Kdo je to Duch svatý?

	Kdo je to Duch svatý?	10:15
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.25 MB]

Bratři a sestry, kdo je to ten Duch svatý? Probírali jsme to s dětmi v náboženství, co si pod tím představují, jak to vnímají a říkají: „Jestli to není strašidlo, nějaký bubák.“ Bohužel český jazyk se posunul, právě ten duch znamená nějakou takovouhle nepopsatelnou bytost. Ale ono to původně znamenalo dech nebo to, co my teď označujeme slovem dech.

To co žije, dýchá. Aby něco žilo, musí to dýchat. Když Ježíš předává svoji misi apoštolům a vůbec svým učedníkům, tak oni samozřejmě projevují obavy, jestli to zvládnou. A on říká: „Nenechám vás v tom samotné. Dostanete pomocníka.“ Pomocník, přímluvce, řecky se používá termín Paraklétos. Tedy je to někdo, kdo podporuje, kdo dodává sílu, energii, když už člověk má třeba chuť to vzdát.

Tady tento Dech, tento Přímluvce, tento Pomocník je nám dán k tomu, abychom byli dobrými křesťany. Je nám dán, aby s námi byl v těch chvílích, řekněme třeba i slavnostních, ale aby s námi byl ve chvílích taky radostných, ale i těžkých, ale taky ve chvílích všedních, kdy se nám třeba zdá, že se neděje nic zvláštního.

Dnešní slavnost nám má připomenout, jak je to v našem životě. Často se na něco těšíme, třeba i na nějakou tu oslavu. Jak jsem zmínil na začátku mše svaté, církev dnes slaví svoje narozeniny. Je to i naše oslava. Člověk se těší, že někam pojede, že se s někým setká, že si něco koupí. A když to přijde, tak třeba zjistí, že to není úplně ono. Že od toho čekal víc. Anebo i všechno proběhne tak, jak si to člověk naplánoval, podle jeho představ, ale jednou to skončí a my si uvědomujeme, že ta naše touha zůstala nějakým způsobem nenaplněna, že to očekávání je tady zase. A tak čekáme, toužíme po něčem dalším. Tento Přímluvce, tento Boží dech přichází, aby naplnil naše očekávání, aby je naplnil zcela.

My jsme slyšeli v prvním čtení vizi, kterou přednesl nebo pronesl prorok Joel asi nějakých 400 let před narozením Pána Ježíše. Ta vize se zdála taková docela pochmurná, a přesto to byla vize právě o Letnicích, o seslání Ducha svatého. O co tam šlo v té vizi? Jednak takový předpoklad příchodu Ducha tam prorok mluvil o tom, že je potřeba, aby se člověk naplno rozhodl, aby přestal být polovičatý. Spousta lidí dnes řekne: „Proč se nedějí takové zázraky, proč se nedějí takové divy jako tenkrát, když přišel poprvé Duch svatý?“ Duch svatý je stále stejný. Jestli je někde problém, tak je problém u nás, u lidí. On je připravený, on přichází, ale jde o to, jestli my očekáváme.

Takže Joel říkal: „Musíte očekávat, a to naplno, ne jenom nějak napůl. Až ten Duch přijde, tak budete překvapeni. On totiž změní zaběhnuté pořádky.“ Jaké byly zaběhnuté pořádky? Zaběhnuté pořádky byly takové, že v rodině rozhodovali o všem nejstarší osoby, otec. Nejstarší osobou v rodině byl otec, který to řídil všechno. Jeho synové a dcery neměli právo do toho mluvit. Ti služebníci, v originále je přímo otroci, ti už vůbec.

Mladí lidé zpravidla mívají sny. Teď nemám ani tak na mysli sny ve spánku, ale spíš nějaké vize. Vize v Písmu svatém – tady ty sny měli Jákob, Josef, Šalamoun a Daniel, mladí lidé. Mladí lidé chtějí měnit, plánují budoucnost. Říkají: „Já něco udělám, já do toho vstoupím, já se s tím porvu.“ Jak přibývají roky a ubývá sil, tak člověk tady z té své myšlenky něco měnit pomalu ale jistě slevuje, až nakonec si řekne: „A je dobře, že to nějak běží bez nějakých výkyvů, otřesů a hlavně ať se to moc nemění,“ a člověk začíná stagnovat. A ten prorok Joel říká: „Až přijde ten Dech, Přímluvce, tak všechny tyhle stereotypy zboří a naopak bude vás mět k tomu, abyste měli ty vize, abyste měli nápady, abyste chtěli měnit, abyste nestagnovali.“ A bude to určeno úplně všem. Nebude to tak, že by jenom někdo.

Kdo byli apoštolové? Rybáři z Galileje. Oni byli i v Jeruzalémě vlastně cizinci. Oni tam nebyli doma. Byli to lidé, kteří měli minimum vzdělání. V té, řekli bychom, náboženské hierarchii starého Izraele nezastávali vůbec žádné místo. V tom byli laici. A jim byl dán tady tento dar Přímluvce.

Ten prorok Joel tam potom ještě líčí Velikonoce. Mluví o tom, jak na Velký pátek se zatmělo Slunce při ukřižování Krista. Mluví tam potom dál o tom, jak se objevil právě ten oheň. Když mluví svatý Lukáš o seslání Ducha svatého, říká: „Objevily se jazyky jako z ohně.“ Ono je to těžké nějak to uchopit a popsat to slovy a pojmy, které jsou pro nás vlastní, protože je to duch, je to dech, takže vtěsnat ho do nějakých kategorií je velmi obtížné.

Ale co je tam ještě na té vizi proroka Joela důležité, tak jsou tam dva momenty, kdy on říká úplně na konec, že zachránění budou ti, které si Bůh vyvolil. Ono to vypadá, jako že jich bude málo. Ale právě prorok chce říct: „Budou to nejenom Izraelité, ale budou to lidé, kteří v něho uvěří, ze všech národů - všichni, kteří se k němu přihlásí.“ Je to naopak rozšíření tady té mise, záchranné mise.

A ještě před tím tam prorok mluví o další jakési změně. Mluví o Jeruzalému, a v Jeruzalému jsou dva kopce, takové hlavní. Je to hora Moria, to je chrámová hora, a potom je to hora Sion. To důležité z hlediska náboženského se odehrávalo do časů Pána Ježíše na hoře Moria. Tam probíhaly oběti, tam probíhala bohoslužba. Ale Ježíš oslavil se svými učedníky poslední večeři na hoře Sion. Večeřadlo bylo na hoře Sion. A také v této místnosti apoštolové očekávali příchod Pomocníka, Ducha utěšitele.

Tedy změnilo se to těžiště. Už nepůjde o nějaké oběti, protože byla podána ta jediná trvalá oběť, oběť Ježíše Krista, ale půjde o lidi, kteří se budou shromažďovat, kteří budou připraveni, kteří budou očekávat.

Duch svatý ten první den způsobil, řekli bychom, dva zázraky. Ten první nebyl ani tak moc vidět. Ten druhý, toho si všimli všichni. Ten druhý spočívá v tom, že všichni, kteří tam byli shromážděni, rozuměli tomu, co říká Petr a ostatní. Ten první zázrak nebo proměna, ta byla taková nenápadná, ale velmi podstatná. V evangeliu jsme slyšeli: „Ježíš přišel k učedníkům, když měli dveře zavřené.“ O Letnicích ty dveře otevřeli. Z těch bázlivých apoštolů, kteří měli strach, že i oni budou zatčeni a rozhodně neměli v úmyslu a v plánu někomu vyprávět o Pánu Ježíši, tak z těchto ustrašených učedníků se stávají apoštolové. Apoštol znamená poslaný. Tedy Duch svatý dělá velké zázraky, velké divy, ale způsobuje taky proměnu. Proměnu, která třeba není tak vidět, ale je důležitá pro naše postoje víry.

A tak si vyprošujme všechny potřebné dary Ducha svatého. Ty, které jsou vidět hodně, i ty, které jsou třeba velmi nenápadné.