Rubrika
HomiliePotřebujeme jeden druhého
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 1,13-15; 2,23-24; 2. čtení 2 Kor 8,7.9.13-15; evangelium Mk 5,21-43;
Bratři a sestry, svatý Pavel, jak jsme o tom slyšeli ve druhém čtení, organizoval sbírku pro chudé křesťany v Jeruzalémě. Tady ta sbírka byla někdy kolem roku 56, 57 po Kristu a víme, že jeruzalémská církevní církev byla taková zvláštní, a sice v tom, že ti lidé se dělili o svůj majetek. Prodávali pole, prodávali domy a za ty ztržené peníze vlastně žili společně.
Jeruzalémská církevní obec byla, můžeme říct, bohatá duchovně, odsud se začalo šířit evangelium, ale byla chudá, pokud jde o ty hmotné statky. Vidíme tady v tomhle zase jakýsi záměr, nebo takové působení boží, aby oni nebyli pyšní, aby si neřekli: „Tak my jsme lepší. Odsuď to tady začalo, od nás to začalo. My jsme úplně ti nejlepší.“ I oni, přestože na tom byli dobře duchovně, potřebovali hmotnou pomoc od těch druhých. A to je taková jedna z těch hlavních myšlenek, které Pavel zdůrazňuje při pořádání téhle sbírky: potřebujeme jeden druhého, jeden druhému můžeme být prospěšní.
Když se řekne sbírka, nás hned napadnou peníze. Ale oni v té době to dělali jinak. Tam šlo i o hmotné věci. Vlastně i při každé mši svaté, když se vybíralo, tak to nebylo tak, že by někdo obcházel s košíkem, ale ten, kdo chtěl něco dát, tak šel dopředu, dal to biskupovi, biskup to dal jáhnům a ti jáhni to rozdělovali tak, jak bylo potřeba. A šlo často o věci hmotné, hlavně třeba oblečení (boty tam nenosil skoro nikdo). Potom šlo o jídlo.
Vůbec vlastně i při té mši svaté až v tady v tom okamžiku, co donesli lidé, se rozhodovalo, který chleba a které víno bude použito při mši svaté, při liturgii. Vybrali z toho vždycky to nejlepší.
Svatý Pavel, když organizuje tuhle sbírku, tak chce připomenout Korinťanům, že oni mohou přispět jeruzalémským a jeruzalémští mohou zase přispět jim. Používá pro to citát z Druhé knihy Mojžíšovy (byla to poslední věta): „Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.“ Je to citát z okamžiku, kdy židé jsou na poušti a živí se manou. Každý den chodili a sbírali manu. Sbírali všichni, ale potom se odměřovalo, každý dostal dávku na den. Bylo to několik litrů, to byl takový hrnec, a když někdo měl málo, tak mu přidali. Když měl někdo moc, tak zase mu sebrali ve prospěch těch druhých.
Ze strany Boží tam bylo takové další jakési omezení, a sice mana vydržela jeden den. Když si ji někdo schoval, jak se říká zakřečkoval, zaškudlil do druhého dne, tak se mu zkazila. Ze strany Boží tam šlo o takovou jakousi výchovu, a sice aby Izraelité si uvědomili: „Bůh se o nás stará každý den. Nenechá nás na holičkách. Ta mana zítra zase přijde. My tomu musíme věřit. Musíme důvěřovat, ale potom taky musíme pro to něco udělat. Každý den ji musíme sbírat.“ A tady o tyhle dvě věci, to znamená o tu víru a důvěru na jedné straně, a lidskou snahu nebo spolupráci na druhé straně, jde Pánu Bohu především.
Pavel, když chce pohnout Korinťany k tomu, aby nebyli sobečtí, tak říká: „Uvědomme si, že přišel Ježíš, Boží syn, aby se s námi rozdělil.“ Ale na druhé straně Ježíš, Boží syn, spolupracoval s lidmi. Bral od nich. Oni mu poskytovali střechu nad hlavou, jídlo, pomoc. A on to všechno bral od nás lidí. Neříkal: „Já to nepotřebuju, já se bez toho obejdu,“ ale s pokorou to přijal.
Víte, na světě jsou dva extrémy – extrém lidí, kteří říkají: „Nepotřebuju nikoho, nic. Od nikoho nebudu nic brát. Všecko, co jsem si udělal, čeho jsem se domohl, tak toho jsem se domohl vlastníma rukama a vlastní pílí. Nebudu nikomu zavázán.“ Zní to hezky a není to pravda. Je to hodně nafoukané, hodně pyšné a není to pravda. Není takový člověk, který by se obešel bez pomoci druhých. I kdyby se nakrásně obešel bez pomoci druhých lidí, bez pomoci Boží se neobejde. Ruce, hlavu jsme si nedali my sami, to jsme dostali. Šikovné ruce a chytrou hlavu, to jsme dostali.
Takže je to chyba myslet si, že si stačím sám. Na druhé straně se zase setkáváme s názorem, že někdo pomyslně natáhne ruku a řekne: „Dejte mi, starejte se o mě.“ Často se s tím dneska setkáváme. Jsou sbírky na všechno možné. Apoštol Pavel říká: „S tou sbírkou do Jeruzaléma to takhle není. To není tak, že by jeruzalémští jenom brali, že by jenom natáhli ruku a řekli: „My jsme chudší, tak se o nás starejte.“ I ti Jeruzalémští zase přispívají něčím jiným. Má dojít k vzájemnému vyrovnání.
Bratři a sestry, co teda máme dělat, jak my se máme v životě chovat? Jednak máme mít teda ten postoj Pána Ježíše: „přišel se rozdělit“, ale máme mít i jeho postoj v druhém tom směru: „přišel přijmout nás lidi“. Máme vždycky se zamyslet nad tím a říci: „Tak, co já mohu přinést do farnosti a čím mě ta farnost obohacuje?“ Když někdo jenom nadává a říká (teď nemluvím o naší farnosti): „U nás je všechno špatně. To tam v té druhé farnosti, tam to funguje, tam je to ...“, tak se mi to nelíbí a vždycky si říkám: „A člověče, co tys udělal pro to, aby tam, kde jsi, to taky fungovalo? Co jsi tam přinesl?“ Vždycky je zapotřebí vidět to dobré a vědět, co já tam přinesu, co já tam dám, o co se rozdělím.
Když mluví apoštol Pavel o té sbírce, nemá na mysli to, že bude někdo obcházet s kloboukem a vybírat peníze, ale má na mysli to, že jeden druhému poskytne to dobré a pěkné, co poskytnout může, to dobré, co má.
Takže dívejme se na to i my takhle. Dívejme se na naši farnost v tom směru, co je tady pěkné, čím mě ta farnost obohacuje a dívejme se na to i z té druhé strany, co já do té farnosti přinesu, aby byla ještě pěknější, ještě krásnější.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.06.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 1,13-15; 2,23-24; 2. čtení 2 Kor 8,7.9.13-15; evangelium Mk 5,21-43;
Bratři a sestry, při všech mších svatých zítřejší neděle, prostě té třinácté neděle mezidobí, máme víc myslet a prosit za lidi z naší diecéze, kteří byli postiženi tou ničivou bouří, a především tím tornádem.
Když se podíváme na první a druhé čtení, tak bychom mohli říci, že se ta čtení k tomu výborně hodí, protože čtení z Knihy moudrosti mluví o smrti, o životě, o těch různých nesnázích, a druhé čtení z Listu apoštola Pavla Korinťanům zase mluvilo o sbírce na chudé křesťany v Jeruzalémě. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
01.07.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 1,13-15; 2,23-24; 2. čtení 2 Kor 8,7.9.13-15; evangelium Mk 5,21-43;
Sestry a bratři, milí přátelé Boží, když bychom jedním slovem měli popsat dnešní příběh o uzdravení ženy z evangelia, jaké slovo bychom použili? Víra nebo dotyk nebo moc? Ono každé z těchto slov dobře vystihuje to, co se stalo té ženě. Více...