Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Pavel a Barnabáš otevřeli bránu pohanům

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.05.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Pavel a Barnabáš otevřeli bránu pohanům11:56
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.64 MB]

Bratři a sestry, slyšeli jsme o tom, jak Pavel a Barnabáš dokončili svoji apoštolskou cestu. Ona byla první. V tu chvíli nevěděli, že třeba budou ještě další.

Tady to vyprávění z té první apoštolské cesty je ve 13. a ve 14. kapitole Skutků apoštolů. Jsou to kapitoly, které mnoho lidí nepovažuje nějak za zvláštní nebo důležité, ale to vyprávění je skutečně výjimečné, protože před touto cestou byli Ježíšovi učedníci pouze nebo většina z židovství, eventuelně to byli lidé, kteří předtím přijali víru Izraele, tedy takzvaní proselyté. Svým způsobem to byla taková uzavřená skupina. Ale po této cestě, jak jsme slyšeli tu poslední větu, otevřel bránu k víře pohanům, řekli bychom pohanokřesťanům. A to byli kdysi i naši předkové.

Co tedy vlastně nám to Písmo dnes říká? Důležitá věc, kterou nám chce říct, je to, aby člověk vytrval i v těžkostech, aby to nevzdal. Pavel a Barnabáš se pohybovali na území dnešního jižního Turecka. My jsme minulou neděli slyšeli o tom, jak přišli do Antiochie v Pisídii. Tam Pavel mluví, někteří lidé jsou z toho nadšení, někteří říkají: „Potřebuji si to rozmyslet,“ a jiní jsou vyloženě proti. Když ti, kteří si to chtěli rozmyslet (jak jsme si řekli, to bylo naprosto v pořádku), většina z nich se přikloní k tomu, co říká Pavel, přijme víru, tak ti, kteří jsou proti, vyvolají pronásledování.

Pavel a Barnabáš musí utéci. Utečou do města, které se jmenuje Lystra. Tady dochází k takové velmi zajímavé věci. V okamžiku, kdy vstupují do toho města, vítají je kněží z pohanského chrámu. Domnívají se, že Pavel a Barnabáš jsou vtělení pohanských bohů Dia a Herma a chtějí obětovat zvířata.

Pavel v tu chvíli začíná mluvit. Je to první řeč, která je mimo, řekli bychom, nějaký posvátný prostor, mimo synagogu nebo chrám nebo něco takového. Je to na náměstí. A Písmo svaté používá termín, že Pavel evangelizuje. Je to poprvé v Písmu svatém, kdy je toto slovo užito.

Nicméně tedy ta situace se za chvíli obrátí a z toho, že jsou oslavováni, tak to dopadne tak, že Pavla kamenují. Zase jeho protivníci nabudou vrchu a zdá se jim, že je Pavel mrtvý. Padne k zemi, oni odejdou, nicméně Pavel se zvedne a jdou do dalšího města, které se jmenuje Derbe. Tam působí, a teď se vydávají na cestu zpět. Proto ten dnešní úryvek začínal slovy „vrátili se do Lystry“. Jak šli tam, tak teďka šli zpátky, z toho Derbe do Lystry, do Ikonia a do té Pisické Antiochie.

Pavel neutíká odnikud, i když by to třeba tak vypadalo, ale on se tam vrací. Vrací se na místa, kde byl oslavován, ale vrací se na místa, kde byl taky pronásledován. Pavlovi nejde o to, aby byl oslavován on. On všechno, co dělá, dělá proto, aby ukázal na Krista. Jdou tam, aby utvrzovali učedníky a povzbuzovali je.

Řečtina pro to „utvrzovat někoho“ používá slovo „postavit na nohy“, „stavět na nohy“. Všichni to známe, používáme to taky. Myslí se víceméně obrazně, že tedy někdo, kdo už to vzdával, tak se postavil na nohy, začal pracovat, začal se snažit a tak.

Pro to slovo povzbuzení je v originále použit termín, který se dá přeložit také jako být nablízku, naslouchat, mít zájem, chápat toho druhého, toho který třeba je v nějakých nesnázích a tak.

A teď se dostáváme k tomu tvrzení, že do Božího království vejdeme jenom tehdy, když hodně vytrpíme. Tahle věta se nám příliš nelíbí. Některé lidi svádí k takovému bolestínství. „Tak co mám dělat. Když se chcu dostat do toho nebe, tak teda musím trpět.“ Ne, takhle to není. V tomto momentě se stýká první čtení a evangelium. Evangelium se odehrává při Poslední večeři. Evangelista říká: „Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: ‚Nyní je oslaven Syn člověka, Bůh je oslaven v něm.‘“ To, že ho Jidáš chce zradit, je přece zlo. Jak z toho může být oslaven Ježíš?

To, že je tady zlo, to je objektivní skutečnost. Většinu toho zla působí jeden člověk druhému člověku. A člověk ve své, řekli bychom, jakési sobeckosti má tendenci to zlo posunout na někoho dalšího, někam dál.

Teď řeknu takový příklad, co jsem zažil v pátek odpoledne. Jel jsem z Brna do Bítýšky. V Bystrci je taková ta složitá křižovatka a do toho hasiči. Hasiči si vybrali pruh, že chtějí jet vpravo. Jak se říká, že auta špatně uhýbají, tak tam uhýbaly dobře, všichni jsme se snažili. Ale před těmi hasiči byl přechod a na přechodu slečna. Myslíte, že zastavila? Ne. Museli zastavit ti houkající hasiči, aby ji nesrazili. Myslíte, že nějak zrychlila? Ne. Ona přešla. Tak, jak tam byla, tak to prostě dokončila.

A to je přesně to, co říká to Písmo. Člověk má tendenci to zlé posunout někam dál, na někoho jiného, tu obtíž. A toto má na mysli svatý Pavel, když říká: „Toto nedělejte.“ To zlo tady je, ale je potřeba se s tím, jak se říká, poprat.

Když se vrátím do evangelia, Kristus se s tím pral na Zelený čtvrtek v Getsemanské zahradě. Dalo mu to hodně práce, ale neposunul to nikam dál, a proto byl oslaven. Proto ho Bůh oslavil.

Bratři a sestry, toto je ta správná cesta, víceméně ta jediná cesta. To je to, co mý na mysli svatý Pavel, když mluví právě o tom zle a o tom, jak se k tomu člověk má postavit. Ne tedy být ten, který si bude stěžovat, který bude naříkat, ale vzpomnět na Krista a prát se s tím, jako se s tím pral on.

„V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu.“ My víme, že v katolické církvi jsou kněží a biskupové. To vychází ze slov presbyteroi a episkopoi. Ten presbyteroi znamená opravdu jako starší. Může to znamenat starší v tom smyslu věku, tedy lidé, kteří už byli nějak zkušení, kteří už zažili, ledacos věděli a mohli být oporou, což v tomto případě asi bylo pravda. Ale také starší je ten, kdo má někoho na starost, kdo se právě stará.

Tady toto, řekli bychom, krátké sdělení o ustanovení tady těch starších, představených, je krásnou výzvou pro všechny autority. Pavel bez zbytečných nějakých byrokratických kliček a podobně udělá to, co je potřeba udělat. Poradí se, pomodlí se, postí se, ustanoví. Pavel pracuje tak, že si říká: „Jak to udělat, aby to šlo, aby to fungovalo a aby to bylo co nejjednodušší.“

Často se setkáváme s tím, že někteří lidé jednají a dělají, jak by to nešlo. Snaží se do toho vnášet co nejvíc právě všelijakých překážek, snaží se tu situaci komplikovat a podobně. Ne. Pavel se ji snaží maximálně zjednodušit a jde mu o to, aby to fungovalo, aby to šlo.

Křesťan by nikdy neměl problémy zahušťovat, komplikovat. Nikdy by neměl přemýšlet o tom právě, jak něco zkazit nebo tak, ale vždycky by měl být tím, který bude usilovat o to, aby to šlo, aby se dobrá věc podařila.

Víceméně krátce je popsána zpáteční cesta do Antiochie v Sýrii. To jsme vlastně v místech, kde se dnes bojuje. Tady začali. Je tady vlastně krátká zmínka o tom, že „odpluli do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti k Božímu dílu, které teď dokončili“. Určitě nevěděli, co je čeká, jak to bude probíhat, ale teď mohli říct: „Jsme tady, Bože, a děkujeme ti za to, že i přes ty těžkosti jsi nám pomohl to dokončit.“ Vzpomeňme na to, když budeme něco dělat, něco dobrého, a budou se nám do cesty stavit těžkosti, že to nemáme vzdávat.

„Svolali církevní obec a vypravovali.“ Pro tu církevní obec ten řecký originál používá dvě slova, která známe, aspoň to první určitě. Synagoga, ecclesia oikias. Synagoga je termín, kde se shromažďují Izraelité, a tady v tomto místě symbolizuje Starý zákon. Ecclesia oikias, církev, a to je Nový zákon.

Svatý Lukáš, autor Skutků, chce říct, v tuto chvíli se propojil Starý a Nový zákon. Tvoří to jeden celek. Protože, jak už jsem zmiňoval na začátku, ta církev, to společenství, se po této první cestě zcela zásadně a zcela výrazně proměnilo. Přestalo být nějakou uzavřenou záležitostí jednoho národa nebo lidí sympatizujících s tímto národem, a začalo fungovat jako univerzální společenství.

„Vypravovali, jak otevřel bránu k víře pohanům.“ Otevřené dveře, otevřená brána. Bratři a sestry, na nás je, aby se ta brána nezavírala. To je vlastně to, co ten Pavel a Barnabáš chtěli říct tenkrát a co platí stále. Říká: „Duch svatý nás použil k tomu, abychom tuto bránu otevřeli. Dělejme všechno pro to a spolupracujme s milostí Ducha svatého, aby ta brána zůstala otevřená pro všechny, kteří chtějí vstoupit, kteří chtějí přijít.“



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Hle, všechno tvořím nové

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Hle, všechno tvořím nové10:01

Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenkou dnešní neděle jsou nová nebesa, nová země a nové přikázání. My, když si kupujeme novou věc, tak si klademe vždycky otázku a doufáme v to, že ta nová věc bude lepší, dokonalejší, že bude lépe fungovat, že lépe odpoví na naše očekávání. A ne vždycky to tak bývá.

Někdy se stane i to, že člověk musí říct: „To staré bylo lepší.    Více...


Rozlišovací kritérium má být to, že se budete mít rádi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.04.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Rozlišovací kritérium má být to, že se budete mít rádi11:18
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.58 MB]

Bratři a sestry, prožíváme dobu velikonoční, dobu radosti, ale přesto jsme realisty a víme, že v našem životě se nám často staví do cesty různé překážky, naše slabosti a vůbec celkově zlo.    Více...


Bůh je jistota, která má s námi slitování

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Bůh je jistota, která má s námi slitování9:41
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.11 MB]

Hlavní myšlenkou všech dnešních textů je děkování – děkování v nejrůznějších situacích. Tuto myšlenku lze nalézt v úplně všech textech, které jsme právě vyslechli.

Svatý Pavel, který se vrací ze své misijní cesty, nevzpomíná na útrapy, na příkoří, na nepřátelství, ale děkuje.    Více...


Život jako cesta

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.05.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Život jako cesta13:00
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.85 MB]

Bratři a sestry, když se podíváme na první čtení a na evangelium, tak vidíme, že se tam jedná o cesty. Pavel a Barnabáš se vracejí do Antiochie v Sýrii a Jidáš odchází z večeřadla, aby přivedl vojáky, služebníky velerady, aby zatkli Ježíše.    Více...


Hle, všechno tvořím nové

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.05.2007, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Hle, všechno tvořím nové11:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.77 MB]

Bratři a sestry, dnešní úryvek z knihy Zjevení svatého Jana mluví o dovršení stvoření. Mluví o tom, že stvoření se vrátí k té podobě, jak si ho Bůh přál mít na začátku. To znamená, že bude dokonalé, že tam nebude žádná chyba, žádná vada.    Více...


Jako já vás

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.05.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Jako já vás9:35
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.83 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty, hlavně prvního čtení a evangelia, jsou obtížné. Obtížné hlavně pro kazatele, protože tam není ani tak co vysvětlovat. Je to celkem jasné, a obtížné je to z toho důvodu, že každý z nás, úplně každý, i ten kazatel, musí říct: „To se týká i mě.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.