Rubrika
HomilieV čase žní je třeba pracovat
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
Bratři a sestry, dnešní neděle mluví o povolání, o povolání těch, kteří mají sklízet, jsou povolání ke žním. Co to znamená? Co tady tímto obratem Ježíš chce říct? Je to výzva velice naléhavá, na Ježíše hodně naléhavá. On často jenom tak naznačuje, ale můžeme říct, že tady v tomto skoro až tlačí.
Co to znamená ‚pracovat na žních‘? Všichni víme, že to je práce namáhavá, těžká, ale tato práce má ještě jeden aspekt, a sice časový. Nám to připadá samozřejmé, ale je to tak, ty žně mají nějaký čas, nějakou dobu, kdy se ta práce musí udělat, a jestliže by to někdo odkládal, tak se stane to, že nesklidí, že veškerá práce, kterou ten zemědělec dělal během celého roku, přijde vniveč, protože se třeba flákal, protože se mu nechtělo něco dělat. Je to tedy ohraničené časem, a proto tady tato Ježíšova naléhavost. On chce říct, že na tohle nesmíme zapomenout, protože na svět pořád přicházejí nové generace lidí a tady je to nebezpečí z prodlení. Co bylo včera, bylo včera. Co jsme včera stihli, to jsme stihli. Jestliže si uvědomujeme, že jsme něco zanedbali, tak už můžeme říct jenom: „Bože odpusť, a já to zkusím dnes dohnat, jestli to půjde.“ Prostě do toho včerejšku už se v žádném případě nevrátíme. A Ježíš upozorňuje tady na toto – jsou věci, které lze odložit, které lze posouvat, ale jsou věci, které je potřeba vykonat ve správný čas a jestliže je v tento správný čas nevykonáme, pak to přijde vniveč.
Ježíš nechce být sám, volá si pomocníky, spolupracovníky. Nevybírá si jenom nějaké nádeníky na nějaké pomocné práce, ale apoštolové mají dělat to, co dělal on, pokračovat v tom. Není to, že by říkal: „Já to sám nestihnu, tak nezbývá mi nic jiného, než se s váma o to nějakým způsobem rozdělit.“ Naopak říká: „Já s vámi počítám, vážně s vámi počítám.“
My, když slyšíme jména dvanácti apoštolů, tak už všechna tato jména vnímáme jako velké postavy, už tam vidíme ty sochy důstojných mužů, výklenky a takhle. A je to pro nás vlastně takové zploštělé, my vidíme ty sochy, přestáváme vidět lidi. Za každým tím jménem je nějaký člověk. Tak, jak to svatopisec napsal, tak z toho vysvítá, že ti první čtenáři Matoušova evangelia si dokázali vybavit za každým tím jménem konkrétního člověka. To znamená nějakého člověka s jeho kladnými vlastnostmi a nějakého člověka s jeho chybami. Každý z těch apoštolů měl nějakou minulost před tím, než je Ježíš povolal, každý z nich měl nějakou chybu, ale Ježíšovi tohle nezabránilo v tom, aby je povolal.
Když to vezmeme jen tak zběžně, zastavíme se prvně u Šimona Petra, tak všichni víme, že je to člověk nadšený, horlivý, ale taky zbrklý a svým způsobem ustrašený, proto zapřel. Můžeme pokračovat: minulou neděli jsme se bavili o Matoušovi a víme, že tenhle člověk měl rád peníze, příliš měl rád peníze. Známe příběh apoštola Tomáše: „Dokud neuvidím, neuvěřím,“ člověka, který je nedůvěřivý, který má pořád nějaké připomínky, a tak bychom mohli pokračovat. Všichni známe výroky typu: „Co může vzejít z Nazareta dobrého?“ Čili byli tam lidé, kteří podceňovali ty druhé, moc si o sobě mysleli. Byl tam Šimon Kananejský, kterému se někdy taky říká horlivec, příslušník hnutí Zélotů, a tito Zéloti hlásali otevřený odpor vůči Římu a říkali: „Je potřeba ty Římany vyloženě fyzicky likvidovat“ – takoví zbojníci, někteří z nich byli i vrazi. A nakonec Jidáš Iškariotský, který, když to řekneme asi mírně, tak byl člověk nevyrovnaný, nevyvážený, měl v hlavě velký zmatek a nedokázal ten zmatek potom vyřešit. Ale i tohohle člověka Ježíš volá a dává mu šanci, aby byl s ním, aby se s ním setkal.
Ježíš potom říká, co bude jejich úkolem: „Hlásejte ‚přiblížilo se nebeské království‘, uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné“ Ve druhém čtení apoštol Pavel to řekl trošku jinak, ale řekl to stejné – usmíření, to je ta cesta. Ježíšovi učedníci, ti, kteří přijmou povolání pracovat na žni, mají hlásat usmíření. Byl to palčivý problém v době Ježíšově, v době Pavlově, je to problém v naší době. Vždycky se totiž najdou lidé, kteří řeknou: „Pokoj a pořádek je potřeba nastolit silou.“ Když bychom to domysleli do důsledku, tak zjistíme, že to je hloupost. Pokoj nelze vnutit silou, pokoj lze nastolit právě usmířením.
Když se řekne, že se máme usmířit, tak my řekneme: „Jistě, není problém, já jsem pro to, ať se smíříme.“ A v podstatě my jsme smířeni s těmi, kteří žijí v Africe v Asii, my nic proti nim nemáme, ale už je to horší s těmi, kteří jsou blíž nebo kteří jsou úplně nejblíž. V podstatě v každé rodině, v každém příbuzenstvu se vyskytne někdo, kdo je divný - ‚on je jiný, má nějaké divné názory a on o nás povídal takové věci, no on je hroznej, no anebo ten soused, o tom už radši vůbec nemluvit, co on nám dělá za schválnosti‘. Apoštol Pavel říká: „S těmihle lidmi je potřeba se smířit,“ a my řekneme na to: „No to je hrozně těžké.“ Je. My totiž zapomínáme na jednu věc, my bychom se chtěli smířit s ideálními lidmi, ale ideální člověk nemá chybu a s ním by nebylo třeba se smířit. Apoštol Pavel nám připomíná, že se smiřujeme mezi sebou lidé, kteří jsme chybující, že se máme smířit s těmi, kteří se skutečně proti nám třeba i nějak provinili, že to je cesta k pokoji, k nastolení pokoje a míru, vnitřního míru a vnitřního pokoje.
Apoštol připomíná, a je to velice známý výrok: „Bůh se s námi smířil v Kristu tenkrát, když jsme byli hříšníky. Co to znamená? Dáme si takový malý příklad. Když malé dítě v rodině něco vyvede, tak potom přijde a řekne: „Maminko, tatínku, odpusťte mi to, já už to víckrát neudělám.“ A ti rodiče řeknou: „Tak když tak hezky slibuješ a prosíš, tak já ti odpouštím.“ A Pavel říká: „My, lidé, kteří jsme od Boha dostali všechno, kteří jsme od Něho dostali tuto zemi, Jeho přátelství, tak jsme to pošlapali, tak jsme vzali od Něho ty dary a pak jsme Mu řekli: „A my Tě nepotřebujeme, my Tě nechceme, jdi pryč.“ Tak tenhle Bůh by mohl říct: „Tak dost, až se polepšíte, tak já vám odpustím. Ale On neudělal nic takového, smířil se s námi ještě když jsme byli hříšníky. Nic jsme nemuseli slibovat, dokonce jsme ani nemuseli přijít a prosit o to odpuštění, a On poslal Ježíše, bez jakékoliv podmínky, bez jakéhokoliv náznaku i třeba toho, že my bychom něčeho litovali nebo takhle. Prostě to udělal.
Bratři a sestry, to má být jakýmsi motorem, jakousi pobídkou k tomu, abychom se Ho snažili napodobit, abychom se snažili nepodlehnout těm, kteří nám nabízejí to řešení silou tím, že je třeba ty lidi zpacifikovat, protože ti, kteří nabízejí řešení tou silou, se sami stavějí do role soudců a zapomínají na to, že Bůh nemá rád zlo, to říká svatý Augustin, Bůh nenávidí zlo, ale miluje hříšníka. A na tohle bratři a sestry nesmíme nikdy zapomenout, že Bůh miluje toho, kdo chybuje a dává mu šanci to nějakým způsobem změnit. Proč na to nesmíme zapomenout? Protože my všichni jsme chybující.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
18.06.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.06.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek začíná větou, kterou jsme bohužel nečetli, že Ježíš chodil, my bychom řekli, po judském a galilejském venkově. Byl mezi lidmi. Viděl je uprostřed jejich, řekli bychom, každodenního života. Je tam i zmínka, že chodil do synagogy, takže je viděl i vlastně když se modlí, když slaví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.06.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
První čtení je velmi zajímavý text. Izraelité stojí, řekli bychom, na hranicích zaslíbené země. Chystají se vstoupit, Mojžíš se s nimi loučí, protože on ví, že tam nevstoupí, a tak jim dává rady do budoucna, co dál. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
To, co nám dnes připravil svatý Pavel, bratři a sestry, je skutečně jeden z nejtěžších textů Nového zákona a na první pohled se možná ani nezdá, že by to mělo něco společného s naším praktickým životem. Více...