Rubrika
HomiliePokoj vám
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
 |
Pokoj vám | 8:11 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.78 MB] |
Bratři a sestry, chtěl bych dnes říct pár slov k tomu, co všichni nějakým způsobem prožíváme, k odchodu papeže Jana Pavla II. Souvisí to vlastně i s dnešním evangeliem, Ježíš přichází a zdraví učedníky: „Pokoj vám“. Je to pozdrav, který na památku tady tohoto Ježíšova pozdravu apoštolům používají všichni biskupové. Biskup, když začíná mši svatou, tak zdraví shromážděné věřící: Pokoj vám. A všichni ti, kteří se kdykoliv měli možnost setkat se svatým otcem Janem Pavlem II., tak o něm řekli: „To je člověk pokoje.“ Nejen, že on takto zdravil věřící na začátku každé bohoslužby, ale on podle toho skutečně žil. A všichni, kteří se s ním setkali, tak potvrdili, že žil jako člověk pokoje, že z něho byl tento pokoj přímo cítit, i já jsem to zažil osobně při setkání ve Vatikánu s ním.
Bratři a sestry, odešel papež. Co to znamená? Když spočítáme všechny papeže, tak pokud se nemýlím, tak toto byl 263. papež (záleží, jak se počítají papeži ve starověku). Čili řekli bychom: „Není to nic nového, už to tu bylo. Po něm přijdou další, kteří budou řídit církev a pak také nakonec zemřou.“ Pro nás je to těžké v tom smyslu, že on byl papežem 26 let, to je třetí nejdelší pontifikát v dějinách církve. Nejdelší pontifikát byl hned ten první svatého Petra, který byl papežem počítáno od roku 33 nebo 34 asi do roku 68. A tak třeba i mnoho mladých lidí znají jako papeže tohoto jediného papeže, který zanechal skutečně silný otisk a hlubokou stopu v dějinách dnešního světa. Já ho tady nechci nějakým způsobem hodnotit, to uslyšíte v televizi, v novinách a všude možně. Já bych tady chtěl připomenout něco jiného, a sice je to, jako když zemře otec rodiny. Když ten otec rodiny odejde nenadále, tak je to velká rána, ale když s tím jeho okolí počítá, když si to jeho okolí uvědomuje a když si to uvědomuje on sám, tak dokáže svůj odchod připravit.
Svatý otec Jan Pavel II. několikrát deklaroval, že on je rozhodnutý zůstat papežem do konce svého života. Bylo by to jeho osobní rozhodnutí a on by to bral jako zradu na církvi, na tom, co mu bylo Bohem svěřeno, kdyby odešel. Na druhou stranu ale tento člověk věděl, že jednou odejde, počítal s tím a církev na to připravoval. V roce 1996 přizpůsobil dnešní době pravidla pro volbu nového papeže, opravil dům, kde budou teď kardinálové bydlet, když budou volit nového papeže, a našli bychom další stopy, znaky, toho, že on věděl, že jednou odejde. V tom je velký rozdíl – v té deklaraci, že on řekl: „Já v tom vydržím do konce svého života,“ ale na druhou stranu počítal s tím, že ten konec přijde. A tak každý správný a dobrý hospodář se snaží vychovat své nástupce, toho, kdo bude pokračovat. Svatý otec na to myslel i tom směru, že je zde skutečně velký počet kardinálů volitelů, kteří zastupují celý svět, zastupují ho podle toho, kolik je kde věřících. Dneska už není největší počet věřících v Evropě, jak to bylo třeba ještě na začátku 20. století, ale ten největší počet věřících je v Jižní Americe a Asii, a odsuď také pochází hodně nových kardinálů, kteří řeknou své slovo k výběru nástupce Jana Pavla II.
Bratři a sestry, když zemře otec rodiny, je to vždycky těžké. Je to rána, je to zásah do života té rodiny, ale ta rodina se s tím musí srovnat a musí jít dál. Jak řekl správně kardinál Miroslav Vlk: smrtí papeže církev neumírá, církev žije dál. Toto je potřeba si uvědomit. Je potřeba si uvědomit, že Jan Pavel II. byl člověk, který byl vyjímečný v tom, kolik měl darů, ale že on tyto dary používal. A to je další taková myšlenka, kterou si máme odnést v tomto okamžiku. Každý z nás totiž dostal nějaké dary a tyto dary máme používat. Potom to má smysl, potom to bude naplněné. Život papeže Jana Pavla II. se skutečně naplnil a můžeme říct, jako byl jeho život svědectví pro dnešní svět, i jeho smrt se stala svědectvím. Papež Pavel VI. řekl: „Dnešní církev potřebuje křesťany, kteří budou zároveň svědky.“ Jan Pavel II. toto naplnil do poslední čárky, do posledního písmenka.
Bratři a sestry, a nakonec bych řekl to, co jsme slyšeli minulou neděli a v celém velikonočním oktávu: nehledejme živého mezi mrtvými. On skončil svoji pozemskou pouť, ale byl určitě přijat k Bohu a tam je od teď jako jeden z našich přímluvců. Můžeme se k němu obracet, můžeme ho prosit o přímluvu, můžeme ho prosit za to, aby u Boha za nás orodoval a prosil. Bratři a sestry, takže odnesme si to, že každý z nás dostal nějaké dary a náš život má smysl v tom, když ty dary budeme používat. Tak se náš život naplní. Každý z nás má vytrvat až do konce na tom místě, kde jsme, nemáme utíkat tak, jako neutíkal Jan Pavel II. Ale na druhou stranu máme počítat s tím, že jednou odsuď budeme odvoláni a máme už to zařídit tak, aby po nás mohli nastoupit ti další, máme počítat s tím, že s naším odchodem neskončí svět, neskončí naše rodina. Máme tady už připravovat místo těm, kteří přijdou po nás. A nakonec buďme lidmi pokoje, aby to, co Ježíš řekl apoštolům, platilo i o nás: „Pokoj vám.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, dnešní evangelium má vlastně tři části. První zjevení, které se odehrálo hned po Velikonocích tu první velikonoční neděli, z našeho pohledu bychom mohli říct, před týdnem. Potom to druhé, které je tedy z našeho pohledu dnes. A třetí částí je podpis svatého Jana Evangelisty.
A co všechno spojuje tyto tři, řekli bychom, scény, tyto tři oddíly? A to je otázka svědectví – přijmout svědectví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, když čteme texty ať už o setkání apoštolů se zmrtvýchvstalým Ježíšem, anebo potom texty o životě první církve, co byly třeba Skutky apoštolů - my si tam musíme uvědomit, že časově se ty události udály v opačném pořadí, než jak my to čteme, že tedy napřed je evangelium, potom jsou Skutky – ale tak tam vnímáme velký rozdíl ve vnímání apoštolů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, pro dnešní neděli nám církev v Janově evangeliu předložila vlastně zprávu o dvou zjeveních. To druhé se stalo, řekli bychom, jakoby dnes. To první se stalo před týdnem o neděli zmrtvýchvstání. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, před týdnem jsme slavili slavnost zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Co se stalo za ten týden? Jak moc ta myšlenka, že Ježíš vstal z mrtvých pro každého z nás, jak moc je v nás živá?
My jsme dnes slyšeli takový zvláštní úryvek ze Skutků apoštolů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, budeme se po celou dobu velikonoční zamýšlet nad knihou Zjevení svatého Jana. Možná si pamatujete, že tam dřív bývalo ještě „apoštola Jana“. Dneska to tam není. Je to proto, že panuje takový názor, že Jan, který napsal Knihu zjevení, není totožný s Janem, který napsal evangelium. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Často se mluví o apoštolu Tomášovi jako o nevěřícím Tomášovi a bývá tam taková výzva k tomu, že my nemáme být jako on. My bychom naopak měli být jako on, protože on byl velice upřímný. V okamžiku, kdy měl pochybnost, nestyděl se za to vyslovit tuto pochybnost a říct: „Já něčemu nerozumím, něco mně není jasné. Více...