Rubrika
HomiliePavlovy listy jsou velkým povzbuzením a obohacením
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 25,6-10a; 2. čtení Flp 4,12-14.19-20; evangelium Mt 22,1-14;
Bratři a sestry, posledně jsme se v našich úvahách dostali až na konec mše svaté a dneska začínáme takový, troufám si říct, nový velký úsek, a sice budeme se společně od teď zamýšlet vždycky nad druhým čtením. To bývá zpravidla z nějakého listu apoštola Pavla. Když bychom tohle neopustili, tak máme na tři roky o čem přemýšlet, takže troufám si říct, že to je skutečně dlouhá etapa.
To druhé čtení bývá v promluvách, v kázáních dost opomíjeno a je to škoda, protože apoštol Pavel skutečně patří k význačným následovníkům Ježíše Krista. Nedá se tedy říct, že když se budeme zamýšlet nad druhým čtením, že opomineme evangelium. Ne, naopak. My se budeme snažit pochopit svatého Pavla a určitě to pro nás bude obohacením, protože se před námi otevře celý svět tehdejšího středomoří, kde apoštol Pavel chodil, hlásal Krista. Uvidíme, jak on povzbuzoval. Uvidíme taky, jak on káral. Seznámíme se s tím, jaké měli první křesťané problémy v prvních křesťanských obcích, a zjistíme, že je to v mnohém stejné. Pavlovy listy v podstatě jsou velmi praktické. Vždycky se tam z toho dá vybrat právě něco pro konkrétní praktický život, co on jim radil, k čemu je povzbuzoval. Takže věřím, že to bude i pro nás velké povzbuzení a obohacení.
Dneska jsme četli závěr z listu apoštola Pavla Filipanům. Filipy je město v Makedonii, které založil makedonský král Filip II. V době apoštola Pavla to bylo významné město, kde byla dost velká komunita židů. Ale třeba tady ti židé tam měli takový problém, že neměli synagogu, a tak se scházeli k modlitbám na břehu řeky.
Ale proč je to ještě významné tady toto místo pro nás, jako pro křesťany? Protože v tomto městě vznikla první křesťanská obec v Evropě. Apoštol Pavel byl první, kdo se dostal do Evropy s hlásáním evangelia, a sice přes dnešní Turecko a Řecko. Teprve později apoštol Pavel se lodí přeplavil z Asie do Evropy, do Itálie do Říma. Takže Filipy, to je první křesťanská obec na evropském kontinentu.
Ten list není nijak moc dlouhý, neobsahuje žádná „velká témata“, ale je to list velmi osobní. Proč? Právě proto, že to byla první obec, kterou Pavel založil v Evropě, tak k ní měl takový vřelý vztah. Ale oni věděli, že on má o ně velký zájem a naopak, i když Pavel odešel, tak oni ten zájem opětovali.
Kde ten list byl napsán? Co víme určitě, tak víme, že to bylo ve vězení. S největší pravděpodobností byl Pavel vězněn v Efezu. Byl vězněn kvůli hlásání evangelia. Ne kvůli tomu, že by něco ukradl nebo že by někomu ublížil, ale kvůli evangeliu byl v poutech zavřený. A jak všichni víme, ve vězení je to těžké a tam si nikdo nechodí odpočinout. A tak oni, když se to dozvěděli, že je Pavel ve vězení, tak mezi sebou udělali sbírku, nakoupili šaty, jídlo a další potřebné věci, a poslali to Pavlovi. Pavel z toho byl skutečně dojat, protože to bylo dost daleko z Filip do Efezu. A jeho reakce právě na tuto jejich dobrotu, na tento jejich zájem, je list, kousíček, ze kterého jsme dnes četli.
Co je pro nás to praktické nebo co si z toho máme vzít? Apoštol Pavel tady vyjmenovává takové protiklady: „Dovedu žít v odříkání, dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se se sytostí, s hladověním, s nadbytkem i nedostatkem.“ Je to vlastně taková básnička. Básnička, kterou židé rádi používali, tady to vyjmenovávání těch protikladů. S jakousi lehkostí tam Pavel popisuje svoji těžkou situaci.
A teď, jak je to s námi, když prožíváme něco těžkého nebo řekněme těžšího? Tak mnoho lidí má tendence ze sebe dělat chudáčky: „Jé, podívejte, jak já to mám těžké, jak já to mám obtížné, já se mám úplně nejhůř ze všech.“ Pavel je ve vězení. Takové starověké vězení, tam šlo skutečně o život. A on s jakousi lehkostí říká: „Zvládal jsem to na svobodě, zvládám to tady. Proč to zvládám? Protože všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“ On, i když je ve vězení, bude souzen a může být odsouzen k smrti, tak i tváří v tvář tomuhle říká: „Já to všechno zvládám, ale ne proto, že já bych byl tak dobrej, ale protože je se mnou Ježíš.“
A co dál ještě? Na téhleté svízelné situaci se Pavel snaží najít něco dobrého, něco opravdu dobrého, jak se říká: „Na všem zlým je něco dobrýho.“ Co to je? Jeho svízele, jeho tíživá situace dala možnost Filipanům vykonat dobrý skutek. To, že on je ve vězení, je podnítilo k tomu, aby oni udělali sbírku, nakoupili věci, poslali to tam. A jeho to skutečně dojalo a on jim za to moc a moc děkuje, tady za tuto jejich dobrotu, za tento jejich zájem na dálku. A nakonec? Nakonec děkuje Bohu. Děkuje Bohu, že dal Filipanům tady toto vnímavé srdce.
Bratři a sestry, zkusme to dělat podobně. V každé situaci, když budeme prožívat cokoliv, hledejme tam na tom to dobré, jak to využít k dobrému. Ta situace se tím nezmění v tom vnějším slova smyslu, ale změní se náš postoj k té tíživé situaci a uvidíme, že nejsme sami.
Z Filip do Efezu je to hodně kilometrů, ale i na tu dálku (uvědomme si, že ten člověk tam šel pěšky, částečně lodí), ale prostě dopravili to tam, záleželo jim na tom. A on to dokázal náležitě ocenit.
Jak jsem říkal, v tom listu nejsou žádná velká teologická témata, ale celý ten list mluví o radosti. Připomíná nám to, že radost není jenom nějaký sentiment, že to není záležitost citů, ale že to je životní postoj, že to je životní postoj důvěry. Že to je životní postoj, ve kterém vím, že i když tady budou ty těžké svízelné situace, je se mnou ten, který mi dává sílu to překonat. A z toho pramení ta radost a z této radosti pramení vnitřní pokoj.
Bratři a sestry, to je tolik, co nám připomíná list FIlipanům, konkrétně ten dnešní úryvek. Zkusme tedy prosit svatého Pavla, abychom dokázali být aspoň trošku jako on. Abychom se snažili těžkosti nést s jakousi lehkostí, nedělat ze sebe ukřivděné, ušlápnuté chudáčky a na všem tom těžkém a nepříjemném abychom vždycky hledali něco dobrého. Ono to tam je a když budeme chtít, tak to tam najdeme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 25,6-10a; 2. čtení Flp 4,12-14.19-20; evangelium Mt 22,1-14;
Bratři a sestry, evangelium nás zavádí zase do Jeruzaléma do Svatého týdne, říkáme i Pašijového týdne, někdy do úterý, kdy Ježíš pořád vede ještě debatu s velekněžími a staršími z lidu, kteří pořád se ho ptají na to stejné: „Jak nám dokážeš, že smíš dělat to, co děláš? Jak ospravedlníš to, žes přijel jako král do Jeruzaléma, jak to, že ses nechal oslovovat, že jsi syn Davidův, a jak to, že jsi vyhnal ty obchodníky a směnárníky a další prodavače z Jeruzalémského chrámu?“
Je velmi takové, řekli bychom, charakterizující, výstižné pro Pána Ježíše, že on tady ten poslední čas, který má - do Zeleného čtvrtku, potažmo Velkého pátku zbývá několik málo hodin – a on toto věnuje ne svým učedníkům, ale svým nepřátelům, které vlastně ještě naposledy, řekli bychom, chce nějak získat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 25,6-10a; 2. čtení Flp 4,12-14.19-20; evangelium Mt 22,1-14;
Ježíš mluví o svatbě. Svatba, nejradostnější událost v životě člověka. My se často ptáme a říkáme si: „Co v tom nebi budeme dělat? Nebudeme se tam nudit?“ A Ježíš, když o tom něco říká, tak říká: „Budete se tam radovat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 25,6-10a; 2. čtení Flp 4,12-14.19-20; evangelium Mt 22,1-14;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou dnešních textů, které jsme slyšeli, je naděje. Možná to není na první pohled vidět, ale je to tak. Církev schválně vkládá tyto texty ke konci církevního roku, kdy se víc mluví o takzvaných posledních věcech člověka, to znamená o smrti, soudu, druhém příchodu Pána Ježíše. Více...