Rubrika
HomilieNechme se překvapit dobrem, láskou a obětavostí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 2,2-5; 2. čtení 2 Kor 12,7-10; evangelium Mk 6,1-6;
Bratři a sestry, všechna tři čtení dnešní neděle k nám mluví o lidech, kteří se nacházejí v nějaké těžké nebo složité situaci. Ve druhém čtení apoštol Pavel mluví o tom, že má nějaký problém. Nevíme přesně, co to bylo. Nejspíš to byla nějaká nemoc. Ale něco takového hodně nepříjemného, co bylo i navenek vidět. Co, jak bychom řekli, člověka trošku i ponižuje, že se za to stydí. Jistě by to byl i pro nás námět na zamyšlenou, jak my snášíme svoje nemoci, jak my snášíme svoje slabosti a vůbec všechno to, co je na nás vidět, když se ukazuje, že nejsme třeba tak dobří, jak bychom si přáli. Apoštol Pavel to vzal za ten správný konec. Uvědomil si, že mu stačí Boží milost, Boží dar, Boží síla.
Ale já bych chtěl mluvit o dnešním 1. čtení a o evangeliu. V 1. čtení prorok Ezechiel je poslán, aby prorokoval v Jeruzalémě a v jeho okolí. Bylo to někdy kolem roku 590, tedy po první deportaci. Při té první deportaci Babyloňané odvedli s sebou krále, královský dvůr, všechny bohaté lidi, všechny lidi, kteří měli nějaký vliv, ale řekli bychom také všechny lidi šikovné – všechny řemeslníky. Udělali to proto, aby ten národ co nejvíc ponížili. A v této těžké a svízelné situaci, Ezechiel je poslán, aby řekl: „Jestli se nepolepšíte, tak to bude ještě horší.“ Jemu je jasné, že když tohle řekne, že ho nebudou vítat, že mu nebudou mávat. Naopak, že ho čeká těžká zkouška, těžký okamžik, že nebude přijat. A on aby ukázal, že to, co říká, se týká i jeho, tak vlastně používá titul Syn člověka. To je ten titul, který tak rád používal Pán Ježíš pro sebe. Protože ten titul Syn člověka znamená, že ten kdo ho říká, kdo ho používá, se dělá solidárním, připočítává se k těm, ke kterým mluví. Jinými slovy, Ezechiel neříká: „Já jsem něco víc, já jsem slyšel hlas z nebe, mě se to netýká, vy se musíte polepšit!“ Ne, říká: „Já patřím k vám, já jsem s vámi. To slovo, které já říkám platí i pro mě, a já se jím musím také řídit.“ A to stejné říká Ježíš, když používá pro sebe tento titul Syn člověka. Stává se solidárním. Staví se s námi do jedné řady. A to stejné chtěl Ježíš ukázat v Nazaretě. Přichází tam, kde vyrůstal. Mnoho lidí, mnoho jeho současníků si myslelo, že se tam dokonce narodil. Proto mu říkali Nazaretský. Málokdo věděl, že se narodil v Betlémě. Ježíš tam nepřichází jenom na obyčejnou návštěvu. Přicházejí s ním jeho učedníci. On tam tedy přichází jako učitel, jako rabbí. A chce těm, kteří ho znali jako malého chlapce, i jim chce zvěstovat Boží království. A co oni na to? Oni slyší jeho slovo a diví se. A tím to končí. Oni už neudělají další krok, oni se zastavili u tohohle údivu. To bylo málo, to bylo žalostně málo! Jejich slova vyjadřují dokonce jakousi ironii: „Takové zázraky, vždyť je to ten tesař, kde se to u něho vzalo?!“
Takovou poznámku na okraj: tady tenhle odstaveček těch ironických poznámek ukazuje to, že Markovo evangelium je skutečně inspirováno Duchem svatým, protože v době, kdy ten spis vznikal, naopak Ježíšovi příbuzní byli ve velké vážnosti a kdyby to bylo psáno jenom člověkem, tak takový člověk by si nedovolil se jich dotknout, něco jim vyčíst, nebo vůbec ironickou poznámku. Ale tady z toho právě vidíme to, že je to vedeno Duchem svatým. Že tam není nic falšované, ale že je tam sktutečně to vylíčené tak, jak to bylo a tak jak se to stalo, a tak, jak my to vlastně musíme také brát, že ti Ježíšovi příbuzní byli určitý čas v opovržení, že i oni trpěli s Ježíšem. Takže Nazareťané se diví a tím to končí. Pro ně má Ježíš totiž moc známou tvář. „Vždyť to je ten kluk, který tady běhal. On chodil s Marií ke studni pro vodu.“ Mimochodem ta studna je tam do dneška - je jediná v Nazaretě, v tom starém Nazaretě, takže tam Ježíš skutečně chodil. „On se tady vyučil, on nám dělal střechy, on nám opravoval opravoval naše domy. Dělal to poctivě, na jeho práci bylo spolehnutí. No dobře, ale teď se plete někam, kam mu to vůbec nepřísluší.“ Takhle nějak ho posuzovali. Byl pro ně příliš známý. A Marek poznamenává, že nikdo není prorokem ve svém domově, ve své vlasti.
Bratři a sestry, a tady se dostáváme k momentu, který je důležitý i pro nás. Jak to vypadá s mým vztahem k těm mým nejbližším? Jak to vypadá s mým vztahem k těm, které znám, jak my říkáme, jako své boty? Často je to tak, že třeba nějaký muž je vážený ve své práci, ve svém zaměstnání, ale doma ho mají za moulu. Doma si ho nikdo neváží. A nebo i jinak. Děti už jsou dospělé, velké, už by se třeba chtěly i oženit nebo vdávat, ale doma je to pořád „ten můj chlapeček, ta moje holčička“, kteří přece ještě nemají rozum. Teď na to běží v televizi taková reklama. Nějaká maminka nebo babička chce dát někomu peníze, a říká: „Vždyť ještě mu nebylo ani pětatřicet!“
Bratři a sestry, jak je to s mým vztahem k těm, kteří jsou kolem mě, které dobře znám? Jsem ochoten si přiznat, že i oni mě mohou něčím překvapit? Samozřejmě myslíme něčím dobrým, něčím pěkným, něčím krásným. Anebo jim říkám: „Ty už mě nemůžeš překvapit ničím!“ Nebo: „Od tebe se můžu dočkat úplně všeho!“ Povzbuzujeme je v dobrém anebo je srážíme, podceňujeme a zašlapáváme do země? Pro Nazareťany byl Ježíš tesař. A tím to skončilo. Nebyli ochotni jít dál, nebyli ochotni se namáhat a přemýšlet. Nebyli ochotni si vzpomenout, že král David byl původně pastýřem. Nebyli ochotni si vzpomenout na to, že třeba prorok Ámos byl pěstitelem smokvoní. A tak bychom mohli pokračovat, že mnoho lidí, mnoho velkých postav ze Starého Zákona, bylo na začátku něčím obyčejným a Bůh si je vybral.
Bratři a sestry, zrovna tak Bůh počítá s každým z nás. Ale stejně tak počítá i s těmi našimi nejbližšími. S těmi, o kterých bychom to nikdy neřekli, tam kde bychom to nikdy nečekali. I s nimi má Bůh své plány. A oni by nás mohli překvapit svou dobrotou, laskavostí, srdečností, třeba i vytrvalostí a já nevím ještě čím. Ale jde o to, abychom se nechali překvapit, abychom to přijali. Abychom je nezaškatulkovali a neřekli si: „Vždyť to je ten tesař.“ Bratři a sestry, Ježíš tam přišel, aby jim zvěstoval Boží království. Oni to nevzali a on odtud odešel a byl smutný. Divil se jejich nevěře. Ti, kteří si mysleli, že Ježíše znají, tak se ukázalo, že ho vůbec neznají. A ti, kteří si mysleli, že ho neznají, tak ho poznali a přijali víru. Nebojme se i my změnit svoje názory na druhé lidi. Nebojme se je poznávat do hloubky. Nemysleme si, že už všechno víme a že je nám všechno jasné. Nechme se překvapit dobrem, láskou a obětavostí našich bratří a sester!
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.07.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 2,2-5; 2. čtení 2 Kor 12,7-10; evangelium Mk 6,1-6;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, prožíváme s Ježíšem dnes jeho návštěvu v Nazaretě. Je to označeno jako jeho domov. Víme, že to není jeho rodné město, rodné město je Betlém, ale v Nazaretě to všechno začalo. Tam anděl oslovuje Marii a žádá ji, aby se stala Ježíšovou matkou. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
08.07.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 2,2-5; 2. čtení 2 Kor 12,7-10; evangelium Mk 6,1-6;
Milí přátelé Boží, bratři a sestry v Kristu Ježíši, byl mi dán do těla osten, stěžuje si svatý Pavel v listě do Korintu. Mnozí teologové se snažili přijít na to, o čem to konkrétně Pavel hovoří nebo píše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 2,2-5; 2. čtení 2 Kor 12,7-10; evangelium Mk 6,1-6;
Položím vám pro začátek takovou otázku: co si myslíte, že dělá farář celý den? Mnoho lidí si myslí, že takový farář si od rána do večera připravuje kázání. Mě v tom utvrdil zase včera jeden telefonát dopoledne. Více...