Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Máte účast na utrpení Kristově

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.05.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

Máte účast na utrpení Kristově14:43
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, budu zase dnes mluvit hlavně o druhém čtení, ale chtěl bych z evangelia zdůraznit jednu jedinou větu. Byla to předposlední věta dnešního úryvku, a sice kdy Ježíš říká: „V nich jsem oslaven“ – ve svých učednících, v nás, v každém z nás Ježíš chce být oslaven. Uvědomme si to – přes všechny naše chyby, přes všechny naše slabosti, přes to všechno, jak do toho padáme stále znovu a znovu, Ježíš říká: „V nich jsem oslaven.“ Říká to na Zelený čtvrtek večer a ví, co bude dál, jak to konkrétně vlastně s těmi Dvanácti dopadne. Ale to se nevztahuje jenom na těch Dvanáct, to se vztahuje na nás na všechny. Je to něco krásného a je to něco, co velmi utěšuje, kdy Ježíš říká: „V tobě jsem oslaven, tak moc na tebe spoléhám. Ve všem, co budeš dělat, mám být oslaven.“

Apoštol Petr v tom dnešním úryvku se vrací k té myšlence utrpení, těžkostí v životě. Není to tak dávno, co jsme o tom rozjímali, bylo to na čtvrtou neděli velikonoční, tedy není to ani měsíc, a Petr to znovu připomíná ve svém listě. Proč? Proč dvakrát (ten list je poměrně krátký), proč se tam toto téma takhle opakuje?

Předně bych chtěl říct, že Petr nemá na mysli nějaké pronásledování církve v tuto chvíli, ale má na mysli snášení těžkostí, snášení nepříjemných okamžiků, které přináší „všední den“. Protože každý všední den přináší něco nepříjemného, protože je to něco, co nás provází naším životem, tak Petr se k tomu takhle vrací. Vrací se k tomu a mluví o tom ještě jednou.

My hledáme odpověď na otázku proč, proč to tak je. Odpověď je celkem jednoduchá: Je to následek dědičného hříchu. Proto sem přišlo utrpení, proto sem přišly ty těžkosti. Ale i když víme tuto odpověď, která je jakýmsi způsobem „akademická“, tak to nic nemění na tom, že ty těžkosti snášíme těžko, že se s tím těžko srovnáváme, že nám to někdy dává hodně zabrat.

Tedy najít odpověď na otázku proč, to vlastně nic neřeší. Ale všimněme si, tuhle odpověď na tuto otázku „Proč ?“, hledá spousta lidí. „Proč já? Proč mně? Proč tady? Proč zrovna tak?“

Svatý Otec Jan Pavel II. napsal jeden okružní list, jednu encykliku věnovanou utrpení a nazval ji Spásonosná hodnota utrpení, Salvifici Doloros. Ale i když si to člověk pozorně přečte, a je to dokument velmi obsáhlý, tak tam tu odpověď nenajde. I papež musí konstatovat: „To je tajemství.“ Ale my potřebujeme znát jinou odpověď, odpověď na jinou otázku, a ta otázka by se dala formulovat asi takto: „Co s tím mám dělat? Co já s tím, když to utrpení se mě nějak dotkne, když to ke mně přijde?“ Je jasné, že to nevyhledáváme, ale co s tím mám dělat, s těmi každodenními všedními těžkostmi?

Jak se říká, stokrát nic umořilo osla, všichni to víme, věci, které se opakují, jak nás to ubíjí. Co s tím? A na to odpovídá Petr: „Máte účast na utrpení Kristově“.

Bratři a sestry, toto je velmi důležitá věta z Písma svatého. Ta věta spojuje tu „akademickou“ půdu, tu teoretickou odpověď, s naším každodenním životem. Jediné, co mohu udělat, tak mohu v modlitbě říct: „Pane, já to přidávám k tomu, co tys trpěl na křížové cestě, já to chci přidat k tomu, co ty jsi trpěl na kříži. Zkrátka a dobře, přidávám to k tvému utrpení.“ To je cesta, takhle to spojit.

Jakousi pomůckou nám může být to, že si uvědomíme, že Ježíš za svého pozemského života také prožíval spoustu těžkostí – ať už tím, že se narodil ve chlévě, pak museli utíkat do Egypta, spoustu dalších věcí.

Včera v novéně jsme měli ten úryvek z Janova evangelia, kdy Ježíš se posadí u studny Jakubovy. Ježíš si tam sedne a čeká. Ten Ježíš má žízeň a hlad, ale on s pokorou čeká, protože učedníci odešli nakoupit něco k jídlu a on čeká, až přijde někdo k té studni, aby ho poprosil, aby mu dal napít. To je další taková věc, která nás má posílit.

Na druhou stranu právě v té antické době, když o tomto vykládali apoštolové, jak takhle Ježíš snášel, prožíval ty těžkosti všedního dne, tak ti antičtí filosofové se jim smáli a říkali: „To je nějakej divnej Bůh, že si to nedokázal zařídit.“ Oni nepochopili tu myšlenku toho, že on by se ponížil, protože všichni se chtějí povýšit, všichni chtějí vyniknout, ukázat: „Já na to mám!“

Anebo ještě v té době platilo přísloví, které říká: „Co je dovoleno bohům, není dovoleno volům.“ Tam byl velký rozdíl mezi těmi nahoře a mezi těmi dole. Prostě my, co jsme nahoře, my to nemusíme. Vy, co jste dole, vy to musíte. Latinsky to přísloví je Quod licet jovi non licet bovi.

Bratři a sestry, a Ježíš nastoupil a přišel s úplně jiným přístupem, s úplně jinou mentalitou. Pro nevěřícího člověka snášet utrpení je něco absurdního, něco, co v jeho životě nemá smysl. Tady se setkáváme s tím, čemu se říká paradox kříže. Je to už to, že kříž byl znakem potupy, hanby, a Ježíš ho proměnil na znak záchrany. Toto všechno s tím souvisí a nemůžeme si myslet, že se tohle týká jenom toho kříže, který máme pověšený doma, ale to se týká našeho života. Máme možnost všechny ty těžkosti – velké, malé, ty které přijdou jednou za život, ty, které přicházejí téměř každý den – všechny ty těžkosti máme možnost přidat na ten Ježíšův kříž. Máme možnost z těch těžkostí udělat nástroj záchrany. Záleží jenom na nás.

Apoštol Petr pokračuje dál, mluví zase o těch „když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno“, jak jsem říkal, jak se jim smáli. A teď říká: „Ať nikdo z vás netrpí pro to, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí.“

Tady to poslední je řečeno tak „kulantně“, zaobaleně. Díval jsem se, jak je to v italském překladu, a tam je to daleko víc „natvrdo“. Dalo by se to do češtiny převést asi takhle: „Aby nikdo z vás netrpěl za to, že špehoval a jakýmsi způsobem sledoval (tam je použito slovo špionáž) ty druhé,“ a třeba byl moc zvědavý a pásl se na slabostech těch druhých. Je jasné, že v těchto věcech by křesťan neměl mít žádnou účast a měl by se od toho držet dál.

„Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí. Spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.“ Toto vyjádření, toto pojmenování „křesťan“, je v Novém zákoně velmi řídké. Jak asi většina z vás ví, takhle byli poprvé pojmenováni Ježíšovi učedníci v Antiochii, kdy jich bylo tolik, že jim začali říkat Kristianoi, tedy Kristovci, ti, kteří patří ke Kristu, a bylo to takové označení politické. V té době ve Starém zákoně byli farizeové, saduceové, herodiáni. Že se herodiáni hlásí k Herodovi, je právě celkem jasné právě podle toho jména. V Římě byli lidé, kteří se hlásili k Pompejovi, k Antoniovi, k Césarovi – pompeniáni, césariáni, antoniáni. Tedy vypovídá to trošku o tom člověku, ke komu se hlásí, řekli bychom, k jakému veliteli, k jakému šéfovi, ale nevypovídá to nic o dalších postojích toho člověka, o jeho morálních postojích, o jeho dalších názorech.

Označení křesťan udělalo dalších několik kroků, kdy právě nejde jenom o to, že by se řeklo: „On je pokřtěný,“ ale: „On se hlásí ke Kristu.“ Tam jde právě o to, aby ten člověk, který se hlásí ke Kristu, také to evangelium uskutečňoval, aby se o to snažil.

Všichni víme, že když se stane nějaký „krok vedle“, když se to stane někomu, kdo se hlásí ke Kristu, tak se okamžitě ozve: „A on chodí do kostela, a podívejte se, co dělá!“. Když se to stane v nějaké politické straně, která má křesťanský program, tak o to víc všichni … A je to svým způsobem pochopitelné, protože křesťané zvěstují světu, říkají světu, jak se má chovat v oblasti morálky, v oblasti dalších mezilidských vztahů. Křesťané jsou ti, kteří chtějí utvářet společnost, a proto je jasné, že ta společnost má na křesťany také nároky. Jestliže křesťané tu laťku zvedají, musí počítat s tím, že ta zvednutá laťka bude platit i pro ně, protože jinak by to bylo zase, když jsme u těch přísloví, „kázal vodu, víno pil“ - toto neplatí jenom pro faráře, ale platí to pro všechny.

Bratři a sestry, chtěl bych to zakončit tím, co už jsem říkal na začátku mše svaté. Prožíváme dny, kdy se připravujeme na seslání Ducha svatého, na setkání s ním. Shromažďujeme se k modlitbě, chceme napodobit apoštoly, Ježíšovu matku Marii. My se ve svém každodenním životě díváme dopředu, dozadu, kolem sebe. Díváme se na to, co nás čeká, díváme se na to, co bylo, a díváme se na to, co dělají ti kolem nás. Je to v pořádku, je to namístě, ale ještě je potřeba, abychom měli ten „druhý rozměr“ – taky nahoru, dolů. Ne jenom dopředu, dozadu a doleva, doprava – to je to vodorovné, ale abychom měli to svislé. To znamená nahoru, obrazně řečeno, k Bohu (On je všude), a to dolů, to znamená do sebe.

Abychom takhle všechen ten celý život, všechno to, co prožíváme, radosti i bolesti, abychom to předkládali Pánu. Aby to nebylo jenom to vodorovné, jenom to ploché, ale aby to dostalo také ten rozměr. Abychom pochopili, že Duch svatý je Přímluvce – přímluvce ve velkých věcech, ale také přímluvce a náš pomocník pro každodenní život, pro každodenní radosti i bolesti. Ale čeká, že my ho do těch radostí i bolestí pozveme. Tak to tak udělejme.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Přijmout pozvání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

Přijmout pozvání8:06


Svědkové Ježíše Krista

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

Svědkové Ježíše Krista11:53

Bratři a sestry, připomínáme si těch deset dnů, kdy z Ježíšových učedníků se měli stát svědkové Ježíšova působení. Svědek je velmi důležitá osoba a byla, je a asi vždycky bude, protože ten svědek na něco odkazuje. Na nějakou událost, na něco, co se stalo. A záleží, jak se říká, i na důvěryhodnosti toho svědka.    Více...


Pro mě jste dobří všichni

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.05.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

Pro mě jste dobří všichni11:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.46 MB]

Bratři a sestry, jak už to tak bývá, v evangeliích každý evangelista klade důraz na něco, řekněme, trošku jiného. Když budeme číst tu samotnou zprávu o Ježíšově nanebevstoupení nebo když ji budeme hledat, tak najdeme ji jenom u Lukáše.    Více...


Ježíš se vrátil k Otci také jako Syn člověka

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.06.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

Ježíš se vrátil k Otci také jako Syn člověka11:14
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.09 MB]

Bratři a sestry, slavíme dnes Ježíšův návrat k Otci. Když to apoštolové od Ježíše uslyšeli před Velikonocemi, když začal mluvit o tom, že odejde, tak první reakce byla taková opravdu lidská, řekli bychom, téměř přirozená: „Pane, ne!“ Když jsme s někým rádi, je nám spolu dobře, tak nechceme, aby to skončilo.    Více...


Rozhodnout se pro mateřství

P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
12.05.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 1,12-14; ž. Žl 47; 2. čt. 1 Petr 4,13-16; evang. Jan 17,1-11a;

Dnes oslavujeme Den matek a ne Den žen. To, že je někdo žena nebo muž, za to nemůže. To není svobodné rozhodnutí. Ale Den matek. Rozhodnout se pro mateřství, ne že musím, ale že chci, je hodnota, kterou církev uznává a která je nesmírně důležitá. A tak všichni, kdo máme nějakou maminku, tak dneska jí, své matce, poděkujme; nějakým projevem lásky, dobrým slovem nebo nějakou květinou, nebo dárkem nějakým; tak jí poděkujme za to, že nabídla svůj život jako matka, abychom my mohli vyrůst. Říká se, že za každou dobrou a správnou, krásnou lidskou bytostí, osobností stojí dobrá matka.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.