Rubrika
HomilieBůh je ten, který dává život
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
My se, bratři a sestry, vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Někdy si možná říkáme, jak ti naši předkové nebo prapředkové žili. Archeologové nám podávají obraz, ve kterém se vlastně říká, že neměli mnoho věcí z toho, co máme my, že žili daleko skromněji a že byli, jak se říká, vůči nám pozadu. Ale dnešní první čtení, které bylo zapsáno asi 900 let před narozením Pán Ježíše, nám ukazuje, že v mnoha věcech měli naprosto jasno. Nechci říct, že byli dál. To jsou totiž základy. To jsou pilíře, na kterých to spočívá, tak, jak to říkal komentář, a ty pilíře se nemění.
Neměli třeba jasno v tom, jak vznikl svět a jak vznikl život na této zemi, ale to, co se tam říká, to všechno je obraz a jako obraz je potřeba to brát. Je nutné zdůraznit, že bible není kniha dějepisu, zeměpisu, přírodopisu, ale je to kniha náboženská. Bible neříká, jak vznikl svět, jakým způsobem, jak to mechanicky probíhalo, co bylo první, co druhé, co třetí a takhle, ale bible říká, kdo je původcem, kdo za tím vším stojí, kdo je na tom samém začátku a jaké jsou principy, které Stvořitel tomuto svému dílu dal.
Můžeme říci, že všechno, co je v první knize Mojžíšově až do Abraháma (je to nazýváno biblické pradějiny), tak je to obrazné vyjádření. Ale to neznamená, že by nějak ty obrazy ztrácely platnost, jak jde čas. Naopak, právě ukazuje se, že ty obrazy mají v každé době co říci, protože je to Boží slovo. A teprve od Abraháma můžeme mluvit o nějakých našich dějinách. Abrahám je první postava ze Starého zákona, kterou můžeme nějakým způsobem datovat a zařadit.
Často ta slova, která jsou tady v těch prvních kapitolách první knihy Mojžíšovy, se v originále rýmují, což se ztrácí při překladu. Jsou tam slovní hříčky, ty se bohužel také ztrácí (budeme mluvit dnes o dvou), ale všechno to, co tam je, chce člověku pomoci nalézt jakousi jistotu.
Když začneme tím, co už jsem zmínil, tím obrazem stvoření života: „Bůh Hospodin uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku.“ Tak nám je jasné, že to probíhalo jinak, že to bylo daleko složitější. Ale proč je to napsáno takto? Ti z vás, kteří byli v Palestině nebo tady v těch zemích blízkého východu nebo pokud jste viděli nějaký dokumentární film, tak jste si určitě všimli, že tam je spousty prachu na zemi, kamení, prach. Prach se okamžitě, když tam někdo projde, víří, tím spíš, když tam projede nějaké auto. A teprve usilovnou prací člověka, který to zalévá, okopává, zasévá semeno, tak se z toho prachu stane pole. Usilovnou prací se to zazelená a něco tam vyroste.
Prací člověka země vydá plody. Co je prací Boží? Prací Boží je „rozsévat život“. To je to, co chce říct svatopisec. Bůh je ten, který sem zasel život. Bůh je ten, který dal ten první impuls. Dal taky zákony, ale dal taky svobodu. A potom už se to dál rozvíjí v rámci tady těchto obou skutečností, jak těch zákonů, tak té svobody.
Bůh je ten, který dává život. Ale v čem už měli jasno, byla hned první věta dnešního úryvku: „Není dobré, že je člověk sám.“ Jednak se tady setkáváme s tou první slovní hříčkou: Adam znamená člověk, hebrejsky je to Adamach. Takže tady je napsáno v originále: Není dobré, že je adam sám (s malým „a“). Není to jméno, ale je to označení člověka. Eva naproti tomu znamená živá nebo matka všech živých, tam jsou možné dva překlady do češtiny.
Není dobré, že je někdo sám, to všichni víme, a věděli to už tisíc let před narozením Pána Ježíše. Věděli, že je tady něco špatně, a je jedno, jestli je ten člověk, který je sám, starý anebo mladý. Samota bývá problémem stáří. Co je podstatou samoty? To, že člověk je nějakým způsobem vyloučen, vyřazen. Ať už třeba proto, že nemůže tak rychle jít, už nestačí těm druhým, anebo proto, že už nestíhá to, co je kolem. Už nezvládá obsluhovat všechna ta zařízení, všechny možné aparáty a přístroje, a ti okolo mu říkají někdy napřímo: „Ty už tomu nerozumíš,“ někdy to říkají trošku víc zaobaleně.
Ale také může být člověk sám, protože jinak vypadá anebo protože má nějaké jiné schopnosti, a tak nezapadá do toho průměru a to ho vyřazuje. A toto se může stát klidně i mladému člověku. A toto vyřazení je jakýsi práh. Pokud ho někdo překročí, tak od toho se odvíjí další špatnosti a další zlo.
Písmo svaté na samém začátku říká, že toto je špatně, že člověk je povolán k tomu, aby žil ve společenství. Společenství, to třetí nejzprofanovanější slovo na světě. První slovo, které je nejvíc zprofanované, je Bůh, druhé láska a třetí společenství. Společenství, to není jenom skupina lidí, kteří stojí v nějaké frontě, ale to jsou lidé, kteří žijí spolu, kteří mají zájem jeden o druhého. To jsou lidé, které něco spojuje. Není dobré, aby člověk byl sám.
„Bůh přivádí před Adama zvířata (samozřejmě je to zase obraz), aby je Adam pojmenoval.“ V Orientě v té době, kdy vznikl tento úryvek, dát jméno mělo veliký význam. Oni tento moment dokonce přeceňovali, ten akt předání jména. Brali to tak, že když někdo dá někomu jméno, tak má nad ním moc, získá nad ním moc. Co je k tomu vedlo? Když se podíváme do přírody, tak to vidíme. Vemte si obyčejného psa, každý „správný pes“, když se na něho zavolá jménem, přiběhne. Slyší na to své jméno. Dítě – zavoláme jménem – přiběhne. A oni z nějakého nám trošku neznámého důvodu z toho měli strach a mysleli si: „Když někdo řekne moje jméno, má nade mnou moc.“
Tím, že Bůh deleguje Adama, aby Adam pojmenoval všechna zvířata, chce říct: „Člověče, ty máš ode mne moc nad tímto světem. Ale ne, abys ho bořil a ničil, ale by ses o něj staral. Aby ti ten svět sloužil, ale ty abys ho taky obdělával a jakýmsi způsobem zušlechťoval.“
Tady je skutečně velký rozdíl: Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Svět byl stvořen, aby v něm člověk mohl žít.
V uplynulých letech, hlavně za minulého režimu, jsme často slyšeli o tom, jak je ta církev zaostalá, tmářská a já nevím co, jaké hájí zastaralé zásady, ale už v druhé kapitole první knihy Mojžíšovy čteme o tom, že muž a žena jsou si rovni, že mají stejnou důstojnost. Je to vyjádřeno obrazně tím, že žena je stvořena z Adamova žebra. Tím se chce říct: „Je tady stejný základ, není tady žádný rozdíl.“ Každý z nich, muž a žena, každý z nich má jiné poslání, jiný úkol na tomto světě, ale oba mají stejnou důstojnost. Nikdo není víc, nikdo není míň.
A končí tím, že Adam nadšeně volá, že má společnici, že je tu někdo, kdo bude s ním. Ten kruh se jaksi uzavírá a dostáváme se k tomu, o čem jsem mluvil na začátku: Jak ven z té samoty. Co? Začíná to velmi jednoduše – tím, že lidé spolu mluví. Tím, že spolu lidé promluví, tím se prolamují nějaké ledy, lidé naváží kontakt a už to není cizí člověk. Už to není ten divný člověk, ten, který něco neumí anebo vypadá jinak než já.
Staří Izraelité, a koneckonců dneska i Arabové, si rádi povídají. A jsou známé ty obrazy, kdy seděli před stany a povídali si. My, Evropané, to jakýmsi způsobem zhodnotíme, shrneme a řekneme: „To je ztracený čas. To jsou hodiny ztraceného času.“ Pro ně ne. Pro ně je to vytváření společenství, je to zájem o člověka. Ten zájem začíná na úplně obyčejných věcech. Dodneška platí v Orientu, že když přijde poutník do nějaké vesnice a zeptá se, jestli by tam někde nebylo ubytování, tak ho nesmí poslat a říct mu: „Hele, tam je hotel. Tam si zajdi, tam si něco najdi,“ ale musí mu říct: „Jestli chceš, tak pojď k nám.“ Musí mu dát najíst a poskytnout střechu nad hlavou. Samozřejmě se toho taky bojí, protože jsou často tak chudí, že když pohostí někoho, tak jim nic nezbude pro ně. Ale tento zákon tu je.
Mezilidské vztahy se nezačínají budovat tím, že by se řeklo: „Budeme se spolu modlit, budeme spolu rozjímat, budeme spolu číst něco,“ ale: „Já tě vezmu do svého domu, dám ti najíst a dám ti střechu nad hlavou.“ Od těchto základních „obyčejných věcí“, od toho, co člověk potřebuje, tady začíná nějaký kontakt.
Bratři a sestry, toto, co jsme slyšeli v prvním čtení, to je základ. V evangeliu Ježíš už to zase posouvá o dost výš a mluví o svátosti manželství. Ale, jestli jste si všimli, tak v evangeliu jsme slyšeli jako citát Ježíšův část tady tohoto starozákonního čtení. Ježíš se k tomu přihlásil a říká: „Pokračuji na tom, co už tady od začátku bylo. A vy, moji učedníci, taky pokračujte na tom.“
Bratři a sestry, žijeme v době, kdy lidé často hledají důvody, proč něco nejde. „Já nemůžu. Já ti nemůžu vyjít vstříc. Já nemůžu. Prostě proto, proto, proto ...,“ ale Ježíš říká: „Hledej, proč by to šlo. Přehoď to v sobě, překlapni to. Proč by do šlo, jak by to šlo udělat, jak být spolu. Nehledat to, co rozděluje, ale hledat to, co spojuje. To je ten základ.“
Člověk od svého stvoření, od okamžiku prvních lidí jsme povoláni k tomu, abychom hledali jeden druhého a potom abychom šli společně dál a společně vytvářeli další hodnoty.
Tak nezapomeňme na to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
Bratři a sestry, u dnešního evangelia se nám zdá, že jsou tam dvě myšlenky. Myšlenka je tam jenom jedna, ale je vyjádřená ve dvou scénách. V té první, do které se Ježíš dostává, řekli bychom, nedobrovolně, protože přicházejí farizejové, kteří nemají v úmyslu nechat se poučit. Nejsou učedníky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
Bratři a sestry, když bychom si zrekapitulovali texty, které jsme slyšeli, tak v prvním čtení byla ta zpráva o stvoření člověka. O tom, že tedy celý člověk je muž a žena a oba že jsou stvořeni k obrazu Božímu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
Bratři a sestry, dnešní evangelium a první čtení jsou velmi úzce propojeny. Ježíš se také vlastně odvolává několikrát na to první čtení. Přišli farizejové a zeptali se, ale ptají se proto, že ho chtějí přivést do úzkých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
 |
O vztazích | 14:23 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.09 MB] |
Bratři a sestry, dnešní texty, vlastně všechny tři, vypráví o vztazích. Všechny ty texty nám říkají různým způsobem, různými slovy a pomocí různých obrazů asi toto: Člověče, jsi povolán k tomu, abys tady na světě budoval vztahy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
Bratři a sestry, dneska jsme slyšeli úryvek z listu Židům a z listu Židům budeme teďka číst druhé čtení až do konce liturgického roku, až do slavnosti Ježíše Krista Krále. Takže já trošičku připomenu takový ten úvod, o kterém už jsem jednou tady mluvil, o tom, co ten list Židům je zač, a začneme se věnovat těm jednotlivým odstavcům. Více...