Rubrika
HomilieTohle je dům Boží
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, svatý Jakub začíná ve svém listě mít oddíl, kterému se říká vyučování, nebo by se dalo říct i kázání. Pozná se to podle toho oslovení „moji bratři“. Tím se ale myslí všichni, my bychom dnes řekli „moji bratři a moje sestry“. Jakub mluví o víře – o víře, která se musí ukázat. A teď překvapivě začíná mluvit právě o víře, která se má ukázat v našem shromáždění, v našem společenství, a zase nás překvapuje. Neříká, že naše víra se ukáže na našich modlitbách, to předpokládá samozřejmě, ale říká: „Naše víra se musí ukázat na vztahu k druhému člověku.“ Proč? Protože lidé velmi často upadají do chyby, která se pořád a pořád opakuje, a sice podle vnějšího vzhledu, podle toho, jak člověk vypadá, my soudíme, jaký ten člověk je. Podle vnějšku, zevnějšku, hodnotíme vnitřek toho člověka. To jsou dvě věci, které spolu nesouvisí.
Jestli se někdo narodil hezký nebo škaredý, za to ten člověk nemůže. To nevypovídá nic o tom, jestli je ten člověk čestný, anebo jestli je to darebák. Jestli má někdo na sobě hezké šaty anebo montérky, to ještě nic neříká o tom, jestli ten člověk je hodný nebo zlý. Ale bohužel v dějinách to takhle často bylo.
Svatý Jakub říká: „Vy byste se měli tohohle vyvarovat a mělo by to začít už ve vašem shromáždění.“ První křesťané se shromažďovali po domech, nebylo jich tolik, kolik nás, a byli to lidé většinou z chudších vrstev. Byli to lidé, kteří na svém životě každý den zakoušeli to, že byli odstrkováni, že jim někdo říkal: „Počkej, teďka tady přišel někdo větší, vyšší, než ty.“ A tak by se čekalo, že oni ve svých bohoslužebných shromážděních budou na tohle citliví. A přesto ne. Přesto i oni za chvíli tam začali dělat tyto rozdíly – kdo je bohatší, kdo je důležitější v té lidské hierarchii, tomu začali dávat přednost.
Shromažďovali se po domech, to znamená, že tam nebyl žádný pevný zasedací pořádek, a hodně často cestovali, takže se, můžeme říci, účastnili těch bohoslužeb na různých místech v různých městech, v různých domech.
Bratři a sestry, s námi se ten problém táhne taky, myslím se všemi. Ten problém se táhne dva tisíce let. Asi nejznámější příklad tohoto problému je, když svatý František z Assisi přišel k papeži, aby mu papež schválil stanovy jeho řádu. A když Pavel uviděl zalátanou kutnu, tak ho poslal pryč a v podstatě mu vyhuboval, že takhle se k papeži nechodí. František to nevzdal a přišel druhý den. Mezitím měl papež sen, kdy se mu zdálo, že se hroutí bazilika svatého Petra a teď v tom snu papež uviděl človíčka, který tam přibíhá, podpírá tu baziliku a ten pád zastavil. A v tom snu poznal, že to byl svatý František. Když František přišel druhý den, tak už ho přijal úplně jinak.
Ale my, bratři a sestry, nemůžeme počítat s tím, že budeme mít nějaké sny, nějaké vidění, kdy se dozvíme, jaký kdo je. My musíme zavděk tím, co máme tady z listu apoštola Jakuba a chovat se podle toho.
Jak se chováme v našich bohoslužebných shromážděních? Vzpomněl jsem si zase na několik vtipů, kdy ten první tady rozhodně neplatí. To je o tom, že se říká, že v kostele by nemusela být první lavice, protože ve většině kostelů zůstává prázdná. Díky Bohu to u nás tady není a jsem za to rád. A že čím dál od oltáře ta hustota lidí je vlastně větší.
Potom je mnoho vtipů (teď se nechci dotknout nikoho, kdo sedí tady v kostele) na ty, kteří sedí na kraji – říká se jim „špuntovky“, že zašpuntují lavici a prostě nepustí nikoho dál.
Ale známe to všichni, kdy přijde někdo cizí a „sedí na mém místě“, protože ten člověk neví, že tady někdo sedává, na té lavici to napsané není, a nikdo z nás tady nemá to své místo pevné. Proč? Abychom si uvědomili, že jsme na cestě, na cestě k Bohu, kde není nic jistého, kde musíme pořád usilovat. Ale my, když přijde takhle někdo cizí, tak velmi často se v nás objeví to „vždyť on mi sedí na místě,“ místo toho, co bychom si řekli: „Tak je nás o jednoho víc. Tak člověče vítej mezi nás, který jsi přišel, ať už na návštěvu jednou, anebo jsi přišel do našeho společenství třeba trvale. My tě vítáme.“ V nás se objeví to první: „Vždyť on je na mém místě.“ Ale ono to není moje místo. Tohle je dům Boží a je to místo pro všechny, kteří sem chtějí přijít.
Jak jsem říkal, Jakub mluví o víře. Ten úryvek, který jsme teď četli, končil větou: „Poslyšte moji milovaní bratři, což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí?“ Toto je dům Boží a když se podíváme, tak zjistíme, že podle lidských měřítek sem přicházejí lidé, kteří hledají. Takovou, řekli bychom, nevýhodou těch, kteří jsou bohatí podle měřítek nevěřícího světa, je to, že ti lidé si říkají: „Jsem zajištěný. Nepotřebuji nikoho, nepotřebuji ničí pomoc.“ Kdežto člověk, který bojuje o svou existenci, člověk, který tvrdě pracuje, tak tenhle člověk zpravidla bývá pokornější, zpravidla bývá vnímavější a je si vědom toho, že potřebuje Boha, potřebuje druhé lidi. A takový člověk je spíš nakloněn tomu, aby přišel a prosil.
Často se setkáváme s tím, že nám někdo dává za vzor ty, kteří, jak se říká, to někam dotáhli: „Podívej se na něho. Podívej se, kam on se dostal, co on vybudoval. Podívej se, z něho si ber příklad.“ V dnešním čtení nám Jakub dává příklad ze všech těch obyčejných lidí. Otáčí to a říká všem: „Dívejte se na tyhle obyčejné lidi, na ty, kteří se snaží, kteří ‚nemají na růžích ustláno‘, kteří usilují o to být dobrými lidmi, být dobrými křesťany. Z nich si berte příklad.“
Bratři a sestry, buďme takhle vnímaví, buďme takhle otevření a přivítejme s otevřeným srdcem, ale i s otevřenou náručí všechny ty, kteří přicházejí do našeho společenství, do tohohle domu Božího. Ať už s tím, že třeba tady jenom projíždějí, i takových je tu hodně, a zastaví se tu na bohoslužby, anebo i ty, kteří sem přicházejí s tím, že se sem třeba přistěhovali, že sem přicházejí jako noví a chtějí mezi námi prožívat bohoslužbu, chtějí se s námi setkat s Bohem.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenku všech těch dnešních textů je schopnost dobře slyšet a schopnost dobře mluvit. Tedy velmi se to hodí k tomu začátku školního nebo akademického roku. Tím „dobře mluvit“, „dobře slyšet“ se nemá na mysli jenom to, že fungují uši a dobře funguje jazyk, ale že také funguje právě, řekli bychom, ta schopnost, ochota člověka naslouchat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, můžeme říci, že texty, které jsme teď vyslechli, jsou to, čemu se říká „slovo do pranice“. Jsou to texty, které budou vždycky platné. Je to slovo, které se hodí do našeho každodenního života, ať už to napomenutí, které jsme slyšeli od svatého Jakuba o tom dělání rozdílů a spojování hodnoty člověka s jeho postavením ve společnosti nebo s mírou jeho bohatství nebo chudoby. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Ten příběh má více vrstev. Je to příběh, který se docela dobře poslouchá, o tom jak Ježíš pomáhá člověku, který je těžce postižený, velmi těžce postižený. Ale je to příběh zároveň o izraelském národě a je to příběh o každém Ježíšově učedníku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, dnešní první čtení a evangelium stojí v určitém kontrastu. Ale měl bych asi začít trošku jinak. Už evangelisté a první církev, viděli splnění Izaiášova proroctví, které spočívá hlavně v té větě: „On sám přijde a spasí vás“, tu jsme slyšeli v prvním čtení, tak naplnění toho proroctví vidí v tom okamžiku, kdy Ježíš uzdravuje toho hluchoněmého a říká: „Otevři se!“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, první zpráva, kterou nám říká dnešní evangelium, je o tom, jak Ježíš chodí, jak se přesouvá z jednoho místa na druhé. Tyrus bylo město, které bylo na břehu Středozemního moře, byl to přístav, a Ježíš jde ke Galilejskému moři, ale tam je totiž řečeno kudy a Ježíš udělal okliku. Více...