Čtvrtek 20.06.2024, sv. Silverius, Květa
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Více je potřeba poslouchat Boha než lidi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;

Více je potřeba poslouchat Boha než lidi9:10

Bratři a sestry, dnešní texty, mám namysli především první čtení a evangelium, jsou vlastně ve velkém kontrastu. Evangelium líčí, řekli bychom, takovou opravdu téměř domáckou atmosféru. Ano, apoštolové jsou doma, dělají to, na co byli zvyklí, většina z nich měla rodiny, to znamená, ty rodiny bylo potřeba nějak živit, a nedaří se. A do toho přichází Pán.

Přichází Pán. Sice to ze začátku vypadá, že by něco chtěl: „Nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ Na nic si nehráli. Upřímně vlastně přiznali, nemáme. Máme problém.

A v tu chvíli začíná jednat Pán. Protože proti němu stojí člověk, který si je vědom toho, že mu něco schází. Je si vědom svého neúspěchu, je si vědom těžkostí a obtížné situace, ve které je.

Pána není potřeba nějak zdlouhavě prosit. Není potřeba ho přemlouvat nebo něco takového. Pán sám začíná být aktivní a vlastně, když už vystupují, tak je to on, který jim připraví to, co potřebují. Potřebovali se usušit, zahřát, protože byli mokří. A potřebovali se najíst, protože byli unavení a hladoví. A Ježíš toto ví a postupuje tady tímto způsobem.

Než jim začne cokoliv říkat vlastně (ono to pak pokračuje tím známým rozhovorem, Petře, miluješ mě víc než tito? …), ale než Ježíš se pustí do nějaké debaty, udělá to, co je potřeba udělat pro apoštoly, řekli bychom, uspokojit ty základní potřeby – být v suchu, v teple, najezení. Ježíš zná naše limity, zná, co potřebujeme, a rozhodně se netváří, že by ho to nějakým způsobem obtěžovalo nebo že by to bylo něco, co je pod jeho důstojnost.

Tedy atmosféra pochopení, atmosféra přijetí. To je to, co nám předkládá dnešní evangelium.

První čtení, to je zase naopak atmosféra velmi vyhrocená v Jeruzalémském chrámu, a jsou vlastně apoštolové před soudem. Někdo si říká třeba, jak ta dvě čtení spolu souvisí, nebo jak to k sobě patří? Právě že jsou před soudem.

I v tom evangeliu vlastně je to určitý soud od Ježíše. Nic nechytili, je jim zima, je jim zle. Ale nejsou odsouzeni. Jsou pochopeni.

Kdežto právě v tom prvním čtení jsou to apoštolové, kteří se snaží vysvětlovat. Celá ta scéna je poměrně dlouhá. Ono to začíná večer předtím, kdy je nechali zavřít. V noci je anděl pustí ze žaláře. Ráno přijdou vojáci, žalář zavřený, ale apoštolové venku a mluví.

Přivedou je bez násilí a začíná výslech. A to jsme teď slyšeli: „Přísně jsme vám přece přikázali, že v tom jménu nesmíte mluvit!“ Velerada ztrácí kontrolu nad situací. Ztrácí kontrolu nad situací, ale chtěli by mít kontrolu i nad tím, co si kdo myslí a co kdo říká. To je hodně velká totalita. A vidíme, kde se to děje a vidíme, kde se to vlastně stalo.

Musíme si uvědomit, že právě tady ten člověk po pádu do hříchu má sklony chovat se totalitně. A je potřeba vlastně pořád se nějakým způsobem kontrolovat. Tou kontrolou je právě ta svoboda svědomí. Více je potřeba poslouchat Boha než lidi. Oni jdou tak daleko, že se snaží umlčet svědomí.

Jistě, udržet si kontrolu nad nějakou vnější situací za pomocí armády, policie a tady těch složek, to se dá. Ale čím víc je ten režim totalitnější, tím víc chce kontrolovat jednak, co člověk říká, ale i to, co si myslí. A v tuto chvíli vlastně ta velerada je tak zoufalá, že by to chtěli. Že by to chtěli a vlastně je to jakási křeč a nechtějí přijmout žádné argumenty.

Petr tady obhajuje právě tu svobodu svědomí. Ta věta: „Více je potřeba poslouchat Boha než lidi,“ je ve Skutcích několikrát. Nejdříve ji položil Petr veleradě jako otázku: „Koho je potřeba poslouchat víc?“ Oni mu neodpověděli. Ale teď už ji říká podruhé a už ji říká jako oznamovací větu. A říká, jestli ne vy, tak my v tom máme jasno. My v tom máme jasno a my si tady tu svobodu svědomí nenecháme od nikoho vzít. My jsme zažili s Pánem právě ty okamžiky pochopení, přijetí, a to nám nikdo nemůže vzít.

„Jeruzalém je plný toho vašeho učení.“ Ono to hlavně totiž není jejich učení. Ono je to učení o Ježíši Kristu. Takže vidíme na jedné straně vlastně u velerady a u těch špiček nepochopení nebo spíš neochotu pochopit, ale vidíme zase také u ostatních lidí nebo u velké části obyvatelstva velké nadšení.

Proč to velké nadšení a proč to přijetí? No, ta první věc je právě to, že oni to nebrali jako „naše“ učení, ale „my hlásáme Ježíše Krista“.

No, a ten druhý důvod, proč to tak fungovalo, je v tom, že postupovali jako Pán Ježíš – u toho Genezaretského jezera třeba. Protože Ježíš tak postupoval vždycky. Všiml si toho svatý Lukáš, autor evangelia a autor Skutků apoštolů. První věta Skutků apoštolů začíná: „Ve své dřívější knize jsem, milý Theofile, popsal, co Ježíš konal a jak učil. V tomto pořadí to píše Lukáš.

Co Ježíš konal, někdy se překládá, činil nebo dělal, ale jde o to, co dělal a co učil. U Ježíše to začínalo vždycky takto. V té dnešní evangelní scéně nachystal snídani, postaral se o ně. A teprve potom začíná mluvit a vysvětluje, proč to dělá, co to dělá, jaký to má význam, jaký to má smysl. Nikdy ne naopak.

A takto by si Ježíš přál, aby pracovala i církev. Aby takto pracovali i všichni jeho učedníci. Protože ta totalita přesně pracuje naopak. Jo? Ta vydá napřed ty zákazy, ta vydá napřed nějaká slova. Nemusí to být slova těch zákazů. Může to být i nějaký plamenný projev, který bude plný frází a nějakých sloganů a něčeho takového. Ale potom už tam nebudou ty správné skutky. Skutek, který byl vlastně na konci tady toho je, že nechali apoštoly zbičovat. Nebylo to to římské bičování, ale dostali prutem. Každý dostal pruty na záda třicet devět ran. I to bylo rozhodně bolestivé a musíme si uvědomit, že apoštolové neudělali zase nic špatného.

Oni odcházejí s radostí, že směli trpět. Ne, že by měli zálibu v utrpení, že by si v tom libovali. Ale radovali se z toho, že jsou podobni tomu Ježíši Kristu, tomu, kterého hlásají. Ale vždycky tam dodržovali tu metodu, co Ježíš dělal, činil a jak učil.

Bratři a sestry, radujme se z toho, že Ježíš chce přijít i do našich domovů, i do našich míst, kde pracujeme. Chce být s námi, když prožíváme sváteční dny, ale chce být s námi i tenkrát, když prožíváme třeba neúspěchy, a tak. On je nám vždycky blízko a on je vždycky ten, který nás chápe. On je s námi, my chtějme být s ním.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Hoďte síť

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.05.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;

Hoďte síť9:14
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.05 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, v tomto zjevení Ježíš přichází do prostředí, ve kterém ti učedníci žili. Jaké je to prostředí? Evangelista říká, u Tiberiatského jezera nebo moře. Je to jezero, jinak se také nazývá Genezaretské jezero.    Více...


Ke mně přichází Pán na místě, kde já pracuji

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;

Ke mně přichází Pán na místě, kde já pracuji14:23
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.23 MB]

Bratři a sestry, když mluvíme o Janově evangeliu, které bylo napsáno jako poslední z těch čtyřech, tak si asi většina lidí zná to, čemu se říká prolog, tedy úvod. Začíná velmi vzletně, na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.    Více...


Má zrak zaostřený láskou

P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
14.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;

Má zrak zaostřený láskou7:57
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.85 MB]

Přátelé, vědci 19. století v čele s Darwinem nám museli trošku pootevřít oči, a často to bylo bolestné otevření očí, abysme pochopili, že Písmo svaté není učebnicí dějepisu a přírodopisu. A i když jsme tuto zkušenost udělali a víme, že Písmo svaté je učebnicí víry a taky mravů, chování, tak přesto všechno pořád jsme v takovým pokušení tam hledat nějaký ty přesný faktologický výčty událostí a tak dál.    Více...


Duch Boží je ten, kdo dává dohromady církev

P. Mgr. Leo Zerhau
18.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;

Duch Boží je ten, kdo dává dohromady církev11:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.70 MB]

Myslím, že jsem zde v poměrně živé farnosti. Ráno jsem byl v Lažánkách, to také vypadalo velmi příznivě, i když všechno je samozřejmě relativní a asi zde není celá Veverská Bítýška, takže ještě pořád je komu zvěstovat evangelium.    Více...


Obraz nebeské liturgie

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2007, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;

Obraz nebeské liturgie10:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.42 MB]

Bratři a sestry, a co nám říká dnešní druhé čtení? Je to zase z knihy Zjevení svatého Jana. Je to obraz, my bychom řekli, nebeské liturgie. Nechci teď se dostávat do nějakých vzletných frází nebo do něčeho podobného.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.