Pro mě jste dobří všichni

	Pro mě jste dobří všichni	11:10
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.46 MB]

Bratři a sestry, jak už to tak bývá, v evangeliích každý evangelista klade důraz na něco, řekněme, trošku jiného. Když budeme číst tu samotnou zprávu o Ježíšově nanebevstoupení nebo když ji budeme hledat, tak najdeme ji jenom u Lukáše. Ostatní evangelisté to nepopisují tak přesně jak Lukáš. Svatý Matouš se soustřeďuje mnohem víc na to, že Ježíš před svým odchodem předává svoji misi, to co začal, to působení, apoštolům, těm kteří jsou kolem něho. A to je pro Matouše to podstatné. Matouš se víc soustřeďuje na tu, řekli bychom, éru církve. Také Matoušovo evangelium je nazýváno evangeliem církve.

Svatý Lukáš, který tu zprávu zaznamenal dvakrát, dneska jsme to slyšeli ve Skutcích, a taky to zaznamenal ve svém evangeliu, svatý Lukáš, který píše především pro řecky mluvící křesťany, tak toto zdůrazňuje z toho důvodu, že známý řecký filosof Platón mluvil o tom, že lidský duch je uvězněn v těle a že se snaží osvobodit se a že toho dosáhne v okamžiku smrti, a že tělo a všechno hmotné zanikne. A mnoha lidem to samozřejmě vrtalo hlavou a připadalo jim to nějak zvláštní a říkali si: „To je přece škoda. I v tom hmotném je mnoho krásného, mnoho dobrého. Proč by to mělo zaniknout?“ A tak křesťanství se svou zvěstí, že Ježíš vstoupil na nebe se svým oslaveným tělem, zdokonaleným tělem, a toto tělo má získat každý člověk při vzkříšení mrtvých, tak křesťané s touto zvěstí i pro mnohé Řeky a v řecké filosofii vzdělané lidi, tak to bylo učení velmi sympatické a názor, který se líbil. Ne že něco zanikne, ale že to bude přetvořeno, zdokonaleno, k lepšímu se to bude ubírat.

Ale my zůstaňme dnes u těch myšlenek, které nám nabízí svatý Matouš. „Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil.“ Mělo by jich být přece dvanáct, je jich jenom jedenáct, tedy někdo chybí. Éra církve, čas církve je časem volby, svobodné volby. Každý člověk je postaven před nějakou volbu. A je tady zmíněna i ta možnost, že člověk může odmítnout. Ale také je zde zmíněno, a to je to hlavní, že v tom prázdném místě každý z nás může najít sám sebe. Církev není uzavřenou společností, není pouze pro privilegované. O kus dál Ježíš řekne: „Získejte za učedníky všechny národy.“ Pro Ježíše není někdo víc, někdo míň, někdo nadřazený, někdo podřízený. On je bratrem pro všechny a Bůh Otec je otcem pro všechny. Tedy to místo je volné, je rezervované pro mě, pro každého z nás.

Odešli do Galileje. V Galileji to všechno začalo. Tam Ježíš, když šel kolem Genezaretského jezera, oslovil první učedníky, z kterých se potom stalo těch Dvanáct. Galilea byla považována za takový region, kde lidé, pokud jde o náboženství, nejsou příliš horliví, nejsou příliš zapálení. Jsou to lidé spíš takoví vlažní, třeba i v těch otázkách víry nevzdělaní, nemají v tom příliš jasno, zkrátka a dobře s v tom moc neangažují. To Judsko bylo považováno za region mnohem, řekli bychom, víc nábožensky zapálený. A Ježíš začíná svoje působení v této Galileji, tedy na místě, které je nejtěžší. Nevybral si to nejlehčí, ale vybral si to nejtěžší. A tady to taky bude pokračovat tou další etapou. Pro Ježíše to tam skončí, ale pro církev to tam začne.

A sice znovu zde vystupuje ta myšlenka: „Pro mě jste dobří všichni. Já si nevybírám, ale máte u mě prostor všichni.“ A odešli na horu, kam jim Ježíš určil. Hory, kopce, zaujímají v Matoušově evangeliu zvláštní místo. Matouš o nich mluví velmi často. Třeba mluví o hoře, kam Ježíš vystoupil, aby se modlil. Nebo mluví o hoře, na kterou vystoupil, aby učil. Ta hora pak dostala jméno hora Blahoslavenství. Anebo taky mluví o hoře proměnění, kterou nazýváme Tábor. Těch hor je tam více.

Hora je zde chápána symbolicky jako místo, kde člověk se setká s Bohem. Můžeme myslet na horu, kde měl Abrahám obětovat Izáka, ale především na horu, kde Mojžíš mluvil s Hospodinem, tedy jako místo setkání a uzavření smlouvy. Ale také můžeme to chápat v tom smyslu, když vystupujeme na kopec, na horu, tak se zadýcháme, zpotíme, vždycky je s tím spojena nějaká námaha. Éra církve je éra víry, a to bude vždycky spojeno s námahou.

Uviděli ho, klaněli se mu a někteří z nich měli pochybnosti. Ty námahy s vyznáváním víry jsou buď vnější, nebo vnitřní. Námahy, překážky a takhle. Ty vnější překážky, ty vnější obtíže, to je třeba to, že člověk musí vstávat, když chce třeba navštívit bohoslužbu. Mohl by si poležet. Někdy třeba musí absolvovat i delší cestu. Nebo by mohl dělat něco svého a on obětuje čas a jde. Nebo třeba je to spojeno s tím, že se mi někdo směje, že někdo mnou pohrdá. A potom to přechází do těch vnitřních. To je to, když člověk má pochybnosti a říká si: „A je to přeci pravda? A jak to je?“ To je éra církve. O víru musíme zápasit.

Matouš zde schválně uvádí, že o tu víru zápasili i ti nejbližší, kteří byli kolem Ježíše. Že by nás to tedy nemělo překvapit. Naopak měli bychom hledat odpovědi na naše pochybnosti, na naše otázky.

Co je ze strany Ježíše krásné, je to, že když svěřuje tu misi, ten úkol, tak to svěřuje všem, kteří tam byli. I těm, kteří pochybovali. Neříká: „Tak teď se rozdělte, a ti, kterým je to teda jasné a jsou o tom stoprocentně přesvědčeni, tak ty já teď pošlu.“ Posílá všechny. Posílá všechny ty, kteří jsou, řekněme, pevní, ale i ty, kteří jsou nějakým způsobem nepevní.

„Jděte, získejte za učedníky všechny národy.“ O tom, že nedělá rozdíly, o tom už jsme mluvili.

„Získejte.“ Neříká: „Přesvědčte.“ Neudolejte je slovem, nebuďte nějakými hlasateli nějaké propagandy. Nebuďte nějakými jenom manažery, ale získejte. Získat, to je těžší. Někoho přesvědčit nebo zmanipulovat, to je snazší. Ale aby ten člověk svobodně řekl: „Ano, to je to co jsem hledal, a já jsem to našel,“ tak to je velmi obtížné.

A Ježíš potom říká: „Křtěte je.“ Při křtu se ponořuje. Také z toho vychází to řecké slovo baptidzo, baptidzei. Ponořte je do Otce, Syna i Ducha svatého. My používáme trošku jiný obrat. My říkáme, když někdo je do něčeho nadšený, tak říkáme, že on hoří. Je nadšený. Někdy říkáme, že je blázen do něčeho. To už se sem tak úplně nehodí. Ale to zapálení, nadšení. A tady Ježíš používá ten termín být ponořený do něčeho, do něčeho zabraný, zahloubaný. To taky často užíváme. Takhle mají být Ježíšovi učedníci, to má být jejich postoj. Ne: „Tak teda dobře. Asi jo, …“ ale opravdu nadšení, ponoření, úplně tím zaujatí.

Kardinál Tomášek, ten který převedl církev v naší vlasti z totality do svobody, tak měl jedno své takové oblíbené heslo, a říkal: „Když chce někdo druhé zapálit, musí nejdřív sám hořet.“ A to je to vlastně, o co tady jde. Co Matouš znovu podtrhuje na konci svého díla, shrnuje to a říká: „Vy, kteří se hlásíte k Ježíšovi, musíte pro něho hořet, musíte být pro něho nadšení, a potom získáte ty další.“

Bratři a sestry, my žijeme v té éře církve. V éře, kdy prožíváme svoji víru, někdy lehčeji, někdy obtížněji. Žijeme v době, kdy vlastně církev nějakým způsobem pořád zápasí o svoje bytí. Ale církev také se snaží a usiluje předat tu zvěst, kterou přijala od Ježíše Krista. A my jsme součástí této církve. Církev není jenom nějaká anonymita, ale jsou to konkrétní lidé. Děkujme za to, že do ní patříme a děkujme za to, že jsme dostali tu možnost podílet se na tomto poslání.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Přijmout pozvání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

Přijmout pozvání

8:06

---

Svědkové Ježíše Krista

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

Svědkové Ježíše Krista

11:53

Bratři a sestry, připomínáme si těch deset dnů, kdy z Ježíšových učedníků se měli stát svědkové Ježíšova působení. Svědek je velmi důležitá osoba a byla, je a asi vždycky bude, protože ten svědek na něco odkazuje. Na nějakou událost, na něco, co se stalo. A záleží, jak se říká, i na důvěryhodnosti toho svědka.    Více...

---

Ježíš se vrátil k Otci také jako Syn člověka

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.06.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

	Ježíš se vrátil k Otci také jako Syn člověka	11:14
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.09 MB]

Bratři a sestry, slavíme dnes Ježíšův návrat k Otci. Když to apoštolové od Ježíše uslyšeli před Velikonocemi, když začal mluvit o tom, že odejde, tak první reakce byla taková opravdu lidská, řekli bychom, téměř přirozená: „Pane, ne!“ Když jsme s někým rádi, je nám spolu dobře, tak nechceme, aby to skončilo.    Více...

---

Máte účast na utrpení Kristově

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.05.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

	Máte účast na utrpení Kristově	14:43
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, budu zase dnes mluvit hlavně o druhém čtení, ale chtěl bych z evangelia zdůraznit jednu jedinou větu. Byla to předposlední věta dnešního úryvku, a sice kdy Ježíš říká: „V nich jsem oslaven“ – ve svých učednících, v nás, v každém z nás Ježíš chce být oslaven.    Více...