Rubrika
HomilieJde o to být, ne mít
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, v dnešním evangelním úryvku Ježíš vystupuje jako skutečně výborný učitel, výborný pedagog. Reaguje na otázku, na požadavek, který byl vznesen. To znamená, že ví, že budou poslouchat, že mu věnují svoji pozornost, protože je to něco, co je zajímá.
Otázka zabezpečení života na této zemi vždycky zajímala a bude zajímat lidi. V prvním čtení z knihy Kazatel jsme slyšeli takový docela chmurný pohled, jako „je to zbytečné, dopadne to stejně všechno špatně, člověk má jenom ty starosti, jenom se honí, bere mu to klid, ve dne i v noci dokonce,“ jak říkal Kazatel, a ten jeho pohled nebyl nějaký optimistický. Na tuto knihu Kazatela, tady na toto, vlastně vzniklo literární dílo Jan Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Ten Labyrint světa, to jsou ty nářky, ten zmatek, jak se to pořád mění a vůbec protestantská teologie tam klade a říká, vlastně člověk si musí v sobě vybudovat jakousi hráz, aby ten zmatek toho světa nedošel až k němu.
Ale evangelium říká něco jiného, protože když by člověk si vybudoval nějakou tu hráz nebo takhle, tak by došlo k rozpolcení, k rozdělení toho, co je venku a co je vevnitř, a to v žádném případě Ježíš nechce.
Co tedy máme dělat? Začněme od začátku tak, jak to vidí Ježíš. Byl požádán, aby dělal rozhodčího ve sporu o dědictví. Ježíš to odmítá a říká: „Já nebudu ten, kdo rozděluje. Já jsem přišel, abych spojil.“ A co tedy je potřeba udělat? Je potřeba teď v tuto chvíli zapomenout na dědictví a vzpomenout, soustředit se na toho, kdo to dědictví odkázal. Dědictví je totiž vždycky dar. Na tom dědictví se namáhal, pracoval někdo jiný, někdo, kdo mně, protože mě má rád, něco věnuje. Zpravidla po smrti, ale může to být i za život. Ale když je to dědictví velké a těch příjemců je vícero, tak se může stát a bohužel se to stává, že se ztratí osoba dárce, toho kdo to dává, a ti příjemci se soustředí na ten dar, a pak se o něj, jak se lidově říká, začnou handrkovat. A Ježíš říká: „Nikdy nezapomeňte na dárce, na toho, kdo je za tím, kdo vám to dává, protože chce.“ Dar je vždycky daný proto, že někdo chce. Je to zadarmo dané.
Mezi Izraelity tato myšlenka toho daru, dárce, byla velmi živá, protože když vyšli z Egypta, tak Mojžíš je připravoval na to, že přijdou do země a celou dobu jim říká: „Tu zemi dostanete jako dar, jako dědictví.“ A v Mojžíšově závěti je zachován text, je to v Písmu svatém, kdy Mojžíš říká: „Do té země, do které vstoupíte, nikdy nezapomeňte, že jste ji dostali jako dar, a nikdy o ní neříkejte, že je to vaše, že jste si to nějakým způsobem zasloužili, vybojovali. Ne. Vy jste ji obsadili, ale obsadili jste ji jako dar. A takto v této zemi žijte, takto se v té zemi chovejte.“ A Ježíš tedy má na mysli tady tuto první věc, nikdy neztratit ze zřetele dárce. Nesmí se nějakým způsobem na něho zapomenout.
Ježíš dál říká, připomíná to, že v člověku se právě může stát určitá změna, která se stala i v Izraeli, stává se to i dnes, každý člověk je v tomto nebezpečí, a sice něco se potichu, pomaloučku překlopí a člověk se soustředí na ten dar. Soustředí se na věci, které nám mají tento život usnadňovat, mají nám ho zpříjemňovat a mají nám připomínat Dárce. A tyto věci, to co je kolem nás, nám má sloužit. A stane se to, že se to překlopí a člověk slouží těmto věcem.
Ježíš tady mluví o tom a říká: „Chraňte se před každou chamtivostí.“ Řecký termín pleoxia, který je tam použit, by se dal přeložit také „chraňte se před touhou mít nebo chtít víc a víc“. Někdy se to taky překládá nebo dalo by se to přeložit jako neurvalost, jako taková hrabivost, zkrátka nenasytnost, termíny v tomto ražení. A Ježíš říká: „Před tímto se chraňte, protože vždycky vás napadne, že to a to byste mohli mít, že to a to by bylo dobré. Ano, ale jde o to, aby to bylo dobré. Jde o to, aby to člověku skutečně život usnadňovalo a připomínalo mu to dárce. Aby to nebylo samoúčelné hromadění nějakých prostředků, nějakých věcí. Ježíš připomíná tu hlavní zásadu, v našem životě jde o to být, ne mít. Bytí je první. Ježíš je ten, který přišel dát život. Dává život na této zemi a nabízí život věčný. A to „mít“, to jsou prostředky k dosažení tady tohoto cíle.
A Ježíš nám před oči klade život člověka, který v žádném případě není vzorem. Je to člověk, který je totálně, ale totálně sebestředný. Tento člověk se učinil cílem, prostředkem, cílem všeho snažení. On má postaveného, řekli bychom, sebe a vidí jenom sebe. Taky tam to slovíčko bylo právě to „svůj“, „sám pro sebe uvažoval“. Co udělám? Svou úrodu, své stodoly, své zásoby, své obilí. A dokonce to jde tak daleko, že tento člověk říká „svou duši“. Úplně všechno je moje. Já nepotřebuju nikoho dalšího, já si vystačím sám.
Když mluví teologové o tomto člověku, tak říkají, on nejenom ignoruje Boha, ale on je i proti lidem. On je takzvaně ahumánní. Že jo, humánní je někdo, kdo má před očima druhé lidi a chce pomoci. Tento člověk nechce pomoci ale vůbec nikomu.
Ježíš taky připomíná a říká, jak je možné k tomuto postoji dojít. Tím, že „sám“, totálně sám. On je sám sobě mírou, on se sám sebe ptá. On nepotřebuje se nikoho ptát, „ještě by mi to záviděli, ještě by chtěli, abych se s nima o to rozdělil nebo by mi to ukradli a podobně, ne, sám si to tady…“
Ta otázka, která je vlastně ve středu toho dnešního evangelního úryvku, co udělám, ta otázka je správná, ale záleží na odpovědi. Svatý Lukáš připomíná a říká: „Odpověď na každou tuto otázku se podobá určité křižovatce nebo vůbec už ta otázka je křižovatkou a záleží na odpovědi, na kterou cestu se dám. Jde o to, jakou míru použiji v té odpovědi, jestli to bude „sám si, sám“, anebo jestli se třeba zeptám: „Pane, co mám dělat, aby to bylo dobře. Co mám udělat podle evangelia, podle víry, podle Ježíše?“ Záleží, ke komu to vztáhnu, jakou mírou budu měřit. Podle toho bude odpověď, podle toho bude pokračovat moje cesta.
Někdy si klademe tu otázku v situacích, které jsou, řekněme, banální, ale někdy si tuto otázku klademe v situacích, které jsou naprosto zásadní. A ta odpověď potom určuje náš třeba život po dlouhou dobu, určuje naši životní cestu po dlouhé období.
Ježíš připomíná a říká: „Nakonec to, co ti rozhodně, člověče, nepatří, je tvoje duše. Tu jednou odevzdáš.“ To dnešní evangelní vyprávění tvoří kolečko. V okamžiku, kdy tento člověk, který byl sám sobě mírou a hodně nashromáždil, odevzdá svou duši, tak co se stane? No, zbyde po něm velké dědictví a je tu nebezpečí, že ti, kteří po něm budou dědit, se začnou mezi sebou hašteřit. Tady se to kolečko uzavřelo tak nějak nenápadně, protože Ježíš říká: „Toto jsou věci, které často v člověku bují nenápadně, ale je potřebí čas od času je vytáhnout na světlo a položit si tu otázku právě, co je pro můj život důležité. Ne co mám, ale jaký jsem, jak jsem, jak existuji. Aby nedošlo k tomu tichému překlopení, tak je potřeba stále usilovat o to vidět dárce, v první řadě toho, kdo mi ten dar dává, protože ten dar je výrazem jeho lásky, jeho náklonnosti, jeho zájmu.
Vidět dárce, to je jedna věc, a potom v sobě nějakým způsobem opravdu krotit tu touhu vlastnit věci, tu touhu mít víc a víc a uvědomit si, že toto má své hranice, své meze, a že opravdu nepotřebuji mít vůbec všechno. Zkrátka a dobře, když to shrneme do jedné věty, tak je důležité to, co říká Ježíš tam, být bohatý před Bohem. Především jde o tyto dvě věci, vidět dárce a vědět, kdy mám dost.
Bratři a sestry, kéž tato slova, která jsme dnes slyšeli, která Ježíš přednesl, protože se ho lidé na to ptali, kéž jsou i pro nás inspirací, kéž jsou pro nás nějakým vodítkem, a když se budeme ptát, co mám udělat v nějaké konkrétní situaci, ať k tomu vždycky přidáme: „A Pane, ať to udělám tak, jak bys to udělal ty.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, v dnešním evangeliu Ježíš reaguje na podnět, který vychází od jeho posluchačů. Ani se tady neříká, že by to byl Ježíšův učedník. Je to někdo ze zástupu, který má problém. Ten problém je mnohem hlubší, než se na začátku zdá. Je to problém, který se v různých situacích a v různých podobách objevuje vlastně v dějinách pořád. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.08.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, v dnešním evangeliu nás Ježíš upozorňuje, že jeho poslání se netýká rozhodování v otázkách majetku, zvlášť majetku pozemského. On nechce být žádným arbitrem, soudcem nebo někým, kdo bude tady toto rozhodovat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.08.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, možná na první poslech ty texty, které jsme slyšeli, zní pesimisticky, ale smyslem těchto textů není vzít člověku radost ze života, ale spíše přivést člověka k tomu, aby přemýšlel a aby se ptal: „To, na čem si zakládám, je to skutečně trvalé, má to skutečnou hodnotu, anebo to jen tak vypadá?“
Vlastně ty texty můžeme shrnout do toho, co jsme slyšeli v závěru evangelia: Jde o to nehromadit poklady, ale jde o to být bohatý před Bohem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.08.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, naposledy v tomto církevním roce se dostáváme k listu Kolosanům, příště budeme číst z listu Židům.
Na místě je otázka, komu byl napsán tento list, nebo můžeme říct třeba i tento úryvek, který jsme dnes četli? Odpověď na tuhle otázku je velmi důležitá pro pochopení celého toho textu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
 |
Marnost | 5:42 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 1.10 MB] |
Ty dnešní texty mluví o tom, že náš život je darem a že ten náš život nezávisí na hmotných věcech. Do určité míry samozřejmě, ale náš život ty hmotné věci nemohou prodloužit ani o jeden den. To dnešní evangelium, nebo vůbec všechny tři texty, nás chtějí vybídnout k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaký máme žebříček hodnot, abychom to dobře poskládali, abychom nepřeceňovali věci hmotné, ale abychom je třeba ani nepodceňovali. Více...