Rubrika Homilie

Marnost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;

	Marnost	5:42
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 1.10 MB]

Ty dnešní texty mluví o tom, že náš život je darem a že ten náš život nezávisí na hmotných věcech. Do určité míry samozřejmě, ale náš život ty hmotné věci nemohou prodloužit ani o jeden den. To dnešní evangelium, nebo vůbec všechny tři texty, nás chtějí vybídnout k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaký máme žebříček hodnot, abychom to dobře poskládali, abychom nepřeceňovali věci hmotné, ale abychom je třeba ani nepodceňovali.

V knize Kazatel jsme slyšeli velice skeptický pohled: „Marnost, všechno je marnost.“ Mnoho lidí dneska taky říká: „Je to všechno špatně, všechno je to zkažené, ten svět je úplně …, to se všechno zhroutí.“ Ale musíme říct, že nezhroutí. Vždycky tady budou lidé, kteří budou zkažení, ale vždycky tady budou lidé, kteří budou usilovat o to jít za nějakým ideálem. Vždycky tady budou lidé, kterým to bude jedno, kteří se nechají zmítat proudem a davem, ale vždycky tady naštěstí budou lidé, kteří budou hledat cestu jak dál, jak lépe. Kazatel na konci své knihy taky došel k tomu, že není všechno marnost. Toto je taková skepse, která je na začátku, z které on vyšel. Ta skepse pramení právě z toho, jak to zaznělo v komentáři, že on se nedívá na věčnost. On to hodnotí pohledem této země a vidí to takovým pohledem, můžeme říct, sobeckým. Člověk, který vidí a hledá jenom svůj prospěch, člověk, který se honí, můžeme říct pachtí, člověk, který má pořád málo, tak takový člověk bude vždycky nešťastný. Vždycky bude nešťastný, protože když bude mít sebevíc, bude mu to pořád připadat, že má málo, a potom se bude bát, bude si říkat: „Co bude s tím co mám? Aby mi to někdo neukradl, aby mi to někdo nevzal, abych o to nepřišel.“ Naopak, člověk, který umí, můžeme říci, dobře hodnotit tyto věci, takový člověk se taky stará. Vždyť Bůh řekl: „Naplňte zemi a podmaňte si ji.“ Takový člověk taky pracuje. Buduje svůj domov, to kolem sebe, ale takový člověk myslí na druhé lidi, nemyslí jenom na sebe. V tom jeho snažení, v tom jeho budování je myšlenka, aby ti druzí byli šťastní, abychom to užívali společně, aby nám to všem přinášelo radost. Nám, kteří jsme teď tady, ale i těm, kteří přijdou po nás.

Bratři a sestry, a takhle to má být, tohle říká Ježíš. Dává tomu člověku, který ho žádá, aby zasáhl, takové upozornění: „Náš život není zajištěn tím, co máme, náš život je dar, ten jsme dostali.“ Někdy lidé dělají jako že do není pravda. Lidé dělají, jako bychom byli páni svého života, ale my jsme pouze jeho správci. Nikdo z nás si ten život nedal sám a nikdo z nás ho nemůže nějakým způsobem, co se týče délky nebo podobně, ovlivnit.

Bratři a sestry, správný postoj je ten, že budeme za svůj život děkovat. Že každý den řekneme: „Bože, děkuju Ti za to, že žiju, děkuju Ti za to, že mi dáváš věci, které mě obklopují, že jsou ty věci krásné, že se z nich mohu těšit, že se z nich mohu radovat, a prosím Tě, pomoz mi, ať při tom všem nemyslím jenom na sebe, ale i na ty kolem mě, ať ve svém životě se snažím dělat radost těm druhým, ať jsem šťastný nejen já, ale i ti kolem mě.

Bratři a sestry, mít tenhle postoj znamená být bohatý před Bohem. Není to jednoduché, není to snadné, ale je to náš životní úkol. Když nám ho Bůh dává, dá nám také sílu a prostředky k tomu, abychom tento úkol zvládli. Tedy nemysleme jenom na sebe, ale starejme se, pečujme, taky o ty druhé.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku