Objevit, přijmout, předávat dál

Objevit, přijmout, předávat dál

10:49

Bratři a sestry, pro dnešní slavnost svatého Jakuba – u nás je to slavnost, jinak je to svátek – jsme nevzali ty texty, které čteme každý rok, ale vzali jsme texty normálně z neděle. Říkal jsem si, že jednak ty texty, které slýcháváme každý rok, tak že už je známe, a že bude jakýmsi osvěžením vzít nedělní čtení, protože jsou to čtení, která jsou velmi příhodná pro dobu, pro situaci, kterou prožíváme.

V evangeliu jsme slyšeli poslední čtyři z deseti podobenství o Božím království. Byla krátká a byla adresována učedníkům. Už ne všem těm zástupům, ale jenom těm nejbližším. Protože tady vlastně každé to podobenství už vyžaduje odpověď.

První, o pokladu, který se nalézá v poli, tak vychází zase Pán Ježíš z běžné situace. Nějaký zemědělec má pronajaté pole, to pole není jeho, pracuje na něm a snaží se uživit. A během té každodenní práce, toho, co dělá, naráz objeví něco krásného, úžasného. Myslím, že kdybychom se zamysleli, tak si každý z nás vzpomene na nějakou situaci, kdy jsme vykonávali ty obvyklé práce, a naráz jsme potkali nějakého úžasného člověka, uslyšeli jsme nějakou úžasnou myšlenku nebo se nám přihodilo zkrátka a dobře něco, že jsme si právě o tom řekli: „Tak to bylo úžasný! Toto je něco!“ Nehledali jsme to, a ono si to vlastně našlo nás.

Tady v tom prvním podobenství jsou v originále ta slovesa v přítomném čase. Tedy vlastně že našel, tam po dobách, tedy on najde, zakryje, s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má. Tedy že se nám to může stát a stává se to takhle v našem životě vícekrát. Máme být bdělí.

V tom druhém podobenství je člověk, který už ví, že hledá krásu, dokonalost, bílou, kulatou, krásnou perlu, pokud možno co největší. Ví, co hledá, ale neví, kdy a kde to najde. Svým způsobem tento člověk musí být také ve střehu. Ale tady už v originále jsou ta slovesa zase v minulém čase, aby tím bylo naznačeno, že je potřeba udělat rozhodnutí.

Ten člověk našel poklad, ten obchodník našel perlu. Ale to byl nějaký poklad, nějaká perla. A jde o to, aby se z toho stala moje perla, můj poklad. Je potřeba udělat rozhodnutí. Prodat, co mám, a koupit.

A tady vlastně Ježíš říká: „Přijmout evangelium není jednoduché.“ Jsou s tím spojené problémy a člověku se nechce. A člověk musí volit a ta volba nemusí být vždycky snadná. A proto, aby nám Ježíš pomohl, ukázal, tak je tam zmíněna radost: „S radostí jde, prodá všechno, co má, to pole koupí.“

Bratři a sestry, prožíváme dobu, která není příliš radostná. Prožíváme dobu, kdy každý den slyšíme spousty negativních informací. A dnešní evangelium nás vybízí k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co pěkného, co radostného jsme zažili. Určitě se tam něco najde, určitě se to tam najde každý den. Jde jenom o to nenechat to zapadnout. Jde o to vytáhnout to a říct: „Pane, tak já ti za to děkuji. Já ti za to děkuji, že mezi jiným jsem zažil tuto a tuto radost.“

Třetí podobenství je podobenství o síti. Tou sítí je myšlena církev. Tím, co církev zahrne, jsou myšleni lidé. A Ježíš upozorňuje a říká: „Teď je to v té fázi toho nabírání.“ Přijít může každý. Církev nikoho nekádruje. Kdo chce, může přijít a bude vítán. Teď je ta doba, řekli bychom, toho milosrdenství, toho, kdy člověk poznává. Ta doba soudu přijde, ale teď tady ještě zdaleka není a Ježíš upozorňuje a říká: „To není vaše věc, to bude dělat někdo jiný, ale teď už se rozhoduje, jak ten soud bude vypadat.“ Člověk, který žádal o milosrdenství, o odpuštění, ho určitě dostane. Jde jenom o to to poznat a být si toho vědom.

A teď Ježíš položí kontrolní otázku: „Rozuměli jste tomu všemu?“ a oni srdnatě řeknou: „Ano.“ Svatý Lukáš vícekrát ve svém evangeliu zmiňuje, že apoštolové Ježíšovi nerozuměli nebo ne úplně, ale báli se ho zeptat. A tak nevíme, jestli tady úplně rozuměli, anebo jestli se jenom báli k tomu přiznat.

My si můžeme říct: „Ale my nerozumíme.“ Kolikrát zažíváme zmatek a nevíme, jak se rozhodnout. Mám se za to stydět? Mám se bát? Ne.

Teď se dostáváme k prvnímu čtení, kde mladý král Šalamoun, který byl ve velmi složité situaci, protože zdědil po svém otci Davidovi království, které sestávalo ze dvou částí, ty části spolu nemluvily – sever s jihem. David vybudoval vprostřed na neutrální půdě hlavní město Jeruzalém a začal stavět Chrám. Ale Chrám nebyl dostavěný, a teď řešil otázku: „A kde budeme teda dělat bohoslužby? Nikde? Počkáme, až to dostaví? To bude trvat několik roků. A tak co máme udělat? Jak se k tomu postavíme?“ A lidé spontánně začali chodit na místa mimo Jeruzalém, které Písmo nazývá posvátná návrší. Tam uctívali Kananejci pohanské modly, bohy, baaly. A teď Šalamoun si říká: „Mám tam jít? Nemám tam jít? Co mám udělat, aby to bylo dobře?“ Byl ve velmi podobné situaci, jak to zažíváme často my.

Jde tam. Jde do místa, které se jmenuje Gibeón. Písmo zdůrazňuje, že šel obětovat Hospodinu, že věřil a miloval Hospodina, a odměnou tady za toto, vlastně řekli bychom hledání, doslova tápe, je to zjevení Boha, kdy mu Bůh říká: „Řekni si, co bych pro tebe měl udělat?“

Jednak tedy tady sám Bůh říká: „Jestli něco budete chtít, nebojte se mně to říct. Nebojte se mě o to požádat, nebojte se předložit mně to.“

Šalamoun říká: „Dej mi schopnost rozlišovat dobro a zlo. Dej mi schopnost chápat lidi.“ To jsou, bratři a setry, dvě nejdůležitější věci – dobře rozlišovat dobro a zlo, a dobře chápat lidi. A to je skutečně na tomto světě asi to nejcennější.

Šalamoun se nebál přiznat k tomu, že to neumí, že s tím má problémy, a dostal to jako dar. A vždycky vlastně se k tomu takto stavěl a choval a říkal: „Já jsem toto dostal darem.“

I my často Boha žádáme o spoustu věcí, a ten text nám připomíná a říká: „Ano, žádejte Boha, ale ať je to něco, co stojí za to. Ať to není nějaká hloupost.“

V dnešní době, ve které žijeme, se ukázalo, že mnoho lidí má přání. Lidé mají vždycky přání, my je také máme. Ale v době, ve které žijeme, se ukázalo, jak přání mnoha lidí jsou pošetilá, jak jsou to hlouposti. Jak je to vlastně úplně k ničemu. Žádejme, ale něco pořádného, něco, co vydrží, co bude mít trvalou hodnotu.

Bratři a sestry, abych to celé nějakým způsobem zakončil. Ježíš vede svoje učedníky, aby poznali tři takové skutečnosti. Je zde evangelium, nějaké evangelium, Ježíšovo učení. Přijmout toto učení není snadné, ale když ho člověk přijme, dává mu to radost a člověk může být optimistou i v těžkých situacích.

Tím druhým krokem je to přijetí – aby už to nebylo nějaké evangelium, ale moje evangelium, můj poklad, moje perla.

A to třetí, poslední, teď se k tomu dostáváme, to je to čtvrté podobenství: „Proto učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, vynáší ze své bohaté zásoby věci nové i staré.“ Předávat to dál, nenechat si to pro sebe. To je třetí, poslední krok. Objevit, přijmout, předávat dál.

Kéž se tedy, bratři a sestry, na přímluvu svatého Jakuba i my staneme opravdovými Ježíšovými učedníky, kteří vynášejí ze svých zkušeností, předávají ze svých zkušeností věci nové i staré, ale hlavně a především vždycky věci dobré.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Dej mi chápavé srdce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.07.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 3,5.7-12; 2. čtení Řím 8,28-30; evangelium Mt 13,44-52;

Dej mi chápavé srdce

6:50

---

Prosme tak jako Šalamoun o vnímavé a otevřené srdce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.07.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 3,5.7-12; 2. čtení Řím 8,28-30; evangelium Mt 13,44-52;

	Prosme tak jako Šalamoun o vnímavé a otevřené srdce	13:23
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.92 MB]

Bratři a sestry, slyšeli jsme poslední čtyři podobenství o Božím království, spíš se tomu říká paraboly. Podobenství je delší, má nějaký příběh. Toto byly takové čtyři krátké příklady, které popisují zase některé aspekty Božího království.    Více...