Rubrika
HomilieRadovat se a mít pokoj
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, apoštol a evangelista svatý Jan má ve svých dílech nároky na toho čtenáře. Klade nárok na čtenáře, a sice v tom, aby čtenář pozorně sledoval, řekli bychom, tu myšlenkovou nit, tu myšlenkovou osnovu, kterou Jan předkládá. A Jan chce po tom čtenáři, aby se domýšlel, aby si uvědomil, že ten text, který Jan předkládá, on neplyne jenom tak jedním směrem, ale Jan nabízí i různé odbočky, různě se třeba i vrací, a chce, aby ten čtenář to všechno viděl v souvislostech. Najít všechny ty souvislosti nebývá úplně jednoduché.
My jsme slyšeli poměrně dlouhý úryvek z dvacáté kapitoly, který pojednává o zjevení, řekli bychom, o velikonoční neděli večer, a potom o týden později, tedy časově by se to shodovalo s dnešní nedělí. Ale ta dvacátá kapitola začíná tím, že Jan říká, že prvního dne v týdnu za úsvitu ženy šly k hrobu. Tedy tam svatý Jan navazuje nebo odkazuje na první stránku Písma svatého – na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. To je ten první den, a zmrtvýchvstáním Pána Ježíše dochází k jakési obnově toho stvoření. To je první myšlenka, kterou chce svatý Jan tady sdělit. Potom mluví o ženách, které hledají Pána Ježíše, hlavně zdůrazňuje a zmiňuje Marii z Magdaly, která je taková nejvytrvalejší v tom hledání a setkává se s Pánem vzkříšeným. Ale také zmiňuje prázdný a otevřený hrob. To je důležité právě pro to vyprávění, pro ten příběh, který jsme slyšeli teď my.
Takhle svatý Jan projde celou tu neděli a dojde až k nedělnímu večeru. „Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci.“ Neříká se, kolik jich tam bylo, neříká se, že to byli jenom apoštolové, bylo jich zřejmě víc a byli ve večeřadle. Navečer prvního dne. Pro Izraelity v tom náboženském slova smyslu začíná nový den západem slunce. I dnes šabat začíná, když v pátek večer zapadne slunce. A západem slunce začínali Izraelité taky slavit tu velikonoční slavnost, paschu. To je druhý odkaz, který chce svatý Jan připomenout.
On totiž jinak kritizuje vlastně ty učedníky. „Tam, kde byli učedníci.“ Neříká, že byli pohromadě. Říká, že byli v jedné místnosti, že měli velký strach, že každý z nich byl, řekněme, zalezlý ve svém koutku se svým strachem. Fyzicky sice byli na jednom místě, ale jinak byli velmi, velmi osamoceni a velmi se báli.
Ježíš stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám.“ Šalom. Je to přání, kdy ten, kdo zdraví, pokud je to člověk, tak přeje tomu druhému, aby jeho svědomí mu nic nevyčítalo, aby žil v harmonii sám se sebou i s druhými lidmi. Aby žil v pokoji, aby žil v klidu. Nejenom v nějakém pasivním klidu, ale právě ve vztazích, v harmonických vztazích.
Zde ten pozdrav předává Ježíš. On není ten, který by nám to jenom přál, on je ten, který nám to dává. Ví, že ti apoštolové nebo ti učedníci to velmi, velmi potřebují.
Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Zmrtvýchvstalý Ježíš má pořád ty rány, které utržil na kříži. Je to proto, že tím chce ukázat: „To, že jsem tady s vámi byl, těch třiatřicet let, nebyla jenom nějaká hra. To nebylo něco, co už je teď za mnou, ale je to pro mě tak důležité, že si odnáším, řekněme, ty stopy, to co jsem prožil, si nesu i dál do toho oslavení.“ Ježíš v žádném případě nechce vygumovat, vymazat těch třiatřicet let. Stejně tak jako my nemůžeme vygumovat jeden jediný den svého života, nemůžeme ho popřít, nemůžeme ho vyškrtnout, tak Ježíš neškrtá to, co prožil mezi námi, a říká: „Já si to nesu pořád. Nesu si to, abyste věděli, že to že jsem tady byl s vámi, bylo pro mě velmi důležité.“
Svýma rukama můžeme mnoho postavit, mnoho dobrého vybudovat, mnoho dobrého vytvořit. Anebo také mnoho zničit, mnoho pokazit. Proto jim Ježíš ukazuje ty ruce a říká: „Přidejte se ke mně v té obnově, v té stavbě v tom dobrém.“
„Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.“ Je to takové krátké souvětí, ale ta hlavní věta je to „zaradovali se“. K tomu to má totiž vést. Nejenom to, že ho viděli, to byl jakýsi prostředek, ale cíl je radovat se – radovat se a mít pokoj. Protože Ježíš ví, že těch starostí, těžkostí, problémů je tolik, že se to na nás valí, tak je nepozdravil jenom jednou, pokoj vám, ale i podruhé. Zmrtvýchvstalý Ježíš vždycky zdraví: „Pokoj vám,“ protože nám připomíná a říká: „Já jsem ten, kdo vám to dává, nebo může vám to dát. Od vás se čeká, že o to požádáte.“
Svatý Jan ve všech těch zjeveních zmrtvýchvstalého Ježíše zdůrazňuje, že Ježíš přichází k chybujícím lidem. I u té Máří Magdalény, která ho hledala, připomíná a říká, že z ní vyhnal zlého ducha. Tady u těchto učedníků, které jsou ve večeřadle a to večeřadlo je tím hrobem, protože je zavřené, zablokované, zapečetěné, tak zmiňuje jejich strach.
Potom dál mluví o Tomášovi, který přecenil svoji odvahu. Mluví dál o Petrovi, který je si velmi dobře vědom toho, že zapřel. Svatý Jan zdůrazňuje, že zmrtvýchvstalý Ježíš přichází ke každému z nás, ke každému z nás s našimi chybami, aby nám přinesl právě ten pokoj.
Bratři a sestry, padesát dnů doby velikonoční – čtyřicet dnů do nanebevstoupení a deset dnů potom do seslání Ducha svatého – máme žít tady tímto. Má se to v nás upevnit, uvědomit si to. Ano, těch starostí, problémů, které se nám snaží ten klid sebrat, ten pokoj sebrat, je spoustu. Ale Ježíšovo přání, Ježíšova nabídka: já ten pokoj doplním, je silnější. Buďme si toho vědomi a vyprošujme tento Boží pokoj jednak každý sobě samému, ale i těm, na kterých nám záleží, těm, které máme rádi.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, na konci dnešního evangelního úryvku si můžeme přečíst něco, co bychom mohli označit, že je to podpis svatého Jana, evangelisty Jana. A sice kde taky vysvětluje, proč zapsal ve svém evangeliu zrovna to, co tam čteme.
Bude dobré si připomenout, že vlastně Jan psal z evangelistů poslední. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, dnešní první čtení nám podává zprávu o věci naprosto unikátní, o společenství majetku, které bylo v první křesťanské komunitě v Jeruzalémě. Nikde jinde nikdy později už se to nepodařilo zopakovat, jenom tam. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, v knize Skutků apoštolů se můžeme dočíst o tom, co dělala první křesťanská obec, co dělali apoštolové Petr, Jan, Jakub, Filip. Potom, co dělali další, kteří se k nim přidávali, jako Pavel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, naším průvodcem po celou dobu velikonoční bude apoštol Jan se svým prvním listem. Je to dopis. Víme to z toho, že on tam říká: „Napsali jsme vám.“ Jinak bychom to ani nepoznali, že to je dopis, protože tam není odesílatel, nejsou tam adresáti, chybí tam jakékoliv oslovení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, velice takovou silnou myšlenkou dnešního evangelia už je samotný Ježíšův pozdrav: „Pokoj vám.“ Vlastně každý pozdrav vyjadřuje něco, co ten člověk, který přichází, chce sdělit tomu, kterého zdraví, tam, kam přichází. Když si k tomu uvědomíme, že hned druhá věta říká, že ti učedníci ze strachu před Židy měli dveře zavřeny, tak to znamená, že byli plni nepokoje, neklidu, že se báli, že se třásli. A do toho on přichází s tím svým pokojem, s tím přáním pokoje. Je to vlastně takový Ježíšův odkaz, nebo můžeme říct, je to hlavní myšlenka, kterou on po svém zmrtvýchvstání říká velice často. Více...