Pátek 12.07.2024, sv. Jan Qualbert, Bořek
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Tři fáze cesty víry

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.12.2019 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Boží hod vánoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,7-10; 2. čtení Žid 1,1-6; evangelium Lk 2,11-14;

Tři fáze cesty víry11:02
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.50 MB]

Bratři a sestry, evangelní úryvky na sebe navazují, myslím ten, který jsme četli v noci, a ten, který jsme vyslechli teď, před chvílí. Dostáváme se, řekli bychom, k jakési třetí kapitole, třetímu dějství toho příběhu. V tom prvním dějství nám svatý Lukáš oznámil narození Spasitele. V tom druhém dějství jsme se dozvěděli o té zvěsti. Byla zvěstována pastýřům tato událost. Bylo to zvěstováno potom všem lidem, až se ta zpráva dostala k nám. Uvědomme si, že i pastýři se to dozvěděli po. Třeba to bylo v řádu minut, možná dvou, tří hodin, ale my všichni se to dozvídáme nějak po, po tom narození, po té historické události. Ale otázka je, co s tou zprávou, co s tou zvěstí uděláme.

Pastýři si řekli mezi sebou: „Pojďme tedy do Betléma se podívat.“ To je to rozvažování. Mám to hodit za hlavu? Mám to brát vážně? Tato fáze je často velmi obtížná, a tady vidíme, že pomůže opět společenství. Mezi sebou si řekli. Jeden druhého povzbudil: „Tak teda pojďme.“

Často potřebujeme povzbuzení. Kolem nás jsou lidé, kteří potřebují nějak povzbuzení. To je poslání a to je síla společenství.

Tedy oni slyšeli, a rozhodli se, že půjdou. V tom se ukazuje poslušnost. Aby člověk dospěl k té víře, k potvrzení toho, musí poslechnout to slovo. Andělé je vyzvali: „Běžte.“ Ale oni taky mohli neposlechnout. Poslušnost je vlastnost, která v současné době není příliš populární. Bere se to tak, že poslušnost mi bere svobodu. Poslušností ztrácím nějaké svoje výsady, protože někdo mi řekne, co mám dělat. Ale dobře cítíme, že i ti andělé těm pastýřům to nabídli.

Nabídka, jestliže ji využijete, jestliže ji poslechnete, získáte něco navíc. Je to stejné, jako když rodiče vedou svoje děti k poslušnosti ne proto, aby jim škodili, ale proto, aby je třeba uchránili od nějakého úrazu, od nějakého neštěstí nebo něčeho podobného. Poslušnost, ta skutečná poslušnost nás vede k tomu, abychom získali.

Oni tedy poslechli. Vzdali se nějakého svého pohodlí a šli. To je druhá fáze. Člověk se musí opravdu rozhýbat. Když člověk už konečně jde, tak už má tak nějak napůl vyhráno.

No, a to třetí. Nalezli Marii, Josefa a děťátko položené v jeslích. A byli z toho úplně překvapeni. Zjistili, že je to všechno pravda, to, co ti andělé říkali. Když ho uviděli, vypravovali, co jim o tom dítěti bylo pověděno.

Tady z tohoto vlastně není úplně jasné, ale spíš to tak vyplývá, že vyprávěli jednak tedy Josefovi a Marii, že je tam poslali ti andělé, ale potom také že to vyprávěli těm lidem, kteří byli v těch jeskyních okolo. Josef s Marií a Ježíšek tam nebyli sami. Ty jeskyně byly víceméně všechny obydlené, zabydlené, ať už pastýři, anebo těmi lidmi, kteří přišli na to sčítání.

Tedy vidíme, že tito pastýři se v tuto chvíli chovají vlastně jako děti. Dítě přijde domů a řekne: „Mami, tati, já ti chci něco říct.“ A my zpravidla říkáme: „A víš, teď nemám čas a odlož to,“ anebo: „Rychle.“ To dítě tím, že to opakuje, tak si to fixuje, prožívá to znovu. A tak ti pastýři vlastně to prožívali znovu. Znovu se vraceli k té události a znovu se z toho radovali. Vidíme tam tu spontánnost. Je to třetí fáze vlastně té cesty víry. První je slyšení, potom je chůze, a to třetí je zvěstování.

Víte, to, že u těch jesliček byli první pastýři, to není náhodou. Uvědomme si, v dnešní době se udělá tisková konference, dá se to do sociálních médií. Bůh nic takového neudělal, když chtěl poslat svého syna. Spíš to držel trošku v tajnosti, v takové skrytosti, ale přesto mu šlo o to, aby se to někdo dozvěděl – pastýři. Protože Ježíš, až bude velký, až bude učit, tak řekne: „Já jsem dobrý pastýř. Já znám své ovce a ony znají mne.“ V tuto chvíli už je tady vlastně náznak toho, jakým směrem bude Ježíš postupovat.

Shodou okolností včera byla dopoledne pohádka Tři veteráni. Měl jsem čas, kousek jsem viděl. A je tam ta scéna, kdy ten, co má tu harfičku, si chce nabrnkat vojáky a všechno a udělat na světě pořádek. A ten, co má klobouk, říká: „Není nic horšího, než když chlap chce dělat na světě pořádek s holí v ruce.“ Ježíš nepřišel, aby dělal pořádek s holí v ruce. Ježíš přišel jako dobrý pastýř. A tady už od tohoto okamžiku vlastně je to ukázáno. Bůh už to takto ukazuje, protože říká: „Povedu to tímto směrem.“

„Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu.“ A ten řetěz těch věřících roste, protože všichni tito jsou zataženi do této záležitosti, do této události.

Teď, když přeskočíme tu Marii, k té bych se potom ještě chtěl vrátit, pastýři se zas vrátili. Kam se vrátili? No, vrátili se domů ke svým povinnostem, ke svým stádům. „Vrátit se“, tady tento termín má Lukáš velmi rád. V celém Zákoně mimo Lukášových spisů je ten termín „vrátit se“ pouze pětkrát. Lukáš ho má v evangeliu 22x a ve skutcích 12x. Přímo je do něho zamilovaný. Protože nejde mu jenom o to vrátit se na nějaké místo, kde jsem byl, ale on tím chce říct: „Oni se vrátili k tomu, co dělali, oni se vrátili ke kořenům, oni se vrátili k základům, oni se vrátili ke své každodenní práci, ale bylo to jiné, protože se jich ta událost dotkla. Protože tu událost prožili. Nebyli jenom diváky, ale byli aktéry.“

Bratři a sestry, toto se má stát s každým z nás. Řekněme, takovým vzorem, komu se to taky stalo, je Maria, která tam nemluví, ale uvažuje, rozvažuje v srdci o tom všem, co se stalo. A co se stalo? Ona byla zasnoubena Josefovi. Myslela, že s ním bude mít děti a prožije obyčejný život s tesařem. Přišel anděl a řekl jí: „Budeš matkou Božího Syna.“ Přišlo nařízení císaře Augusta a řekli: „Vy se budete stěhovat,“ a museli se přestěhovat a dítě se narodilo v úplně jiném městě. A to ta Maria ještě neví, že za nějakou dobu, za několik měsíců budou prchat do Egypta. Ale tuší, že tam budou vlastně i nepříjemné události.

Bratři a sestry, Maria si uvědomuje, že Kristus se narodil do tohoto reálného světa. My teď čteme texty a máme formulář mše, který se jmenuje Za svítání. Je možné ho vzít i takhle, když je světlo. Světlo hraje v těch betlémských událostech důležitou úlohu. Pokud si trošku vzpomínáte, tak včera první čtení začínalo slovy: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo.“ „Obyvatelům temné země vzchází světlo.“ To říká prorok Izaiáš po asyrském vpádu a deportaci, kdy deset kmenů bylo odvedeno do zajetí, a ti lidé si říkají: „Co bude? Co bude zítra? Jak to bude? Vždyť to je konec, to je katastrofa.“ Náš národ toto zažil ve dvacátém století hned několikrát, takových okupací a deportací a všeho podobného.

Dnešní čtení zase z proroka Izaiáše, ale to už byl třetí Izaiáš, tak mluvilo o tom, že má s sebou svou mzdu a před sebou svůj zisk. Ten odkaz na tu mzdu je narážka na Jákoba, který se vracel od svého strýce Lábana, kde vydělal nějaké peníze, ale především si odváží, vrací se domů se dvěma manželkami a se svými dětmi. To byla jeho mzda. A před sebou má svůj zisk. To je Kristus o Velikonocích. Kalvárie, hrob, to bude jeho zisk.

Bratři a sestry, o tom všem Maria nějak uvažovala, protože nevěděla to přesně, ale věděla to v náznacích a věděla, Kristus vstupuje do tohoto reálného světa, do mého života. Vstupuje do mých radostí, ale vstupuje také do mých starostí, do mých bolestí a úplně do všeho.

Bratři a sestry, buďme jako Maria, uvažujme o tom. Buďme jako pastýři, tedy jako ti, kteří jsou ochotni se o to rozdělit s druhými a všem o tom s nadšením vyprávějí.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


K dárku patří námaha a obětavost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.12.2023 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Boží hod vánoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,7-10; 2. čtení Žid 1,1-6; evangelium Lk 2,11-14;

K dárku patří námaha a obětavost7:41


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.