Rubrika
HomilieProsí za svého souseda, který je na tom ještě mnohem hůř než on
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, dnešní první čtení a evangelium stojí v určitém kontrastu. Ale měl bych asi začít trošku jinak. Už evangelisté a první církev, viděli splnění Izaiášova proroctví, které spočívá hlavně v té větě: „On sám přijde a spasí vás“, tu jsme slyšeli v prvním čtení, tak naplnění toho proroctví vidí v tom okamžiku, kdy Ježíš uzdravuje toho hluchoněmého a říká: „Otevři se!“. V těch textech se mluví o jakémsi splnění příslibu, ale jak dál uvidíme, tak ty dva texty jsou v určitém protikladu.
Nejdřív se podíváme na Ježíše. Co dělá? Jeho veškeré jednání tady v tom příběhu je symbolické, něco naznačuje. Na druhou stranu je skutečné, toho člověka opravdu uzdravuje, ale hlavně je, řekli bychom, čitelné. Na rozdíl od toho, a k tomu dojdeme, až se vrátíme k prvnímu čtení.
Ježíš s učedníky se vrací, řekli bychom, domů, do kraje, kde vyrostl, ke Genezaretskému jezeru. Byli v tyrském kraji, sidónském, desetiměstí. To byla území vesměs pohanská. Tam už žilo hodně neizraelitů a víra tam byla velmi chabá. Nevíme, proč tam Ježíš šel se svými učedníky, ale jistě to dalo apoštolům příležitost uvědomit si, jak jsou bohatí. To, že patří k vyvolenému národu, to, že mají svého Mistra, který se jim věnuje, že jsou bohatí svou vírou. Ale teď se vracejí. Vracejí se a spousta lidí na ně čeká. Každý z nich má určitě nějakou otázku, nějaký problém, chce s Mistrem mluvit. A tady se ozývá někdo, nevíme jeho jméno, někdo, kdo nemyslí za sebe. Kdo myslí na toho druhého, protože si uvědomuje a říká si: „On je na tom hůř než já. On je na tom tak zle, že on vlastně ani neví, že tady ten Mistr je. Je hluchoněmý. Nikdo mu to neřekne. On nemůže říct: ‚Zaveďte mě k němu.‘ On si nemůže pomoct sám.“
A tak, i když je ten člověk bezejmenný, anonymní, je to příklad pro nás, pro náš život. I my si často říkáme, jak jsme na tom špatně. Ale je tady druhý, kdo je na tom hůř než já. A tady se ukázala v evangeliu ta velká láska: Prosili ho.
Ježíš? Ježíš si ho bere stranou. Proč? Jednak pro Ježíše ten nemocný je osobou, osobností. Není to nějaký předmět jeho zájmu, není to předmět reklamy. Kdyby byl Ježíš nějaký šarlatán nebo kdyby byl nějaký politik, tak by se postavil doprostřed a řekl by: „Všichni se dívejte a všichni to obdivujte.“ Ale protože je to Boží Syn, tak jde bokem. Jde bokem, aby nepřiváděl toho nemocného do rozpaků, aby mu to nedělal ještě těžší. A bere s sebou jenom jeho rodinu nebo ty nejbližší, nevíme přesně koho. A říká: „Otevři se.“ Dotýká se ho a říká: „Otevři se.“
Dotknout se nemocného znamenalo sjednotit se s ním, právě ukázat tu svoji účast, ale v tomto jednání je taky nebezpečí, že nemoc, pokud je nakažlivá, přejde z nemocného na toho, kdo se ho dotýká. Ukazuje to právě zase Ježíšovu odvahu a to sjednocení se. To není jenom nějaké náhodné gesto. To je zcela určité gesto, kterým Ježíš říká to, co jsme slyšeli v prvním čtení: Přijde. On sám přijde.
Ten nemocný Ježíše neobtěžuje, naopak je pro něho důležitý, a Ježíš ho vrací. Vrací ho do života. Otevři se! Ať se otevře všechno, co brání. Ať se otevřou všechny ty závory, které zabraňují tomu, aby ten člověk mohl žít, existovat. Toto dělá Ježíš.
A co v tom prvním čtení? V tom prvním čtení je to velmi, velmi složité. Tam ten text zní právě tak útěšně, hezky, ale musíme si objasnit, v jaké situaci byl pronesen. Začalo to o mnoho let dříve. Pohybujeme se v osmém století před Kristem, my víme, že prorok Izaiáš byl za proroka povolán v roce 740 před Kristem, a pohybujeme se vlastně k začátku toho osmého století. Izraelité žili v situaci, která byla velmi podobná nám. U nás z jedné strany je na západě Německo, na východě Rusko. Oba ty národy se sem tlačí. My máme občas tendence přiklonit se k těm, občas k oněm. Izraelité na tom byli velmi podobně. Na jihu Egypt a na severu buď Asýrie, nebo později Babylónie (ta byla trošku víc na východ, ale to je vedlejší), a vždycky ti na severu nebo i ti z jihu se tlačili doprostřed a snažili se ovládnout to území, které známe dnes jako Palestinu, Izrael. A Izraelité, ještě v něčem jsme jim velmi podobní, nedokázali držet pospolu. Přesto, že to byl velmi malý národ, tak se rozdělili. Mluvili stejným jazykem, věřili ve stejného Boha, ale rozdělili se. Deset kmenů proti dvěma kmenům. A to nepřátelství došlo tak daleko, že spolu válčili.
Začalo to tak, že Damašský král v dnešní Sýrii se spojil s tím králem, který vládl v Izraeli těm deseti kmenům, a začali přemlouvat krále, který vládl těm dvěma kmenům v Judsku, ten se jmenoval Achaz, aby šel s nimi bojovat proti Asýrii. A prorok mu říká: „Nedělej to. To není dobře.“ Achaz to odmítl a ti dva začli vést válku proti němu. Achaz se cítil v nebezpečí, a tak koho zavolal? No asyrského krále. Přece ten mi pomůže. Ten to udělal. Ale Izaiáš zase říká: „Nedělej to. Zase není to v pořádku, je to politikaření.“ Udělali to, Asyrský král pomohl. Pomohl za tu cenu, že zničil severní království, v roce 721 zničili hlavní město Samaří, a odvedli do zajetí těch deset kmenů. A král Achaz začal být zavázaný Asyrskému králi.
Potom se králové vyměnili, v tom Judsku začal vládnout král Chizkiáš a v Asýrii začal vládnout král Sennacherib. A teď se to otočilo. Král, ten nový, si řekl: „A proč já budu poslouchat Asyrkého krále? Já se spojím s Egyptským králem.“ Vyvolalo to další válku, Sennacherib přitáhl, vyplenil Judsko a schyluje se k obležení Jeruzaléma. Všichni mají obrovský strach. Kdo mohl, utekl, kdo nemohl, tak se snažil nějak zabezpečit. A do toho přichází Izaiáš a říká: „Nebojte se!“ Připadal jim jako blázen, jako někdo, kdo mluví úplně z cesty, jako někdo, kdo se nevyzná v politice a kdo neví, jak to chodí na světě.
Izaiáš je celou dobu uklidňoval, nicméně ho neposlouchali. Asyřané obklíčili Jeruzalém, ale nedobyli ho. Za nějakou krátkou dobu se museli vrátit domů. My dnes víme, že tam došlo k nějaké infekční nemoci, k nějaké nákaze a asyrské vojsko muselo zpátky domů, protože velká část Asyřanů pomřela před hradbami Jeruzaléma. A Izaiáš to celou dobu říkal: „Buďte v klidu.“
Možná jste mě stíhali sledovat, jak jsem to vysvětloval, možná ne, to je jedno, ale asi určitě ve vás je z toho celého povídání jedna myšlenka: Byl to pěkný zmatek. A to je ono. To je ten kontrast mezi tím jednáním Ježíše a mezi jednáním těch králů a těch lidí, kteří tam byli kolem. Bylo to nečitelné, neprůhledné, těžko se v tom orientovali a přinášelo to zmatek a strach. Nepřipomíná vám to něco? Dějiny se neustále opakují. Ježíš v dnešním evangeliu nás vyzývá, aby to naše jednání bylo takové nesobecké.
Prosili ho za něho, za toho nemocného. Tady všichni ti králové, kteří byli aktéry celého toho dlouhého dějství, mysleli především na sebe, jak se udržet u vlády, jak to zaonačit. A proto mění ty kabáty, mění ty strany, mění názory, co platilo včera, dneska už neplatí. A je to skutečně nepřehledné a není to k životu.
Izaiáš potom pokračuje a dává dva příměry. Je tam uzdravení člověka, jsou tam lidé postižení různými nemocemi, slepotou, hluchotou, chromý, němý. A druhý obraz je mrtvá nemocná příroda, kde není voda, nic nežije. Je normální, že člověk, když onemocní, snaží se získat zpět zdraví. A když je zdravý, tak že si ho chrání. Je normální, že zahradník, zemědělec se snaží přivést vodu, vláhu na své pole, na svou zahradu, aby z toho sklidil nějakou úrodu. Toto všechno jednání je nějak čitelné, ale my lidé máme občas takovou špatnou vlastnost, že nechceme, aby půda kolem nás byla zavlažená, že si libujeme v tom, že ty vztahy jsou takové nepřehledné, že to je zamotané a nesnažíme se do toho vnést to jasno, jako Ježíš.
Bratři a sestry, i nám Ježíš říká a nabízí to „otevři se“. Osobně myslím, že nemá cenu o tom nějak hluboce uvažovat, ale že je potřeba vzít si příklad především z toho bezejmenného člověka, který když se setká s Ježíšem, prosí za toho svého souseda, který je na tom ještě mnohem hůř než on.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenku všech těch dnešních textů je schopnost dobře slyšet a schopnost dobře mluvit. Tedy velmi se to hodí k tomu začátku školního nebo akademického roku. Tím „dobře mluvit“, „dobře slyšet“ se nemá na mysli jenom to, že fungují uši a dobře funguje jazyk, ale že také funguje právě, řekli bychom, ta schopnost, ochota člověka naslouchat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, můžeme říci, že texty, které jsme teď vyslechli, jsou to, čemu se říká „slovo do pranice“. Jsou to texty, které budou vždycky platné. Je to slovo, které se hodí do našeho každodenního života, ať už to napomenutí, které jsme slyšeli od svatého Jakuba o tom dělání rozdílů a spojování hodnoty člověka s jeho postavením ve společnosti nebo s mírou jeho bohatství nebo chudoby. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Ten příběh má více vrstev. Je to příběh, který se docela dobře poslouchá, o tom jak Ježíš pomáhá člověku, který je těžce postižený, velmi těžce postižený. Ale je to příběh zároveň o izraelském národě a je to příběh o každém Ježíšově učedníku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, svatý Jakub začíná ve svém listě mít oddíl, kterému se říká vyučování, nebo by se dalo říct i kázání. Pozná se to podle toho oslovení „moji bratři“. Tím se ale myslí všichni, my bychom dnes řekli „moji bratři a moje sestry“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, první zpráva, kterou nám říká dnešní evangelium, je o tom, jak Ježíš chodí, jak se přesouvá z jednoho místa na druhé. Tyrus bylo město, které bylo na břehu Středozemního moře, byl to přístav, a Ježíš jde ke Galilejskému moři, ale tam je totiž řečeno kudy a Ježíš udělal okliku. Více...