Rubrika Homilie

Chci spojovat

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Chci spojovat9:40

Bratři a sestry, u dnešního evangelia se nám zdá, že jsou tam dvě myšlenky. Myšlenka je tam jenom jedna, ale je vyjádřená ve dvou scénách. V té první, do které se Ježíš dostává, řekli bychom, nedobrovolně, protože přicházejí farizejové, kteří nemají v úmyslu nechat se poučit. Nejsou učedníky. Chtějí Ježíše přivést do úzkých, chtějí, aby se zamotal nějakým způsobem, aby si protiřečil, aby ztratil učedníky. Tedy je to doslova, můžeme říci, takové ďábelské. Chtějí ublížit. To je jedna scéna, ta druhá scéna je potom s těmi dětmi, ale obojí to patří k sobě. A chápeme taky dobře, že vlastně toto evangelium patří k tomu starozákonnímu úryvku, který jsme slyšeli v prvním čtení.

To hlavní, to důležité je takový ten imperativ: „A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Nám zní tak velmi tvrdě, ale ona je to výzva. On je to program. Protože Bůh od začátku spojuje.

Vlastně začínal ten starozákonní úryvek tím, že tedy Bůh chce prvního člověka Adama spojit s někým. Hledá se pro něho pomoc. Nehledá se někdo, kdo bude stejný, to by byla uniformita, ale hledá se někdo, kdo bude mít stejnou důstojnost a bude ho doplňovat. Tedy jednota v různosti, v doplňování. To je vlastně začátek Božího plánu.

Už vlastně je to ve druhé kapitole První knihy Mojžíšovy, Bůh oznamuje lidem: „Jste stvořeni a jste povoláni k tomu, abyste žili ve společenství.“ Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Oni ještě neví, že také Bůh žije ve společenství tří osob. To bude oznámeno až v Novém zákoně, protože by to lidé nepochopili. Bůh vždycky postupuje v takových krocích, aby to člověk byl schopen pochopit a přijmout.

Takže tedy už na začátku těch dějin spásy je nám oznámeno: Člověče, jsi stvořen k tomu, abys žil ve společenství. A to nejmenší společenství je vlastně manželské společenství. Ale potom se to rozšiřuje. Je to společenství farnosti, je to společenství obce, je to společenství národa a tak dál. Je to lidské společenství.

Potíž je v tom, že člověk má tendence nedívat se na to, co mu nabízí Bůh, ale podívá se vždycky někde jako bokem a začne budovat nebo myslí si, že něco buduje, ale defacto boří. A potom ty vztahy nejsou už založeny, řekněme, na vzájemné důstojnosti a respektu, ale jsou založené na vlastnění.

Tak to bylo i v době, kdy žil Pán Ježíš, a v té době toho Starého zákona. Ta věta, že tedy muž opustí otce i matku a připojí se ke své ženě, to byl takový ideál, a ono to bylo proroctví. Realita byla jiná. Bylo to tak, že žena opustila svoji rodinu a připojila se k rodině svého manžela. Bylo to tak, že ten muž často si tu ženu koupil, zaplatil za ni peníze a mohl si koupit těch žen i víc. A bylo to znamením prestiže: Já na to mám. Ale potom nebyl jeden člověk pro druhého člověka darem, ale byl jeho majetkem. A to je úplně špatně.

Ježíš ví, že ti farizejové ho chtějí tady na tom, jak se říká, nachytat nebo vykoupat. A Ježíš vlastně zmíní jednu věc: „Co Mojžíš?“ Proč zmiňuje Mojžíše? Dal rozlukový list. Protože v tom rozlukovém listě se sice říkalo, že ta žena je svobodná, volná, ale také to bylo potvrzení, že ten muž vrátil té ženě majetek, který ona přinesla jako věno. Tedy tady toto opatření, které bylo dáno skrze Mojžíše, v tomto opatření Bůh říká: „Já jsem na straně toho slabšího. Nikdy nepřipustím, aby někdo byl naráz bez prostředků.“ Aby někdo byl zbaven toho zázemí, a ocitl se, jak se říká, na ulici nebo na dlažbě, obrazně řečeno, protože tam nebyly ani ulice, ani dlažba, ale Bůh vlastně říká, najde u mě zastání ten, kdo je slabší v tom vztahu.

Toto Ježíš zmiňuje jako první. Tedy to, že Bůh se zastává slabších. A potom přechází právě tady k té větě: „Člověk opustí otce i matku a připojí se ke své ženě.“ Jak jsem teď řekl, vlastně téměř nikdy to takhle nefungovalo. Snad nějakou krátkou dobu v období takzvaného matriarchátu, ale jinak ne. Proč je to v tom Starém zákoně a proč to Ježíš znovu opakuje v evangeliu?

Ve Starém zákoně je to jako proroctví. A v tom evangeliu to Ježíš říká proto, že na něm se to proroctví naplnilo. V celém Starém zákoně nacházíme myšlenku, kdy Bůh říká: „Já jsem váš ženich, a vy, můj lid (myslí se Izrael), jste mojí nevěstou.“ A v Novém zákoně, kdy přichází Ježíš, který opustil všechno, a připojil se k nám, se toto naplnilo. On se stal darem. On se stal darem, aby spojil člověka s Bohem. Aby ukázal vlastně, že je možné žít v tom společenství, kdy jeden pro druhého je darem. Kdy ne jeden druhého vlastní, ale je darem.

No, a nakonec tuto myšlenku Ježíš vlastně dotáhl v tu chvíli, kdy tedy přicházejí ty děti a apoštolové s tím mají problém, protože už se jim zdá, že je kolem Ježíše moc lidí, že Ježíš je unavený a že je to jaksi nepatřičné, aby ty malé děti vlastně otravovaly rabiho. Ta reakce těch učedníků je poměrně ostrá. Tady je to přeloženo, jak se říká, decentně, kulantně, ale Ježíš vyzdvihuje právě to, v čem nám dospělým děti mohou být vzorem.

Malé dítě má v podstatě jednu jedinou obavu, a sice, že ztratí své rodiče. Že ztratí bytost, kterou miluje, že ztratí bytost, o které ví, že ona miluje jeho. Protože jak už jsem to tady říkal vlastně minule, dítě žije z darů. Dítě nic nevlastní, ale žije z darů. Přijímá dary, dává dary. Přijímá lásku, dává lásku. Dítě je darem. A toto by si Ježíš moc a moc přál, aby to takhle bylo. Protože dítě spojuje.

Bratři a sestry, zmínil jsem vlastně to, že tady ta Ježíšova výzva: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj,“ je vlastně nabídka určitého životního ideálu: Chci spojovat. Nabízí se tady vlastně možnost uplatnění úplně v jiné rovině, než by to kdo čekal, protože ono se to velmi část vztahuje na to rodinné společenství, ale jak jsem říkal, ono to platí na každé lidské společenství. Z týden budou volby a bude na nás, abychom si vybrali. Podívejme se také na to z té otázky, z toho kritéria, jestli ten někdo, kdo se uchází o náš hlas, jestli spojuje nebo jestli rozděluje. Oni všichni říkají, že spojují. Ale ne, co říkají, ale jestli jejich činy, jestli jejich skutky spojují nebo rozdělují. Podle toho potom vlastně jim dejme nebo odmítněme náš hlas.

Bratři a sestry, toto je ideál. Je to ideál žít jako dar pro druhého, je to ideál žít tak, že chci spojovat. Není to snadné a je jasné, že to nedokážeme nikdy tak třeba, jako Pán Ježíš. Ale rozhodně to stojí za tu námahu, protože jiná cesta není.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Člověk je stvořen k tomu, aby žil ve vztazích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Člověk je stvořen k tomu, aby žil ve vztazích12:53
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.86 MB]

Bratři a sestry, když bychom si zrekapitulovali texty, které jsme slyšeli, tak v prvním čtení byla ta zpráva o stvoření člověka. O tom, že tedy celý člověk je muž a žena a oba že jsou stvořeni k obrazu Božímu.    Více...


Neztratit schopnost mít rád

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Neztratit schopnost mít rád14:15
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.12 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium a první čtení jsou velmi úzce propojeny. Ježíš se také vlastně odvolává několikrát na to první čtení. Přišli farizejové a zeptali se, ale ptají se proto, že ho chtějí přivést do úzkých.    Více...


O vztazích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

O vztazích14:23
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.09 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty, vlastně všechny tři, vypráví o vztazích. Všechny ty texty nám říkají různým způsobem, různými slovy a pomocí různých obrazů asi toto: Člověče, jsi povolán k tomu, abys tady na světě budoval vztahy.    Více...


Bůh je ten, který dává život

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Bůh je ten, který dává život13:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.86 MB]

My se, bratři a sestry, vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Někdy si možná říkáme, jak ti naši předkové nebo prapředkové žili. Archeologové nám podávají obraz, ve kterém se vlastně říká, že neměli mnoho věcí z toho, co máme my, že žili daleko skromněji a že byli, jak se říká, vůči nám pozadu.    Více...


Tenhle svět je skutečný

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Tenhle svět je skutečný11:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.48 MB]

Bratři a sestry, dneska jsme slyšeli úryvek z listu Židům a z listu Židům budeme teďka číst druhé čtení až do konce liturgického roku, až do slavnosti Ježíše Krista Krále. Takže já trošičku připomenu takový ten úvod, o kterém už jsem jednou tady mluvil, o tom, co ten list Židům je zač, a začneme se věnovat těm jednotlivým odstavcům.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.