Pátek 23.02.2024, sv. Polykarp, Svatopluk
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Tři příběhy

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.06.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 38,1.8-11; 2. čtení 2 Kor 5,14-17; evangelium Mk 4,35-41;

(první svaté přijímání dětí)

Tři příběhy9:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.54 MB]

O naslouchání

(přednesený před bohoslužbou slova)

Já jsem si na dnešní bohoslužbu připravil několik příběhů a budu vám je říkat postupně, aby to nebylo tak naráz. Ten první je o naslouchání.

Jeden člověk byl pozván na svatbu. Byli tam lidé tak svátečně oblečení, jako jste vy, a po tom obřadu probíhaly gratulace (vám taky budou gratulovat :) ). A on si všiml, že ti, kteří ty gratulace přijímaly, to byl ženich s nevěstou, ale taky jejich rodiče a někteří ostatní příbuzní, že vlastně vůbec nedávají pozor, co jim kdo říká a že pořád dokolečka říkají: „No, děkujeme vám. To jste hodný, že jste přišel. To je od vás milé,“ a tak.

No, a tak začal trošku přemýšlet, byl taková podšívka, tady ten náš pán, který tam byl pozvaný, a říká si: „Počkejte, já vám řeknu něco. Uvidíme, já si vás vyzkouším, jestli dáváte pozor, co vám říkám.“ Podotýkám, vymyslel si to.

Tak přišel k jednomu tomu příbuznému, podal mu ruku a povídá: „Včera mi umřela babička.“ K jeho velkému překvapení se ozvalo: „Děkuji, to je od vás milé.“ No, a tak to šlo dál, prostě pořád: „Děkujeme,“ a takhle. A on pořád to zkoušel, jestli ho vůbec někdo poslouchá.

Pak přišel k ženichovi a zkusil to. Říkal si: „Mám? Nevím. No, zkusím.“ Podal mu ruku a říká: „Včera mi umřela babička.“ A ženich povídá: „Děkuju, kamaráde, teď je řada na tobě!“ :)

Takže my teď budeme poslouchat. Budeme poslouchat, co nám říká Pán Ježíš, co nám říká náš nebeský Otec a budeme dávat pozor, abychom nebyli jako ti roztržití svatebčané.

O pravdivosti

Dneska je tady tolik dětí, že nevím, na kterou stranu se mám otočit, ale asi k vám, protože vy jste tady dneska ti nejhlavnější. Teď mám pro vás nachystané dva příběhy. První je o pravdivosti a druhý o odvaze. Který chcete slyšet napřed? O pravdivosti. Dobře, tak o pravdivosti.

Tak jsme zase na svatbě a je to trošku pohádka. Bylo jednou jedno království a v něm byl starý král a ten říká svému synovi: „Už je čas, abys po mně převzal vládu, aby ses na to připravil.“ A ten princ říká: „Ale, víš tatínku, já si na to ještě netroufám. Já nevím, jestli to všechno sám zvládnu.“

Jeden starý rádce říká: „Ano, princ by potřeboval pomoc.“ A tak přemýšleli, kdo by mu byl nejlepší oporou, nejlepší pomocí. A ten rádce říká: „Potřebuješ někoho, komu můžeš věřit. Oženíš se. Ale musíš si najít takovou manželku, které můžeš opravdu ve všem věřit.“

Princ říká: „No, to jsem zvědavý, jak to udělám.“ A rádce povídá: „Já ti pomůžu.“

Sezvali do královského paláce všechny dívky, které měly tu touhu, chuť stát se manželkami prince a jednou teda královnami. Přišlo jich spoustu a taky přišla jedna kuchařka, která pracovala někde tam ve spodních patrech královského paláce. Říkala si: „No, sice nemám asi šanci, ale aspoň budu nablízku princi, kterého mám ráda.

No, a tak se tam shromáždily všechny ty dívky a princ jim říká: „Z vás si vyberu svoji manželku, ale nebude to hned. Něco vyzkoušíme.“ A teď k jejich velkému překvapení šel rádce a každé té dívce dal květináč, v květináči bylo trochu hlíny, a potom šel princ a každé té dívce dal semínko. A říká jim: „Přijďte za půl roku a ta z vás, které se podaří z toho vypěstovat nejkrásnější květinu, ta bude mou manželkou.“

Vzaly květináče, vzaly semínko a šly domů. Naše kuchařka si dala květináč s hlínou doma za okno. Moc tomu nerozuměla. Nebyla zahradnice, byla kuchařka, ale něco si o tom přečetla, a tak si říká: „Tak co je potřeba? Aby to mělo světlo, teplo, aby to mělo vláhu. Občas to pohnojím a však ono něco vyroste.“

A čekala. Měsíc, jestli se něco objeví nad tou černou zemí, nic. Dva, tři, čtyři... No nic, děcka, za celýho půl roku vůbec nic. Tak si říká: „No, to teda bude vostuda. To bude vostuda, ale když jsem tam šla poprvé, tak tam půjdu i podruhé.“

Tak tam šla s tím květináčem, schovávala to, aby nebylo moc vidět, že teda tam nic nevyrostlo, a teď cestou potkávala ostatní dívky s květináči a velkými krásnými květinami, a tak si říká: „No, to teda dopadne. To bude hrozný, to bude vostuda!“ Skoro tam ani nechtěla jít. Dvakrát se zastavila, že se vrátí, ale pak si říká: „Musím. Musím, a tak tam půjdu.“

Všechny se tam shromáždily, princ je zase obešel všechny, podíval se na květiny, pokýval hlavou, nic neříkal, pak se zastavil vprostředku a povídá: „Tak. Mojí manželkou bude ta z vás, která vypěstovala nejkrásnější květinu.“ A teď ukázal tady na tu naši kuchařku, která úplně zkoprněla. Všichni se dívali na ten prázdný květináč a on říká: „Jakou květinu vypěstovala? Květinu pravdivosti a poctivosti, protože,“ teď se otočil k těm ostatním dívkám a říká: „žádná z vás nedostala semínko, ale každá z vás dostala kousek dřeva obarvený načerno a jak známo, dřevo nevyroste. Ale ona jediná to přiznala. Vy všechny ostatní jste podváděly. Když vám nic nevyrostlo, tak jste šly do obchodu a koupily si nějakou už vypěstovanou květinu a teď jste dělaly, že je to vaše, že vy jste se snažily, že jste se o ni staraly. Ona jediná přiznala, jak to bylo, a jediná vlastně dokázala přijít tady s tím prázdným květináčem. A jí věřím a vím, že se na ni budu moct vždycky spolehnout.

Takže, děcka, to je jedna z takových věcí. Vůči Pánu Bohu máme být pravdiví. I vůči lidem, ale vůči Pánu Bohu stoprocentně.

O odvaze

Ten další příběh je o odvaze. Slyšeli jsme v evangeliu, jak byla velká bouřka a apoštolové se báli a budili Pána Ježíše, už jim docházela odvaha. Tady ten příběh, co vám teď budu povídat, ten se skutečně stal.

Na jedné vesnici měli rybník a, když začlo mrznout, tak dva kluci šli na rybník se klouzat. Ale, jak to tak bývá, ještě ten led nebyl moc silný a probořil se. Rybník sice nebyl hluboký ale led se začal nad jedním z těch chlapců zavírat. Druhý neztratil hlavu, nezpanikařil, utíkal, co mu síly stačily, na břeh, tam si našel kámen a vrátil se na to místo, kde věděl, že jeho kamarád zmizel pod ledem a tím kamenem začal bušit do toho ledu. Až ten led prolomil, tak se objevila kamarádova ruka, on ho za tu ruku chytil a vytáhl ho na břeh.

Pak přijeli hasiči, záchranka a tak různě, že jo. Všichni teda obdivovali, jak vlastně ten kamarád zachránil svého druha, ale někteří tam tak stáli a říkali: „To je divný. Jak to tak dokázal? Takovej malej kluk takovým malým kamenem rozbil ten led. To je divný, jak to dokázal?“

Teď se tam objevil jeden takový starý pán a říká: „Já vám to vysvětlím, jak to dokázal. Tam nebyl nikdo, kdo by mu říkal: ‚Na to nemáš! To nedokážeš, na to seš moc slabej.‘ Tam nebyl nikdo, kdo by mu bral odvahu, ale on měl odvahu, protože věděl, že pod tím ledem je jeho kamarád, a život toho kamaráda závisí na jeho úsilí.“

Takže, když vám někdo bude říkat: „Na to nemáš. Jó, to neumíš,“ toho neposlouchejte, ale pamatujte si, že máte s sebou ve svém životě toho nejlepšího přítele, a tím je Pán Ježíš. A jako Pán Ježíš se postaral o ty učedníky, utišil tu bouři, tak on se postará o každého z nás. Ale od nás chce tu druhou věc taky – abychom měli odvahu.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Probudit Pána Ježíše

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.06.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 38,1.8-11; 2. čtení 2 Kor 5,14-17; evangelium Mk 4,35-41;

Probudit Pána Ježíše8:51

První svaté přijímání dětí

Bratři a sestry, milé děti, dneska nebude klasické kázání, ale nachystal jsem si dva příběhy. Napřed se vás zeptám, co bylo z pohledu apoštolů nejdůležitější? Co měli udělat? Oni to udělali. Peťo?

Probudit, probudit Pána Ježíše.    Více...


Snažte se, aby váš život byl hezký

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.06.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 38,1.8-11; 2. čtení 2 Kor 5,14-17; evangelium Mk 4,35-41;

Snažte se, aby váš život byl hezký7:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 1.41 MB]

Příběhy pronesené během mše svaté především k dětem, které měly své první svaté přijímání.

Jeden pán jednou šel na cestu. Potkával spousty lidí a jednou taky přicházel do jednoho města a cosi tam stavěli.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.