Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Slovo má být průvodcem v každém dnu nového roku

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.01.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;

Slovo má být průvodcem v každém dnu nového roku11:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.44 MB]

Bratři a sestry, my si dnes máme znovu uvědomit nebo hlouběji uvědomit, že naše víra je založena na slovu. Slovo má vůbec v našem životě důležité postavení. My máme rádi obrazy. Rádi se třeba bavíme o nějakých, řekněme, ať už třeba zjeveních nebo takhle, ale když zůstaneme u toho, co jsme teď zase slyšeli, tak se nám celkem dobře snadno představí, jak šel Ježíš do Nazareta, jak šel do synagogy, jak mu podali nějak ten svitek a tady to všechno s tím spojené. Ale máme si uvědomit, že to, kam to vyústí, je zase to slovo.

Ježíš používá i obrazy k tomu, aby nás uvedl do slova. Slovo totiž na rozdíl od toho obrazu přetrvá. Ať už tenkrát, když ho někdo předá někam dál, to znamená, že to takzvaně traduje, anebo že to napíše. Že to napíše a další lidé si to mohou přečíst. Že je slovo velmi důležité i v dnešní době a že je důležité pro mnoho lidí, vidíme z toho, když se podíváme na statistiky a stačí se podívat kolem sebe, kolik lidí telefonuje, a pořád telefonuje, kolik lidí si píše a esemeskuje a já nevím všechno ještě, co s tím souvisí. Slovo je důležité.

Ale není slovo jako slovo. Je slovo, které přináší nějakou harmonii, to je slovo povzbuzení, to je slovo odpuštění. Slovo přináší radost, ale také může přinášet rozdělení. Pro náš život je důležité to Boží slovo a jde o to, abychom podle toho Božího slova upravili svoje vlastní slovo.

Když se vrátíme k prvnímu čtení, to nás vede někdy do roku plus mínus asi 440 před narozením Pána Ježíše do Jeruzaléma, a víme, že je to první den sedmého měsíce, pro ně to byl Nový rok. Pro nás by to bylo na podzim. Ten nový rok nezačínali podle slunce, ale začínali ho tenkrát, když skončila zemědělská sezóna, zemědělský rok. A v tuto chvíli se scházejí, aby oslavili ten nový začátek – nový rok, nový začátek. Pro mnoho lidí, kteří byli na této oslavě se jednalo opravdu o něco nového, protože se vrátili před nedávnem z Babylónu. Stavěli si nové domy, zařizovali nové živnosti, nově organizovali celou tu společnost. A do toho přichází Ezdráš a Nechemiáš a přinášejí knihu Zákona. Tedy na tuto slavnost, když se načíná něco nového, je přineseno Boží slovo. A oni oba chtějí říct, především ten Ezdráš chce říct: „Toto slovo vám má být průvodcem. Má vám být průvodcem v každém dnu toho nového roku.“

Ta slavnost se nekoná v chrámě, ale koná se u Vodní brány. Vodní brána směřovala k potoku Cedron. Pro vodu chodili každý den a je zde tato analogie – jako chodíte pro tu vodu každý den, abyste si udrželi fyzický život, choďte čerpat z toho Božího slova, abyste si udrželi, abyste prohloubili svůj duchovní život. Tedy je to slovo, které je vhodné pro každý den našeho života. Nejenom pro nějakou slavnost nebo pro chvíle nějak zvláštní – pro každý den.

Mnozí lidé, jak jsme slyšeli, začali plakat. Proč? Protože viděli a slyšeli poprvé. Jak jsem říkal, na začátku se předávaly informace ústně, takže se takzvaně tradovaly – tradice. A takhle se předávalo také Boží slovo, a fungovalo to. V okamžiku, kdy byli Izraelité odvedeni do Babylónského zajetí, tak dostali strach, protože nastal chaos a začali se bát, jestli ta tradice nebude přerušena, jestli budou mít prostor, aby to ti starší předávali těm mladším. A tak vedeni Duchem svatým to začali sepisovat. Takže paradoxně ve chvílích útěku, útisku, ve chvílích, kdy nejsou ve své vlasti, se rodí v písemné formě to, čemu my říkáme Pět knih Mojžíšových. Něco zapsáno bylo už předtím, takzvaný Kněžský kodex, ale to hlavní sepsali v Babylónském zajetí.

Bratři a sestry, tady dostáváme odpověď i na otázku, my říkáme: „A co bude? Co nás čeká? Jak to dopadne?“ Vidíme, že situace, které nám se zdají nepříjemné, a ony jsou pro nás nepříjemné, že Bůh je dokáže využít k dobru našemu a k dobru všech dalších. Bůh dokáže psát rovno na křivých linkách. Jenom Bůh. Člověk ne a člověk by to nikdy neměl zkoušet.

Takže tedy oni si z Babylónského zajetí dovezli, donesli Písmo, zapsané. Takže proto jsem říkal, že někteří to viděli a slyšeli opravdu poprvé.

Navíc tedy je zde jakýsi problém. To Písmo je sepsané hebrejsky, kdežto oni už mluví aramejsky. Proto je tam zmíněno to, že bylo nutné to překládat, aby to dobře pochopili, aby do slovo nějakým způsobem přineslo užitek v jejich životě. Ale že je to oslovilo, to jsme viděli, slyšeli. Z toho povstali, klekli, plakali, klaněli se, ale nakonec měli velikou radost. A celé toto vyústilo ve velikou slavnost.

Ti, kteří se zabývají duchovním životem, tak sestavili takových sedm bodů. Říkají tomu světla pro Boží slovo. Je to sedm bodů, které když člověk nějakým způsobem dodrží, tak to slovo přinese v jeho životě užitek.

Tím prvním bodem je četba - od svítání do poledne. Člověk tomu musí věnovat čas. Oni mohli být taky někde úplně jinde, ale věnovali tomu ten čas. V naší uspěchané době je to důležité.

Druhým bodem je otevřené naslouchání. Ne jakékoliv naslouchání, ne mechanicky – to už znám, to už jsem slyšel, to už jsem slyšela, to vím, jak dopadne. Vždycky člověk by měl ten text přijímat jako absolutně nový a měl by se ptát: „Pane, co mi tím chceš říct? Čím mně chceš dnes oslovit?“

Třetím bodem je výklad. Není možné si myslet, že tomu všemu na první přečtení rozumíme. Bylo to napsáno před mnoha lety, bylo to zapsáno pro lidi jiné kultury a my se musíme namáhat. Ať už tedy kohosi poslechnout nebo najít zase nějakou knihu, která mně to vysvětlí. Zkrátka a dobře, to je další bod.

Když to tedy je dobře vyloženo, tak se dostáváme ke čtvrtému bodu, a tím je pochopení. Tedy člověk dokáže z toho textu, který slyšel, vytěžit, vyzískat něco, co inspiruje jeho život.

A jestliže pochopím, potom už je potřeba jednat, a tím je obrácení. Říká se, že Boží slovo je na jedné straně k meditaci, k zamyšlení, ale potom také je k akci. Tedy z té meditace má vyplynout nějaký závěr, který člověk potom uskuteční. Tedy obrácení se. Tedy ta snaha zlepšit něco. Od zlého k dobrému se obrátit. Jestliže je to už dobré, tak se dá vždycky postoupit k lepšímu. Vždycky je co vylepšovat.

No, a potom následuje slavnost. Všimněme si, že i Ježíš ve svém nejznámějším podobenství, kdy mluví o ztraceném synovi, který se vrací domů, otec pro něho vystrojil hostinu. Tedy to, že lidé objeví Boží slovo, ať už je to slovo odpuštění, anebo ať už je to slovo víry, tady v tomto případě to bylo slovo, které je označeno jako slovo Zákona, mají z toho radost. Boží slovo přináší řád a jestliže člověk žije v řádu, je spokojený, šťastný, je radostný. Tedy slavnost, setkání se.

A nakonec posledním bodem je láska. Ježíš přijímá všechny s láskou. Nejznámější je ten okamžik, kdy bohatý mladík nějakým způsobem není schopen Ježíšovy rady, Ježíšovu nabídku, a odchází. A evangelista říká: „Ježíš na něj pohleděl s láskou.“

Bratři a sestry, takovéto lásky je schopen jenom člověk. Jenom člověk, který se nechá inspirovat, který se nechá vést.

Ať je nám to Boží slovo posilou, povzbuzením, radostí a slavností do všech dnů našeho života.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Přijímejme Boží lásku a skrze bližní ji předávejme dál

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;

Přijímejme Boží lásku a skrze bližní ji předávejme dál7:45

Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku, slovo tvoří podstatnou část našeho shromáždění. Slovo je něco, co nás spojuje, co umožňuje ten kontakt mezi námi lidmi, a mezi námi a Bohem.

Když začínal svatý Lukáš psát svoje evangelium, tak vlastně zmiňuje a říká, že to tedy prozkoumal a přijal svědectví těch, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova.    Více...


Bůh nám nabízí ukazatele cesty

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;

Bůh nám nabízí ukazatele cesty11:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, dnešní první čtení nám vypráví o tom, jak Izraelité slavili při bohoslužbě Nový rok. Je to popis oslavy, která proběhla, když se vrátili z babylónského zajetí, a podle této oslavy potom vlastně se začla utvářet bohoslužba v synagóze, kde každou sobotu Izraelité předčítají z Písma, z těch knih, kterým my vlastně říkáme Starý zákon.    Více...


Lukášovo evangelium nás vyzývá k odpovědi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.01.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;

Lukášovo evangelium nás vyzývá k odpovědi13:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.92 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium, jak jsme ho slyšeli, se vlastně skládalo ze dvou částí. Nejdříve jsme četli první čtyři verše, úplně začátek první kapitoly Lukášova evangelia, kde, jak to i říkal komentář, on vysvětluje důvody, proč se do toho pustil.    Více...


Nehemiáš i Ezdráš se chtějí vrátit ke kořenům

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;

Nehemiáš i Ezdráš se chtějí vrátit ke kořenům11:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.81 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slyšeli jsme o první bohoslužbě slova. Víme přesně, kdy se udála – 445 let před narozením Pána Ježíše. Podle našeho počítání to bylo v květnu (tam bylo asi teplejc).    Více...


Poslání kmotrů

P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
21.01.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;

Poslání kmotrů12:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.87 MB]

Jako Lukáš doprovází toho Teofila a sepisuje mu, co se dozvěděl o Ježíšově narození, působení, ukřižování a zmrtvýchvstání – o dějinách spásy, tak zrovna tak prorok Nehemiáš doprovází izraelský národ z exilu zpátky do vlasti a nacházejí Palestinu v zbědovaném stavu.    Více...


Potřebujeme být blíž Bohu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.01.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;

Potřebujeme být blíž Bohu10:09
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.08 MB]

Bratři a sestry, dnešní první čtení nás přivádí do Jeruzaléma na podzim roku 445 před Kristem. Bylo to v říjnu. Víme to celkem přesně. Stala se tehdy taková velice zvláštní věc. Obyvatelé Jeuzaléma přišli za Ezdrášem a Nehemiášem, a žádali je, aby svolali shromáždění Izraele.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.