Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno

	Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno	6:47
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.50 MB]

Eucharistie je dar, a u každého daru platí, že musí být nejméně dva – ten kdo dar dává, a ten kdo dar přijímá. V okamžiku, kdy bude dárce a nebude příjemce, tak ten dárce bude samozřejmě smutný, protože nikdo nestojí o jeho dar. Jestliže naopak by byl někdo, kdo by toužil přijmout dar a nenašel by se dárce, tak ten, kdo dar očekává, bude taky zklamaný.

A dnes si připomínáme dar z největších. Je to dar osobní, kdy Kristus nedává něco mimo sebe, ale dává sebe, ze sebe, sám sebe. A vždycky víme, že když my dáme něco sami ze sebe, že to má největší hodnotu, největší váhu.

Ježíš ten dar dává, řekli bychom, v první fázi, v první etapě jedenácti apoštolům, Jidáš už tam nebyl. Ale pak ho dává učedníkům, kteří jdou do Emaus. Známe jedno jméno, Kleofáš. Druhého nevíme. A pak ten dar dává dál a dál a ten dar se dostává k mnoha bezejmenným lidem. A toto naznačují i předobrazy, které nacházíme v Písmu. Ať už je to bezprostřední příprava, což je třeba právě to rozmnožení těch chlebů pro lidi, kteří to potřebují, anebo je to, řekli bychom, situace, která byla hodně vzdálená, a v tu chvíli tam nikdo netušil, že to je předobraz něčeho. A to se dostáváme k tomu prvnímu čtení.

Kdyby si to někdo z vás chtěl najít, je to ve 14. kapitole první knihy Mojžíšovy. Na první pohled ta scéna vypadá, že to snad ani s eucharistií nemá nic společného. Na začátku si Abrámův synovec Lot vybere lepší místo: „Půjdu do blízkosti města, které se jmenuje Sodoma. Protože je to prosperující město, je to úrodná krajina, bude mi tam dobře.“ A on se dostává se svojí malou rodinou doprostřed národa, který je mu úplně cizí. A on se dostává do toho, čemu se říká soukolí dějin. Jeho to takzvaně semlelo. Tam vypukla válka a ve finále čtyři králové bojovali proti pěti. Těch pět mělo přesilu, byli navíc ještě chytřejší, takže to vyhráli, obrali všechny o všechno, odvedli zajatce a vzali i Lota s celou rodinou.

A v tuto chvíli do toho příběhu vstupuje Abrám, který vyráží zachránit svého příbuzného. V tomto je Abrám předobrazem Krista. Abrám jde do toho boje, do toho zápasu ne kvůli kořisti, ne kvůli území, ne kvůli zisku, ale aby zachránil toho, kdo se tam jaksi bez vlastní viny nebo snad ta jeho vina byla v tom, že byl příliš vypočítavý, kdo se tam takzvaně připletl. Ježíš Kristus nás přichází zachránit z našich vin i do toho, k čemu jsme se takzvaně připletli. A Abrám osvobozuje Lota, a když se vrací, tak mu vychází vstříc král Sodomy, který to bere jako velké politické vítězství.

Ale už se dostáváme bezprostředně k tomu, co jsme slyšeli. Věta pokračuje: Vyšel král Sodomy Abrámovi vstříc, ale „Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno“. Naráz se tam objevuje postava, kterou neznáme. Nevíme, odkud byl, z toho šalem, z toho jeru šalem, místo pokoje. On předbíhá krále Sodomy, který tam přichází jako politik, a tento král Šalemu, Melchizedech, přichází a říká Abrámovi: „Nezapomeň, kdo ti dal to vítězství. Nezapomeň na ty ideály, s kterými jsi šel do toho boje. Víš, komu máš děkovat za tento úspěch.“ A přináší jako oběť chléb a víno.

Chléb byl, je a bude vždycky základní potravinou. Víno v té době bylo základním nápojem, protože se báli pít vodu kvůli různým bakteriím a takhle. Takže ty základní potraviny, které udržují život. A Melchizedech říká: „Nezapomeň děkovat.“

Bratři a sestry, dnešní slavnost, jak jsem říkal, nás vybízí ke všem těm třem rozměrům – abychom Boha chválili, abychom ho prosili a abychom ale také nezapomínali děkovat za všechny ty okamžiky radosti, pokoje, za všechno to dobré, co dostáváme.

Takže budeme teď pokračovat ve mši svaté. Budeme dnes přijímat pod oběma způsobami ve svatém přijímání. Potom bude modlitba po přijímání, ohlášky, a potom bude taková krátká adorace, která bude mít dvě hlavní části. Nejdřív budeme děkovat, potom budeme prosit. V závěru zazpíváme chvalozpěv Bože, chválíme tebe, já vyjdu s monstrancí, abych požehnal naší obci, potom se vrátím a bude požehnání tady v kostele. Kéž tedy tuto slavnost prožijeme co nejvnitřněji s tím vědomím: „Víme, komu máme děkovat, víme, ke komu máme přijít, když něco potřebujeme, víme, kdo je naším pánem, víme, od koho dostáváme všechno dobré a potřebné.