Rubrika
HomilieBůh má řešení, a to řešení bude vždycky nové
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, mezi evangeliem a prvním čtením každou neděli je nějaká přímá souvislost, ovšem vystopovat tady tuto přímou souvislost, společnou jednotící myšlenku mezi dnešními texty není až úplně jednoduché. Je tam, ale je trošku v pozadí, je schována. Musíme si dát práci ji najít.
Ta myšlenka byla naznačena v komentáři před prvním čtením, a sice nedívat se zbytečně dozadu, ale dívat se dopředu, k tomu, co přijde.
Všechny ty texty mluví o naději, a to je hlavní myšlenka dnešní neděle. Pomalu, ale jistě, bude končit doba postní a začnou Velikonoce a my si budeme připomínat různé věci, hlavně utrpení Ježíše Krista, ustanovení několika svátostí. Budeme se dívat na chování těch lidí, ať už Ježíšových příznivců nebo odpůrců, ale co by nás mělo provázet, tak je myšlenka na naději.
Jak to tedy je? První čtení bylo napsáno asi 550 let před narozením Pána Ježíše. Napsal ho takzvaný druhý Izaiáš v babylónském zajetí. Už to vypadalo, že bude lépe. Už se začínalo schylovat k tomu, že by snad tady byla jakási možnost návratu, a prorok z Božího vnuknutí, z Božího vedení jim říká asi toto: „Dřív, než se vydáte na cestu svýma nohama, než se vrátíte do Izraele, do Palestiny, tak je potřeba, abyste se dali na cestu vnitřně, na cestu duchovní, abyste přemýšleli, co se tam stalo, jak žili vaši otcové, proč se dostali do tohoto zajetí, co vy byste měli udělat, až se vrátíte domů, aby se situace neopakovala, abyste se opravdu poučili z jejich chyb.“ A prorok na jedné straně připomíná zázračné vysvobození z Egypta, ale chce říct jednu jednoduchou myšlenku: „Bůh se neopakuje. Dějiny spásy jdou neustále dopředu, ale neopakují se. Bůh má dost fantazie na to, aby se stále objevovalo něco nového, aby jeho jednání bylo stále nové a tím pádem pro nás překvapující.
My často ve svých modlitbách vzpomínáme na to, co bylo, a přemýšlíme o řešeních, která už se stala. A prorok už tady těch 550 let před narozením Krista říká: „Nemylte se. Bůh má řešení, a to řešení bude vždycky nové.“ A dál je prorok varuje tady před tím zbytečným vzpomínáním.
Víte, je to takový paradox, protože velká část z přikázání takzvaného Mojžíšova zákona je uvozena slovy: „Izraeli, pamatuj. Izraeli, nezapomeň. Izraeli, vzpomeň.“ A teď to pokračuje: ... na něco, na to, že Bůh pro tebe něco vykonal. A teď prorok říká: „Nevzpomínejte!“ Pro nás tady toto slovo nemá nějakou důraznost, ale je to doslova trhalo za uši a říkali si: „Jak to? Proč nemáme vzpomínat? Vždyť tam to máme nařízeno! Jak to, že teď prorok říká: Nevzpomínejte.“
Prorok to dál vysvětluje. Jde o takzvané plané vzpomínání, my tomu říkáme sentimentální, kdy oni byli v Babylóně a říkali si: „No, jó. My jsme tady v Babylóně, na nás Bůh zapomněl. Ale když byli naši předkové v Egyptě, tam poslal Mojžíše. Tam byly ty egyptské rány, jó, a faraón musel a my tady nic. Tady je klid, tady se nic neděje. Jó, a potom šli přes tu vodu a vona stála nalevo, napravo. Tady ani žádná voda není...“
Vzpomínali, srovnávali, ale špatně. Utápěli se v té minulosti. A proti tomu prorok brojí, varuje a říká: „To nedělejte. Bůh má pro vás připravenou cestu, cestu záchrany. Aby ta cesta záchrany měla nějaký smysl, je potřeba, abyste byli připraveni. Abyste byli připraveni přijmout to, co Bůh nabízí.“ Prorok jim bere tady toto plané vzpomínání, aby jim dal místo toho naději. Aby je upozornil na tuto skutečnost, aby jim řekl: „K tomu se upněte, k tomu, co bude!“ Samozřejmě, ptejte se: „Bože, co uděláš?“ Ale taky se ptejte každý sám sebe: „A jak já na to odpovím? Čím naplním Boží nabídku?“ Takhle už je prorok připravoval na návrat do jejich vlasti.
Bratři a sestry, a stejně tak jedná Ježíš v evangeliu. Ježíš nepitvá to, co se stalo. On dobře ví, že tam tu ženu přivedli proto, aby jeho uvedli do úzkých. Že nešlo o ten přestupek, nešlo o tu ženu, ale šlo o to chytit Ježíše. Vůbec to nijak nerozmazává, nevrací se k tomu, ale obrací se do budoucnosti a říká: „Jdi, a jednej jinak, jednej lépe.“
Bratři a sestry, na takovýchto křižovatkách se nacházíme každý den. Každý den se rozhodujeme a máme v podstatě nejenom dvě možnosti, ale máme tři možnosti. První možnost, první výběr volit je jestli budu volit dobro nebo zlo. Už s tím máme někdy dost problémy, vybrat to dobré. Ale pak je tady ještě další možnost, třetí varianta: Volit to lepší, eventuelně to nejlepší. A to už málokdy. Málokdy, protože dnešní doba je hodně zaměřená na průměr: „Jo, tam buď schovaný, takhle v klidu se prostě svez. Tam se někde schovej tady do toho. Je nebezpečné, abys byl na konci, na chvostu, ale je taky nebezpečné, abys byl úplně v čele, to se nevyplácí, takže se někde schovej.“
Bratři a sestry, ty dnešní texty nás vybízejí a říkají: „Člověče, nezapomeň, že můžeš volit dobro a zlo, máš samozřejmě volit to dobro, ale také často můžeš volit mezi dobrým a lepším. Nespokoj se jenom tady s tímto, ale vol to lepší.“
Bratři a sestry, jsme na vrcholu doby postní. Už se bude schylovat k Velikonocům. Budou tady věci, které bude potřeba na Velikonoce připravit po té stránce vnější. Je to v pořádku, ale nezapomeňme, že s tou přípravou vnější musí jít ruku v ruce i ta příprava vnitřní. Jinak to nebude. Jinak nebudeme připraveni na to, co nám Bůh chce dát.
Abych dokončil tu myšlenku, že ty dějiny spásy jdou pořád kupředu a že Bůh má vždycky nové řešení, tak je měl tady toto nové řešení i pro Izraelity v Babylóně. Oni čekali a říkali si: „Přijde Mojžíš. Přijde někdo, kdo nás vyvede odsud.“ Přišel. Přišli lidé jako Ezdráš a Nehemiáš. Nebyl to jeden člověk, ale bylo to několik lidí. Vrátili se z Babylóna ne proto, že by voda stála nalevo napravo, ale že perský král Kýros se podepsal, že řekl: „Ano, mají nárok vrátit se domů.“ Tedy zdánlivě by se řeklo: „Nic. Žádné řinčení zbraní, žádné armády, žádná voda nalevo napravo, žádné rány, a teď se můžeme vrátit.“ Zdálo se jim to příliš obyčejné, ale zase proroci říkají: „To není vaše zásluha, že se můžete vrátit domů. To je dar od Hospodina.“
A potom, oni se nevraceli najednou, ale vraceli se na několik etap. Nešli všichni společně, ale postupně. Tedy bylo to jiné, bylo to mnohem takové klidnější. Někdo by řekl: „Tady na tom nebylo nic zázračného.“ Jenom ti, kteří do toho viděli, kteří se na to dívali z toho duchovního pohledu, tak přiznali a řekli: „Ano, je to dar Boží. Je to dar, který jsme dostali.“ Ale proběhlo to nesmírně klidně a proběhlo to „po tichu“.
Bratři a sestry, nenechme se ošálit a oklamat tím, že velké věci se dějí jenom v nějakém hluku, lomozu a podobně. Ne, Bůh velmi často promlouvá nenápadně a potichu, ale přesto jsou to velká obdarování, která dává, a byla by škoda, kdybychom je propásli. Soustřeďme se na to hlavně o letošních Velikonocích.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek je z 12. kapitoly Janova evangelia, a na první pohled to působí nesourodě, nesouvisle. Říkáme si, co tím Pán Ježíš, nebo řekněme třeba i evangelista, co nám chtějí říci?
Bude dobré si připomenout, že tady tento rozhovor nebo i ta událost, setkání s těmi řeckými poutníky proběhlo z našeho pohledu na Květnou neděli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelium a dnešní první čtení do sebe velmi dobře zapadají, i když to tak na první pohled třeba nevypadá. V prvním čtení jsme slyšeli proroctví Jeremiáše – proroctví pronesené v okamžiku, kdy už kolem Jeruzaléma se nacházejí babylónští vojáci, kdy to s tím národem vůbec, ale vůbec nevypadá dobře a kdy jim ještě ti Babylóňané nabízejí mírovou smlouvu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, i když to na první pohled tak nevypadá, tak první čtení a evangelium spolu velmi úzce souvisí. V prvním čtení vlastně téměř šest set let před tím, než Ježíš řekne: „Přišel jsem kvůli této hodině,“ tak prorok Jeremiáš už oznamuje, ohlašuje tento Boží záměr. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, v evangeliu už jsme slyšeli takový první náznak blížících se svátků. Mluví se tam o lidech, kteří, ačkoliv nebyli příslušníci izraelského národa, sdíleli nějakým způsobem víru nebo aspoň část víry v jednoho Boha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, my se zastavíme dnes u osoby proroka Jeremiáše a u toho pojmu Nová smlouva.
Prorok Jeremiáš je velmi významná postava Starého zákona, ale je tak trošičku ve stínu Mojžíše, Abraháma . Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku postní doby jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které budeme letos číst, je obnova smlouvy, smlouvy mezi Bohem a člověkem. Aby to nebylo jenom nějaké prázdné ujednání, ale aby to bylo ujednání, které bude živé. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením, kdy prorok Jeremiáš z pověření Božího říká, že se blíží dny, kdy sjedná s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Že to bude smlouva, která nebude vepsána do nějakého kamene nebo na nějaký papír, ale bude vepsána do srdcí. Ten text, který jsme slyšeli, působí takovým útěšným dojmem, také je tato pasáž vykladateli nazývána jako kniha útěchy. Jsou to dvě kapitoly z Knihy proroka Jeremiáše, 30. a 31. Ale jinak je ta kniha plná proroctví, které vpodstatě ohlašuje zkázu. Více...