Rubrika
HomilieBůh je ten, kdo stojí na naší straně
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, otázka, kterou položil znalec Zákona, jak ho nazývá Lukáš, co mám dělat, abych dostal věčný život, je dobrá otázka. Je to vlastně otázka, která prochází celým Starým i Novým zákonem. A samozřejmě celým tím Starým i Novým zákonem také prochází odpověď na tuto otázku. Špatný je ten úmysl, aby přivedl Ježíše do úzkých.
Jsou vlastně lidé, kteří když hledají, jaký je vztah Boha k lidem, k lidstvu obecně, nebo i k člověku konkrétnímu, tak jsou v podstatě možné tři odpovědi. První odpověď je, že tedy Bůh je lhostejný k tomu, co prožíváme, co děláme a podobně. Druhá odpověď je ještě horší, a sice že Bůh je škodolibý a že nám třeba i škodí. A pak je třetí odpověď, která je právě v Bibli, ty dvě první tam rozhodně nejsou. Ta třetí odpověď, kterou člověk může dát, je to, že Bůh mi pomáhá. Bůh mi takzvaně fandí. A tuto odpověď nalézáme, můžeme říci, v průřezu celým Písmem svatým.
Tedy položit si tu otázku, co mám dělat, abych získal život věčný, to je dobře. A je dobře hledat tu odpověď. Ta odpověď je také v dnešním prvním čtení, kde Mojžíš pronáší svoji závěť. My zpravidla závěť píšeme. Mojžíš ji přednesl, „řekl lidu“. Mojžíš ví, že nedojde do Zaslíbené země, a loučí se. Když se člověk loučí, říká to, co považuje za důležité a za cenné. Člověk předává to nejcennější. A tak Mojžíš předává druhé generaci Izraelitů to, co považuje za nejcennější.
Teď asi bude dobře udělat vsuvku a připomenout si ty biblické dějiny. Mojžíš pod Božím vedením vyvedl Izraelity z Egypta, přešli přes Rákosové moře, Egypťané zahynuli. Přišli pod horu Sinaj, uzavřeli Smlouvu, dostali Desatero. A asi za půl roku došli na hranice Zaslíbené země. Vyslali zvědy, zvědové se vrátili, a všichni mimo dvou říkal: Země je to úrodná, dobrá, všechno v pořádku, ale obyvatelé jsou velicí. Připadali nám jak obři. Tu zemi nejsme schopni obsadit. Pouze dva, Jozue a Kaleb, říkali, s Boží pomocí to dokážeme. Navíc obyvatelé země Kanaán nebyli žádní obři. Ale takhle vlastně většina těch zvědů zasela takovou nedůvěru, Izraelité se otočili a Bůh jim říká: „Tak dobře tedy, zůstanete na té poušti, a nikdo z vás, z těch, kdo jste pochybovali, nevstoupí do té Zaslíbené země. Dokonce ani Mojžíš. Pouze Jozue a Kaleb.“
A teďka se druhá generace blíží na hranice Svaté země. Ale je to generace, která nezažila Egypt, nezažila východ z Egypta. Je to generace, která zažila to, že na poušti padá mana, přilétají křepelky, ze skály na Boží pokyn vytryskne voda. Ale je to generace, která je unavená a svým způsobem právě i lhostejná. A stejně tak si říká právě: „Bůh je k nám lhostejný. Bůh je lhostejný k tomu, co my prožíváme.“ A toto chce Mojžíš změnit a předává jim to, co považuje za nejcennější, tedy Zákon. Jakási pravidla, jakousi jistotu, ale on nechce, aby to zachovávali jenom proto, že je to zákon, že to je nařízené. On chce, aby skrze ten Zákon prožívali svou víru a aby ji prožívali s určitou jiskrou a určitým nadšením.
Zaznívá tam právě ta otázka lhostejnosti. Někdo právě říká, vždyť tomu se nedá naučit. To je vysoko, to je daleko, to je strašně složité. A kdo, a jak, a je to těžké. Cesta do zámoří pro Izraelity byla spojena s velikým nebezpečím. A Mojžíš tady říká, kdepak, je to vlastně u vás, máte to po ruce. Není potřeba podstupovat nějaké nebezpečí. Není potřeba cestovat daleko.
Tady tento biblický verš dostal ve dvacátém století nový rozměr, kdy z Evropy, a především ze Severní Ameriky začali jezdit mnozí lidé do Indie. Byli to lidé, kteří byli vychováni jako křesťané, odložili křesťanské principy, zásady, začaly se jim zdát příliš obyčejné a začali hledat něco exotického. A tak cestovali do Indie a tam v těch různých duchovních školách objevovali věci, které už v té době byli dávno objevené a věci, které třeba měli i doma. Není potřeba nikam cestovat, není potřeba se nějak vydávat na cesty, ale je potřeba přijmout. Přijmout toto jako dar, jako nabídku, jako možnost.
Bůh chce vstoupit do našeho života. Proto se tam vlastně i říká, teď vracíme se k evangeliu, kdy Ježíš neodpovídá, ale dovede k té odpovědi toho znalce zákona, a on cituje první přikázání Desatera, které začíná: Slyš Izraeli, miluj Pána, svého Boha. A teď se tam říká, celým srcem, celou duší, celou silou, celou myslí. Proč takhle ty čtyři? Proč se to neřekne prostě, miluj ho pořádně, a tak. Protože žijeme ve světě, který je trojrozměrný. A potom čtvrtou veličinou, která je velmi důležitá pro náš život, je čas. Takže někdy se říká taky, že čas je čtvrtý rozměr našeho života. A tady toto symbolické vyjádření rozdělené na čtyřikrát chce říct, že Bůh chce vstoupit do našeho času, do našeho prostoru do našeho života. A nechce tam být jenom hostem, který stojí někde u dveří, ale chce vstoupit opravdu úplně dovnitř.
Tady s tím je spojen jeden takový příběh z rabínské moudrosti, který vypráví o dvou chlapcích. Říkejme jim třeba Davit a Ruben. Dohodli se, že si budou hrát na schovávanou. David je doma, Ruben přijde. Protože je David doma, tak to zná a nachystá si parádní schovku. Schová se tam a čeká. Když v té schovce sedí schovaný asi půl hodiny, vyleze, protože se mu něco nezdá, a zjistí, že Ruben tam není. Po chvíli to Ruben vzdal, přestal hledat a odešel. David utíká s pláčem k svému dědečkovi a říká mu: „Měli jsme si hrát na schovávanou. Já jsem se schoval, ale on mě nehledal.“
Dědeček se zamyslí a říká: „A s námi a s Bohem je to úplně stejné. On se nám na krátkou chvíli taky trochu schoval a čeká, že my ho budeme hledat. Ale my ho často nehledáme.“
Bratři a sestry, když tedy budeme číst stránky Písma a budeme si klást tu otázku, co mám dělat, abych získal život věčný, vždycky mějme na mysli, že Bůh je ten, kdo stojí na naší straně, kdo nám fandí, kdo nám pomáhá. A přál by si, abychom tento život, který nám dal zde, na tomto světě, žili s určitou jiskrou a s určitým nadšením.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, ze všech těch textů, které jsme právě vyslechli, tak, řekli bychom, nejvíc vystupuje právě podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ale máme si uvědomit, že to podobenství je vyprovokováno tím rozhovorem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme jubilejní rok, který je věnován myšlence Božího milosrdenství, nejenom myšlence, ale i této vlastnosti. A ta výzva je: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný Otec.“ Slyšeli jsme to na konci toho dnešního podobenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme období dovolených, prázdnin, období cest a církev nám zase předkládá jeden příběh, který se odehrál na cestě. Jednak je to Ježíš, který jde do Jeruzaléma, a jednak celé to podobenství se odehrává na cestě mezi Jeruzalémem a Jerichem. Více...
P. Mgr. Jiří Buchta
11.07.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry v Kristu, všichni známe jeden z prvních příběhů Bible, kdy Adamův syn Kain zabil svého bratra Ábela, a na tomto příběhu je výstižně vyjádřeno, a děti v náboženství se to učí, jak to zlo v Kainově srdci pomaličku narůstalo přes Boží varování. Bůh mu říkal, aby s tím něco udělal, aby to zlo si ho nepodmanilo. Kain Boha neposlechl a nakonec svého bratra zabil.
Ale je tam ještě jedna významná, ale taková málo povšimnutelná věc, kdy po bratrovraždě Bůh hledá Ábela a ptá se Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ a on na to odpovídá: „Nevím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.07.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Budeme mluvit a uvažovat nad úryvkem z listu Kolosanům, který jsme teď slyšeli. Krásně se ten úryvek myšlenkově shoduje s tím, co jsme slyšeli ve vstupní modlitbě. Tam se říkalo, že prosíme o to, aby v našem životě došlo k takové shodě, abychom se dokázali vyhnout tomu, co odporuje křesťanskému způsobu života a do svého života přijímali to, co se s křesťanstvím shoduje, protože právě některé věci, které jsou v rozporu s křesťanstvím, to byl takový impuls, proč Pavel psal do Kolos. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.07.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
O co tady jde? O co jde v dnešním evangeliu? Je tady člověk, který je zahleděný do sebe. Titulují ho znalec zákona. On tomu „rozumí“, je to „odborník“. A myslí si, že jako odborník se tedy může všech ptát. Ale on se neptá upřímně, ale aby přivedl Ježíše do úzkých. Více...