Rubrika
HomilieBůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.06.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 1,13-15; 2,23-24; 2. čtení 2 Kor 8,7.9.13-15; evangelium Mk 5,21-43;
Bratři a sestry, při všech mších svatých zítřejší neděle, prostě té třinácté neděle mezidobí, máme víc myslet a prosit za lidi z naší diecéze, kteří byli postiženi tou ničivou bouří, a především tím tornádem.
Když se podíváme na první a druhé čtení, tak bychom mohli říci, že se ta čtení k tomu výborně hodí, protože čtení z Knihy moudrosti mluví o smrti, o životě, o těch různých nesnázích, a druhé čtení z Listu apoštola Pavla Korinťanům zase mluvilo o sbírce na chudé křesťany v Jeruzalémě. Evangelium už nám do toho tak nějak nesedí, ale to evangelium tvoří takový svorník všech těch textů.
Kniha moudrosti je nejmladší kniha Starého zákona. Vznikla asi nějakých padesát, šedesát let před narozením Pána Ježíše. Byla napsána řecky a jsou v ní myšlenky, které krystalizovaly v době pronásledování. Pronásledování od řeckých králů, především od Antiocha IV. A tady to pronásledování v době krále Antiocha IV. téměř vedlo ke zničení Izraele jako společenství víry. Nicméně tedy právě v té době se objevili lidé, které známe vlastně jako Povstání makabejské, lidé, kteří se nasadili za víru.
A v té Knize moudrosti jsou formou takových delších básní zachyceny důležité momenty, které se týkají víry. Ta kniha má tři části, my jsme slyšeli kratičký úryvek z první části, ze samotného začátku. A tam se mluvilo právě o tom, jak má člověk postupovat. Byly to takové praktické rady, jak prožívat víru a spravedlnost v každodenním životě. Je to tam spojeno. Jako víra, a řekli bychom, konání dobra. Ono to jde opravdu ruku v ruce. A objevila se tam právě ta myšlenka: Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí.
Je to konstatování, které známe, že vlastně v původním Božím plánu nebylo nic takového jako smrt, ale smrt se dostala na svět následkem toho, že se člověk postavil proti Bohu, následkem toho, že člověk řekl Bohu: „Já tě nepotřebuju.“
A tady vlastně v té Knize moudrosti v první kapitole jsou ti čtenáři, tedy i my, ujištění, že vlastně Bůh si to nepřál a nechtěl to. Je to vlastně takové varování. Všechno stvořil, aby to bylo. Vlastně je tam použito tady toto sloveso „být“ stejně tak, jako když se Bůh zjevuje Mojžíšovi v hořícím keři, tak říká: „Já jsem.“ Tedy není tam ani minulý, ani budoucí čas, ale prostě je tam ta přítomnost. Bůh chce, aby to trvalo.
Je tam dál vyjádřeno vlastně to, že Bůh stvořil všechny ty věci, aby byly dobré. Aby nám pomáhaly na cestě k němu, aby nám sloužili, abychom z nich měli užitek. V žádném případě to není tak, že by člověk měl sloužit nějakým věcem.
Nakonec se tady právě i říká, že smrt na zemi nevládne. Často to slyšíme, že vlastně ve smrti jsme si všichni podobni, smrti nikdo neunikne, smrt, to je to poslední. A mluví se také o majestátu smrti a podobně. Tedy vlastně lidé, když nemohou, řekněme, něco změnit, tak mají tendenci začít se tomu klanět, anebo se posmívat. A tady vlastně ta Kniha moudrosti nás varuje a říká: „Ne, ani jedno není v pořádku. I tady tento okamžik, tedy odchodu z tohoto světa, má Bůh ve svých rukou a není to konec, ale je to přechod. Je to přechod z jedné etapy života do druhé etapy.“
„Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět a zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.“ Toto není řečeno jako nějaké odsouzení, ale je to řečeno jako určité varování. Varování pro člověka, který by si tady třeba na to nedal pozor.
Když přeskočíme do evangelia, tak vlastně v samotném začátku toho evangelia se mluví o tom, jak Ježíš vystoupil z lodi, pozván tím Jairem k němu domů, a lidé se na něj tlačí. „Veliký zástup šel za ním, a tlačili se na něj.“ Je to zástup, který hledá senzaci. Je to zástup, který následuje Ježíše, ale bez víry. Ale Ježíš by si přál, abychom ho následovali s vírou, jaksi vědomě, že chceme, že je to naše rozhodnutí. Ne proto, že tam jdou ti ostatní nebo že tam jde většina nebo takhle.
Vlastně to celé je taková, řekli bychom, jakási lekce o tom, kdo je tady pánem. Mluví se tady o tom, že tedy ta dceruška, její dvanáct let, to byl věk pro zásnuby, kdy se rozhodovalo o tom, koho si vlastně ta dívka vezme. A ona se dostává do smrtelného nebezpečí. To znamená tedy, je před ní na jedné straně celý život, budoucnost, ale to je ohroženo. A tady toto, řekli bychom, srovnání ohrožení toho pozemského života evangelista používá v tom, že říká: „Člověče, jestli si nedáš pozor, bude ohrožena tvoje věčná existence, tvůj věčný život. Neměl bys na to zapomínat.“
A teď tam vlastně nastává ten zlom, než přijdou do toho domu představitele synagogy, dceruška umírá: „Už mistra neobtěžuj, už je mrtvá.“ Zase jsou to lidé, kteří se chovají, my bychom je označili za pragmatiky. Dokud byla živá, dá se něco dělat. To je naše zkušenost. Takhle to vnímáme my.
Když Ježíš je zastaví a říká: „Neumřela, ale jenom spí,“ tak se mu smějí, protože jednak se dostáváme k něčemu, co člověk neumí změnit, a oni se domnívají, že to neumí změnit nikdo. Když to neumím já, tak to neumí nikdo jiný. Když to nedokážu já, no tak nikdo, to už nikdo. Ale to je ta obrovská chyba a obrovský omyl.
Oni se mu smějí taky proto, že to berou opravdu tak, jako že spí, řekli bychom, jak člověk spí v noci, tedy pořád že dýchá. Ale Ježíš má na mysli něco jiného. Má na mysli právě to spočinutí u Boha. On dobře ví, že zemřela, že tedy odešla z tohoto světa, ale on ji tam za chvíli vrátí, protože on to může.
Stejně jako třeba u mládence z Naimu, tak se jí dotýká: „Vzal ji za ruku a řekl.“ Už to, že se jí dotýká, ukazuje, že on je nad tím. Ve Starém zákoně se mrtvých zásadně nedotýkali, pouze lidé z bratrstva, kteří k tomu byli určeni. Ale jinak nikdo.
„Talita kum.“ To znamená, ten český překlad říká, děvče, říkám ti, vstaň! Ale tam je použito stejné sloveso jako u Ježíšova zmrtvýchvstání. Ona se potom zvedne, a oni jsou z toho všichni úžasem bez sebe. V originále je, že byli v extázi. Víme, co to je. Být v extázi, nikdy nic takového nezažili, byli z toho opravdu, jak se říká, vyvedení z míry. Ale tady v tomto případě byli vyvedeni z míry v dobrém a radovali se z toho. Radovali se z toho a chtěli všem o tom říkat, chtěli všem o tom mluvit. Ale Ježíš to nedovoluje, protože nepřišel ten správný čas ještě.
Na závěr bych chtěl vlastně říct to, že ta Kniha moudrosti vznikla z přesvědčení, že Bůh brzy vstoupí do lidských dějin, ale že vstoupí tak, že odstraní ze světa všechny ty nespravedlivé, bezbožníky, všechny utiskovatele a podobně. Jak jsem říkal, ta kniha vznikla nějakých šedesát, padesát let před narozením Pána Ježíše. Bůh skutečně do světa vstoupil, ale vstoupil tam jinak, než oni tenkrát čekali. Ale každopádně Ježíš začal vlastně odstraňovat ze světa všechny ty, řekli bychom, bezbožníky a všechny utiskovatele a podobně. Ale dělá to jinak, než bychom to dělali my. Na to nikdy nezapomeňme a nikdy nezapomeňme na to, že Ježíš do tohoto světa vstoupil a pořád tady zůstává.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
01.07.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 1,13-15; 2,23-24; 2. čtení 2 Kor 8,7.9.13-15; evangelium Mk 5,21-43;
Sestry a bratři, milí přátelé Boží, když bychom jedním slovem měli popsat dnešní příběh o uzdravení ženy z evangelia, jaké slovo bychom použili? Víra nebo dotyk nebo moc? Ono každé z těchto slov dobře vystihuje to, co se stalo té ženě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 1,13-15; 2,23-24; 2. čtení 2 Kor 8,7.9.13-15; evangelium Mk 5,21-43;
Bratři a sestry, svatý Pavel, jak jsme o tom slyšeli ve druhém čtení, organizoval sbírku pro chudé křesťany v Jeruzalémě. Tady ta sbírka byla někdy kolem roku 56, 57 po Kristu a víme, že jeruzalémská církevní církev byla taková zvláštní, a sice v tom, že ti lidé se dělili o svůj majetek. Více...