Rubrika
HomilieŠebnova přetvářka a Petrova upřímnost
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Bratři a sestry, dnešní texty se zaměřují na srovnání správce Šebny a apoštola Petra. Ale můžeme také říci, že v prvním čtení jsme slyšeli trošku neobvyklou situaci, kdy prorok je poslán, aby zasáhl do politiky, aby oznámil jaksi veřejně, kdo dělá dobře a kdo dělá špatně. Aby pochválil Eljakima a aby naopak oznámil konec úřadu správce Šebny. Když se tak nějak dívám do těch dějin a sleduji třeba i tu současnou situaci, tak si říkám, že by to chtělo víc Izaiášů, aby je Bůh posílal častěji, aby častěji zasáhli.
Tak jak to bylo s tím Šebnou? Šebna byl správcem krále Ezechiáše v letech 714 až 687 před Kristem. Podle toho, že se tady neříká jméno jeho otce, není jmenovaná rodina, tak to znamená, že to byl člověk neurozeného původu, nebyl to šlechtic. Byl to člověk, který se, jak my bychom řekli, od nuly vypracoval.
Správce královského paláce. V Evropě ve středověku se té funkci říkalo majordomus, tedy někdo, kdo má na starosti chod celého toho královského dvora, kdo má na starosti třeba jak to tam bude fungovat, koho přijme ten král a takhle. Shodou okolností jsem chtěl říct, třeba něco takového funguje i ve Vatikánu, kdy vlastně jeden biskup má na starosti chod toho všeho, co je kolem papeže. Čili je to člověk, který má velké pravomoci, hodně se od něho očekává, hodně je mu svěřeno.
Šebna byl určitě schopný, ale z jeho jednání víme také, že byl velmi ctižádostivý a přímo ho tak nějak fascinoval majetek. Šebna nebyl člověk, který by byl vděčný, který by třeba řekl: „Bože, děkuji ti za to, že jsem se dostal tak vysoko, že s tvou pomocí jsem dosáhl takového postavení.“ Ne. Byl to člověk, který měl rád bohatství, rád ho ukazoval, ale navíc to byl ještě člověk, který se přetvařoval, a sice ve své víře.
Na východ od Jeruzaléma je vesnice, která se jmenuje Šiloach, a mezi Jeruzalémem a tady tou vesnicí Šiloach je hrobka, ve skále vytesaná. A tuto hrobku si nechal vytesat člověk, který se jmenoval Šebenjahu. S největší pravděpodobností je to teto náš Šebna, protože víme, že ta hrobka vznikla kolem roku 700 před Kristem. Byla to hrobka ve skále, aby ji všichni viděli. To je ta záležitost toho, kdy ten Šebna rád ukazoval svůj majetek. Ale to by nebylo to nejhorší. Šebna vydal další takové nějaké příkazy, jak má být pohřben, kolik vozů, kolik věcí tam mají dát kolem něho, jak to tam má být, a velmi se to podobalo Egypťanům, tomu, jak se nechávali pohřbít egyptští faraónové, tedy v pyramidách, v něčem, co bylo honosné, co všichni viděli.
Šebenjahu svým jménem (to „jahu“ znamená Jahve) říkal: „Věřím v Hospodina. Věřím v Boha Jahve.“ To říkal, ale podle svého chování, podle svého jednání uctíval egyptské modly. Tedy je v jeho životě rozpor, a to je to hlavní, co Bohu vadí. Bůh posílá proroka, a říká mu: „Nebudeš správcem, protože jsi zklamal. Jednak jsi ten majetek spravoval ve svůj prospěch, ale hlavně jsi zklamal jako člověk, protože ses přetvařoval. A mnozí, kteří viděli tvůj příklad, tak tím byli zneklidněni, znejistěni a ptali se: „Co je správně? Čemu máme věřit? Šebna tady na jednu stranu něco říká o Hospodinu, ale na druhou stranu jedná, jakoby žádný Hospodin nebyl, a chová se podle vzoru egyptských faraónů.“ Takže Bůh posílá Izaiáše a říká: „Ty končíš.“
Když to teď srovnáme s Petrem. Apoštol Petr byl také z nízkých poměrů – rybář. Navíc se nikam moc nevypracoval. Měli tu živnost u Genezaretského jezera. Byl to člověk, který měl také svoje chyby. Z evangelií a z toho, jak tam Petr jedná, víme, že to byl člověk zbrklý. Mluvil rychle, pohotově, nahlas, někdy ne zcela vhodně. Třeba mám na mysli to, když při Poslední večeři říká: „Kdyby všici utekli, já zůstanu!“ Tedy měl svoje chyby. Přesto Ježíš, který ví o těch jeho chybách, říká: „Já s tebou počítám.“ Proč? Protože Petr byl stoprocentně upřímný. Tam nebyla žádná přetvářka. Toto je obrovský klad a to je ta hodnota, kterou Bůh u každého z nás hledá – tu opravdovost, upřímnost, aby to nebyla hra.
Když se vrátíme zpátky ke Starému zákonu, k prvnímu čtení. Prorok říká: „Místo tebe (místo Šebny) povolám Eljakima, syna Chilkijáhova. Tam už je jmenována rodina. Tam se tedy říká, že Eljakim vyšel z dobré rodiny, že byl dobře vychován, dostal dobré základy a on na tom bude stavět dál, bude pokračovat. Eljakim je jméno, které je velmi symbolické, a znamená „Bůh postaví“. Tedy když rodiče dali Eljakimovi toto jméno, tak mu tím dali do vínku takovou myšlenku: „Když budeš něco dělat, když budeš o něco usilovat, měj na paměti, že o to neusiluješ jenom ty, že to nestavíš jenom ty, ale že to staví s tebou Bůh. A ty ho pros, abys to dobře postavil, abys to dobře udělal. A když to skončí, to dílo, tak děkuj za to, že to dobře dopadlo, žes to dobře postavil s pomocí Boží.
Bratři a sestry, toto jsou myšlenky, které by nás měly provázet. Bůh počítá s každým člověkem, ale každý člověk je nahraditelný. Anebo se to dá říct ještě jinak. Člověk se odřízne od Boha. Člověk si zatarasí cestu k Bohu. Není to tak, že by Bůh někoho vyháněl, ale je to člověk, který staví do té cesty překážky. Bůh je ochoten nám ledacos prominout, odpustit naše chyby, naše nedokonalosti, ale očekává od nás, že to, co budeme dělat, budeme dělat opravdově.
To je naznačeno v tom starozákonním čtení tím, že se tam říká, že Eljakim bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Jakubovu domu. To znamená, nebude jako nějaký jeho pán, nebude jenom jako nějaký dozorce nebo soudce, vykonavatel nějakých příkazů, ale bude otec. To znamená někdo, kdo má vztah, kdo je ochoten ty druhé k sobě pustit, a právě staví se k tomu osobně. Tedy ne jenom, že já to mám nařízeno, je to moje zaměstnání, ale: „Já to vykonávám, protože chci, protože mi na vás záleží.“
Takže ať je každý z nás na tom místě, kde stojíme, dobrým správcem.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.08.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Bratři a sestry, dnešní evangelium je výjimečné. Je výjimečné v tom, že se ptá Ježíš: „Kdo jsem?“ To není, že on by nějak o sobě pochyboval nebo že by to nevěděl, ale jde mu o to, aby to věděli učedníci, ti jeho nejbližší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Bratři a sestry, dnešní druhé čtení, jak jsme ho vyslechli, to je vlastně modlitba, modlitba svatého Pavla, kterou on připojil na závěr svých úvah. Uvažoval vlastně nad takovou bolestnou věcí, a sice nad tím, proč velká část Izraelitů nepřijala Ježíše jako svého Zachránce, jako Mesiáše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Začnu dnes trošku zeširoka. Nevím, jestli počítáte, jak jsem tady dlouho, ale za 14 dnů to budou tři roky, a nedělní čtení se střídají ve tříletém cyklu, takže vlastně už znovu začneme číst ta evangelia a vůbec všechna ta čtení, která jsme četli, když jsem přišel, a já jsem se snažil ve svých promluvách ty první tři roky tady mluvit o evangeliích. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
25.08.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Bratři a sestry, „Ty jsi Petr, skála, a na té skále zbuduji svou Církev.“ To je taková vedoucí myšlenka dnešního kázání. Zamyslíme se nad papežem a nad papežskou mocí. Mnoho lidí, když se řekne papež, tak od něho mnoho očekává. Ale jaká je jeho úloha v církvi a kdo to vlastně je? Papež je biskup, nástupce apoštola Petra, a má nejvyšší svrchovanou bezprostřední a univerzální moc v celé církvi na celém světě, a svobodně ji může kdekoli vykonávat. Stojí nad biskupy, stojí nad koncilem, jeho rozhodnutí nepotřebuje žádné potvrzení a neexistuje proti němu žádná odvolací instance. Více...