Rubrika
HomilieA jak to chápeš?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, ze všech těch textů, které jsme právě vyslechli, tak, řekli bychom, nejvíc vystupuje právě podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ale máme si uvědomit, že to podobenství je vyprovokováno tím rozhovorem. To těžiště je právě v tom rozhovoru.
„Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých.“ Za Ježíšem přicházejí různí lidé. Chtějí poradit, chtějí se učit. Chtějí a mají dobré úmysly. A tenhle přichází a nemá příliš dobrý úmysl. Chce Ježíše přivést do úzkých. „Co mám dělat, abych,“ doslova v řeckém originálu: „zdědil věčný život?“ Dědictví si nemůže nikdo ukrást, urvat. Dědictví mohu přijmout nebo mohu odmítnout. Ale záleží na tom, jak se říká, zůstaviteli, jestli mi něco odkáže.
A ten znalec Zákona zná zákon dobře, protože když na to přijde, tak dokáže dobře vyjmenovat, vyjmenuje to celé. Tam jsou čtyři oddíly – miluj Pána svého celým srdcem, celou duší, celou silou, celou myslí. My žijeme ve trojrozměrném prostoru a takovým čtvrtým rozměrem je čas. Tedy to přikázání chce říct: „Bůh je s tebou kdekoliv, Bůh tě prostupuje, Bůh tě proniká a ty může být s ním, zase kdykoliv.“ On to zná. Zná to jako text. Ale Ježíš mu taky říká: „Jak tam čteš?“ A v tuto chvíli Ježíš nemá na mysli jenom jestli zná ta písmenka, jestli dokáže přečíst ten text, ale Ježíš se ho ptá: „A jak to chápeš? Snažíš se o to, abys to pochopil dobře, abys v tom měl jasno?“
A toto je to, co se týká i nás. Jak tam čteš? Čteš tam vůbec? Protože slyšíme spoustu informací, setkáváme se s různými názory a my bychom je měli poměřovat, srovnávat s tím, co je v Písmu, co čteme v evangeliích, ale nejde jenom o to znát ta evangelia, číst je, ale také usilovat o dobré pochopení těch textů. Protože potom jsou nám ty texty dobrým návodem pro život.
„Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít.“ Ježíš ho upozorňuje a říká mu: „Ty to znáš. Teď jde o to, abys usiloval dostat to do praxe.“ A tady všichni víme a cítíme, kde každého z nás, jak se říká, tlačí bota.
Podobenství O milosrdném Samaritánovi, které Ježíš řekne jako reakci vlastně na námitky tohoto člověka, je příběh, který si Ježíš vymyslel. Vychází z reality, že z Jeruzaléma do Jericha se jde zhruba pětadvacet kilometrů z kopce dolů a že tam byli lupiči. Jinak je to příběh, který je vymyšlený a má ten příběh několik rovin. My to zpravidla vztahujeme na tu rovinu tělesnou, kde opravdu člověk, který pomohl jinému člověku, který se dostal do fyzické nouze, byl zbit a takhle. Ale to má ještě další, morální a duchovní rovinu, to podobenství.
Člověk sestupuje z Jeruzaléma do Jericha. Jde pryč z Jeruzaléma. Podobně jako emauzští učedníci. V Jeruzalémě je centrum. V Jeruzalémě je Chrám. Tam je přítomný Bůh. Ten člověk se obrací zády a odchází pryč. Ta cesta je špatně. Přepadli ho lupiči. Jak jsem říkal, Ježíš vychází z té reality, těch zlodějů, kteří tam byli poschovávaní mezi skalami. Ale Ježíš nemá ani tak na mysli nějakou bandu skutečných lupičů, ale má na mysli zlo v té podobě, které je v člověku, které je mezi lidmi, protože každé zlo člověka okrádá, ničí. A když ho zničí, tak ho nechá napospas, opouští ho.
A teď dál je to podobenství o tom, co může člověka zachránit. Nebo kdo. Co nebo kdo může člověka zachránit. Protože je to znalec Zákona, tak v tom podobenství Ježíš posílá do cesty tomuto člověku zničenému zlem kněze. Kněží byli chápáni jako strážci, znalci Zákona a jeho vykladatelé. Mimochodem u těch dalších osob, které se pohybují v tom podobenství, už není řečeno, jakým směrem šli. My to máme tak jako klasicky, že všichni šli z toho Jeruzaléma do Jericha. Ale toto Ježíš záměrně neříká, protože chce říct: „Vaše cesty, vaše životní cesty jsou různé. Někdy jdete z Jericha do Jeruzaléma a přibližujete se k Bohu, někdy zase naopak jdete opačným směrem a střídá se to. Křižují se vaše cesty a vy se potkáváte a záleží, co na těch křižovatkách uděláte.“
Protože ten znalec Zákona, který sedí před Ježíšem, se domnívá, že ten Zákon může toho člověk zachránit, toho člověka zničeného zlem, tak Ježíš mu vysvětluje, že to tak není, že to tak nepůjde. Zákon je potřebný, protože zákon řekne, co je dobře a co je špatně. Bez toho by tady byl chaos, zmatek. Ale zákon nemůže zachránit. Zákon vytýčí linii. V lepším případě ochrání spravedlivé, izoluje zlé. Ale tím to končí.
Stejně tak jde levita. Levita je obrazem bohoslužby. Žádná bohoslužba sama o sobě člověka nemůže zachránit. Není takzvaně samospasitelná. Může člověka navést k rozhodnutí: „Já se změním. Já budu lepší. Já teď chci žít lépe, jinak.“ Ale je to rozhodnutí toho člověka.
Kdo může zachránit, je Ježíš, Boží Syn. A on o sobě v tomto podobenství říká: „Já jsem Samaritán.“ Musíme si to spojit s úryvky, které jsme slyšeli v uplynulých nedělích. Ježíš jde z Galileje do Judska, do Jeruzaléma. Musí projít přes Samařsko. V Samařsku, říká Lukáš, se Ježíš pevně rozhodl: „Jdeme do Jeruzaléma,“ a říká to apoštolům. On ví, že tam budou následovat Velikonoce, utrpení a smrt. Ale pevně se rozhodl, v místě, které je mu nepřátelské.
Samaritáni jsou vyloučená lokalita, Izraelité je nechtějí. Nechtějí s nimi ani mluvit. Tragédie spočívá v tom, že když uslyší Samaritáni, že Ježíš jde do Jeruzaléma, vyloučí ho a nechtějí, aby u nich přespal, aby u nich přenocoval. Tedy Ježíš přichází a bere na sebe tvář toho vyloučeného, který je ochoten ještě vyloučit další. A říká: „Já přicházím, abych vás zachránil.“
V tom podobenství je použit termín hostinec, řecky pandocheon, a je to místo, kde jsou přijati všichni. A to mně osobně se na tom podobenství líbí nejvíc. Ježíš přichází, aby nás všechny přivedl do místa, kde jsou přijati všichni, každý z nás. Ať máme jakékoliv chyby, ať jsme odkudkoliv, ať zažíváme jakékoliv životní období, ať prožíváme jakoukoliv slabost. Ale my musíme chtít. My se musíme nechat dovést do tohoto místa, kde jsou přijati všichni.
Shodou okolností včera večer jsem se dostal k jednomu příběhu, který, si myslím, docela dobře tady do tohoto zapadá. Je o pánovi, který šel k holiči. Každý měsíc chodil k holiči, tak šel i tento měsíc, a jak to u holiče bývá, začali se bavit a dostali se na téma Bůh. A ten holič říká: „V Boha nevěřím. Já ho neuznávám, já v něho nevěřím.“
Ten klient říká: „Proč ne?“
Holič říká: „Stačí vyjít ven, stačí vyjít na ulici a vidím tam tolik bídy, tolik nešťastných lidí, tolik uprchlíků, tolik nemocných, tolik bolesti, tolik opuštěných dětí. Ne, Bůh nemůže existovat, protože to by nemohl toto všechno dopustit.“
Ten pán chvíli v duchu sbírá argumenty, ale pak si řekne: „To nemá cenu, pohádali bychom se.“
Když ho holič dostříhá, zaplatí, odchází. Vyjde ven na ulici, chvilku jde po chodníku a uvidí neoholeného, neostříhaného, zarostlého, takového zpustlého člověka. V tu chvíli dostane nápad a vrátí se do toho holičství. Otevře dveře a řekne tomu holiči: „Holiči neexistují.“
Ten na něho vyvalí oči a ten to zopakuje: „Holiči neexistují.“ Holič říká: „Jak to? Já jsem jeden z nich. To přece není pravda.“ A ten zákazník mu říká: „Kdyby holiči byli, nebyli by venku neoholení, zarostlí, špinaví, neupravení lidé. Holiči neexistují.“
A holič na to říká: „Ale my existujeme, jenže ti lidé nás nevyhledávají.“ A ten pán mu říká: „S Pánem Bohem je to úplně stejně. On existuje, ale mnozí lidé ho nehledají, jdou svou vlastní cestou, a proto je na světě tolik zla.“
Bratři a sestry, to krásné podobenství o milosrdném Samaritánovi chce říct: Bůh je s tebou, obklopuje tě. Je ti nablízku především tenkrát, když něco trpíš, když prožíváš nějakou bídu, ať už tělesnou nebo duchovní. Boží Syn přišel, aby každého z nás dovedl do místa, kde budeme přijati. Nechme se tam dovést.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, otázka, kterou položil znalec Zákona, jak ho nazývá Lukáš, co mám dělat, abych dostal věčný život, je dobrá otázka. Je to vlastně otázka, která prochází celým Starým i Novým zákonem. A samozřejmě celým tím Starým i Novým zákonem také prochází odpověď na tuto otázku. Špatný je ten úmysl, aby přivedl Ježíše do úzkých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme jubilejní rok, který je věnován myšlence Božího milosrdenství, nejenom myšlence, ale i této vlastnosti. A ta výzva je: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný Otec.“ Slyšeli jsme to na konci toho dnešního podobenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme období dovolených, prázdnin, období cest a církev nám zase předkládá jeden příběh, který se odehrál na cestě. Jednak je to Ježíš, který jde do Jeruzaléma, a jednak celé to podobenství se odehrává na cestě mezi Jeruzalémem a Jerichem. Více...
P. Mgr. Jiří Buchta
11.07.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry v Kristu, všichni známe jeden z prvních příběhů Bible, kdy Adamův syn Kain zabil svého bratra Ábela, a na tomto příběhu je výstižně vyjádřeno, a děti v náboženství se to učí, jak to zlo v Kainově srdci pomaličku narůstalo přes Boží varování. Bůh mu říkal, aby s tím něco udělal, aby to zlo si ho nepodmanilo. Kain Boha neposlechl a nakonec svého bratra zabil.
Ale je tam ještě jedna významná, ale taková málo povšimnutelná věc, kdy po bratrovraždě Bůh hledá Ábela a ptá se Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ a on na to odpovídá: „Nevím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.07.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Budeme mluvit a uvažovat nad úryvkem z listu Kolosanům, který jsme teď slyšeli. Krásně se ten úryvek myšlenkově shoduje s tím, co jsme slyšeli ve vstupní modlitbě. Tam se říkalo, že prosíme o to, aby v našem životě došlo k takové shodě, abychom se dokázali vyhnout tomu, co odporuje křesťanskému způsobu života a do svého života přijímali to, co se s křesťanstvím shoduje, protože právě některé věci, které jsou v rozporu s křesťanstvím, to byl takový impuls, proč Pavel psal do Kolos. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.07.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
O co tady jde? O co jde v dnešním evangeliu? Je tady člověk, který je zahleděný do sebe. Titulují ho znalec zákona. On tomu „rozumí“, je to „odborník“. A myslí si, že jako odborník se tedy může všech ptát. Ale on se neptá upřímně, ale aby přivedl Ježíše do úzkých. Více...