Pondělí 20.05.2024, sv. Klement Maria Hofbauer, Bernardin Sienský, Zbyšek
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Svědčit o Kristu je veliký dar

P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
25.07.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Jakuba, apoštola
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 3,1–9; 2. čtení 2 Kor 4,7-15; evangelium Mt 20,20-28;

Svědčit o Kristu je veliký dar12:40
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.05 MB]

Moji drazí bratři a sestry, dnes máme slavnost, jak jsem říkal na začátku mše svaté, protože má svátek náš patron svatý Jakub. My ho vidíme tam na obraze nad svatostánkem. Vidíme, jak je tam zachycen, jak vlastně káže slovo Boží. Svatý Jakub, kdo to byl? Kdo je to ten náš patron? Abychom ho totiž mohli následovat, tak ho musíme znát. Kdo to byl? Byl to apoštol. Jeho bratr byl Jan, jejich otec Zebedeus, matka Salamona. Byl to jeden z těch apoštolů, kterého Ježíš vzal na horu Tábor, kde se proměnil. Často Ježíš pozval apoštola Jakuba právě v okamžicích důležitých, jeho zvěstování, jeho hlásání. Sám Ježíš je nazval, že jsou to syni hromu.

Slyšeli jsme v evangeliu o tom, jak oni (skrze vlastně matku, jiný evangelista říká, že oni sami žádali) žádají to, aby mohli pít kalich. Jaký kalich? Kalich utrpení. Právě apoštol Jakub byl první z těch, kteří umřeli mučednickou smrtí. Bylo to už v roce 44 po Kristu, kdy byl zabyt králem Herodem Agripou I. A potom jeho ostatky se z Jeruzaléma dostaly v 8. století do dnešního Španělska a tam v roce 1816 právě 25. července byl vysvěcen chrám a vy jste slyšeli a možná někteří s vás tam šli na pouť do Santiaga de Compostela, tedy do místa, kde spočívají ostatky svatého Jakuba. A tam dnes je zvláště velká slavnost. Ta slavnost začala už včera večer. Byl tam veliký ohňostroj, teď tam jsou slavné bohoslužby, provází tuto slavnost různé tradice, v chrámu Santiago de Compostela visí veliké kadidlo, veliká kadidlová mísa.

V době středověku to bylo nejnavštěvovanější město, místo poutnické. Tedy velice významný svatý. Ale to, co je důležité pro nás v dnešní době je, že to byl někdo, koho máme následovat, kdo byl příkladem života pro Krista. On byl apoštol. Apoštol. Co znamená apoštol? Apoštol, to znamená ten, kdo je poslaný. On byl poslán Ježíšem Kristem. Ježíš Kristus, když odcházel, řekl: „Jděte a křtěte, hlásejte evangelium.“ On byl poslaný do celého světa. Kým byl poslaný? Byl poslaný Kristem. Kam byl poslaný? Do celého světa. Kdy byl poslaný? Podle vůle Boží byl poslaný. A jaké poslání měl? Hlásat slovo Boží. A toto poslání nespočinulo pouze na apoštolu Jakubovi, toto poslání náleží celé církvi, tedy každému z nás. Každý z nás je poslaný, můžeme říci, je takový apoštol, apoštol Ježíše Krista. Aby někdo mohl být apoštol, tedy mohl zvěstovat, mohl přinášet radostnou zvěst, musí tuto radostnou zvěst nejprve znát, tedy musí poznat Ježíše Krista. Bez poznání nemůže být zvěstování. A kdo zná Pána? Ten, kdo ho následuje. Tedy následování, z toho přichází poznání a potom dál z toho vychází hlásání. A kdo Krista následuje? Ten, kdo se nechává vést svojí intuicí, pouze tím, co myslí on sám? Ne. Ten, kdo zachovává slovo, které Ježíš řekl. On řekl: „Jestliže zachováte moje slovo, přijdeme k vám a učiníme si u vás příbytek.“ Ježíš chce přijít do našeho srdce.

Tedy, abychom mohli následovat, musíme ho znát. Abychom ho mohli znát, tak podmínkou pro poznání je láska. Tedy odtud všechno začíná. Jestliže Boha milujeme, jemu věříme. Jestliže ho milujeme, tak se k němu modlíme, tak ho hledáme, a tak ho také potom nacházíme v modlitbě. A potom, když ho známe, když ho nacházíme, tak ho můžeme následovat, můžeme následovat ta slova, která on říká. A když ho následujeme, tak můžeme potom hlásat skrze skutky i skrze slovo to, co Ježíš říká. A to je poslání pro každého z nás. To si máme vzít od svatého Jakuba. On toužil následovat Krista. Možná v té chvíli, jak řekl Ježíšovi: „Můžeme pít kalich. Můžeme!“ Asi si nedokázal všechno představit, co to znamená, ale chtěl. My také v této chvíli nemůžeme znát všechno to, co Pán Bůh bude od nás v životě žádat, ale důležité je to naše rozhodnutí, naše vůle to chtít. My vidíme, že máme třeba mnoho slabostí, ale důležité je chtít se stát svatým, chtít následovat. Důležité je chtít milovat našeho Pána. Ten, kdo chce, kdo ho hledá, tak Pána nalézá.

Kdybychom četli evangelium dnešní neděle, tak bychom tam slyšeli právě tu Ježíšovu výzvu: „Hledejte, naleznete. Tlučte a otevře se vám. Budete moci vstoupit.“ Ano. Apoštol Jakub hledal. Hledal Ježíše, hledal Pána. Byl s ním, nikdy ho neopustil. Ano, sice je pravda, že ho zradil spolu s apoštoly, ale hned toho potom litoval. Navrátil se spolu s ostatními apoštoly. Byl věrný. A proto si zasloužil ten veliký dar, že mohl zemřít mučednickou smrtí, že mohl prolít svoji krev.

Řekl jsem, že si zasloužil ten dar. Svědčit o Kristu je veliký dar. Povolání být zvěstovatelem evangelia je veliký dar. Ten je dán jenom někomu, koho Bůh si vyvolil. Pán to říká, že přijdou k němu ti, které Otec vyvolil, které poslal. My někdy na tuto skutečnost zapomínáme. Někdy si říkáme, ať nás Pán nikam nepovolává, ať po nás nikdo nic nechce. To není pravda, protože ten, kdo pracuje pro Boží království má zásluhu Božího království, a Pán každému z nás dal hřivny – proto, abychom tyto hřivny zhodnotili, aby přinesly plody, ovoce. Pán chce po nás, abychom přinášeli ten užitek – šedesátinásobný, nebo stonásobný dokonce. Ale jak to máme udělat? Podívejme se na apoštola Jakuba. Jak jsi to udělal, Jakube, ty? Ty jsi přijal Ježíšovo slovo. Přijal jsi jeho naučení, když Ježíš říká zcela jasně: „Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem.“ Mohl si apoštol Jakub říct: „No jo, tak Ježíš říká hodně věcí. Snad toto není tak důležité.“ Ale on to tak neudělal. On to vzal opravdu za své. On se stal služebníkem, tím posledním, jinak by nemohl jít pro Krista jako mučedník. To bylo to rozhodnutí být na tom posledním místě, protože ten potom je veliký.

Co to znamená být na posledním místě? Znamená to, že máme stát někde za sloupem, někde schovaní? Ne, především tím se myslí poslední místo v tom duchovním rozměru. To znamená, že Boží vůle, Ježíšovo slovo má to první místo. A potom to naše já je až na tom posledním místě. Že to hledání Boží vůle vždy je na tom prvním místě. Potom opravdu poznáváme Pána. Potom splňujeme tu podmínku být pokorní, abychom poznali našeho Pána. A můžeme zvěstovat, můžeme hlásat.

Moji drazí bratři a sestry, nezapomeňme na tento krásný příklad apoštola Jakuba být opravdu těmi služebníky, protože být služebníkem Ježíše Krista, to je něco ohromného a velikého. Když někdo někomu slouží nebo, dneska bychom řekli, pracuje třeba v nějaké firmě, v nějaké významné, tak i on sám je významný, a my sloužíme našemu Pánu, Ježíši Kristu. Tedy to, že jsme služebníci Kristovi, je veliká věc. Ať svatý Jakub, náš patron, nám vyprošuje vytrvalost. Ať nám vyprošuje stálost. Ať nám vyprošuje to následování Ježíše Krista ve všem. Ať nás na jeho přímluvu Duch svatý naučí k tomu, abychom hledali vždycky to poslední místo, abychom uměli stále, vždycky, v každém okamžiku plnit Boží vůli, aby to naše já, naše chtění, to, co se nám líbí, šlo někam dopředu, aby na tom prvním místě byla láska k Bohu a láska k bližnímu, protože proto jsme posláni, abychom milovali Boha a bližního. A to se máme naučit v našem životě, to je smysl našeho života, a potom jsou ty další věci.

Amen.



Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.