Kostel je symbolem naděje a živého společenští s Bohem

	Kostel je symbolem naděje a živého společenští s Bohem	7:04
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.49 MB]

Milí přátelé, po třicetileté válce byl postaven tento kostel, kostel svatého Jakuba, a právě před 235 lety, jak říkal váš pan farář, se zde sloužila jakási primice. Tehdy ještě to byl takový holokostel. Žádný mobiliář zde nebyl, je otázka, jestli to nebyla pouze jakási hrubá stavba. A od té doby sem lidé chodili. Chodili sem proto, aby se zde setkali s Kristem, a byly to časy jak radostné, tak bolestné a těžké. Za tu dobu naše území postihly napoleonské války, prusko-rakouská válka, první a druhá světová válka. Potom období komunistického útlaku.

Všichni víme, že každá doba má nějaké problémy, a to nejen sama se sebou, ale přiznejme si to, má problémy i s přijetím Ježíše. Problémy dnešní doby pěkně zrcadlí hrdinové našich filmů a románů. Jsou to často nalomené charaktery trpící závislostí a pochybnostmi o sobě samých. Tyto pochybnosti se pak vydávají za pokoru, a ta se stává podmínkou přijetí. Naopak lidé pevného přesvědčení a smělých nároků jsou silně podezření a máme z nich občas i strach, aby to třeba nebyli zakuklení teroristé.

Podobně tomu bylo i před dvěma tisíci lety v městě Nazaretě. Všude jinde, kam Ježíš přišel, byl člověkem bez minulosti, který měnil přítomnost a přinášel naději do budoucna. Lidé k němu přistupovali bez předsudků, tak jako on přistupoval k nim. Doma ale byla situace jiná. Ježíš nás v dnešním evangeliu zve, abychom ho doprovázeli do jeho domácí nazaretské synagogy, kde jej čeká nelehký úkol. V Nazaretu se projevilo to, co se projevuje často v uzavřeném prostředí, a nejsou toho uchráněny ani farnosti. Každý zná dobře druhého, a jistým způsobem se členové takového společenství navzájem respektují. Někdy, když je toho třeba, si tito lidé i navzájem pomáhají. Přitom však také sledují, aby třeba nikdo v jejich skupině příliš nevynikal, aby nebyl jiný než ti ostatní. V takovém prostředí pak často nastupuje japonské prostředí, které říká, že překrývající hřebíky je potřeba zatlouct.

Židovská bohoslužba probíhala podobně jako ta naše. Když skončily úvodní modlitby a čtení úryvků z Tóry vybrané pro sváteční bohoslužbu, tak povstal Ježíš jako čestný host, aby přednesl čtení z Proroků. Podali mu pergamenový svitek obsahující Izaiášovo proroctví. V synagogální obci asi tehdy panovalo velké napětí, jak bude Ježíš doma kázat.

Ježíš k nim promluvil: „Dnes se splnilo toto písmo, které jste právě slyšeli. Tato slova všechny překvapila. Nazaretská obec je svědkem nastávajícího vysvobození. Kde je Ježíšova zvěst přijata, tam začíná spása. A právě Lukášovo evangelium klade velký důraz na tuto přítomnou účinnost Božího slova.

Jestliže se podle Marka naplnil čas, podle Lukáše se naplnilo Písmo. Přítomní přitakávají, jako svědkové tomuto Ježíšovu výkladu, a žasnou nad slovy milosti vycházejícími z jeho úst. Ježíš totiž hovoří o Bohu způsobem, který se posluchačů dotýká. Až do tohoto okamžiku je všechno v pořádku. Pak ale nastává u posluchačů psychologický zlom. Proč, na to odpovídá jeden bonmot slovy: Přede mnou stres, tak se otočím, a za mnou je frustrace Nazaretští se bohužel otočili, tak jako se kdysi otočila Lotova žena. Výsledek – zmrzli či zkameněli. Dostavila se u nich frustrace a hněv z nenaplněného očekávání okamžitého efektu, a proto spustili zhurta: „Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum.“

Ježíš se ale nedá. Říká jasné věci, jak jsou. Ježíš odmítá být humanitárním pracovníkem, který zajistí okamžitou pomoc. Ježíš není ani hodinový manžel, který přijede a opraví. Ježíš je ten, který přináší spásu těm, kdo přijmou Boží podmínky, a nikoliv naopak.

A já vám, milí farníci, přeji, abyste byli těmi, kdo Boží podmínky přijímají. Aby nám bylo jasné, co po Kristu vlastně chceme. A především to, aby nám bylo jasné, co on nám nabízí. Pokud tomu tak bude, tak zde tento kostel nebude jen pěknou připomínkou historie, ale i bude symbolem naděje a živého společenští s Bohem. Pokud zde budete vy a Ježíš bude uprostřed vás, tak je všechno v pořádku. A doufejme, že tomu tak bude ještě hodně dlouho.