Rubrika
HomilieK čemu jsem byl povolán?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Blížíme se, bratři a sestry, k době vánoční. Takový návod, jak slavit Vánoce, nám dává právě dnešní druhé čtení z listu Římanům. Je to samotný úvod.
Apoštol Pavel začíná tak, jak začínaly vlastně všechny dopisy v té době – pozdravem. Konec konců i my začínáme každý dopis pozdravem. Prvně je uvedený odesílatel, potom adresát. Zase je to pořád stejné, ale teď apoštol Pavel o sobě jako o odesilateli říká důležitou skutečnost: „Pavel, služebník Ježíše Krista.“ On tam o sobě říká, co považuje za svoje životní poslání.
Bratři a sestry, zkusme o tom někdy popřemýšlet, co já považuji za svůj životní úkol, k čemu jsem byl povolán, k čemu mě Bůh posílá. To není záležitost jenom jednorázová, toto se může měnit a vlastně mělo by se to taky prohlubovat. Člověk do tohoto vědomí, že „mám nějaký úkol na tomto světě“, do toho by měl člověk „vrůstat“, s lety by měl vlastně tento úkol objevovat, poznávat a pokud možno taky plnit čím dál tím víc.
A teď mluví o Ježíši Kristu. Pavel tam dává takové kratinké shrnutí nauky o Ježíši Kristu, a sice: „Ježíš jako člověk pochází z domu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých - Ježíš Kristus, náš Pán.“ Tam je skutečně řečeno to nejdůležitější o Pánu Ježíši – po stránce lidské, i po té stránce božské, jako Syna Božího. Mluví se tam o jeho původu, ale mluví se tam taky o jeho poslání, o jeho úkolu. A nakonec to vrcholí vyznáním: „Ježíš Kristus, náš Pán.“ První křesťané říkali buď „Ježíš Kristus je Pán“, nebo „Ježíš Kristus, náš Pán“. Říkali to řecky, eventuelně latinsky: Jesus Christos Kirios.
V češtině se to slovíčko pán používá velmi často. Začínáme: pan president, pan ředitel, pan učitel, ale třeba taky paní prodavačka a třeba to končí pan farář. Používáme tady to oslovení „pan“ velmi často, a tak ho často ani nevnímáme, ztrácí to jakousi sílu. Když nevíme, jaký titul dát, napíšeme pan a je to vyřešený – pan, paní. Ale jazyky jako řečtina, latina, eventuelně třeba dnes italština, nepoužívají při oslovení tady to slovíčko pan. Tam je president, profesor, učitel, ředitel, farář. To „pan“ tam prostě není, takže když se použije tento titul pan, pán, tak to má mnohem větší váhu.
Nepoužívají to tak často. Právě to zevšednění, to časté používání nám brání v tom, abychom si uvědomili, jak je ten titul jednak krásný, ale jak je taky závažný. Mnozí lidé se nechávali všelijak titulovat. mnozí lidé si před jména, za jména vymýšleli různá oslovení, aby tím zvětšili svoji prestiž.
Když jsem byl malý, tak jsem četl jeden takový článek (já jsem tomu nerozuměl ze začátku), a bylo to o tom, jak někdy ve středověku nějaký šlechtic se soudil s jiným šlechticem (ono to bylo řečeno trošku ve verších) podal žalobu k soudu, a tam v té žalobě bylo: „Píšíc mi pánu, majíc mi psáti dvakrát panu pánu.“ Já jsem na to koukal, a o co tam šlo: jednou to bylo krátce „pan“ a to druhý bylo dlouze „pánu“. Takže tam šlo o to, že on si přál, aby ho oslovovali, že je „pan pán“ už nevím odkud. Když to člověk domyslí, je to směšné. Je to směšné, kvůli čemu všemu jsou lidé ochotni se soudit a na čem si zakládají.
Do církve toto oslovení „pan“ přinesl svatý František, který použil poprvé ty tituly pan farář, pan biskup, pan papež, protože on říkal: „Oni jsou moji pánové. Já je mám rád, já je budu poslouchat.“ A na toto bychom měli myslet, když říkáme Pán Ježíš – že tady nejde o nějakou vymyšlenou autoritu, že tady nejde o nějakého pána, který si hraje na pana pána od někud, ale že on je skutečně Pán.
Bratři a sestry, často lidé se před různými autoritami klanějí, kroutí a všelijak třeba i přetvařují. Před Pánem Ježíšem bychom do něčeho podobného rozhodně neměli upadnout. Ani do přetvářky, ani do toho, že se ho budeme bát, ani do toho, že se budeme snažit ho nějakým způsobem obejít nebo oklamat. Ježíš Kristus je Pán právě proto, co udělal. Začneme slavit Vánoce. O Vánocích něco začalo a pak to trvalo třiatřicet let a můžeme říct, že to vyvrcholilo o Velikonocích. Ty dvě velké noci – Velká noc narození a Velká noc zmrtvýchvstání, to jsou takové mezníky.
Můžeme říct, že těmi Vánocemi Ježíš k nám začal přicházet, začal se zjevovat. Je to začátek. Takhle máme ty Vánoce slavit - jako začátek, jako něco, co potom má pokračovat i v našem životě. Ne, že to šestadvacátého skončí, ale že ty Vánoce se mají promítnout do našeho života.
„Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání.“ Pro milost se dnes používá slovíčko dar. Od Něho dostáváme dary – dary pro svátek i dary pro všední den, - ale dostali jsme právě taky to poslání, smysl života, úkol, co máme dělat.
Moc se mi líbí ta věta: „Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.“ Svým způsobem je to krásné, když to člověk právě čte a je v Římě, ale místo toho Říma tam můžeme klidně dosadit naši farnost: „Všem ve Veverské Bítýšce, v Chudčicích, ve Hvozdci, všem, vám všem, které Bůh miluje.“ Vánoce jsou proto, že Bůh nás miluje, protože má rád. Kdyby neměl rád, tak by Ježíš nepřišel.
„Milost vám a pokoj od Boha.“ Je to přání. Je to to nejvíc, co člověk může dostat, je to taky nejvíc, co člověk potřebuje. Mnozí lidé říkají: „To zdraví, hlavně to zdraví.“ No, je to proto, že se cítíme ohrožení, že se cítíme nejistí, ale kdybychom byli „zdraví jak řípa“ a neměli v sobě pokoj, nebude nám to k ničemu.
A tak, bratři a sestry, když budeme slavit ty Vánoce, slavme je s tím, že je můžeme slavit proto, že Bohu na nás záleží, že Bůh chce, abychom si připomínali Jeho příchod, ale abychom si uvědomili, že tím příchodem něco začíná. A když budeme druhým něco přát, tak jim přejme skutečně něco smysluplného, něco, co tenhle svět třeba i dát nemůže – milost a pokoj od Boha.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Bratři a sestry, v době adventní čteme zprávy o tom, jak se anděl zjevuje především Panně Marii, jak se zjevuje Zachariášovi a my to známe ze zprávy o narození Jana Křtitele, a to třetí je zjevení anděla Josefovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Bratři a sestry, před námi je poslední adventní týden. Jak jsem říkal na začátku mše svaté, vlastně prožíváme nejdelší možný advent. Příští rok zase bude naopak velmi krátký, neděle bude čtyřiadvacátého, takže oslavíme čtvrtou neděli adventní a vzápětí už budeme slavit Ježíšovo narození. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Bratři a sestry, slovíčko advent, kterým se nazývá tato doba, kterou právě prožíváme, my máme spojenou s tím časem předvánočním a bereme to jako záležitost, řekli bychom, Nového zákona, církve. Ale už ve Starém zákoně existoval advent. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Já řeknu nejprve několik slov k betlémskému světlu. Už na začátku mše jsem zmínil motto letošního roku: Vy jste světlo světa! Když se vrátíme do historie, tak zjistíme, že tato akce, rozvoz betlémského světla, vznikla v Rakousku v roce 1986. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Bratři a sestry, všechna dnešní čtení nám představují lidi, kteří se setkali s Bohem. Je to úplně taková galerie všech možných typů, všech možných povah, ale ti lidé se taky liší svým postavením a tím, co dělali. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
23.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Moji drazí, bratři a sestry; také milé děti – vás bych chtěl nejprve oslovit. Vy tady stavíte, když jsem přišel do kostela, tak jsem si toho všiml, vy tady stavíte nějaké domy. Copak ty domy znamenají?
Otec Karel zde přistoupil k dětem a povídal si s nimi o adventní hře, kdy děti postavily stylizované domy a rozsvítily v nich svíčky; toto světlo pak symbolizuje Kristovu lásku, které se má rozzářit v každém z nás. Otec Karel zdůraznil dětem význam okamžiku, kdy se svatý Josef postaral o Pannu Marii po snu, ve kterém se mu zjevil anděl. Poté se znovu obrátil ke všem věřícím:
Více...