Rubrika
HomilieKaždému člověku dává Bůh ve svém plánu spásy nějaký úkol
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.06.2018 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 49,1-6; 2. čtení Sk 13,22-26; evangelium Lk 1,57-66.80;
Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, to že si připomínáme už narození Jana Křtitele, znamená, že si církev, když to zařadila do svého kalendáře, uvědomuje, že tento člověk byl opravdu významný. Že byl mnohem významnější než třeba i jiní proroci. Že byl třeba ještě mnohem významnější než nějací světci a tak. A je to proto, že připravoval cestu Vykupiteli. I když ti dva se za svého života nesetkali mnohokrát, ale byli, řekli bychom, v takovém úzkém spojení duchovním, a hlavně oba pracovali na stejném díle. A v tom je právě ten velký význam Jana Křtitele.
My jsme slyšeli jednak vyprávění o tom, jak Zachariáš, jeho otec, se dozvídá o tom, že se mu narodí syn. A dozvídá se, že i Zachariáš má být nějakým způsobem nápomocen tady celému tomu procesu, a především se myslí v té výchově. Má být tím, kdo to zvěstuje. Ale on se zatvrdí a jak všichni víme, devět měsíců nebude mluvit, protože tomu neuvěří.
Mohli bychom říci, že ten Zachariáš měl být zvěstovatelem narození Předchůdce. A Zachariáš tento svůj úkol nepřijal.
V prvním čtení jsme slyšeli vyprávění o povolání jiného kněze – Jeremiáše. Víme úplně přesně, kdy se to stalo. Bylo to v roce 627 před narozením Pána Ježíše. Bylo to v Jeruzalémském chrámu a bylo to asi za podobného obřadu, jaký vykonával Zachariáš.
Jeremiáš se také dozvídá o svém úkolu, co má dělat. A není to úkol příliš radostný. Říká se tam vlastně, je tam šest takových sloves, bude vytrhávat, hubit, ničit, bořit, ale taky stavět a sázet. Když to srovnáme s tím, co slyšel Zachariáš o Janu Křtiteli, o tom, že tedy má obrátit srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravit Pánu ochotný lid, tak ten úkol Jana Křtitele byl mnohem víc povzbuzující, lepší, a přesto Zachariáš nevěří.
Jeremiáš, když se dozvídá o tom, že se má stát prorokem, tak podlomí se mu kolena, obrazně řečeno, možná i doslova. A on na to říká vlastně: „Jsem mladíček. Neumím mluvit. Ještě jsem příliš mladý.“ Tím se nemyslí, že by měl málo roků, ale tím právě chce říct: „Ještě toho moc neumím. Já nejsem ještě dost připravený.“ Ale nakonec ten úkol přijímá.
A tady vlastně, když to srovnáme (my tady pořád srovnáváme tři lidi – Jeremiáše, Zachariáše, Jana Křtitele), tak bychom si měli uvědomit jednu věc. Jana Křtitele se nikdo neptal. K Janu Křtiteli to přišlo. Ale přišlo to tak nějak podobně, jako k tomu Jeremiášovi. Začíná to slovy: „Hospodin mě oslovil.“ Je to svobodné rozhodnutí Boha, že si Bůh volí lidi. A volí si každého člověka a každému člověku dává na této zemi ve svém plánu spásy nějaký úkol. Ale teď právě je na nás, jak se k tomu postavíme. Jestli se k tomu postavíme jako ten Zachariáš, který řekne: „Ne, to není možné,“ nebo jestli se k tomu postavíme třeba jako Jeremiáš, kterému se ze začátku podlomily kolena, ale potom tedy říká: „Mě pošli, já půjdu.“ Anebo jestli to vezmeme jako Jan Křtitel, jako takový fakt: „Bůh si mně vybral, neřekl to mně, ale řekl to mým rodičům, a já tedy tento úkol beru.“
Jak jsem říkal, Jeremiáš byl poslán k tomu, aby byl prorokem. Prorokem, který měl především napomínat, varovat a upozorňovat na důsledky špatného jednání. Proto jsou tam ty čtyři slovesa – vytrvávat, hubit, ničit, bořit. Ale nekončí to tady tím, protože Bůh nechce zkázu. Bůh chce obrodu, obměnu. Chce, aby se člověk obrátil, a proto říká: „Abys stavěl a sázel.“
Hlavně v tom slově „sázel“ je nějak zachyceno, co má dělat. Ten, kdo zasadí, ještě neznamená, že se dočká plodů. Že se dožije toho, kdy strom vyroste a začne nést ovoce. A v tomto si byli Jeremiáš a Jan Křtitel velmi podobní. Jeremiáš umírá v okamžiku, kdy Babylóňané dobijí Jeruzalém, a Jan Křtitel umírá v okamžiku, kdy Pán Ježíš začne působit. Oni oba dva zasadili. Zasadili nějaký, obrazně řečeno, strom, který přinesl ty plody za nějakou pozdější dobu.
Bratři a sestry, když si připomínáme narození Jana Křtitele, tak si položme tu otázku, proč tady jsem na této zemi. Asi jsme si ji už někdy položili. A ta první odpověď je, protože Bůh mně tu potřebuje a dává mi nějaký úkol. Jaký ten úkol máme – každý máme nějaký, každý trošku jiný – to je právě náplní, řekli bychom, našich modliteb, našeho rozjímání, bychom se to snažili poznat, abychom se to snažili co nejlépe uskutečňovat, i když se nám při tom budou třeba podlamovat kolena.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.06.2007 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 49,1-6; 2. čtení Sk 13,22-26; evangelium Lk 1,57-66.80;
Jak už jsem říkal minulou neděli v ohláškách, v církvi se zpravidla slaví den úmrtí nějakého člověka, říká se tomu „den narození pro nebe“. Pouze u Pána Ježíše, u Panny Marie a u Jana Křtitele slavíme také den narození pro tuto zemi, den příchodu na tento svět. Více...