Rubrika
HomilieJakou dá člověk náhradu za svou duši?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, když si připomínáme osobu nějakého světce, nebo i vůbec nějakého významného člověka, tak si zpravidla připomínáme to, co bychom nazvali jako poslední dějství, závěr, jakýsi vrchol toho svědectví, které ten člověk vydal, nebo jakési korunování díla, které za celý život vykonal. A mnohdy tak je to právě i u toho svatého Václava. Když bychom se zeptali lidí, co o něm vědí, tak by možná dokázali říct, že byl zabit v té Staré Boleslavi, ale nějaká hlubší znalost už velmi často chybí.
Texty, které jsme teď právě před chvílí slyšeli, byly schválně vybrány tak, aby nějakým způsobem zdůraznily určité rysy Václavova života a aby připomněly, řekli bychom, tu cestu. Protože to svědectví, které on vydal v té Staré Boleslavi v ten okamžik ráno, kdy jeho bratr Boleslav napřed proti němu vlastně vystoupil sám, když ho Václav odrazil, tak poslal další svoje lidi, a na jedné straně to končí smrtí Václavovou, ale na druhé straně je zde zase Václavovo odpuštění vůči Boleslavovi.
Tedy cestě k tomuto, řekli bychom, vrcholnému dějství předcházela jakási příprava, zrání. Tomu odpovídá také první čtení ze Starého zákona z knihy Moudrosti, a potom i to druhé čtení z listu apoštola Petra. Jestli jste dávali pozor, tak tam to bylo stupňováno jako schůdečky. Jeden schůdek navazuje na druhý, a samozřejmě, když bude chybět jeden schod, tak se celé schodiště zboří, nebude stát. A oba ti svatopisci nám toto chtěli jakýmsi způsobem předat. Chtěli nás upozornit na to, že i v našem životě, pokud má dojít k jakémusi vyzrávání, tak tomu musí odpovídat jednotlivé kroky našeho života. Jsou to malé dílčí kroky, je to otázka toho, jak člověk zaujímá postoje, jaké má názory, o co se zajímá a takhle. A to postupně vytvoří celé to schodiště, celou tu škálu toho, že potom na konci je něco skutečně krásného.
Žalm, který jsme dnes slyšeli, on to vlastně nebyl žalm. Byl to text ze závěru první knihy Kronik, a tady ta první kniha Kronik pojednává mimo jiné taky o Davidovi. David byl taky člověk, který se takzvaně vyšvihl. Na začátku nebyl ničím. Byl synem Jeseovým, synem, s kterým se nepočítá. Když Samuel přišel, aby pomazal jednoho z Jeseových synů za krále, David nebyl doma. Jeho nezavolali, jeho nikdo nebral vážně. Na druhou stranu mu svěřili péči o stádo.
On se tedy vypracoval, vyšvihnul se a byl skutečně králem v tom slova smyslu, že byl panovníkem, který pečuje. David byl dobrý válečník, David byl upřímný člověk, David byl horlivý, David nebyl diplomat. Toto nikdy neuměl a taky toho pak několikrát v životě litoval, protože udělal kvůli tomu chyby.
A tento David měl velké přání – postavit Hospodinu chrám. Ale prorok Nátan říká: „Ne, postaví ho až tvůj syn Šalamoun.“ Nicméně David vykonal velké přípravy a svým způsobem začal. A toto je další taková myšlenka, velmi důležitá myšlenka, která se projevila i v životě svatého Václava. I Václav pokládal základy.
David, i když věděl, že ten chrám nepostaví, tak s obrovskou velkorysostí shromažďoval veškerý materiál, i lidi, návrhy a tyto věci, i když věděl, že on to už nedokončí a že jemu nikdo nepoděkuje. Žijeme v době, kdy mnoho lidí se pouští jenom do toho, kde mají představu, perspektivu, že to dokončí a že za to budou pochváleni, že jim za to někdo poděkuje.
Pokládat základy, tedy něco, co je v zemi, co nakonec nebude vidět, to není příliš populární, do toho se nikomu moc nechce. Ale Václav toto dělal. Byl inspirován Davidem.
A tento král David na smrtelné posteli se modlí. To, co jsme slyšeli v tom žalmovém zpěvu, tak byla Davidova modlitba, řekli bychom, předsmrtelná, tedy jakási závěť. A v této závěti David vyslovuje několik myšlenek. Ta první myšlenka, když viděl ty hromady těch věcí, které buď nakoupil on, nebo lidé tam nanosili jako dary pro budoucí chrám, a on si uvědomuje: To všechno, co tady je, tak jsme vlastně napřed my dostali od Boha.
Takže jak to je? Ne, že my stavíme Bohu chrám. On si vlastně staví chrám sám, my jsme jakýmisi prostředníky, protože my to stavíme z toho, co jsme napřed dostali od něho.
Uvědomuje si potom další takovou důležitou myšlenku. Dokud Izraelité chodili po poušti, tak vnímali svůj život jako cestu, která má cíl. Ten cíl, řekli bychom, fyzický, dojít do zaslíbené země, a ten cíl duchovní, dojít do té duchovní zaslíbené země k věčnému životu s Bohem. Ale když se usadili, tak se toto nějakým způsobem otupilo, začalo se to ztrácet. A David tady znovu vyslovuje tu myšlenku: Život člověka je cesta. Každá ta správná cesta má východisko, má start, ale má také cíl.
A potom ještě David v té modlitbě rozjímá nad tou myšlenkou, jestli ten chrám vůbec potřebujeme. Protože Bůh je všudypřítomný, tak je potřeba nějaký chrám? My ho potřebujeme. On je skutečně všudypřítomný a my bychom se k němu mohli modlit kdekoliv, ale my potřebujeme to místo, kde se budeme moci ztišit a kde se s ním budeme moci setkat, kde se s ním budeme moci setkat v plnosti.
A co je celý člověk? To je tělo a duše. A teď už se dostáváme právě k evangeliu – vnímat člověka v jeho celku. Toto Václav jako panovník uměl velmi dobře, vnímat oba ty rozměry, ten rozměr tělesného života i duchovního.
My jsme v evangeliu slyšeli úryvek opět z 16. kapitoly, to je Ježíš s apoštoly v Césareji Filipově, a ta známá otázka: „Za koho mě pokládají lidé, za koho mě pokládáte vy?“ až se celý ten dialog dostane k tomu, že Ježíš jim říká: „Půjdeme do Jeruzaléma, budu trpět, budu zabit.“ A Petr říká: „To se nestane.“ Ježíš ho posílá za sebe: „Jdi mi z cesty,“ a teď Ježíš dává tady toto ponaučení, které jsme dnes právě slyšeli.
Jak cenná je duše, co pro nás představuje duše? Jak moc s ní počítáme ve svém životě? Se svým tělem počítáme dost, že jo, abychom měli co jíst, aby nám nebylo zima a podobně, ale jak moc počítáme se svojí duší?
Už kdysi, kdysi dávno jsem četl kratičký příběh, svým způsobem je banální, ale vzpomenu si na něho vždycky, když právě se čte toto evangelium. Ten příběh je skutečný, vypráví o tom, jak po 2. světové válce do Himalájí, do nejvyšších hor světa, se začali hrnout turisté, jak se říká, ze Západu. A tito turisté, protože počítali se svým tělem, aby se příliš neunavilo v tom řídkém vzduchu, tak si najímali šerpy, nosiče. Oni počítali se svým tělem, takže tenkrát ty expedice tam nosily obrovské vybavení, spoustu věci. Dneska už je to vybavení mnohem skromnější.
A takhle jednoho dne jedna ta výprava vystoupala do jednoho sedla a ti, řekli bychom, horolezci z toho Západu chtěli jít dál. Ale ti místní šerpové rozbalili ty plachty, položili ten náklad a sedli si. A ti Evropané říkají: „Musíme dál, je hezky, využít počasí, jo, ještě bychom se dostali o pár set metrů dál.“ A ti se nechtěli hnout.
Tak přes toho tlumočníka, jako co to má znamenat, o co tu jde, a teď ten tlumočník vykomunikoval něco, co pro ty lidi ze Západu bylo těžko pochopitelné. Ti šerpové říkali: „Už jsme dnes vystoupali dost. Vystoupili jsme vysoko a musíme počkat, až nás dostihnou naše duše. Pak budeme pokračovat.“ Pro ty Evropany naprostá hloupost, téměř nesmysl, ale šerpové se nehnuli. Přenocovali na tom místě, a druhý den usměvaví naložili náklad a šli dál. Všechno stihli, nic nezmeškali a ti lidé ze Západu si uvědomili, že díky těmto několika hodinám získali možnost podívat se kolem sebe.
Co bylo zajímavé, ti šerpové seděli a dívali se do země. Ti Evropané to využili k tomu, že se podívali kolem sebe a uvědomili si celou tu krásu toho místa, kam došli. Protože když člověk putuje, když jde, tak vidí před sebou tu cestu, soustředí se na ten jeden výsek. Ale když se zastaví, tak se může otočit a vnímat celek. A toto je, bratři a sestry, potřeba v každé době. Uměl to Václav, a my se to chceme učit.
Když se vrátíme ještě k evangeliu, tak tam byla ta otázka: „Nebo jakou dá náhradu člověk za svou duši?“ Je tam otazník. Možná jsem to měl víc zdůraznit při četbě textu. Ježíš pokládá tuto otázku. Jakou dá člověk náhradu za svou duši? Chtěl, aby se jeho dvanáct apoštolů nad tím zamyslelo. Měli bychom se nad tím zamyslet i my.
Jakou můžeme dát náhradu? Žádnou. Není nic cennějšího, co bychom měli, co bychom vlastnili, co by utvářelo náš život. Naše duše a naše tělo patří k sobě. Když budeme teď za chvilečku zpívat modlitbu Vyznání víry, tak tam budeme zpívat, že věříme ve vzkříšení duše i těla. To obojí budeme mít na věčnosti, a proto jak myslíme na svoje tělo, tak mysleme i v tomto pozemském životě na naši duši.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2021 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, zůstaneme u té poslední věty, kterou řekl svatý Václav tady na zemi: „Bůh ti odpusť, bratře.“ Jak jsem zmínil na začátku mše svaté, tak je to vlastně určitá parafráze té Ježíšovy věty na kříži: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme právě slyšeli, se velmi, velmi hodí k postavě, k osobě svatého Václava. Svatý Václav se narodil buď v roce 906 nebo 907, v tom se prameny neshodují, ale zemřel v roce 929. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2018 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli teď před chvílí k svátku nebo slavnosti svatého Václava, byly vybrány opravdu velmi dobře, protože vystihují ty aspekty, kterými se svatý Václav řídil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2017 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, texty, které nám církev předkládá o slavnosti svatého Václava, vypovídají vlastně o tom, jak plyne život člověka. V našem životě se střídají, řekněme, delší období, nechci říct zrovna dlouhá, ono může být delší či kratší, a je to nějaké období, ve kterém zdánlivě ten život plyne, jak by se to řeklo, podle těch všedních pravidel a zdá se, že se neděje nic zas až tak moc zásadního. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2016 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, dnešní svátek, slavnost, připomíná mladého člověka, který měl jasno, jaksi od začátku. Člověka, který na jedné straně, když jsem si takový citát, když měl nastoupit na ten knížecí trůn, tak několik šlechticů řeklo: „Co se počneme s ním? Ten, jenž měl být knížetem, je zkažen od kněží a je jako mnich. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2015 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Svátek nebo slavnost svatého Václava nám dává příležitost uvědomit si zase několik snad asi faktů, prostě skutečností, se kterými musíme nějak v životě počítat. Tou první skutečností je to, že vlastně všichni čeští světci z toho prvního období jsou mučedníci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2012 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, v prvním čtení z knihy Moudrosti se starozákonní autor obrací k vládcům a nastiňuje jim jakýsi program, nějaké morální zásady, jak by jejich vláda mohla vypadat, čím by se mohla řídit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2011 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, začnu možná trošku ne úplně vážně. Když se díváme na život svatého Václava, tak si říkáme: „Co ten člověk za svůj krátký život stihnul!“ A když jsme šli teď s ministranty tady do kostela, průvodem kolem kostela, tak jsem si říkal: „Co ti lidé chtějí dnešní den, dnešní volný den všechno stihnout?“, protože to byl obrovský úprk různých traktorů, vozíků a všeho možného. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2010 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, pro dnešní slavnost byla vybrána čtení, hlavně první čtení z knihy Moudrosti, které je připisováno králi Šalamounovi. A v té knize Moudrosti jakoby král Šalamoun se obrací ke svým kolegům vládcům a dává jim rady, jak moudře kralovat, jak moudře zařídit věci veřejné. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
28.09.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Blíží se volby. Nebojte se, nebude to žádná volební kampaň :), ale myslím si, že hodně lidí je znechucených polistopadovým vývojem v naší společnosti a už to trvá poměrně dost dlouho ty zmatky, který tady jsou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2006 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Slavíme skutečně významného člověka, můžeme říct, i vyjímečného člověka, ale přesto je těžké takhle dělat promluvu, právě proto, že často to sklouzne do různých frází, různých vět, které ti řečníci neustále opakují, a ona to často nebývá ani pravda a je to takové prázdné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2004 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Začnu dneska takovou legrací. Vždycky, když se zpívá ten žalm s odpovědí "Ty Hospodine vládneš nade vším", tak si vzpomenu na jednu takovou anekdotu, kdy pan farář se ptá dětí v náboženství, kdo řídí farnost. Samozřejmě chce slyšet, že on. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek bývá často pojímán jako oslava, vzpomínka na staré zlaté dobré časy, kde jsou role dopředu rozděleny. Václav je dobrý, řekli bychom bílý, Boleslav naprosto špatný, černý, jejich matka Drahomíra taky někde taková spíš černá v pozadí, ještě se tam k tomu připlete Ludmila, samozřejmě naprosto kladná postava. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2002 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, chtěl bych pokračovat v té myšlence, kterou jsem říkal na začátku. Připomínáme si člověka, který byl svatý. On té svatosti dosáhl, řekli bychom, na ryze civilním poli. Státník, politik, vojevůdce, svým způsobem v té době vlastně on byl i ekonom. Je to velká výzva pro dnešní dobu, protože my třeba si často i myslíme, že svatost, to je něco, co se týká výhradně jaksi kostela, církve, něco, co se týká tady tohoto prostoru a několika vyvolených lidí, kteří se nějak zavázali sliby nebo přijali nějaké svěcení. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2001 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Jistě jsme tomu rádi, že můžeme dnešní svátek svatého Václava oslavovat zároveň jako státní svátek, že je volný den, tak jako neděle, a máme možnost také i tento svátek oslavit účastí na mši svaté, poděkovat Pánu Bohu za jeho lásku k našemu národu, že nám dal hned na prahu života našeho národa tak velikého světce. My se při této promluvě aspoň tak nachvilku chceme zadívat na ten krátký film z jeho života, abychom jej viděli jako malé dítě, jako chlapce, syna knížete Vratislava a kněžny Drahomíry. Více...