Rubrika
HomilieSnažte se, aby váš život byl hezký
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.06.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 38,1.8-11; 2. čtení 2 Kor 5,14-17; evangelium Mk 4,35-41;
Příběhy pronesené během mše svaté především k dětem, které měly své první svaté přijímání.
Jeden pán jednou šel na cestu. Potkával spousty lidí a jednou taky přicházel do jednoho města a cosi tam stavěli. Teď tam viděl dělníky, jak tam pracují. Přišel k prvnímu a říká: „Co tady děláš?“ Bylo vedro, ten pán měl kladivo a tloukl do kamene. Otřel pot a říká: „Nevidíš? Tluču do kamene. Vůbec mě to nebaví, ale co mám dělat?“
Náš pán šel o kus dál a tam byl člověk, který dělal úplně to stejné, taky kladivem tloukl do kamene. A on mu říká: „Co děláš?“ „Vydělávám na živobytí. Mám doma manželku a tři děti, musím je nějak uživit. Chodím do práce každý den osm hodin.“
Náš poutník na to neřekl nic a šel zas dál. Tam byl třetí a on mu říká: „Co děláš ty?“ Taky tloukl kladivem do kamene. A ten říká: „Nevidíš? Já stavím chrám, kostel, katedrálu. Bude to ozdoba celého našeho města. Už se na to všichni těšíme.“
Ti všichni tři dělali to stejné, ale každý z nich to dělal nějak jinak, měl k tomu jiný postoj. I my jsme třeba celý ten školní rok dělali věci, které nás třeba možná nebavily. Možná jsme si říkali: „K čemu to je?“, když jsme seděli nad úkoly, když jsme chodili na přípravu, když jsme vyplňovali archy. K čemu to je? Abychom postavili chrám, abychom postavili něco krásného.
Bratři a sestry, je to i pro nás k zamyšlení. I my často děláme věci, které jsou nám nepříjemné. Ty věci nemůžeme změnit, ale můžeme změnit svůj postoj k těmto věcem, aby to pro nás nebyla dřina, námaha, ale abychom i my stavěli chrám.
Teď se postavíme a v duchu celý ten svůj život, tu dřinu, to otloukání těch kamenů svěřme Pánu a poprosme ho, aby se z toho stal chrám.
Druhý příběh je o jedné úplně obyčejné rodině a jedné vázičce. Tady ta naše rodina žila v malém domku ve městě a u domku měli zahrádku. Ta zahrádka je v tom příběhu dost důležitá. A v té rodině bývá, jak to taky bylo, táta, máma a několik dětí. Ale stalo se, že táta přišel o práci a měli dost málo peněz a tak přestali svůj domek spravovat. Za chvilečku měli oprýskaná okna, začla se jim loupat omítka ze stěny, zahrádka začla zarůstat plevelem, nikdo se o ni nestaral, potom už ani neumývali okna a moc neuklízeli a chodili a docela dost si naříkali a stěžovali si, jak je ta doba zlá.
A jednou jedno z těch dětí, jmenovalo se Honzík, šlo do města. Chodil po městě a dostal se na tržnici. Tam byly různé obchody, obchůdky, stánky a on se díval, co tam všude je. Moc se mu to líbilo. Neměl moc peněz, tak se jenom díval. A jak tak chodil a prolézal to, tak se dostal do jednoho takového obchůdku, říká se tomu vetešnictví, kde se prodávají staré věci, které už nikdo nepotřeboval a třeba je prodal. A teď tam uviděl vázičku. Nebyla drahá, protože byla úplně obyčejná.
Říká si: „Co kdybych ju koupil?“ Vytáhl peníze, těch pár drobných, co měl v kapsi, a vycházelo to tak akorát. A říká si: „No, nevím. Doma mně možná vyhubují, že jsem utratil všechny své peníze. Táta mi nedá žádný, ani máma. Oni nemají.“ A pak říká: „Jo, koupím.“
Tak šel a řekl prodavači, že chce tu vázičku. Prodavač byl starý pán, usmál se, ještě mu trošku slevil a když mu ji balil do papíru, tak říká: „Ta vázička je kouzelná, dávej na ni pozor.“
Honzík nevěděl, proč by vázička měla být kouzelná, ale šel domů, doma ji vybalil z papíru a postavil ji na stůl. Uviděla ji maminka a řekla: „To je hezká vázička.“ Vzala kousek hadříku a vázičku vyleštila, umyla. Vázička byla skleněná a krásně se leskla.
Když maminka uviděla tu vázičku, tak si řekla: „Jejda, ona by byla hezká na sluníčku a my máme špinavá okna.“ Umyla okna.
Když to uviděl tatínek, tak říká: „No, k nám sem jde krásné světlo oknem, ale ty zdi už jsou špatné. Už to chce vymalovat, opravit omítku.“ Vymaloval, opravil omítku.
A zapojili se další. Honzíkova sestřička Maruška se podívala na zahrádku a říká: „Tam je plevele. Máme domeček hezký, ale zahrádka je škaredá.“ Vytrhala plevel a nasela tam semínka. Další sourozenci se přidali. Natřeli okna, chodili zalévat semínka. Trvalo to nějakou dobu a ze semínek vyrostly květiny, a když z nich byly květiny, tak Maruška je natrhala a dala je do té vázičky.
A teď si Honzík uvědomil, co říkal ten pán: že vázička je kouzelná. V čem bylo její kouzlo? V tom, že ta vázička jim řekla: „Snažte se. Snažte se, aby váš život byl hezký, aby to kolem vás bylo hezké, aby vy sami jste byli hezcí. Nejenom tím, že budete mít hezké šaty, ale že budete hezcí uvnitř, že budete hezky mluvit a hezky se chovat.
Dneska je všechno taky takové nazdobené. I ta dnešní slavnost nás vyzývá k tomu, abychom byli hezcí – navenek i uvnitř. Ale má nám to vydržet i zítra, pozítřku, prostě pořád. Z té slavnosti máme žít, máme být hezcí, máme proměňovat to kolem sebe. Takže ať se nám to daří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.06.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 38,1.8-11; 2. čtení 2 Kor 5,14-17; evangelium Mk 4,35-41;
První svaté přijímání dětí
Bratři a sestry, milé děti, dneska nebude klasické kázání, ale nachystal jsem si dva příběhy. Napřed se vás zeptám, co bylo z pohledu apoštolů nejdůležitější? Co měli udělat? Oni to udělali. Peťo?
Probudit, probudit Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.06.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 38,1.8-11; 2. čtení 2 Kor 5,14-17; evangelium Mk 4,35-41;
(první svaté přijímání dětí)
 |
Tři příběhy | 9:05 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.54 MB] |
O naslouchání
(přednesený před bohoslužbou slova)
Já jsem si na dnešní bohoslužbu připravil několik příběhů a budu vám je říkat postupně, aby to nebylo tak naráz. Více...