Rubrika
HomilieKaždý den je originální, každý den je dar od našeho Otce
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Bratři a sestry, svatý Lukáš napsal svoje evangelium pro křesťany druhé generace. To jsou křesťané, kteří už osobně Pána Ježíše třeba neznali. Druhá, třetí generace. Třetí už ho neznala určitě. A jsou to lidé, kteří třeba nikdy nebyli v Palestině. Byli to třeba Řekové nebo vůbec lidé vzdělaní v řecké a římské filozofii, a tito lidé zažili první velké pronásledování za císaře Nerona. Zahynul Petr, zahynul Pavel. Byli svědky zničení Chrámu, kdy římská armáda zničila Jeruzalémský chrám, a blížilo se další pronásledování a tito lidé byli na pochybách, byli unavení a říkali si: „Tak má cenu se tady k tomuto učení hlásit, když je s tím spojeno tolik problémů, když se odevšad na nás valí samé těžkosti, nikdo nás nemá rád a Ježíš nepřichází?“ Protože v tu chvíli už bylo jasné, že ten druhý příchod Kristův nebude hned tak brzo. A pro tyto lidi vlastně píše svatý Lukáš svoje evangelium a zdůrazňuje momenty toho očekávání a zdůrazňuje momenty, že v tom očekávání Ježíšovi učedníci nejsou osamoceni.
Velmi podobně mluvilo dnešní první čtení. To čtení bylo velmi srozumitelné pro Izraelity, pro lidi, kteří vyrůstali a žili svoje náboženství, protože tam byla popsána večeře před odchodem z Egypta, a večeře, kterou Izraelité slavili a třeba i slaví každý rok na tuto památku jako připomínku této události. Ale tam nebyly vylíčeny jednotlivé okolnosti, co se dělá, ale byl tam vylíčen smysl. Tam se totiž hlavně mluvilo o odvaze, o odvaze a víře vyjít.
Můžeme říci, že v našem každodenním životě, ve všedních dnech, stojí proti sobě nějaká odvaha, odhodlání něco ten den udělat, a na druhé straně zase proti tomu se staví naše pochybnosti, někdy naše lenost, někdy se do toho staví naše nechuť prostě nedělat nic. Jo? Vždyť to stejně nemá moc význam, nic se dnes stejně nezmění. Ale ty texty, které jsme právě teď vyslechli, nás chtějí vést k něčemu jinému. Pán Ježíš říká těm učedníkům: „Mějte bedra přepásána a vaše lampy ať hoří!“ Na jedné straně je to popis pracovního dne. Jak všichni chodili v těch sukních, tak když šli někam na nějakou delší cestu nebo když měli konat nějakou práci, tak si tu suknici povytáhli a nějakým kusem látky nebo nějakého provazu si ji přivázali, takzvaně podkasali, aby se jim lépe šlo, lépe pracovalo, aby se jim to tak nemotalo mezi kolena.
My žijeme v době, kdy svítíme elektřinou a vůbec nás třeba nenapadá, že ještě před nějakými, řekněme, sto lety nebo sto padesáti lety v okamžiku, kdy někdo šel večer po ulici, tak si musel nést svoji lucernu, protože jinak se nikam nedostal nebo netrefil nebo riskoval, že zabloudí.
Toto jsou tedy obrazy všedního života, obrazy práce, ale máme si uvědomit ještě jinou věc. Právě Izraelité, když slavili tu večeři na odchod z Egypta, tak měli taky příkaz, aby měli takhle ty suknice vykasané, přepásané, aby byli připravení. Tedy šlo tam o to říct: „To, co děláte, není jenom vaše záležitost, ale je to i zásah Boží. Bůh je s vámi. Bůh je s vámi každý den vašeho života.“
Pán Ježíš v tom podobenství, jak jsme ho vyslechli, mluví o tom člověku, který se vrací z té svatby, což je on. On přirovnává svoje veřejné působení ke svatební hostině. Veřejné působení končí, Ježíš se zmiňuje apoštolům o tom, že bude trpět, že odejde, že umře, a samozřejmě oni dostávají strach: „Co s náma bude, až ty tu nebudeš? Kdo se o nás postará?“ A Ježíš odpovídá a říká: „Změní se ten způsob, ale já s vámi budu.“ Co následuje po svatbě? No, manželství. Je to samozřejmě jiné než před svatbou, ale ten společný život pokračuje, naopak jde čím dál do stále větší hloubky, do větší intenzity, a tak to zmiňuje i Ježíš a říká: „Já budu s vámi.“
A to co Ježíš dál popisuje v tom podobenství, jako posadí je, tam se doslova říká, že je uloží. Při poslední večeři leželi na lehátkách. Tak Ježíš velmi podrobně popisuje, co se potom stalo ve večeřadle na Zelený čtvrtek, o tom, jak šel od jednoho k druhému, jak jim umýval nohy, bude je obsluhovat, bude se o ně starat. A Ježíš tady tímto chce říct: „Toto si připomínejte každý den. Připomínejte si to i v ty dny, které jsou pro vás úplně všední, a neříkejte si, je to to jeden den stejný jako druhý, bude stejný jako včera. Ne. Každý den je originální, každý den je dar od našeho Otce, a máme si uvědomit, že do toho každého dne vstupujeme my se svou vírou, se svými plány, se svými námahami, se svými obavami, ale není to jenom dílo naše, ale je to dílo také našeho Otce, který říká: „Buďte připravení na setkání.“
Když Ježíš mluví o tom a říká: „Buďte připraveni, protože nevíte, v kterou hodinu Syn člověka přijde,“ tak tím má na mysli v první řadě, řekli bychom, to setkání v okamžiku smrti, ale má na mysli také všechny ty okamžiky, kdy k nám přichází právě v ty všední dny, kdy můžeme, pokud budeme vnímaví, zažít jeho přítomnost. Pokud budeme vnímaví, tak si můžeme uvědomit, že ten den, ať je jakkoliv všední, že ho neprožíváme sami, ale že on je s námi.
Takže, bratři a sestry, buďme tedy lidmi, kteří nebudou brát každý den samozřejmě, berme ho jako dar, a nejenom jako dílo naše, ale jako to, že náš nebeský Otec nám přichází na pomoc a chce nám pomoci, aby každý den byl něčím krásným, něčím originálním.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Bratři a sestry, čteme pořád v evangeliu z Lukáše, z 12. kapitoly. A tam Lukáš zařadil několik výroků Pána Ježíše, které jsou adresovány ať už všem lidem nebo učedníkům nebo těm nejbližším.
Na první pohled by se mohlo zdát, že ty výroky spolu nějak nesouvisí, ale opak je pravdou. To hlavní, o co tady běží, je víra. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.08.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Bratři a sestry, prožíváme dobu prázdnin, dobu dovolených. Mohli bychom říci, že to je doba jakéhosi odpočinutí, občerstvení a podobně, ale v tom dnešním dusnu vidíme, že opravdu každý den má své nějaké starosti a každý den přináší něco radostného, a na druhou stranu i něco obtížného. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
11.08.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
 |
Dar víry | 15:51 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.44 MB] |
Přátelé, včera odpoledne jsem mohl jako kněz posloužit při křtu svatém. Taková hezká rodinná slavnost. Od kamaráda jsem křtil malou holčičku, Barborku, a vlastně už jsou to druhé křtiny, kterýma jsem u nich mohl posloužit. Ale ve skutečnosti on má pět dětí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.08.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Bratři a sestry, dnešní první čtení bylo vzato z Knihy moudrosti. Je to nejmladší kniha Starého zákona. Vznikla nějakých padesát, šedesát let před narozením Ježíše Krista. Z tohoto důvodu někteří, hlavně reformované církve, ale i někteří židé, ji nezařadili do seznamu knih Starého zákona, protože se jim zdála málo starobylá. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
08.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Děcka, kdybych se vás, větších školáků už, zeptal, co je to za literární útvar, evangelium, tak asi budeme trošičku všichni váhat, a potom, si myslím, že by mnozí z vás řekli, že je to životopis. Protože většinou, aspoň dvě ty evangelia z těch čtyřech, začínají Kristovým narozením a končí ukřižováním, zmrtvýchvstáním potom také, jistě. Více...