Rubrika
HomilieU mě hledejte to, co vás nasytí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.07.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,1-3; 2. čtení Řím 8,35.37-39; evangelium Mt 14,13-21;
Bratři a sestry, měsíce červenec srpen, především tyto dva měsíce máme spojené s prázdninami, s dovolenou. Bereme je jako čas oddechu, dobu, kdy máme nabrat nové síly, jak říkáme, taky nějak opustit stereotyp každodenního života, a něco vidět nového, navštívit cizí země, nová místa, kde jsme ještě nebyli. Máme to spojené s něčím příjemným a víceméně trošku s tím, že zvolní naše životní tempo.
V době, kdy vznikly texty, které jsme dnes četli, mám na mysli především evangelium a první čtení, to bylo ale přesně naopak. V té době většina lidí pracovala v zemědělství a tady ty letní měsíce byly okamžiky největšího pracovního nasazení, protože byly žně, a tedy rozhodovalo se o tom, jestli budou mít co jíst pro příští rok. Jestli další období jejich života bude zajištěno, anebo jestli se budou muset strachovat, jestli se budou bát, jak to dopadne, jak vyjdou.
Jenom pro takové dokreslení toho obrazu, žně v Izraeli probíhaly úplně jinak, než jak bychom si představovali nebo jak my jsme zvyklí. Obilí se tam sekalo srpem. Ten žnec, který šel, v jedné ruce měl srp, druhou rukou chytil svazek obilí, podsekl srpem a dal druhému člověku, který šel víceméně vedle něho nebo za ním, a měl takovou velkou plachtu a do té sbíral veškeré to obilí, veškerou úrodu. Kosou sekali trávu a další tyto věci, ale to, co se jedlo, obilí, z čeho se připravoval chléb, tak to sekali srpem, protože toho měli málo.
Prorok Izaiáš, z jehož pera jsme tady slyšeli první čtení, je to takzvaný druhý Izaiáš, a byla to poslední kapitola z toho jeho spisu. A když někdo píše dopis a loučí se, tak ten dopis bývá zakončen zpravidla nějak optimisticky. Koneckonců, i když píšeme nějakou úřední žádost, tak dost často je tam ta poslední věta v tom smyslu, že věříme a doufáme v kladné vyřízení naší žádosti. A když píšeme dopis osobní, tak tam píšeme pozdravy, píšeme tam třeba, že se těšíme, že se brzy uvidíme, anebo minimálně že se těšíme na to, že nám přijde odpověď od toho, komu jsme psali. A Izaiáš, když se takhle loučí s Izraelity, tak také chce se rozloučit nějak optimisticky, pozitivně. Uvědomme si, tento úryvek vznikl někdy kolem roku 550 před Kristem a Izraelité byli v babylónském zajetí. A měli tam mnohé starosti, hned se k tomu dostaneme. Ale on jim chce připomenout důležitou věc a říká: „Bůh na vás nezapomněl.“
Jaké ty starosti tam měli? Měli tam starosti se svou obživou. „Nuže vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě, i když jste bez stříbra. Pojďte, zásobte se a jezte. Pojďte a nakupujte bez stříbra a zadarmo víno a mléko.“
Když se nad tím zastavíme a zamyslíme, tak se tam mluví o vodě, mluví se tam o jídle, mluví se tam o mléku a o víně. Potom ještě o kousek dál se mluví o tuku. To všechno dohromady je symbolem hojnosti, symbolem toho, že člověk je, jak se říká, zaopatřen. My bychom řekli, že má „vystaráno“. A oni v tom Babylóně rozhodně vystaráno neměli.
Základní věc, kterou člověk potřebuje k svému životu, je voda. „Pojďte všichni k vodě, i když jste bez stříbra.“ Za vodu se odedávna platilo. To je vyjímečné období v dějinách, kdy se za vodu neplatí. A byli to ti, kteří měli vlastní studnu. Konec konců i my dneska za vodu platíme. Tenkrát to ale bylo jinak. Ten, kdo vykopal studnu nebo ji nechal vykopat, byl to jeho majetek a ten člověk mohl říct: „Tak, buď se napiješ zadarmo, anebo mi zaplatíš.“ A dokonce to bylo tak, že oni si vybírali: „Já jsem z tohoto kmene, tak náš kmen to bude mít zadarmo. Ti ostatní, vy budete platit.“ Anebo dokonce: „Támhle ten sousední kmen, to jsou naši nepřátelé, tak jim vodu nedáme vůbec.“ A toto rozlišování v mnohých arabských zemích platilo ještě ve dvacátém století.
Takže Izraelité, protože jsou v Babylóně, v cizí zemi, tam jsou studny, které jim nepatří, a oni mají to, čemu se říká existenční starosti. I my můžeme mít často existenční starosti, už jsou třeba jiného rázu, ale pořád jsou to nějaké existenční problémy. A když člověk má takového problémy, tak co se s ním stane? Přemýšlí o tom, nemůže spát, kudy chodí, tudy na to myslí, mluví o tom, rozebírá to a zabere to celý jeho vnitřní svět. A prorok říká: „Ano, vy má tyto starosti, ale Bůh o tom ví a vás by tyto starosti neměly pohltit. Nemělo by vás to natolik zaměstnat, že už nebudete mít myšlenky na nic jiného.
Pokračuje: „Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, a svůj výdělek za to, co nesytí.“ Tam to často fungovalo tak, že co ten člověk vydělal (výplata se dávala každý den večer), za to nakoupil jídlo na další den, a víceméně mu nic nezbylo. Takže bylo důležité, aby nakoupil dobré potraviny, potraviny, které by nasytily, potraviny, které by splnily ten svůj úkol, aby nekoupil nějakou zbytečnost.
A tak tady prorok varuje vlastně před tím a říká, obrazně teď řečeno (už se to dostává právě do té roviny duchovní, roviny obrazné), že člověk se shání po něčem, co je mu k ničemu, co ho nenasytí. Mám teď na mysli na té stránce duchovní. Co ho nějakým způsobem nenaplní. Člověk potom stojí a říká si: „Tolik práce to stálo,“ nebo: „Tolik peněz jsem do toho vrazil, a bylo to k ničemu.“
Bratři a sestry, my žijeme, jak říkám, v jiné situaci, ale prožíváme tu dobu dovolených, toho odpočinku, ale neměli bychom zapomenout na jednu důležitou věc. I toto všechno, co podnikáme, nás má nějakým způsobem nasytit, naplnit. A my tady musíme vybírat, protože nabídka je široká. Nabízí se nám spousta možností, ale my musíme říct, ne všechno nám prospívá, ne všechno nás nasytí, ne všechno nás naplní.
Toto je hlavní poselství toho úryvku, který jsme slyšeli. Potom je tam ještě další poselství, které pro nás už není až tak důležité a překvapující, ale pro Izraelity bylo. Prorok jim připomíná, že Boží zaslíbení není vázáno na jeden královský rod, na rod těch králů, kteří byli potomci Davidovi. Prorok chce říct: „I když už tady nevládne davidovská dynastie, i když už oni přišli o svůj trůn, o svoje místo, Boží zaslíbení neustále trvají, pokračují. Toto my už víme, toto my už máme zažité, že Bůh není vázán na žádnou politickou strukturu, na žádný národ, ale že je tady pro všechny. Ale to hlavní bylo právě v tom prostředku, kdy on říká: „Pojďte ke mně, přijďte a u mě hledejte to, co vás nasytí, to, co vás naplní.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,1-3; 2. čtení Řím 8,35.37-39; evangelium Mt 14,13-21;
Bratři a sestry, minulou neděli jsme ukončili, řekli bychom, jednu takovou etapu. Slyšeli jsme podobenství o tom, čemu je podobné Boží království. A potom svatý Matouš, když toto ukončí, tak se, řekli bychom, radikálně mění téma evangelia. Vypráví na začátku 14. kapitoly o tom, jak údělný kníže Herodes uspořádal oslavu svých narozenin a jak při této oslavě, která na jednu stranu byla velkolepá, byla to taková přehlídka Herodovy moci, bohatství a podobně, tak vlastně při této oslavě je zavražděn Jan Křtitel, protože si to přála dcera Herodiady. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,1-3; 2. čtení Řím 8,35.37-39; evangelium Mt 14,13-21;
Bratři a sestry, dočetli jsme 13. kapitolu z Matoušova evangelia, posunuli jsme se o kapitolu výš, a ta situace se, řekli bychom, dramaticky mění. Ve 13. kapitole bylo osm podobenství o Božím království, ale na začátku 14. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,1-3; 2. čtení Řím 8,35.37-39; evangelium Mt 14,13-21;
Bratři a sestry, my si taky někdy připadáme unavení. Připadáme si, že je toho na nás moc, že nám chybí nějaký ten životní optimismus, životní síla, to, z čeho bychom čerpali, a právě do této situace promlouvá svatý Pavel tím dnešním úryvkem. Více...
P. Pavel Lazárek, kaplan v Blansku
31.07.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,1-3; 2. čtení Řím 8,35.37-39; evangelium Mt 14,13-21;
Někteří lidé před jídlem, když se modlí, tak v té modlitbě mají takovou vsuvku, aby Bůh dal pokrm těm, kdo hladoví, aby na ně vzpomněl. Učedníci to tak nedělali a Pán Ježíš jim říká: „Vy jim dejte jíst. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
04.08.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,1-3; 2. čtení Řím 8,35.37-39; evangelium Mt 14,13-21;
Bratři a sestry, pro dnešní promluvu jsem si vybral větu z listu svatého apoštola Pavla Římanům: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy?“ A Pavel tam vyjmenovává všechny možné věci, které útočí na člověka: útisk, pronásledování, hlad, zabití, a říká: „Nic z toho, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani nic minulého nás nemůže odloučit od Boží lásky.“ Jako křesťané máme společného Otce, u něho máme společný domov, místo, kde se všichni sejdeme, kde jsme všichni doma, kde nás čeká radost a shledání. Více...