Rubrika
HomilieJakou tvář má Bůh
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, všechna dnešní tři čtení hledají odpověď na otázku: Jakou tvář má Bůh, jaký je? Je spíš přísný nebo spíš milosrdný? Nepřístupný anebo, jak my říkáme, dá se s ním mluvit?
Často lidé dávají Bohu tady tu přísnou tvář. Můžeme říct, že mu přímo nasazují takovou přísnou masku. Proč? No, jednak si říkají: „Tak bude mít větší autoritu, větší vážnost, lidé před ním budou mít respekt.“ Známe to. Když je někdo, kdo má respekt, tak ostatní se ho bojí a nedovolí si k němu tolik, co k někomu jinému, před kým ten respekt nemají. Ale často také lidé z Boha dělají takového policajta: „Však počkej, pánbíček ti to spočítá, on tě potrestá.“ Proč to ti lidé tak dělají? Protože sami chtějí vypadat hezky, a tak to valí na pánbíčka. Ale jaký je Bůh opravdu?
V prvním čtení jsme slyšeli o setkání Boha a proroka Eliáše, jak to bylo v tom komentáři. Eliáš hledal Boha a byl roztrpčený, smutný z toho, že je na to sám. Eliáš se vrací k Boží hoře Chorebu na Sinaj, tam, kde dostal Mojžíš Desatero, kde oni stáli pod tou horou a nadšeně říkali: „My tě budeme Bože poslouchat, my tě budeme hledat, my se budeme snažit.“ Za pár set let, ono to nebylo hned, to celé tak nějak vychladlo. Vyměnili se lidé, změnili se názory, nadšení bylo pryč. A Eliáš? Eliáš vlastně prchá, protože královna Jezabel ho chce nechat zabít. A on neví, co se svým životem, co sám se sebou. Při tom útěku vlastně on říká: „Hospodine, vem si můj život, to nemá smysl. Co já tady budu dělat? Vždyť jsem tu sám.“ A setkává se s Bohem v jemném vánku. Je to obraz toho, že ten Bůh ho jaksi hladí v jeho starostech. Tak jako maminka utěšuje plačící dítě, takhle utěšuje Hospodin Eliáše.
A v evangeliu? Je to podobné, ale musíme to vzít popořádku. Ježíš ještě dřív, než rozpustil zástupy, poslal pryč apoštoly. Proč to udělal? Určitě se jim to nelíbilo. Ježíš nasytil zástupy několika málo chleby a rybičkami. A známe to všichni – když se objeví někde někdo známý, populární, tak my máme taky tendenci se k němu přihlásit a říct: „Já ho znám. My jsme spolu chodili do školy,“ nebo: „My jsme z jedné vesnice, z jednoho města.“ Zkrátka a dobře máme tendenci jaksi se přitlačit a jak se lidově říká „přihřát si svou polívčičku“. A přesně tohle Ježíš nechce, a proto je posílá pryč. Protože oni taky říkají: „My jsme s ním, my jsme jeho učedníci, abyste teda věděli (jen tak bokem).“ A přesně tohle Ježíš nechce. Posílá je pryč a říká: „Jeďte na druhou stranu jezera.“
Čekala je cesta, kterou absolvovali mnohokrát a určitě si říkali: „To zvládnem. Není problém, tam jsme za chvilečku.“ Ale byl problém. Byl problém a oni to přestali zvládat. Nedokázali přes velký vítr převeslovat na druhou stranu a motali se někde vprostřed. A celou noc se tam motali.
A teď k ránu přichází Ježíš. Jedno české úsloví tady ten okamžik svítání nazývá, že je to hodina mezi psem a vlkem. Staří Češi takhle nazývali svítání a zase naopak okamžik, kdy se večer šeřilo. Poznat psa a vlka je celkem docela problém a ještě, když je přítmí, tak je to hodně velký problém. Tady tím úslovím se chce říct, že v našem životě je máloco černobílé, že dost často to bývá složité, zamotané, že to nebývá lehko poznat. A do téhle situace, kdy apoštolové jsou v koncích se silami, protože už dávno měli být na druhém břehu, už měli být někde doma v suchu, teple, a oni se tady motají na větru a neví, kdy se vymotají, a teď se tady objevuje ještě „něco“ a dostávají strach. Bůh, Boží syn, jim přichází na pomoc, a oni mají strach.
Ale v našem životě to bývá často podobně. Ten „zlý“ nám vnuká myšlenku, že Bůh je tady, aby nám ublížil, že je tady proto, aby nám něco sebral, aby nám uškodil, a tak začali křičet. A zase je to Ježíš, který přebírá iniciativu a mluví první: „Nebojte se.“
Bratři a sestry, v knihách o duchovním životě se často mluví o tom, že my máme hledat Boha, že se máme snažit jít k němu. Ale tenhle příběh dnešního evangelia nám připomíná jinou věc nebo nám to chce říct jinak: my se musíme nechat nalézt. Je to Bůh, který nás hledá, je to Ježíš, který jde k apoštolům, kteří se motají ve své kocábce ve větrné bouři na Genezaretském jezeře. Je to Ježíš, který jde za nima, kteří se bojí. Je to Ježíš, který jde za náma v našem životě a hledá nás v našich pochybnostech, v našich nejasnostech, v našich těžkostech.
Apoštol Petr měl velkou kuráž, a tak říká: „Já bych teda šel za tebou.“ Je třeba si uvědomit, že tam skoro nikdo z nich neuměl plavat. Oni se báli velké vody, moře a takhle, měli před ní respekt, a tak když Petr říká: „Já bych to zkusil, já půjdu,“ tak je to velká odvaha, i právě proto, že neumí plavat.
Ta lodička je symbolem jakéhosi bezpečí, i když se zmítá na vlnách, je to jakýsi pevný bod. Bratři a sestry, v našem životě je to podobně. I my máme své lodičky, své pocity bezpečí. I když se to s nama houpe, i když se to s nama motá, my se toho držíme zuby nehty a běda, když nám to někdo chce vzít. Přece to je moje bezpečí, to je můj zaběhlý způsob života, to mi přece nemá právo nikdo brát. A tak když Petr říká: „Já půjdu, já z toho vystoupím. Já tady nechám ty svoje jistoty, ať už skutečné nebo falešné, a já půjdu,“ to je velká víra. Protože on tím vlastně říká: „Pane, já nepůjdu sám za sebe, ale já půjdu ve tvé režii, ve tvém jménu.“
A tak jde a vydrží to chvilku, úplně stejně, jak my. Vždycky se najde potom něco, takový ten červík, který začne hlodat v hlavě, a ten řekne: „No jo, ale tys to nedomyslel všechno, ono to není tak jednoduchý, ono to vypadalo lákavě, ale ..., ale …, ale… A člověk odvolá ten svůj prvotní souhlas a začne to brát do svých rukou a začne se topit. A tenhle okamžik, tenhle moment, je asi nejkrásnější, protože kdyby tam byl někdo z nás místo Ježíše, tak bysme měli asi mravokárné kázání: „Vidíš, vidíš Petře, jak jsi pochyboval,“ a ještě bysme možná řekli: „No tak to máš za to a tak se pěkně vykoupej v té studené vodě, aby sis to pamatoval, aby už se to neopakovalo …“ Ježíš vztáhl ruku a vytáhl. A teprve potom se ozve jedna jediná věta, pár slov, které jsou na místě. Ale ta slova mají jeden význam, a sice říct Petrovi: „Příště, příště nepochybuj.“
Bratři a sestry, dnešní evangelium je příběh dvanácti apoštolů, který se odehrál v jedné noci. Ale je to taky příběh každého z nás, který se odehrává celý život. Někdy je jasno, někdy je polojasno. Někdy jsou úkoly, které zvládáme, dost často jsou úkoly, které nezvládáme, na které nestačíme. Dost často máme kuráž a dost často pochybujeme. Ale máme si dneska odnést to, že Ježíš je ten, který nás hledá a který říká: „Proč se bojíš? Vždyť já jsem s tebou.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.08.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, v úryvku o tom, jak Ježíš kráčí po vodě, předchází úryvek, který vypráví o zázračném nasycení více než pěti tisíc lidí. My jsme to minulou neděli nečetli, protože na tu minulou neděli připadl svátek Proměnění Páně, a tak jsme četli jiné texty. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď slyšeli, tak už jsme v minulosti na každý ten text samostatně rozjímali, zamýšleli jsme se nad tím, a dnes bych chtěl, abychom se na ty texty podívali víc dohromady, protože, jak už jsem to zmínil na začátku mše svaté, ve všech těch textech můžeme najít společnou jednotící myšlenku, a to je sice hledání pokoje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, dnešní texty, především tedy první čtení a evangelium, vypovídají o tom, že je možné, aby se člověk setkal s Bohem. Oba dva mohou na svých cestách jít si naproti.
Když se zastavíme u těch dvou setkání, tak si uvědomme, že jsou to setkání, kdy člověk je v nějakých nesnázích. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení se otevírá takový nový myšlenkový okruh. Budeme tady tu myšlenku sledovat celkem třikrát v nedělních čteních, a sice je to otázka vyvoleného národa.
Pavel nám tady znovu dává nahlédnout do svého nitra a vidíme, že ho něco trápí: „Velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Více...
P. Václav Groh, OM, paulán z Vranova
11.08.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Milovaní bratři a sestry, Ježíš nás zve k sobě. Někdy to vypadá, jako bychom měli jít po vodě. Když čteme denní tisk, tak mnoho dobrého o církvi se tam nedočteme. V některých národních denících, když čteme o papeži, tak je to vždycky stařeček, ale trošku se to už zmírňuje. Teď, když bylo setkání papeže s mládeží v Torontu, tak už o něm psali hezky. Bůh nás zve k sobě, říká: „Pojď!“ Šimon Petr jde proti vší přirozenosti k Ježíšovi po vodě. Úplně po vodě. Je to v moci Boží a je to v moci člověka, když jsme spojeni s Bohem, když mu důvěřujeme. Více...