještě než obsadili vůbec první město, tak slavili Velikonoce, slavili tu událost, kdy je Bůh vysvobodil a kdy oni nějakým způsobem vlastně poprvé zaslechli, kdy Bůh říká: „Vy patříte ke mně.“
A to stejné vlastně zaznívá v tom podobenství, správně se to jmenuje o Dobrotivém nebo milosrdném otci a dvou ztracených synech. Tam je velmi pěkné vlastně to, co svatý Lukáš říká v úvodu: „Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.“ Ten údaj „aby ho slyšeli“, je tam dost důležitý. To totiž ukazuje tu vzdálenost. Neměli mikrofony, neměli rozhlas, to znamená, museli být blízko. Ti, kteří byli považováni za něco méněcenného, celníci, hříšníci, se nějakým způsobem zamíchají mezi Ježíšovy učedníky, vytvoří nějaký takový chumel, aby slyšeli. Je to pro ně velmi důležité. A kolem tohoto chumlu se vytvoří další skupinka znalců Zákona, učitelů, farizejů, kteří reptají. To je takové to, jako když tu někdo chodí a teď si stěžuje, a tady to a tam to, a tam to se mu nelíbí... Oni nemají odvahu se tam zapojit, nebo spíš nechtějí, protože by to pro ně bylo, jak se říká, oni by přišli o svou tvář. „Postavit se vedle toho celníka, abych mohl slyšet rabi z Nazareta? No, tak hluboko jsem ještě neklesl.“
Ale chtějí ho taky slyšet, a tak tam postávají, a pro všechny tyto lidi, kteří jsou na tu vzdálenost, že mohou slyšet, Ježíš mluví. První je podobenství o ztracené ovci, kdy pastýř jde hledat ovci, která se ztratila venku. Druhé podobenství je podobenství o ztraceném penízi. Peníz se ztratí vevnitř a ta hospodyně vymete celý dům, aby peníz našla. A třetí je podobenství o těch ztracených synech. Vlastně je to jakýsi souhrn. Vlastně můžeme říci, že ta ovce a mladší bratr, že to je to stejné, ta stejná situace, oni se ztratí venku. Mince a starší syn, to je zase to stejné, ztratili se vevnitř. Ale všichni ti ztracení vždycky hledají cestu zpět. A v tom podobenství velmi důležitou roli hraje otec – otec, který vychází asi každý den se dívat, jestli se mladší syn nevrací, a když na to přijde, tak ho přivítá, a potom vyjde ze dveří domu, aby přivedl dovnitř do té místnosti staršího syna, který se tam zablokoval a nechce jít dál.
A my si máme uvědomit, že takhle čeká Otec na každého z nás. My si máme uvědomit, že Otec nás takhle každý den vyhlíží a máme s tím počítat. Má to být vlastně i jakási naše jistota ve všem, co prožíváme.
Můžeme říci, že ten mladší syn symbolizuje hříchy, nedostatky, chyby, které jsou vidět na první pohled. Rozhazoval, nechtělo se mu dělat, chtěl pořád jenom slavit. Byl to člověk takový jako opravdu asi povrchní. Ten druhý, který zase symbolizuje hříchy, které jsou víc vevnitř. To je to, jako kdy on se považuje za nejlepšího: „Já jsem nikdy nepřestoupil žádný tvůj příkaz!“ No, je to pýcha, protože člověk není schopen žít tak, že by nepřestoupil žádný příkaz. Minimálně tento starší syn přestoupil příkaz lásky ke svému mladšímu bratrovi. Ale on se považuje na nejlepšího, za nejdokonalejšího a ostatními pohrdá. Hlavně těmi, jejichž chyby jsou vidět. A tady tuto vlastnost má hodně lidí – pohrdat těmi, jejichž chyby jsou vidět, a přitom si neuvědomují, že ty chyby, které třeba lidé nevidí, tak Bůh je vidí, a ty chyby skryté často bývají velmi, velmi závažné.
Takže oba ti bratři symbolizují naše chyby a můžeme říci, že každý z nás ty dva bratry v sobě nese zároveň. Máme je v sobě a každý den se s nimi potýkáme.
Ale když se vrátíme ještě k tomu otci. Ten otec v tom podobenství samozřejmě symbolizuje Boha Otce a tady se dozvídáme jednu krásnou věc, jednu krásnou skutečnost. Otec jim majetek rozdělil. Otec změnil na naléhání mladšího syna zaběhlý pořádek. Majetek se přece dělí po smrti rodičů, ale otec, protože má syna tak rád a chce mu dopřát svobodu, tak mění, ustupuje. Bůh nám dopřává svobodu. Bůh chrání naši svobodu a dává nám ji vlastně kdykoliv - kdykoliv o to požádáme. Ale chce po nás, abychom se s tou svobodou naučili hospodařit. Ten mladší se to naučil až v okamžiku, kdy byl u těch vepřů a kdy padl úplně na dno. Tak si uvědomil: „Aha, já mám možnost vrátit se. Dostal jsem možnost vzdálit se a teď mám možnost vrátit se. On se z té, můžeme říci, chyby poučil a vrací se. Jde zpátky, i když je to pro něho hodně těžké. Ale úplně stejně těžké je to pro toho staršího, který stojí před těmi dveřmi a má překročit ten práh a vejít do té jedné místnosti, kde je ten jeho mladší bratr.
To jeho nepřátelství s tím mladším bratrem jde tak daleko, že on se taky dopustí velké neuctivosti k otci, kdy říká: „Když se vrátil tenhle tvůj syn,“ on neříká: „Když se vrátil můj bratr,“ ale: „Tvůj syn.“ On říká: „Já s ním nemám nic společného.“ Tady právě vidíme, že ani on nebyl dokonalý. Ale udělat těch několik kroků pro něho bylo stejně těžké jako pro toho mladšího vykonat tu cestu domů. Ale je tam opět otec, který ho doslova bere za ruku a vede ho přes ten práh, aby došlo k setkání těchto dvou bratří.
Tady v tomto okamžiku, kdy je vlastně tomu mladšímu odpuštěno všechno, tak dost často lidé, kteří jsou vychováni odmalička ve víře, znají Desatero, snaží se podle něho žít, říkají: „Ale vždyť je to nespravedlivé. Vždyť my se tady snažíme tak jako ten starší, a potom naráz přijde někdo, kdo to všechno rozházel, a je mu vlastně všechno odpuštěno.“ To ano, ale to podobenství říká ještě jednu důležitou věc: „Co bylo rozházeno, tak je rozházeno.“ Mladší syn se vrací domů, je mu vrácena důstojnost syna, je mu odpuštěno, ale on teď bude muset, jak se lidově říká, začít od nuly, od píky, protože nemá nic. To co mu bylo svěřeno, on rozházel. A je pravda i to, co tam říká ten otec, když říká tomu staršímu synovi: „Co je moje, je i tvoje.“ To už všechno zdědí ten starší. Ten mladší teď bude muset svou pílí ukázat, že se polepšil, že se poučil, dostává možnost začít znovu, a opravdu ale bude muset začít od nuly. Bůh není kouzelný dědeček, který by i tady toto všechno nějakým způsobem zahladil a řekl: „Tak tady máš zase nějaký kapitál.“ Tím kapitálem je to odpuštění a ta možnost začít znovu.
Bratři a sestry, jak jsem říkal, my neseme v sobě oba ty bratry. Každý den se s nimi potýkáme. Někdy je víc vidět ten mladší, někdy je víc vidět ten starší. Ale co je důležité a na co bychom nikdy neměli právě zapomenout, je ten otec, který nás provází v našem životě. Někdy nás vyhlíží, někdy nás bere za ruku, ale vždycky, vždycky na nás čeká a říká: „Co je moje, je i tvoje.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, všichni nějak prožíváme občas situaci toho mladšího syna, toho, který je označený jako ten marnotratný. A svým způsobem je nám ten marnotratný syn i třeba sympatičtější než ten starší bratr. Ale ono je to trošku jinak. Ježíš pomocí toho podobenství chce říct asi tolik: Na jedné straně je nebeský Otec – Otec, který vyhlíží, který dává svobodu, respektuje a čeká na návrat svých ztracených dětí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní texty jsou takové cestovní. Vlastně vypovídají, mluví o tom, že člověk je na cestě. První čtení – skutečná cesta Izraelitů. Evangelní podobenství o, řekli bychom, takové té duchovní cestě, duchovní náplni života. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku doby postní jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které letos budeme číst, je obnova vztahů – člověka k Bohu, člověka k člověku. A dnes to vystupuje z těch textů velmi zřetelně, každý z nás to mohl slyšet. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, myšlenkou, která propojuje všechna dnešní čtení, je cesta, životní cesta člověka. V prvním čtení jsme slyšeli o cestě Izraelitů z Egypta do zaslíbené země, o jejím závěru. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
My se dnes spolu se svatým Pavlem zase vrátíme do Korinta. Jenom bych připomněl, že to už druhý dopis, který Pavel píše Korinťanům – druhý dopis, který máme v Písmu svatém. Víme, že Pavel napsal do Korinta nejméně čtyři dopisy. Více...