Po načerpání informací v církvi přichází svědectví

	Po načerpání informací v církvi přichází svědectví	10:34
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.33 MB]

Bratři a sestry, my jsme dnes vyslechli trošku takovou raritu. Slyšeli jsme o jedné události, a to zaznamenané ve dvou knihách. To by nebylo až tak nic zvláštního, to se vyskytuje i v Písmu svatém na několika dalších místech, ale výjimečnost toho spočívá v tom, že autorem obou těch knih je jeden člověk, v tomto případě svatý Lukáš. Nejdříve vzniklo evangelium, a později byly napsány Skutky apoštolů. Evangelium končí nanebevstoupením Pána Ježíše, Skutky jím začínají. Přesto ta jedna událost je popsaná vždycky trošičku jinak.

Musíme si uvědomit, že svatý Lukáš u toho nebyl, a byl tedy odkázán na to, co slyšel od těch, kteří u toho byli osobně přítomni. A někteří ho podezírají právě z toho, že si vymýšlí. Jak to, že tu stejnou událost nepopisuje stejnými slovy? Ne. On tam preferuje jiné hledisko, právě ten, řekli bychom, lidský pohled. Když bude deset lidí se dívat na jednu událost, tak deset lidí tu událost potom popíše každý svým způsobem. Každý to vidí ze svého pohledu. Každého něco zaujalo víc, oslovilo víc, zaujalo méně. Něco člověk, jak se říká, upřednostní, vypíchne, a něco naopak zase zatlačí do pozadí. A tak je to tady s líčením té události nanebevstoupení Pána Ježíše. To důležité, to podstatné je v obou těch popisech zachyceno stejně, takže nemusíme mít nějaké obavy.

V čem spočívá třeba právě ten rozdíl? Ve Skutcích apoštolů je ten údaj, že se to stalo po těch čtyřiceti dnech od Ježíšova zmrtvýchvstání. V evangeliu je ta doba mezi zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením líčena jako jeden den, jako jeden nekončící den, který změnil všechno. Budeme se držet toho, co jsme slyšeli v evangeliu a k tomu bych se chtěl vrátit nebo zamyslet se nad tím trošku obšírněji.

Ježíšovým zmrtvýchvstání se mění všechno. Mění se všechno pro Ježíše, ale také pro jeho učedníky. Svatý Lukáš tady ještě zaznamenává poslední Ježíšovo kázání. To nejdůležitější Ježíš říká: „O čem budete mluvit? O odpuštění, ale zatím se na to musíte připravit.“

V životě učedníka jsou vždycky dvě fáze: fáze přípravy, fáze načerpání, a fáze, řekli bychom, nějaké akce, předávání. A to, kdy oni byli s Ježíšem, byla fáze té přípravy. Teď, v tuto chvíli, ta fáze končí. Už je nebude nikdo dál učit. Znalosti, vědomosti máte. Teď je potřeba, abyste si to utřídili, abyste si udělali pořádek ve své hlavě. Říká se tomu v církvi rekolekce, anebo také duchovní cvičení. Srovnání těch věcí, toho co jsem slyšel, utřídění informací a zaujetí postoje k nim. A to je ta doba mezi nanebevstoupením a seslání Ducha svatého.

Ježíšovi učedníci nemají být jenom nějakými oznamovateli informací, ale mají být svědky, tedy těmi kdo za tím stojí. A k tomu je nutná, bez toho by to nešlo, fáze toho utřídění. Protože kdyby byli jenom nějakými oznamovateli informací, tak by to vypadalo, že to mají jako zaměstnání. Ale oni to mají jako životní náplň, oni o tom svědčí. Oni si za tím stojí. Oni se k tomu hlásí ne jenom v pracovní době, ale prostě pořád.

Svatý Lukáš, když líčí Ježíšův odchod, tak říká, že se vrátili s radostí do Jeruzaléma. My, když se s někým rozloučíme, tak vnímáme odchod jako nepřítomnost, jako něco, co tu chybí, místo je prázdné, někdo tu schází a jsme z toho smutní. Ale apoštolové jsou radostní. Jak to, jak je to možné? Právě proto, že Ježíšův odchod není chápán jako nepřítomnost. Není chápán, jako že už tady je nějaká mezera. Ne, Ježíš odchází, aby udělal místo Duchu svatému, který přijde se svými dary, a Ježíš odchází, aby udělal místo apoštolům.

Teď se dostáváme k tomu, co jsem říkal na začátku mše svaté. Ježíš jim říká: „A teďka v tom budete pokračovat. Já vám to svěřuji.“ Zpravidla když nějaký člověk něco vytvoří, něco postaví, sestaví nějaký stroj nebo cokoliv jiného, má problém s tím, když to má předat, protože si řekne: „No, ten, komu já to předám, on se o to nebude tak starat. On se netrápil tolik hodin, než to poskládal. On to rozbije.“ Když něco vybudujeme, chybí nám odvaha předat to někomu dalšímu nebo o tu odvahu minimálně zápasit.

Ježíš předává apoštolům i dalším, dalším, a tak se to dostává i k nám, svoje dílo. Ježíš má odvahu. Nanebevstoupení je svátek Ježíšovy odvahy předat dílo nám, lidem, nám, chybujícím lidem. Ale je to také svátek nasazení. S velkou radostí a s velkým nadšením to přijali. Byli potěšeni: „Ano, on s námi počítá a my to budeme dělat, jak nejlíp to umíme. My budeme těmi svědky. My nebudeme zaměstnanci evangelia, my to nebudeme mít na osm hodin denně od pondělí do pátku, ale my budeme svědky.“ V tom je velký rozdíl.

Svatý Lukáš načíná a končí svoje evangelium radostí. Jak začíná radostí? Kdy anděl zvěstuje pastýřům a říká: „Zvěstuji vám radost pro všechen lid. Dnes se vám v Betlémě narodil Spasitel, to je Kristus Pán.“ A končí: „Apoštolové s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma.“ Lukáš to dělá schválně a schválně taky zmiňuje Jeruzalémský chrám, protože jeho evangelium začíná zvěstováním, kdy anděl přichází k Zachariášovi, který je v Jeruzalémském chrámu a říká mu: „Budeš mít syna.“ A Zachariáš tomu nevěří a nezíská Boží požehnání. Apoštolové se vracejí do tohoto chrámu, kde to začalo, vracejí se tam jako lidé věřící i jako lidé nadšení. A proto se zvěst šíří.

Svatý Lukáš tady ještě zmiňuje schválně Betánii, protože jestli si vzpomínáte, Velikonoce v jeho podání začali v Betánii: „Když se Ježíš přiblížil k Betánii a Betfage u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků.“ Lukáš tady v tuto chvíli chce na konci evangelia udělat závěr, chce propojit ty konce. Ale chce zároveň říct: „Něco skončilo, a něco nového začíná.“ Něco nového, nebo spíš můžeme říci, bude to pokračovat, je tady další etapa. A právě pro tuto další etapu, kterou nazýváme život církve, dějiny církve, chce získat všechny ty čtenáře. A říká, v tom životě církve, protože jsme pořád Ježíšovi učedníci, bude potřebí ty dvě fáze – fáze toho načerpávání, ať už těch informací, potom ta fáze utříďování, fáze rekolekce, a potom přijde i okamžik vlastně, kdy budeme nějakým způsobem vyzváni, povoláni k tomu, abychom o tom svědčili, abychom byli svědky.

Bratři a sestry, děkujme za to, že ta zvěst, kterou apoštolové přijali, že se dostala až k nám, děkujme za to, že ji známe a děkujme za to, že víme, že Bůh počítá ve svém plánu s každým z nás. Přes naše chyby, přes naše nedostatky, přes naše slabosti, každý z nás má v Božím plánu svoje originální místo a bylo by škoda, kdybychom to místo nechali prázdné, kdybychom tuto nabídku odmítli.