Rubrika
HomiliePřijměme Ducha svatého
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, slavíme v liturgickém roce vlastně už třetí Boží hod. První je vánoční, velikonoční, svatodušní. Na hod Boží vánoční bývá v kostele většinou plno, na hod Boží velikonoční už je to trošku slabší a hod Boží svatodušní, tak to už přijdou jenom ti, kteří opravdu vědí, o čem je řeč, a lidé, kteří jsou zvyklí navštěvovat bohoslužby. A přesto tady tento hod Boží svatodušní, řekli bychom, se nás dotýká nejvíc.
Jak už jsem říkal na začátku, žijeme v církvi. Je to zrod církve. Můžeme říci, že to má přímou souvislost se stvořením světa. Když Bůh odevzdal prvním lidem zemi, tak říká: „Jděte, naplňte tu zemi a podmaňte si ji.“ Tedy vyzývá lidi k jakési činnost, k jakési akci. A neříká se tam nic o prostředcích, o způsobu, jak toho dosáhnout, anebo něco takového. V okamžiku Letnic, kdy přichází Duch utěšitel, Přímluvce, tak vlastně říká, je to jakési doplnění, prohloubení tady tohoto příkazu, tohoto poslání „jděte, podmaňte, naplňte“ a říká: „Dává se vám do ruky ta metoda,“ a to je evangelium. Je to Ježíšův příklad. Je to tento způsob.
Ježíš, než se rozloučí s učedníky, tak jim hnedka po zmrtvýchvstání říká: „Přijměte Ducha svatého.“ To je další moment, v čem jsou nám ty svátky tak blízké. Duch svatý je dán, byl dán, je stále dáván. „Přijměte.“ A teď tady každý musíme zpytovat svědomí, nakolik přijímáme, nakolik máme otevřeno nebo zavřeno.
Bratři a sestry, to čtení ze Skutků apoštolů postavil svatý Lukáš jako jakési srovnání k tomu úryvku ze druhé knihy Mojžíšovy, kdy Izraelité dostávají Desatero, uzavírají Smlouvu. Tam je to líčeno, že hora se třásla, že byla zahalena v plamenech, bylo slyšet hrom, bylo vidět blesky. A Izraelité dostali strach. Jinými slovy, uzavření Smlouvy doprovázel nějaký obrazový vjem a zvukový. Svatý Lukáš říká, to stejné se stalo o Letnicích. Objevily se jazyky jako z ohně, ozval se vichr, jako když se přižene silný vítr, ale nikoho to neodežene. Naopak. Naopak přitáhne to lidi.
My nevíme přesně hodinu, kdy došlo k tomu vylití Ducha svatého, ale máme za to, že to bylo odpoledne. A jak jsme slyšeli, v Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů. Co to bylo za lidi? Zase nevíme to úplně přesně, ale v Izraeli byl takový zvyk, a víceméně je i do dneška, a sice že člověk, který se třeba narodí mimo Svatou zemi, někde žije celý život, tak, jak se říká, na stará kolena se vrátí, aby prožil závěr svého života na místech, která jsou Izraelitům nejsvětější. Tedy poblíž Chrámu. Tenkrát, aby se ti lidé mohli účastnit v Chrámu. Protože bohoslužba byla navázaná na Chrám a na Jeruzalém a většinu svátků bylo možné slavit pouze v Jeruzalémě. Tak aby tito lidé měli plnou účast, zanechali svého pozemského povolání a přestěhovali se do Jeruzaléma. Nebo přišli, oni tam možná nikdy předtím nebyli. Vyžadovalo to určitou oběť od rodiny, protože ti jim tam museli posílat peníze, aby měli tito lidé z čeho žít.
A tady vidíme vlastně dvě skupiny těch, kteří každá jiným způsobem přijímá toho Ducha svatého. Ta první skupina je ta modlící se, očekávající. Vychází ven a tito jsou už tam a oni se ptají, to bylo v dalším verši, co to znamená, co to má znamenat. Co to znamená pro mě? Petr začne mluvit a oni se nechají pokřtít.
Vidíme, že tito lidé, kteří, řeklo by se, na jednu stranu jsou tam trošku náhodnými svědky, možná šli z modlitby, možná šli na modlitbu, možná šli někam úplně jinam, ale tito lidé byli vnitřně připraveni a také oni přijali Ducha svatého. Nechali se pokřtít, přijali ho ve svátosti křtu.
Svatý Lukáš si dává tu práci, že tady vyjmenovává ty národy, ze kterých ti lidé pocházeli, nebo řekněme, země, kde se narodili. Když bychom si vzali mapu a dívali se na mapu, jak to jde, tak zjistíme, že to jde zprava doleva, a potom z vrchu dolů. Tvoří to pomyslně jakýsi kříž a Lukáš tím chce říct: „Ten Kristův kříž je schopen sjednotit lidi, pokud přijmou Ducha svatého, pokud budou chtít.“
Duch svatý je nazýván řecky Paracletos, latinsky Consolator anebo Advocatos. Advokát je někdo, kdo je přivolán k případu, aby se ujal toho obžalovaného a aby hledal všechno v jeho prospěch, aby nebylo opomenuto nic, co je ve prospěch toho, který má být souzen. Takto popisuje Písmo svaté Přímluvce, Ducha svatého. U nás se ujalo to slovíčko Duch, které je pro nás trošku abstraktní. Když se to řekne před dětmi, otázka, co se vám vybaví – strašidlo. Ve staré češtině to duch znamenalo to, co v naší nové češtině znamená dech. Také prorok Ezechiel nazývá tohoto ducha Dechem života.
Bratři a sestry, všechno, co žije, dýchá. Je nám nabídnut přímluvce, je nám nabídnut advokát. Jsme jako ti, kteří jsou v Jeruzalémě. Ať už jako ti, kteří jsou ve večeřadle, anebo jako ti, kteří přišli, kteří byli přilákáni tím, co se děje. Uposlechněme Ježíšův příkaz, nabídku, radu – přijměme Ducha svatého.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2012 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, svatý Lukáš nás v prvním čtení zavedl do Jeruzaléma na slavnost Letnic. Původně to byly dožínky, tedy oslava, poděkování za sklizenou úrodu. Později k těmto svátkům, k té myšlence poděkování za úrodu byla přidána další myšlenka, a sice výročí, kdy si připomínali uzavření Smlouvy na Sinaji a takovým tím hmatatelným znamením smlouvy bylo Desatero. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2009 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, když se provádějí různé ankety a ptají se lidí, co se oslavuje o Letnicích, tak ty odpovědi jsou opravdu velmi zajímavé. Že se o Vánocích slaví narození Ježíše, ví celkem dost lidí na světě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.06.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, my dnes slavíme Hod Boží svatodušní, tedy svátek, který se svou důležitostí řadí mezi ty největší, nejhlavnější, nejdůležitější svátky v křesťanském církevním roce. A přesto pro mnoho lidí je to „obyčejná neděle“. Mnoho lidí to přejde bez povšimnutí. Dokonce mnoho křesťanů, mnoho katolíků nějak na to zapomene. Na Vánoce a na Velikonoce se uklízí, peče se na Vánoce cukroví, na Velikonoce beránci, zdobí se vajíčka, chodí se na návštěvy. Na Letnice vpodstatě nic z toho. Na Vánoce a Velikonoce si posíláme přání, pohlednice. Více...