Rubrika
HomilieEvangelium je lék pro uzdravení společnosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.06.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek začíná větou, kterou jsme bohužel nečetli, že Ježíš chodil, my bychom řekli, po judském a galilejském venkově. Byl mezi lidmi. Viděl je uprostřed jejich, řekli bychom, každodenního života. Je tam i zmínka, že chodil do synagogy, takže je viděl i vlastně když se modlí, když slaví. A evangelista říká, že vlastně ten celkový dojem, jaký to na Krista udělalo, tak že to nebylo nic moc. Spíš horší. „Bylo mu jich líto.“
Evangelista taky hned říká, proč. Proč bylo Kristu líto těch lidí. Český překlad „byli vysíleni a skleslí“ je velmi takový kulantní, jak se říká, učesaný, diplomatický. Řecký originál říká: „Protože byli rozervaní a jako povalení na zem.“ To je trošku něco jiného. Když je člověk rozervaný, víme, co to je. Vlastně neví, co chce, o něco se snaží, pak se od toho odvrátí a úplně se k tomu třeba obrátí zády, změní názory o 360 stupňů a podobně.
„Povalený na zem.“ Když člověka někdo povalí na zem, tak je to znakem nepřátelství, někdo mu ubližuje. Ale může skončit na zemi člověk právě také proto, že je třeba nemocný, došly síly nebo má hlad. Opustily ho síly. Všechno je to špatně. Může na té zemi také skončit svou vinou. Nedává pozor, spadne, zakopne. Ale může tam taky skončit, protože je třeba opilý. Ale když to shrneme, tak všechno to, je tady něco špatně. A Kristu je to líto. Ať už je to ta situace, že se do toho člověk dostal sám nebo vlivem nějakých okolností.
Co by udělali lidé? Lidé by zpravidla začali uklízet. Tak to dělají diktátoři: „Zavřeme to. Pošleme je někam do nějakého ústavu. Vyčistíme to, ať to vypadá pěkně.“ Ale Kristus nabízí řešení. Říká: „Potřebujete pastýře.“
„Byli jako ovce bez pastýře.“ Pastýř je ten, který jde první, úplně napřed. Ještě vyjde napřed z toho ovčince, najde vodu, a tam, kde bude voda, bude i tráva. Nám to může připadat samozřejmé, ale už začínáme také v posledních letech si vody víc vážit, a v Izraeli to rozhodně není samozřejmé. Jestliže by došli na místo, kde je vyschlá studna, tak tam nebude ani tráva, a museli by znovu hledat.
Takže pastýř vlastně podniká cestu tam navíc, cestu zpět navíc. Protože když najde, vrátí se pro ty ovce, zavede je tam.
Ovce má jednu vlastnost – netrefí domů. Kočka, pes trefí domů, dokáží se vrátit. Ovce ne. Tedy pastýř je musí znovu odvést zpátky domů. A tuto skutečnost z přírody Ježíš použil, aby vysvětlil, jak říká: „Potřebujete mě. Lidé, potřebujete mít nějaký vzor. Potřebujete někoho následovat.“ Bohužel velká část lidstva pořád znovu, jak se generace střídají, pořád znovu mnoho lidí toto objevuje znovu a znovu, často velmi bolestně. Často předtím bloudili, často se předtím ztratili, často předtím padli, často si ublížili. Až teprve potom poznali: „Ano, já potřebuji mít někoho, kdo mi ukáže, kam jít, jak jít, co dělat, co nedělat.“
Ježíš tedy si zavolá svých Dvanáct, a pošle je. Je to, můžeme říci, další takový, třetí krok. Nejdřív Ježíš si vybral dvanáct. Evangelium je nazývá Dvanáct. Ze všech učedníků si vyvolil dvanáct, které zavolal k sobě a povolal je k tomu, aby v prvním momentu byli s ním. To znamená, aby ho viděli, aby ho slyšeli, aby ho napodobovali. Je to stejné, jako když rodiče vychovávají své dítě. Dítě napodobuje rodiče. To bylo, je a bude. A Ježíš chce, aby těchto dvanáct napodobilo jeho, aby přijali za své jeho postoje, jeho myšlenky, jeho slova, jeho skutky. Když tady vlastně teď toto přijímají, tak jsou učedníci. To je takový druhý krok. Jenže nikdo není učedníkem donekonečna. Každý učedník, žák, student jednou se vyučí, dostuduje, ukončí školy. A potom má sám dávat z toho, co získal. Tedy cílem není to samotné učení, ale cílem je osvojit si to, a potom to předávat dál. A to jsme u té mise. U toho, kdy z těch dvanácti učedníků se stanou apoštolové.
Řecký apostoloi znamená poslaný. Tedy Ježíš je posílá, a oni to přijímají. Tím je to dovršeno, tím je to završeno.
Všimněme si také, že těmto dvanácti osobám neříkáme dvanáct učedníků, ale dvanáct apoštolů - podle to závěru, podle toho výsledku, který vlastně všichni známe.
Ježíš jim říká v první řadě, co mají mluvit, jak mají mluvit: „Přiblížilo se nebeské království.“ Nemají vyhrožovat, nemají zastrašovat, nemají děsit. Mají povzbuzovat, mají utěšovat.
Aby si oni víc byli jistí a aby ti, kteří je uslyší a uvidí to měli snazší, proto jsou pro tuto misi vybaveni zvláštními schopnostmi. Opravdu dělali to, čemu my říkáme zázraky. Jak je tam to: „Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy.“ Ale můžeme říci, že tato činnost je spojena s hlásáním evangelia vždycky, i když odhlédneme od nějakých zázraků a mimořádných gest a činů.
„Uzdravujte nemocné.“ Kdo je nemocný? Je to v tom slově – ne moc. Je to člověk, který se nemá v moci, kterému něco nefunguje tak, jak by mělo. V té době Pána Ježíše to brali tak, že nemocný je ten, kdo se nemůže postavit na nohy. To je jedno, třeba může mít i nemocné ucho, oko a nohy mu můžou fungovat, ale nemá něco v moci. A toto obecně známe. Vlastně víme, říkáme třeba, že je nemocná společnost, protože něco nefunguje tak, jak by fungovat mělo. Evangelium nám chce pomoci toto uzdravit.
„Probouzejte k životu mrtvé.“ No, to je o další stupeň vlastně hůř. Jsou lidé, kteří, i když jejich srdce ještě tluče, tak jsou mrtví. Je známo třeba, v okamžiku, kdy se člověk dostane do nějaké hluboké závislosti třeba na drogách, tak víme, že ten člověk se přestane zajímat o to, co je kolem něho. Nezajímá ho, je mu jedno, co bude jíst, jestli bude jíst, kde bude spát nebo co bude. Jediné, co ho zajímá, je to, kdy a kde získá další dávku drogy. Lidé už ho nezajímají vůbec. Takový člověk je defacto mrtvý. Ale evangelium a Ježíš mohou tomu člověku pomoci, aby se od toho osvobodil a aby vlastně znovu ožil.
„Očišťujte malomocné.“ Malomocenství je chápáno jako obraz zničení vztahů. Malomocenství je nemoc, která ničí rodiny, společnost, prostě kolektiv, jakékoliv vztahy. Izoluje. Ten člověk musel zůstat sám. V tehdejší době nejméně deset metrů. Ne dva, deset. Vemte si, na deset metrů, když už spolu chtěli mluvit, tak na sebe museli docela křičet. Deset metrů je hodně velká vzdálenost, a oni radši nechávali ještě větší.
Takže tedy evangelium je lék pro uzdravení společnosti, pro budování vztahů, komunity.
„Vyhánějte zlé duchy.“ Nemusíme tady hned myslet na exorcismus a tady na ty skutečnosti, ale víme a známe to všichni. Když potkáme nebo známe nějakého člověka, tak o něm řekneme: „To je hodný člověk. To je milý člověk.“ Anebo naopak: „Ten je zlý.“ A Ježíšovi, a nám by taky mělo jít o to, aby ve společnosti bylo co nejvíc hodných, milých lidí, aby co nejvíc lidí mělo v sobě toho dobrého ducha. Toho ducha, který právě pomáhá, který povzbuzuje, který utvrzuje. I třeba právě v těch těžkých chvílích.
Bratři a sestry, tady to rozeslání učedníků bylo první. Potom Ježíš rozeslal ještě 72 učeníků, a tak dál. A od té doby to pokračuje a takhle se to dostalo až k nám. Každý Ježíšův učedník se má stát apoštolem. To je cílem Ježíšova snažení na tomto světě, to nám předal. Jak jsem říkal na začátku mše svaté, není to úkol snadný, ale jako vybavil Pán Ježíš tady těch prvních dvanáct všechny potřebnými dary a schopnostmi, aby to zvládli, tak věříme, že vybaví i nás, abychom i my v tomto úkolu obstáli.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
18.06.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.06.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
První čtení je velmi zajímavý text. Izraelité stojí, řekli bychom, na hranicích zaslíbené země. Chystají se vstoupit, Mojžíš se s nimi loučí, protože on ví, že tam nevstoupí, a tak jim dává rady do budoucna, co dál. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
To, co nám dnes připravil svatý Pavel, bratři a sestry, je skutečně jeden z nejtěžších textů Nového zákona a na první pohled se možná ani nezdá, že by to mělo něco společného s naším praktickým životem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 19,2-6a; 2. čtení Řím 5,6-11; evangelium Mt 9,36-10,8;
Bratři a sestry, dnešní neděle mluví o povolání, o povolání těch, kteří mají sklízet, jsou povolání ke žním. Co to znamená? Co tady tímto obratem Ježíš chce říct? Je to výzva velice naléhavá, na Ježíše hodně naléhavá. Více...