Rubrika
HomilieJdi a stejně jednej i ty
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme období dovolených, prázdnin, období cest a církev nám zase předkládá jeden příběh, který se odehrál na cestě. Jednak je to Ježíš, který jde do Jeruzaléma, a jednak celé to podobenství se odehrává na cestě mezi Jeruzalémem a Jerichem. Ale nejde tady o tuto konkrétní cestu, ale jde tady o naše životní cesty.
Všichni jsme asi to podobenství už slyšeli a všichni jsme slyšeli nějaký výklad k tomuto podobenství. Často ty výklady jdou směrem: ten člověk, který tam byl zbitý a kolem kterého chodí nějací lidé, ti lidé mají třeba nějaké vznešené úmysly, vznešené cíle, ale pro ty vznešené cíle nechtějí přerušit cestu, nechtějí se zastavit, eventuelně nevnímají okolí. Tento výklad je možný, je užitečný, ale není to tak, jak to Ježíš myslel. Ježíš to myslel jinak, jak, se pokusím vysvětlit.
Za Ježíšem přichází člověk, který teda nemá zcela čestné úmysly vůči Ježíšovi. Z toho, jak ten člověk mluví (je znalec zákona), jak se vyslovuje, vyplývá, že tento člověk má o sobě velmi vysoké mínění. Zakládá si jednak na svých znalostech a zakládá si na kvalitě života, jakým on žije, a domnívá se, že on je nejlepší, že on je dokonalý, že mu není co vytknout.
Je zajímavé, že první položí otázku on, a Ježíš odpoví otázkou. A znalec, protože on o sobě říká: „Já jsem znalec,“ znalec odpoví. A odpoví, můžeme říci, dobře: „Miluj Boha nadevšechno, bližního jako sám sebe.“ Teoreticky to zná, teoreticky ví, kde to najít, ale praxe nějakým způsobem pokulhává. Navíc on chce slyšet od Ježíše pochvalu. On chce slyšet: „Ty seš dobrej!“ A pořád Ježíš ne a ne se vyslovit v tomto směru, a proto on se ptá znovu. Chtěl se ospravedlnit. Chtěl slyšet to, že ty budeš zachráněný, ty jsi v pořádku, a proto se ptá: „Kdo je můj bližní?“
Tento znalec zákona je jakýmsi reprezentantem těch lidí, kteří se domnívají, že spásu si lze odpracovat, že budu tak dobrý, že Bohu nezbude nic jiného, než aby mi tu spásu dal. Prostě bude muset, protože můj výkon je tak dokonalý, že už snad ani lepší být nemůže. Ale Ježíš se ho snaží přivést k úplně jinému pojetí spásy. Ježíš celým tím podobenstvím mu chce vysvětlit, že záchrana je dar. Ano, člověk musí přiložit nějak ruku k dílu, nesmí být lhostejný, ale z Boží strany je tady tento dar. Jedná se tady vlastně o jakési spolupůsobení lidské vůle a Božího daru.
Ta otázka: „Kdo je můj bližní,“ často lidé chápou tuto otázku jako: „Koho mám mít rád?“ Bližní je ten, koho mám mít rád, a my bychom rádi třeba to nějakým způsobem zúžili. Toto se probírá s dětmi u prvního svatého přijímání a ony tam často odpovídají na tu otázku, kdo je můj bližní, jako to jsou moji příbuzní, to je naše rodina, eventuelně taky už se jednou ozvalo: „To je ten, kdo mi pomáhá, ten kdo se o mě stará.“ Ale tak to většinou chápeme my všichni. Ale ono to tak není. Ten znalec zákona ví, že má mít rád všechny, protože říká: „Miluj bližního jako sám sebe.“ On ví, že máme mít rádi všechny, ale on chce slyšet odpověď na jinou otázku: „A kdo bude mít rád mne? Kdo má rád mne, kdo se o mě postará?“ Takhle on to myslí. On to nemyslí z toho pohledu, co já pro ty druhé, ale kteří druzí udělají něco pro mě. A budou vůbec nějací druzí, najde se někdo, kdo udělá něco pro mě, komu záleží na mně?
A Ježíš odpovídá tím příběhem. Zasazuje ho do reálií, které oni znají. Cesta z Jeruzaléma do Jericha byla velmi frekventovaná, je to asi 25 kilometrů, jde se z kopce dolů. Cesta se kroutí mezi takovými pahorky, je docela nepřehledná. Dnes je asfaltová, v době Pána Ježíše byla prašná. Nebyl problém, aby se tam schovali nějací zloději, ti kdo přepadávali lidi. Že ta cesta byla velmi frekventovaná je jasné i z toho, že na konci té cesty u příchodu do Jericha se postavil Jan Křtitel ve své době a tam začal mluvit právě k těm kolemjdoucím.
Ježíš ale těmito reáliemi chce vysvětlit věci mnohem složitější. Tak v první řadě cesta z Jeruzaléma do Jericha. Jak už jsem řekl, je to cesta z kopce dolů, tedy cesta snadná, cesta, kde se člověk moc nezapotí, nevyžaduje to velkou námahu. Tato cesta je symbolem toho, když my jdeme pryč od Boha. V Jeruzalémě byl chrám, tam bylo to místo, kde byl Bůh. A tato cesta z Jeruzaléma pryč v tomto podobenství je symbolem toho, kdy my usilujeme o nějakou falešnou soběstačnost, kdy my si chceme něco dokazovat, kdy my chceme se nějakým způsobem vyvyšovat, kdy my chceme být naprosto sami. A na této cestě, už jsem to vlastně řekl, ten člověk, který jde z Jeruzaléma do Jericha, to jsme my všichni, aspoň občas tedy.
A na této cestě pryč nás přepadají lupiči. Kdo jsou tito lupiči? V první řadě jsou to naše slabosti, naše špatné sklony, špatné vlastnosti, ale hlavně jsou to dary, které jsme dostali od Boha a které nepoužíváme správným způsobem. Jak je máme používat? Máme je používat s láskou. Člověk, který do svého života zakomponoval lásku, tak ten člověk myslí na toho druhého. Ale v okamžiku, kdy je používám ve svém sobectví, tak myslím na sebe. A v tom momentě je nepoužívám dobře. A tady ty dary přestávají fungovat. Stávají se brzdou, noční můrou, stávají se něčím, co ničí toho člověka i jeho okolí.
„O všechno ho obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli.“ V češtině to začíná slovy „o všechno ho obrali“. Je to takové, jak se říká, kulantní, prostě o všechno, ale do jiných jazyků se to překládá, že mu sebrali šaty. A o to tu běží, protože šaty jsou znamením lidské důstojnosti. Šaty v té době Pána Ježíše byly velká hodnota, šaty se skutečně kradly. Šatů bylo možno použít jako platidla, když někdo neměl peníze. Ale hlavně šaty měl na sobě svobodný člověk. Otrok stál na tržišti nahý, neměl důstojnost.
Pán Ježíš tady naráží na okamžik z Písma svatého, kdy Adam a Eva po prvním hříchu se schovají před Hospodinem, protože si uvědomí, že jsou nazí. Měli Boží přátelství, přišli o ně. Měli, ztratili. Svou vlastní hloupostí, svou vlastní pýchou. A toto tady v tomto příběhu je velmi důležité. Ten člověk měl a ztratil. Ztratil svoji důstojnost. Přišel o všechno. Oni ho obrali, zbili, nechali napolo mrtvého. Ty naše chyby, ony nás nezabijí, ale ony nám znepříjemňují život. Kolikrát už jsme si říkali: „A proč se toho nemůžu zbavit? Proč mě to vždycky znovu a znovu nějakým způsobem doběhne? Já bych se toho tak rád zbavil. Život by byl krásnější, radostnější, jednodušší.“ Ne, pořád to s námi jde.
Je jedna hezká česká pohádka, která se jmenuje Nesmrtelná teta. Tou nesmrtelnou tetou je myšlena závist. Právě ty naše slabosti se pořád objevují v různých podobách. Ony nás nezabíjejí, ale znepříjemňují nám život a my jsme z toho potom velmi unavení, roztrpčení, takoví polomrtví.
A teď přicházejí dva, přichází kněz, přichází levita. Nejde o lidi, kteří by spěchali. Nejde o lidi, že by nechtěli pomoci. Ty postavy jsou naprosto symbolické. Kněz byl strážce zákona, strážce Mojžíšova zákona. A co ten Mojžíšův zákon dělal? Mojžíšův zákon a každý dobrý zákon rozděluje lidi. Chrání nevinné a usvědčuje viníky. Ale to je všechno, víc zákon udělat nemůže. Stejně tak levita byl ten, kdo pracoval v chrámu, kdo dbal na to, aby chrámová bohoslužba proběhla tak, jak má. A Ježíš tady v tom momentě, kdy o knězi a levitovi mluví v podstatě neuctivě, troufám si říct, že ti lidé, kteří byli kolem Pána Ježíše, tak jako nadskočili, napružili se a čekali, co bude dál, protože oni dobře pochopili, co Ježíš říká. Ježíš říká: „Ani ten Mojžíšův zákon, ani bohoslužba tě, člověče, nemůže spasit. Nemůže ti to přinést spásu.“ Teď byli nažhavení a čekali: „A co bude, co mi teda přinese spásu?“ Protože i ten znalec zákona byl z té skupiny, která říkala: „Když budete toto všechno zachovávat, tak vás Bůh spasí.“ Potíž je v tom, že my nejsme schopni to všechno zachovávat a Bůh nemá povinnost nás spasit. A žádná bohoslužba nemůže člověka spasit.
Teď všichni čekali, co teda člověka spasí. Abych to náhodou nezapomněl říct, já už to řeknu hned. Boží milosrdenství. Ježíš tady tímto podobenstvím neodsuzuje ten zákon, neříká: „Nezachovávejte nic,“ neříká: „Nechoďte na bohoslužby.“ Ježíš při poslední večeři říká apoštolům: „To čiňte na mou památku.“ Ale Ježíš tím chce říct: „To nestačí. Ten zákon, ta bohoslužba, toto všechno vás dovede do určitého bodu a v tomto bodu potom přijmete, pokud budete chtít, spásu jako Boží dar.“
A Ježíš pokračuje v tom podobenství a říká: „Šel Samaritán, na své cestě tam přišel Samaritán.“ Z českého překladu to není úplně jasné, ale originálu vyplývá, že ten Samaritán šel na druhou stranu. Ti všichni ze začátku šli z Jeruzaléma do Jericha. Ten Samaritán jde z Jericha do Jeruzaléma. Samaritán jde vstříc Bohu. Jde do města, které je svaté, kde je Chrám. Ale Samaritáni nesměli do Chrámu, maximálně do nádvoří pohanů, protože židé jimi opovrhovali, neměli je rádi A Ježíš v tuto chvíli (oni to okamžitě všichni poznali) sám sebe přirovnává k Samaritánovi. Ten Samaritán je Ježíš. Ježíš o sobě mluví na jiném místě jako o pastýři, který hledá ztracenou ovci. Mluví o sobě jako o ženě, která hledá ztracenou minci. Svého otce a Boha přirovnává k tatínkovi, který se chodí každý den dívat, jestli se nevrací marnotratný syn. A teď v tuto chvíli Ježíš říká: „Já jsem Samaritán.“ Oni ho tak nazvali, dá se to najít v evangeliu svatého Jana, kdy o něm řekli: „Jí s celníky i hříšníky, chová se jako Samaritán.“ A Ježíš se pro to nezlobí a říká: „Ano, já jsem teda Samaritán, ten koho vy nemáte rádi, ten o kom vy si myslíte, že nezná dobře Písmo, že nezná dobře zákon, že se nemodlí dobře.“
„Přišel, viděl a bylo mu ho líto.“ Takhle začíná příběh o vysvobození Izraelitů z Egypta. Bůh viděl utrpení svého lidu v Egyptě a bylo mu jich líto, a vyzve Mojžíše, aby tam šel. Zase tato narážka, kterou Ježíš dělá na ten příběh, je tam zcela schválně. Oni to znali, oni chápali, pro ně to nebylo tak cizí jako pro nás.
„Do ran mu nalil olej a víno.“ Olej je znamením uzdravení. Olej je znamením hojnosti, plnosti a symbolizuje Boží slovo. Tento příměr je pro nás úplně cizí, pro ně nebyl. Víno je znamením radosti, oslavy, zase požehnání, svátků a znamená Boží dary.
„Vysadil ho na svého soumara a odvezl.“ Ježíš tady mluví jako prorok. Říká: „Já jednou pojedu na oslavu,“ na Květnou neděli Ježíš vjíždí jako král do Jeruzaléma, ale už s sebou nese všechny ty naše slabosti, všechno to, s čím my si nevíme rady, všechno to, čeho se nedokážeme sami zbavit.
„Vzal ho do hostince a staral se o něho. Hostinskému dal dva denáry.“ Proč dva denáry? Proč je tady zrovna tato suma? Jsou dva možné výklady. Jednak dvě části má to hlavní přikázání: miluj Boha nadevšechno a bližního jako sám sebe, ale Ježíš spíše myslí dvě jiné věci: spojení Starého a Nového zákona, Mojžíšův zákon, smlouva s Izraelity a evangelium. A Ježíš chce říct: „Toto dohromady vám přinese spásu. V určité části musíte i vy nějakým způsobem přiložit ruku k dílu, chtít to. Ale potom od určitého okamžiku musíte přijmout spásu jako dar. A dar se přijímá s pokorou.“
Bratři a sestry, když si toto uvědomíme, máme za to děkovat, máme nad tím žasnout a máme se snažit odnést si tu větu, kterou Ježíš řekl tomu znalci zákona a říká ji i nám: „Jdi a stejně jednej i ty.“ Podle svých možností, podle svých schopností jednejme i my.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, otázka, kterou položil znalec Zákona, jak ho nazývá Lukáš, co mám dělat, abych dostal věčný život, je dobrá otázka. Je to vlastně otázka, která prochází celým Starým i Novým zákonem. A samozřejmě celým tím Starým i Novým zákonem také prochází odpověď na tuto otázku. Špatný je ten úmysl, aby přivedl Ježíše do úzkých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, ze všech těch textů, které jsme právě vyslechli, tak, řekli bychom, nejvíc vystupuje právě podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ale máme si uvědomit, že to podobenství je vyprovokováno tím rozhovorem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme jubilejní rok, který je věnován myšlence Božího milosrdenství, nejenom myšlence, ale i této vlastnosti. A ta výzva je: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný Otec.“ Slyšeli jsme to na konci toho dnešního podobenství. Více...
P. Mgr. Jiří Buchta
11.07.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry v Kristu, všichni známe jeden z prvních příběhů Bible, kdy Adamův syn Kain zabil svého bratra Ábela, a na tomto příběhu je výstižně vyjádřeno, a děti v náboženství se to učí, jak to zlo v Kainově srdci pomaličku narůstalo přes Boží varování. Bůh mu říkal, aby s tím něco udělal, aby to zlo si ho nepodmanilo. Kain Boha neposlechl a nakonec svého bratra zabil.
Ale je tam ještě jedna významná, ale taková málo povšimnutelná věc, kdy po bratrovraždě Bůh hledá Ábela a ptá se Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ a on na to odpovídá: „Nevím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.07.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Budeme mluvit a uvažovat nad úryvkem z listu Kolosanům, který jsme teď slyšeli. Krásně se ten úryvek myšlenkově shoduje s tím, co jsme slyšeli ve vstupní modlitbě. Tam se říkalo, že prosíme o to, aby v našem životě došlo k takové shodě, abychom se dokázali vyhnout tomu, co odporuje křesťanskému způsobu života a do svého života přijímali to, co se s křesťanstvím shoduje, protože právě některé věci, které jsou v rozporu s křesťanstvím, to byl takový impuls, proč Pavel psal do Kolos. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.07.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
O co tady jde? O co jde v dnešním evangeliu? Je tady člověk, který je zahleděný do sebe. Titulují ho znalec zákona. On tomu „rozumí“, je to „odborník“. A myslí si, že jako odborník se tedy může všech ptát. Ale on se neptá upřímně, ale aby přivedl Ježíše do úzkých. Více...