Rubrika
HomilieRozum a cit
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.08.2009 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nanebevzetí Panny Marie
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 11,19a; 12,1-6a.10ab; ž. Žl 45 (44); 2. čt. Lk 1,39-56; evang. 1 Kor 15,20-27;
 |
Rozum a cit | 9:14 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.56 MB] |
Bratři a sestry, během církevního roku se slaví několik mariánských svátků, ale můžeme říci, že dnešní slavnost nanebevzetí Panny Marie má největší popularitu. Mezi lidmi je tento svátek, tato slavnost nejvíc oblíbená. Proč? Jednak je to v létě. Zpravidla bývá hezké počasí a všechny okolnosti jsou příznivé pro oslavu. Ale pak jde právě taky o náplň toho svátku.
My si během roku připomínáme jednotlivé události ze života Panny Marie a v Mariině životě tak jako v našem životě se střídají chvíle radostné a bolestné, chvíle příjemné, ale taky chvíle utrpení. Ta dnešní slavnost nám připomíná, řekli bychom, radostný závěr, takové radostné vyvrcholení. Už v tom není žádná bolest, není tam prostě žádný stín, nic. Ten svátek opravdu připomíná takový možná i triumf. Máme se zamyslet nad tím proč, nebo jak se to stalo, že Panna Maria se dostala tak daleko.
Odpovídá na to dnešní evangelium. Alžběta říká Marii: „Blahoslavená jsi, která jsi uvěřila.“
To dnešní evangelium začínalo tak nenápadně: V těch dnech se Maria vydala na cestu. No, v jakých dnech se vydala na cestu, kdy to bylo? Bylo to po zvěstování, po tom, co od ní odešel anděl a žádal po ní, aby se stala matkou Božího Syna. Nám to připadá všechno jasné, jednoznačné, ale Maria si kladla otázku: „Nezdálo se mi něco? Opravdu to bylo zjevení? Nenamlouvám si něco? Opravdu Bůh po mně chce něco tak krásného, něco tak velikého?“
V Marii byla nejistota, v Marii byli pochybnosti a odchází k Alžbětě. Protože anděl jí vnuknul tu myšlenku, on mluví o Alžbětě, o její příbuzné, tak Maria se toho chytá a jde k Alžbětě, aby si to vyjasnila. Maria věří, ale pro tu svou víru musí taky něco udělat. Není to jenom něco mechanického. Maria o svoji víru zápasí, o svoji víru bojuje a snaží se ve víře růst. Proto jde k Alžbětě. A tam, ještě dříve, než Maria stačí cokoliv říct, promlouvá Alžběta. Uvědomme si, že Alžběta mluví první. Marii chválí a je vděčná za to, že Maria k ní přichází.
Alžběta byla naplněna Duchem svatým jako první. A potom mluví Maria. Je to nejdelší text, který z Mariiných úst je zaznamenán v bibli. Jinak potom to už jsou jenom krátké věty, kdy Maria mluví k sloužícím na svatbě v Káni Galilejské, kdy Maria dává pokyn a říká: „Udělejte všechno, co vám řekne,“ a pár takových krátkých vět.
Maria už potom v bibli „jenom jedná“. Přichází za Ježíšem a Ježíšovi říkají: „Hledá tě tvoje matka a tvoji příbuzní,“ přichází, aby stála pod křížem a po Velikonocích se modlí s učedníky, s apoštoly ve večeřadle. Takhle se projevuje víra Panny Marie.
Víra Marie nebylo něco naplánovaného, něco jasného, předem daného, ale Maria se musela vždycky ptát: „Pane, co po mně chceš, co ode mě žádáš, co ode mě čekáš?“ A Maria se snažila celým svým životem hledat tuto odpověď. Byla nejblíž Božímu Synu jako matka, ale to neznamená, že by to měla nějak ulehčeno. To naopak znamená, že od ní se čekalo víc.
Dnešní svátek nanebevzetí Panny Marie nám chce připomenout ještě jednu důležitou věc, a sice, že v naší víře, v našem náboženství nejde jenom o rozum. Všimněme si, kolem Pána Ježíše se točilo spoustu lidí a většinou to byli muži. Svatý Lukáš ve svém evangeliu zmiňuje také ženy, které jsou kolem Ježíše. On to dělá záměrně. Církvi je někdy vyčítáno, že byla zpátečnická a já nevíc co, ale není to pravda. Už právě od dob Pána Ježíše i v Písmu svatém i v církvi vždycky měly ženy své místo a církev vždycky věděla, že do náboženství, do víry patří rozum. Rozum, to je taková kotva, takový základ, uchycení, ale potom že je tady také potřeba citu. Protože když by to byl jenom chladný rozum, tak by to byl chladný rozum, bylo by to studené, ale cit dává lidskému životu vzlet, dává mu křídla. Ale ten cit musí být právě zase v něčem ukotven, aby to nebylo, jak se říká, plácání z jedné krajnosti do druhé. Obojí je potřeba, obojí je potřeba v naší víře, v našem náboženství – rozumu, ale také citu, lásky. Obojí tam má své místo a dnešní slavnost nám to chce, bratři a sestry, připomenout.
Každý člověk je volán. Každý člověk je povolán k víře a k následování Ježíše. Každý člověk se má dívat na Marii. My často mluvíme o Ježíši. Ježíš je Bůh a člověk, Boží Syn. Maria je člověk. Když mluví teologové o Panně Marii, tak říkají takovou věc (ono je to spíš teoretické), že Mariina svatost rostla v životě. To znamená, že Maria se posouvala. Od začátku byla, můžeme říci, dokonalá, ale na konci svého života byla ještě dokonalejší. Jestliže na začátku života byla Bohu blízko, na konci byla blíž.
Vždycky je v životě co vylepšovat. Vždycky je možné se posunout někam dál. Toto nám chce připomenout dnešní slavnost. Chce nám připomenout, že náš život je setkání. V našem životě zažíváme spousty setkání. Některá ta setkání jsou vedena Duchem svatým, my je prožijeme naplno. Některá ta setkání jsou jenom tak mimoděk, ani si to neuvědomíme, ani je třeba nějak nezaregistrujeme. Až později se k tomu vrátíme a třeba si řekneme: „Je to škoda.“ Dnešní slavnost nám připomíná, že to největší setkání nás čeká – až se tváří v tvář setkáme s Ježíšem Kristem a s naším nebeským Otcem. Tak, jako byla Maria vzata do nebe, tak toto závěrečné dějství je připraveno pro každého člověka. Záleží jenom a jenom na nás, jestli my řekneme Bohu: „Ano, taky to chci. Chci se po smrti setkat s Tebou, chci po smrti být u Tebe.“
Bratři a sestry, dívejme se na Pannu Marii. Připomínejme si ji, když nám bude dobře, připomínejme si ji, když nám bude těžko. Připomínejme si její cestu k Alžbětě a to, jak ty dvě ženy se dokázaly setkat. A prosme za to, aby v našem životě takových setkání, která prožijeme naplno, bylo co nejvíc.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.08.2015 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nanebevzetí Panny Marie
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 11,19a; 12,1-6a.10ab; ž. Žl 45 (44); 2. čt. Lk 1,39-56; evang. 1 Kor 15,20-27;
Bratři a sestry, dnes si připomínáme událost, která se na jednu stranu stala s Pannou Marií, ale má se to stát s každým z nás. Ale je těžké si to představit, na tom se asi všichni shodneme. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.08.2004 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nanebevzetí Panny Marie
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 11,19a; 12,1-6a.10ab; ž. Žl 45 (44); 2. čt. Lk 1,39-56; evang. 1 Kor 15,20-27;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek nám připomíná, že Panna Maria došla k cíli, k cíli své cesty. Ten cíl není jenom cílem pozemským, ale je to vůbec cíl celé naší existence – dojít k Bohu, setkat se s Bohem, být s Ním. Více...