Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Dar víry

P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
11.08.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;

Dar víry15:51
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.44 MB]

Přátelé, včera odpoledne jsem mohl jako kněz posloužit při křtu svatém. Taková hezká rodinná slavnost. Od kamaráda jsem křtil malou holčičku, Barborku, a vlastně už jsou to druhé křtiny, kterýma jsem u nich mohl posloužit. Ale ve skutečnosti on má pět dětí. První tři vyženil z prvního vztahu té manželky a další dvě má svoje. Tak jsem se smál, že se třeba potkáme při dalších křtinách. Že prej ne, že už to stačí, ale moc jistě to neříkal. Při křtu té Barborky oni přinesli dary Barborce a položili je na obětní stůl, nějakej křížek, řetízek, náušnice a chtěli prostě tady ty dary posvětit. Takže na závěr křtu jsem ten křížek posvětil, ale použil jsem to při společným zamyšlení a říkal jsem: Vy jste přinesli sem Barborce nějaký dary a určitě ještě další dary dostane po křtu, ale ten nejcennější dar jí bude právě za chvilečku dán při křtu svatém. Dar, že bude začleněna mezi křesťany, že se stane křesťankou, bude začleněna do velké rodiny. Další dar, že dostane milost posvěcující, něco čeho dosah teprve snad plně pochopíme až jednou na věčnosti.

Ty všechny ostatní dary, který dostane, a třeba ještě dál v životě, tak jsou zanedbatelné ve srovnání s tímto nejcennějším darem víry. Dar víry, který byl svým způsobem dán každýmu z nás, proto tady jsme, ale který je zapotřebí opatrovat a rozvíjet. Jako rodiče musí ten dar křtu v těch dětech rozvíjet dál, tak zrovna tak my každý jsme za něj zodpovědný a musíme ho rozvíjet. Kdybysme nejedli a nepili, tak víme, že za několik dnů zemřeme. Stejně tak je tomu s darem víry. I ten je potřeba rozvíjet, opatrovat.

Krásně je to vidět nejenom v dějinách křesťanství, ale v dějinách víry. Podívejte se na lid Staré smlouvy, který právě účastí na bohoslužbách, možná až přísnými různými liturgickými nařízeními a tak dál, dodržováním různých zvyků, tak vlastně udržoval ten dar víry. Říkáme, že to, co nám bylo zjeveno, že křesťanské a židovské náboženství, tak je náboženství zjevené. Apoštol Pavel říká, že víra je přesvědčení o věcech, které nevidíme.

Lid Staré smlouvy se mnohokrát mohl přesvědčit o těch věcech, který sice neviděl, oni se nikdy osobně s Hospodinem nesetkali, a přes to všechno se s ním setkali nepřímo - Mojžíš v hořícím keři třeba a při dalších příležitostech. Sám se musel utvrzovat ve víře, kdo mu vlastně to říká a co po něm chce a že se na něho může spolehnout, aby mohl předstoupit před ty ostatní. Ani tak to nebylo, že by to byl tak charismaticky nadaný člověk, jako to v něm vidíme dnes, ale skutečně jakási veliká pomoc a dar shůry, že byl schopný vyvést lid Staré smlouvy z toho Egypta, že v sobě našel tu sílu a oni ho poslechli a šli za ním.

Znáte dobře ty příběhy Starého zákona a celý ten lid Staré smlouvy do dnešního dne si je znovu a znovu opakuje a připomíná a má různé pomůcky, jak tu víru udržovat. Nejenom ta liturgická oslava jejich starozákonní bohoslužby, ale třeba věřící lidé, především ti pravověrní, dodneška nosí šém. Včera jsem to ráno četl v tom sobotním čtení. Kdo jste byli v kostele tady ráno, tak jste slyšeli ta slova Šéma Izrael – pamatuj Izraeli, že Hospodin je jediný Bůh. Musíš ho stavět nadevšechno. Uvažuj o jeho slovech, když uléháš i když vstáváš, když seš na cestách nebo doma, a tak dál, a tak dál.

Šéma Izrael. Ano, je to společný s tím šémem a s tím golemem. Ten rabi Lév vzal to, co měl po ruce, a vzal šém, který měl možná přivázanej na tom řemínku nebo na čele, no a vtiskl ho do čela toho golema a tím toho golema oživil. Krásný symbolický vyjádření, že ten šém, že ta slova Hospodinova „Šéma Izrael“, „pamatuj Izraeli“, že je ten oživující princip.

Vzpomeňte na ten film, ještě totalitní, Císařův pekař a pekařův císař, s tou kuličkou s tím šémem. Oni to přizpůsobili a udělali z toho kuličku, ale původně to byl opravdu svitek pergamenu nebo papíru, na kterým byl napsán ten text, kterej jsme zrovna včera četli ráno při mši svaté, a ti židi ho nosili v takovým nějakým koženým pouzdýrku na zápěstí nebo na tom čele v podstatě, aby je obtěžoval, aby jim v každé chvíli připomínal: „Hospodina musíš stavět na první místo ve svým životě.“ A když se rozhodovali o různejch věcech a byli pokoušeni třeba Zlým ke hříchu a tak dál, tak aby jim prostě tady toto zařízení připomnělo: Ne ten hřích, ne tvoje zájmy, ne tvoje já a tak dál, ale Hospodin. Hospodina musíš ve svým životě stavět na první místo. Musíš uvažovat o jeho slově, když uléháš, i když vstáváš, když seš doma, i když seš na cestách.“

Dneska už šém nenosíme přivázanej ani na hlavě, ani na zápěstí, ale něco podobných je potřeba, abysme taky udržovali, abysme se starali o svoji víru. Proto jdeme v neděli do kostela, abysme oživovali a sytili svoji víru, abysme dostali kromě společenství, který vytváříme a který je strašné důležitý, a společnýho zamyšlení a slyšení slova Božího, abysme dostali něco navíc – svátostnou podporu. Účast na mši svaté je skutečně něco mimořádnýho.

Je to oživení taky událostí povelikonočních. Znovu, naše náboženství není něco, s čím bysme se nikdy nesetkali, co bysme nikdy neviděli. To je možná i velká výhoda křesťanství proti židovství, protože ten člověk Starozákonní smlouvy toho Hospodina opravdu neviděl, setkával se s ním nepřímo, a my jsme se s Pánem Ježíšem setkali přímo a víme, v koho věříme, víme, proč za ním jdeme. Vemte si apoštolové, učedníci. Svatej Pavel se odvolává na určitým místě na jejich svědectví. Říká: „První, kdo se setkal se zmrtvýchvstalým Kristem Pánem, byli apoštolové. Potom učedníci,“ a dodává, že jich byli tisíce, a říká: „Mnozí z nich jsou ještě mezi námi. A naposledy jsem se setkal s ním i já, nedochůdče.“

A setkání s Kristem Pánem zmrtvýchvstalým změnilo jejich životy. Vemte si, svatej Petr. Při ukřižování Pána Ježíše několikrát zapřel: „Vždyť já s tím člověkem nemám vůbec nic společnýho.“ Má strach o svůj vlastní život a že skončí sám taky na kříži. A najednou prostě v síle zmrtvýchvstání Kristova a v síle daru Ducha svatýho, tak dokáže vydávat svědectví a rozhodně hlásat evangelium, radostnou zprávu, že Pán Ježíš vstal z mrtvejch. A jde za to do vězení, je za to obviněnej a ví, že za to bude popravenej, když jde do Říma, a přes to všechno to dělá.

Pavel, kterej se mohl šikovně vyhnout anebo skončit v tom soudním procese jenom s mírným potrestáním, tak se dovolává do Říma, kde ví, že bude popraven. A udělá to schválně a záměrně, aby dosvědčil svoji víru v Kristovo zmrtvýchvstání.

Kdyby si to apoštolové tam někde na začátku vymysleli, kdyby se oni a tisíce těch křesťanů rané doby s Kristem zmrtvýchvstalým opravdu nesetkali, tak by těžko pro to položili vlastní životy. A Kristovo zmrtvýchvstání naprosto a radikálně změnilo jejich žebříček hodnot. Takže už ne jejich vlastní život, hlavně to zdravíčko a dlouhý léta, a třeba moje osobní zájmy a majetek a kariéra, ale na prvním místě Kristus zmrtvýchvstalý. A to by mělo nastat i v našich životech. K tomu bysme se i my měli propracovat. Máme co dohánět a Pán Ježíš nás zná a říká nám konkrétní dary, který nepatří jenom pro ten začátek církve, ale i dneska: Prodejte svůj majetek a rozdělte na almužnu. Opatřte si měšce ne spoření a tak dál a pevnou kasu tady na zemi ve svých příbytcích, ale opatřte si měšce v tom Božím království, který vám nevykradou, který nezpuchří, majetek, který mol nerozežere, který zloděj neukradne. Sázejte na něco jiného, než vám jenom říká vaše slabé lidské já. Neinvestujte jenom do nějakejch důchodovejch reforem a spoření anebo třeba do nemovitostí, aby si člověk zajistil stáří, ale investujte do víry, do Krista. Investujte na možná na první pohled nejistou investici a parketu, ale získáte tím život věčný.

My určitě máme hned sto padesát výmluv. Vždyť církev se dneska hádá o majetek, a restituce, a papež a ti, kteří vedou církev, tak se obklopili obrovským majetkem a nedokážou se toho vzdát, tak proč bych já měl prodat kus svýho pole a barák a nedělat si pojistky pro stáří. Tak uvažuje asi každej z nás a je to logický. Ale je to taková výzva a hozená rukavice, že ať už my jako společenství církve, možná i ten nástupce Petrův, máme co dohánět, někde jsme se na cestě odklonili a příliš jsme se zabydleli, ale zrovna tak já jako jedinec. A je zapotřebí, abysme v tom rozeznávali, co je dobré a co není úplně košer, a co je nutné a co není nutné, a co je naopak méně důležité a co je nejdůležitější, abysme správně upravovali to pořadí hodnot.

Kolikrát bolestně vnímám rozhádání, nejenom ve skupině křesťanů, třeba ve farnosti, ale často v rodinách. Nedávno jsem pochovával svoji vzdálenou příbuznou. Myslím, že to byla maminčina ani ne vlastní sestřenice nebo tak nějak, a při tom pohřbu byl její manžel, vdovec, a měli syna a dceru, a ti spolu vůbec nekomunikují a ten syn nekomunikuje ani s tím tatínkem. Jenom tam na ten pohřeb přišel, ani se nepozdravili, nepodali si ruku, nesedli spolu ke stolu. Proč se pohádali? No, kvůli penězům, majetku. Jsou to malichernosti a kvůli tomu se rozhádali. Místo abysme si uvědomili, že v podstatě v té rodině každej má nějaký slabosti. Někdo je třeba sobec, jinej se dokáže víc rozdělit, ale pořád je to táta anebo je to syn. A ti lidi i přes ty slabosti by k sobě měli nacházet cestu. A určitej účinnej pomocník pro nás věřící je právě víra. Je pochopitelný, že takový nedorozumění a tak dál nastávají mezi nevěřícími, ale je velice bolestným a zároveň špatným svědectvím pro ty ostatní, když takovýhle nedorozumění nastávají mezi náma, křesťanama. Měli bysme hledat společnou cestu. Patříme do jedné rodiny, nemyslím jenom té biologické, do jedné rodiny Božích dětí, kde bysme k sobě měli mít blíž.

Ať nám v tom přijatá víra pomáhá, abysme nezaměnili správné pořadí hodnot tady na zemi, abysme investovali do správnejch bank a spoření, kde je ten mol nezničí a zloděj neukradne a ty měšce nezpuchří. Abysme neztratili to pořadí hodnot tady na zemi a jednou abysme získali jako odměnu život věčný, a byli taky světlem a svědectvím pro ty ostatní, se kterejma se potkáváme. Ať se tak stane.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


O víře

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;

O víře9:42

Bratři a sestry, čteme pořád v evangeliu z Lukáše, z 12. kapitoly. A tam Lukáš zařadil několik výroků Pána Ježíše, které jsou adresovány ať už všem lidem nebo učedníkům nebo těm nejbližším.

Na první pohled by se mohlo zdát, že ty výroky spolu nějak nesouvisí, ale opak je pravdou. To hlavní, o co tady běží, je víra.    Více...


Jak žít víru, když se neděje nic zvláštního?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.08.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;

Jak žít víru, když se neděje nic zvláštního?11:14
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.44 MB]

Bratři a sestry, prožíváme dobu prázdnin, dobu dovolených. Mohli bychom říci, že to je doba jakéhosi odpočinutí, občerstvení a podobně, ale v tom dnešním dusnu vidíme, že opravdu každý den má své nějaké starosti a každý den přináší něco radostného, a na druhou stranu i něco obtížného.    Více...


Každý den je originální, každý den je dar od našeho Otce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;

Každý den je originální, každý den je dar od našeho Otce7:28
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.65 MB]

Bratři a sestry, svatý Lukáš napsal svoje evangelium pro křesťany druhé generace. To jsou křesťané, kteří už osobně Pána Ježíše třeba neznali. Druhá, třetí generace. Třetí už ho neznala určitě.    Více...


Obhájení víry ve světě módních názorů

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.08.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;

Obhájení víry ve světě módních názorů14:55
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.55 MB]

Bratři a sestry, dnešní první čtení bylo vzato z Knihy moudrosti. Je to nejmladší kniha Starého zákona. Vznikla nějakých padesát, šedesát let před narozením Ježíše Krista. Z tohoto důvodu někteří, hlavně reformované církve, ale i někteří židé, ji nezařadili do seznamu knih Starého zákona, protože se jim zdála málo starobylá.    Více...


Evangelium je radostná zpráva

P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
08.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;

Evangelium je radostná zpráva16:26
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 3.13 MB]

Děcka, kdybych se vás, větších školáků už, zeptal, co je to za literární útvar, evangelium, tak asi budeme trošičku všichni váhat, a potom, si myslím, že by mnozí z vás řekli, že je to životopis. Protože většinou, aspoň dvě ty evangelia z těch čtyřech, začínají Kristovým narozením a končí ukřižováním, zmrtvýchvstáním potom také, jistě.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.