Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Být velkorysý a být schopný velkorysost přijmout

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 26,2.7-9.12-13.22-23; 2. čtení 1 Kor 15,45-49; evangelium Lk 6,27-38;

Být velkorysý a být schopný velkorysost přijmout11:45
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.62 MB]

Bratři a sestry, první čtení i evangelium obsahují stejnou myšlenku. To první čtení je jak scéna z nějakého, jak se říká, akčního filmu. Evangelium, tam je to řečeno jako přednáška. Nejdříve začneme od evangelia, protože to je pro nás vlastně důležitější.

Pohanské národy měly to, čemu se říká krevní msta. Toto bylo v Izraeli vždycky zakázané. Naopak v Izraeli byla ustanovena zásada oko za oko, zub za zub. Nám to připadá tvrdé a mnoho lidí se domnívá, že je tato zásada překonaná, ale není to pravda. Protože tato zásada říká, že třeba za vyražený zub není možné odsoudit toho člověka k smrti, není možné ho zabít. Je to zásada přiměřenosti náhrady a přiměřenosti trestu za tu způsobenou škodu.

Nicméně tedy Pán Ježíš to ještě posunuje, řekli bychom, o několik stupňů výš. Co Ježíš vlastně chce říct? Ona tam je vždycky důležitá ta poslední v tom odstavci. Třeba, jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Já nevím, potom tady dál je vlastně to, buďte milosrdní, jako je milosrdný váš otec. A potom, jakou mírou měříte, takovou se naměří zase vám.

Ježíš, tady v té své řeči má na mysli to, že zlo má takovou schopnost člověka vtáhnout do, řekli bychom, jakéhosi víru, do spirály, a ten člověk se propadá hloubš a hloubš. Začíná to třeba nevinně. Někdo se proto mně provinil. Tak když ty jdeš na mě takhle, tak já ti to oplatím. A ten zase si to nenechá líbit a už vzniká ta spirála a člověk se propadá a je v zajetí právě tady toho zla a těžko, velmi těžko se z toho dostává. A Ježíš říká: „Toto mějte na paměti a dělejte všechno pro to, aby vás toto zlo takto nechytilo do toho víru, do té spirály. Abyste vůbec nebyli v zajetí zla ani v myšlenkách, ani ve skutcích.“

A můžeme říci, vlastně praktické vysvětlení toho, jak to člověk má dělat, to je to, ten příběh, který jsme četli v prvním čtení z knihy Samuelovy. Je to 26. kapitola. Ten příběh je delší, byl by asi jednou tak dlouhý. Pro jakousi, řekněme, stručnost byly z něho vynechané tady v lekcionáři některé detaily. Jak říkám, v Bibli je delší. Takže, jak jsme to slyšeli, ten příběh měl spád, ale ztratily se některé drobnosti, které to dobře vysvětlují a dokreslují, co se tam stalo.

Tak v první řadě máme tady Davida a máme Saula. Jsou to dva králové. Oba dva byli pomazaní za krále, první Saul. Ale později posílá Bůh proroka Samuela, aby mu oznámil, že ho Bůh odvolává. Proč? No, protože Saul byl člověk, který si ty zákony přizpůsoboval, jak se mu to hodilo.

Musíme si uvědomit, že v době Saula, Davida, v době Starého zákona v Izraeli existuje jeden zákoník. To je to, čemu říkáme knihy Mojžíšovy. Také častěji víme, že se to nazývá knihy Zákona. Nerozlišuje se tam církevní, náboženské, občanské, trestní, obchodní a podobně, tak, jak to rozlišujeme my, a máme několik zákoníku. Je jeden zákoník a král jako nejvyšší autorita je ten, který má jít příkladem v jejich dodržování.

Ale Saul byl člověk, který si to uzpůsoboval. Ani ne moc. Šlo hlavně teda o majetek. Ale uzpůsoboval, ohýbal ten paragraf, jak se mu to hodilo, a tady vlastně právě zasahuje Bůh skrze proroka a říká: „Je velmi nebezpečné, jestliže ten, kdo je nejvýš, jestliže nejde těm, kteří jsou mu podřízení, vzorem v zachovávání těch zákonů, těch přikázání, tak potom tu to společnost rozloží. To platilo, platí a platit bude. Protože jestliže ten, kdo je nejvýš, nejde vzorem, tak ti, kteří jsou mu podřízení, si řeknou: „Když on nemusí, proč já bych musel?“ A jak říkám, ta společnost neprosperuje.

Takže z tohoto důvodu je Saul odvolán. My bychom čekali nějaký převrat, že ho odstraní, zahyne. Ne. Saul byl až do své smrti králem. Zabili ho pohané v bitvě v pohoří Gelboe. Ale je pomazán druhý král, David. V tuto chvíli David má kolem sebe asi 300 lidí. Je pomazán, ale musí utíkat. V tom našem příběhu David nežije v království Saulově. Je na území kmene, kterým se říká Zifejci, obyvatelé Zifu. A tito Zifejci z toho nemají vůbec radost, že tam je David, ale nechtějí vystoupit otevřeně proti Davidovi, a tak dojdou za Saulem: „Podívej, on je od tebe, tak si to vyřiďte.“ A Saul udělá tady první chybu. On by mohl říct: „Ale on není v mém království. On mně neškodí. On neusiluje o to, aby mě sesadil. On nepodniká nějaké válečné kroky. Nechám ho tedy v klidu být.“ Ne. Saul je, řekli bychom, v tak velkém nepřátelství proti Davidovi, že vezme desetinásobnou přesilu, 3000 lidí, a vtrhne vlastně do cizí země na území cizího kmene, aby pronásledoval Davida.

Dál ta scéna není líčena jako nějaký hrdinský skutek Davida a těch kolem něho, protože je zmíněno, že vlastně tu scénu, půdu, připravil Bůh. Seslal na ně tvrdý spánek. Originál říká, že byli až v mrákotách. Ale je to líčeno jako právě určitá zkouška víry a velkorysosti. Zkouška, jak odolat pokušení zneužít situaci. Do této zkoušky se dostane Abišaj, především Abišaj. David se totiž zeptá, kdo je ochotný jít s ním a přihlásí se Abišaj. Abišaj je Davidův synovec, tedy blízký příbuzný. A ten příběh chce říct, že i my se dostáváme takto do různých zkoušek, aniž si to třeba uvědomujeme. A je pro nás dobře, když v naší blízkosti v ten okamžik zkoušky je někdo, kdo nám poskytne správnou a dobrou radu: „To nedělej. To nebude dobře.“

A když to celé otočíme, tak i my máme být těmi, kteří poskytnou tady tuto dobrou radu, užitečnou radu těm, kteří jsou v naší blízkosti a jsou v nějaké zkoušce.

Abišaj chce vzít kopí. Je to jediný znak Saulovy moci. Je to to, co známe a čemu se později říká královské žezlo. Později se to zkrátilo, vyzdobilo, ale původně to bylo kopí. A Saul ho má právě u sebe, aby dokazoval, že má moc. Je to kopí, které když Saul zuřil, tak to házel po lidech, kteří byli kolem něho. Hodil ho i po Davidovi, a David říká: „Ne, nedělej to.“

Zde je citován vlastně ten jeden důvod – odvolat krále, potrestat krále, zbavit ho života má právo jenom Hospodin, žádný člověk.

Pak je tady ještě jeden důvod, který David nevysloví, ale David v tuto chvíli myslí i na sebe. Protože když by zabili jednou krále, není důvod, proč nezabít podruhé krále. Zbavili jsme se Saula, když se nám nelíbil, zbavíme se třeba i Davida. Rozpoutala by se ta spirála. David se zachová podle toho Ježíšova slova, jak chcete, aby se chovali k vám, chovejte se vy k nim. A potom ještě navíc, to co dáte, tak tolik dostanete. Protože David v tuto chvíli dává, daruje Saulovi jeho život.

Ten příběh pokračuje tím rozhovorem. My jsme slyšeli jenom tu část, ve které mluví David. David se tedy zachová velkoryse. Vezme si důkazy toho svého velkorysého jednání, přejdou na ten kopec a mluví. Saul uzná, to jsme nečetli a neslyšeli, Saul uzná svou chybu a rozhodne se, že už nebude Davida pronásledovat. Ale to je jenom poloviční řešení, protože tady tato situace byla možností, jak ty vztahy spravit, jak znovu je navázat, navázat vazby. Saul mohl říct Davidovi: „Tak se vrať.“ On mu řekl: „Už tě nebudu pronásledovat. Už tě nechám být.“ Ale neřekl mu půl slova: „Vrať se. Budeme spolupracovat. Dáme to dohromady. Budeme pokračovat.“ Ne. Tady tuto situaci Saul nevyužil.

Bratři a sestry, na jedné straně být velkorysý vyžaduje námahu, vyžaduje to určité hrdinství, ale na druhé straně velkorysost přijmout, to taky není jednoduché. A my bychom měli myslet na obojí, abychom byli schopní jednat velkoryse, být tak velkorysí, jako je Bůh velkorysý k nám. A když k nám někdo přijde a udělá nám nějakou velkorysou nabídku, měli bychom být schopní a připravení to přijmout.

Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.



Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.