Rubrika
HomilieDobro je potřeba konat dobrým způsobem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.07.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 12,13.16-19; 2. čtení Řím 8,26-27; evangelium Mt 13,24-43;
Bratři a sestry, na jedné straně prožíváme dobu dovolených, prázdnin, tak si člověk říká, chtělo by to nějaké oddychové téma. To téma, které nastolila dnešní liturgie Božího slova, není příliš oddychové. Je to vedeno jinou myšlenkou, a sice tou myšlenkou, že na polích probíhají právě žně. A tedy i ty texty liturgické jsou vzaty tak, aby odpovídaly té době roku, že se dostáváme do období, kdy se sklízí úroda.
A první myšlenka, kterou nám předkládá dnešní Boží slovo je to, že každý člověk je povolán k tomu, aby přinesl nějaký užitek, aby z něho byla nějaká úroda. Ale jak už to zaznělo v komentáři, celé je to mnohem hlubší.
Evangelium a první čtení patří k sobě, tvoří jednotu. Zhruba nějakých padesát, šedesát let před narozením Pána Ježíše autor knihy Moudrosti se zaobíral víceméně stejnými myšlenkami, které jsme slyšeli v podobenství o plevelu. Jako první věta, kterou jsme slyšeli v dnešním prvním čtení, bylo: „Ty jediný jsi Bůh.“ Autor knihy Moudrosti žil v Egyptě mezi pohany a on prohlašuje, zastává tu myšlenku a říká: „Hospodin, Bůh Jahve je jediný Bůh. Všechno to ostatní, to jsou modly, to jsou bůžci.“
A teď si klade jinou otázku, pro něho velmi zásadní: Jak se zachová jeho pravý Bůh, Hospodin, k těm, kteří uctívají ty falešné bohy? A odpovídá k velkému překvapení: Bude shovívavý, trpělivý, velkorysý, milosrdný.
V tehdejší době každý, pokud chtěl být brán vážně, tak se prosazoval silou, tvrdostí, nekompromisním jednáním. A tady ten svatopisec říká: Bůh nepotřebuje takovouto tvrdost. Bůh si nepotřebuje něco dokazovat. To si dokazují lidé, kteří se naopak necítí dobře, kteří trpí nějakým komplexem, tak ti lidé si něco dokazují. Bůh svoji moc projevuje odpuštěním, velkorysostí, milosrdenstvím. V tehdejší době to bylo naprosto nové. To nikdo nečekal, nikdo v toto vůbec nedoufal.
Jak jsem říkal, to první čtení a evangelium patří k sobě. Ten svatopisec v prvním čtení mluví básnicky. Ježíš mluví obrazně, v podobenství. Ten obraz je nám bližší, pochopitelnější, proto se ho budeme držet. Ten obraz o poli nám vypovídá o mnohém. My si často myslíme, že to pole, že to je ten svět kolem nás, to jsou ty dějiny. Často lidé rozdělují všechny události a všechny lidi na dvě skupiny - na ty dobré a na ty špatné. Zpravidla ti, co to takhle rozdělují, tak sebe započítají do té skupiny těch dobrých lidí, a na ty špatné by nejradši vzali nějaký bič a dali jim pocítit to, že oni jsou špatní. A často to tak i dopadlo. Ve jménu Boha se často vedla válka, aby „ti zlí“ byli potrestáni, aby se zabránilo šíření zla, protože měli strach, že to zlo by udusilo dobro.
Ale podobenství, které nám předkládá Ježíš, říká něco úplně jiného. Ježíš říká: „Trpělivost. Klid. Je potřeba zasáhnout v pravý čas, ale ten zásah v pravý čas udělá nebeský Otec, udělá Bůh. Člověk si totiž nikdy nesmí myslet, že já něco zachráním. Svět zachránil Pán Ježíš. O dobro ve světě, aby nezaniklo, se postará Bůh.
Klíčovým momentem celého toho podobenství je to, když přijdou ti služebníci a říkají: „Máme to vytrhat?“ V nás to často vře a chtěli bychom něco udělat. Jsme doslova nažhavení na nějakou akci. Říkáme si: „Je potřeba něco dělat. To přece nejde jen tak se na to dívat.“ A ten pán těm služebníkům v podobenství říká: „Počkejte. Počkejte, až přijde čas, ten správný okamžik. Tou ukvapeností byste způsobili větší škodu než užitek.“
Bratři a sestry, do výbavy věřícího člověka mimo jiných vlastností patří také trpělivost. Žijeme v době, kdy se hodně spěchá. Všechno musí být rychle, rychle postaveno, rychle vybudováno, rychle dodáno. Nemáme čas čekat. Naši předkové mnohem víc čekali. Pořád takovým jakýmsi vzorem v čekání nám bude půda, kdy se do ní zaseje semeno a teď se čeká několik měsíců, než to vyroste, a kdybychom, jak se říká, na hlavu postavili, tak to nevyroste o nic dřív.
Nesmíme si tu trpělivost, to správné čekání plést s nějakou pasivitou. Co od nás očekává Ježíš? Že ty věci správně pojmenujeme, že řekneme: „Tohle je plevel a tohle je obilí. Toto má smysl, toto nemá smysl.“ Potom také že tady s těmi věcmi, které označíme jako nesmyslné, jako zlé, že na nich nebudeme mít účast a že se budeme snažit mít účast na věcech, které označujeme jako dobré. Ale nečeká se od nás, že to budeme soudit a nečeká se od nás, že to budeme trestat.
Bratři a sestry, svatý František z Assisi se každý den modlil: „Pane, co chceš, abych dnes udělal?“ protože on chápal tady tu myšlenku, že dobro je potřeba konat dobrým způsobem. Nejenom říkat: „Já jsem to myslel dobře“, ale také to dobře provést, dobře to vykonat. Pane, co chceš, abych udělal dnes? Ukaž mi ten správný čas pro to, kdy mám něco udělat a naopak, kdy mám čekat.
Bratři a sestry, prosme tedy při této mši svaté, abychom dobře poznali, kdy je potřeba něco udělat a kdy je naopak potřeba, jak se říká, obrnit se trpělivostí. A všichni prosme: „Pane, dej nám víc trpělivosti.“
Teď bych ještě jenom dodal několik takových myšlenek k tomu, co v tom podobenství je. Všimněme si, že přicházejí ti služebníci a říkají: „Tys nosil dobré semeno. Odkud se vzalo zlo?“ Odkud se vzalo zlo a tady tyto věci, nad kterými si lámeme hlavu, na toto nám odpoví jenom Bůh, protože jenom on zná na toto odpověď.
Potom to podobenství říká ještě jinou důležitou věc, a sice že to zlo, ten plevel, se neukázal hned, ale až za chvíli, až to celé spolu nějakým způsobem rostlo. Pak, za nějakou dobu, lze odlišit obilí od plevele, dobro od zla. Na začátku to často nebývá možné.
A potom poslední věc, velmi důležitá věc, je ta, že to pole, to nejsou jenom dějiny, svět, ale to pole je v každém z nás. V každém z nás jsou ty výhonky dobra i zla. V každém z nás je něco dobrého a něco z toho plevele. A my musíme po vzoru, jak o tom mluvil francouzský spisovatel Saint-Exupéry, vytrhávat, malý princ vytrhával baobaby, to byly symboly toho zlého, Ježíš používá plevel. Ale i ten malý princ říká: „Je potřeba to vytrhávat, dokud je to malé. Až to vyroste, tak to už vytrhnout nejde.“
Bratři a sestry, dívejme se na to jako malý princ, modleme se jako svatý František, to je celkem jedno, anebo se modleme a prosme: Pane, ukaž mi, co mám dnes udělat. Ukaž mi, kdy mám být trpělivý, a ukaž mi naopak, kdy mám přiložit ruku k dílu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.07.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 12,13.16-19; 2. čtení Řím 8,26-27; evangelium Mt 13,24-43;
Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku mše svaté, slyšeli jsme další tři podobenství. Druhé a třetí, to chápeme celkem dobře. Problémy máme s tím prvním. A taky to bylo vlastně takhle s Ježíšovými učedníky. Oni nerozuměli tomu prvnímu, ale báli se zeptat. Těch, kdo nerozuměli, bylo hodně, ale všichni se tvářili, že jim je to to jasné, a nikdo, když tam byla vlastně celá ta skupina učedníků, ale i zástupy, které si přišly Ježíše poslechnout, nikdo neřekl: „Já to mu nerozumím. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
20.07.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 12,13.16-19; 2. čtení Řím 8,26-27; evangelium Mt 13,24-43;
 |
O vězeňství | 18:25 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.33 MB] |
Tak jsem myslel, že změním trošku téma a že vám dneska povím něco zbožného, ale zrovna k tomu dnešnímu evangelnímu úryvku, k tomu podobenství, se ta moje zkušenost z vězení hodí (kazatel je sociálním pracovníkem ve vězeňství). Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.07.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 12,13.16-19; 2. čtení Řím 8,26-27; evangelium Mt 13,24-43;
První čtení je z Knihy moudrosti a mluví se tam o Boží všemohoucnosti, o tom, že Bůh může všechno. Když se o tom takhle mluví, tak my si vzpomeneme na nějakého panovníka, krále nebo někdy tyrana, který vydává zákony, jak se mu to hodí, a to zákony všeho druhu, a většinou na každé provinění, i sebemenší, jako trest hned dá trest smrti. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
21.07.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 12,13.16-19; 2. čtení Řím 8,26-27; evangelium Mt 13,24-43;
Bratři a sestry, už se vám někdy stalo, že vás někdo strašně naštval? Nebo vám nějakým způsobem ublížil? Znáte ten pocit, to se v člověkovi dme cosi, a chtěl by uplatnit spravedlnost. Aby mně se nedělo příkoří a ten, co mi ubližuje, aby byl spravedlivě potrestán. Stejně tak, jako o tomto druhém člověku, smýšlí i o Bohu. Myslí si, že je ten, který čeká a je třeba, aby když se stane něco špatného, když člověk zhřeší, aby Boží spravedlivost zasáhla. Tato trestající zbožnost je mezi věřícími rozšířená představa. Více...