Jsem s vámi a chci být s vámi

	Jsem s vámi a chci být s vámi	6:29
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.01 MB]

Bratři a sestry, od těch nejstarších dob, co je lidstvo lidstvem, tak vždycky lidé toužili po tom, aby nějakým způsobem mohli prožívat blízkost Boha. Chtěli mít nejlépe jistotu, že Bůh je tady s námi, že je tu se mnou, ale jistotu nemáme nikdy. Jistotu budeme mít v nebi, teď máme víru a ve víře to lidé prožívali různě.

Ta víra se projevila tím, že třeba začali dělat sochy a vyšla jim z toho modla. Že se domnívali, že ten bůžek je přítomen v té soše. Dokonce i Izraelité na poušti tomu byli velmi blízko, když přemluvili Árona, aby jim udělal zlaté tele. Proč udělal Áron zrovna zlaté tele? No, protože takového bůžka viděli v Egyptě, odkud vyšli.

Takže může se stát, že člověk, když tu víru uchopí za špatný konec, tak ho to dovede někam jinam. Ale naše víra nás vede k tomu, abychom se klaněli kousku proměněného chleba. Naše víra nás vede dnes k tomu, abychom děkovali za to, co se stalo při Poslední večeři, za tu proměnu, a abychom děkovali zvlášť za ta poslední slova: „To konejte na mou památku.“

Máme si dnes uvědomit velký rozdíl mezi starou smlouvou a novou smlouvou – Starým zákonem a Novým zákonem. Slyšeli jsme to v prvním čtení. Co udělal Mojžíš na znamení toho, že uzavírá Hospodin se svým lidem smlouvu? Vzal krev a pokropil lidi. Pro Izraelity krev byla sídlo života a věděli, že život dává Bůh, a proto krev věřící Izraelita nikdy nejí. V tomto je ten velký rozdíl: „V krvi je přítomný Bůh, proto ji nebudeme jíst. Budeme ji uctívat, ale nebudeme ji jíst. Krev je pro nás obrazem, symbolem té smlouvy, ale kdybychom ji jedli, tak bychom ji zneuctili.“

A tady je obrovský rozdíl mezi Novým a Starým zákonem, kdy Ježíš bere chleba, obyčejný chleba, a říká: „To je mé tělo. Vezměte a jezte.“

Bratři a sestry, toto, aby člověk nějakým způsobem pochopil, tak se nad tím musí zamýšlet. Ne jednou, ne dvakrát, a troufám si říct, že to nedoceníme nikdy, za celý svůj život. Ale každý ten svátek Těla a krve Páně, Božího těla, jak se lidově říká, nás má vést tady k tomu, má nám to připomenout, abychom si tyto myšlenky oživili, abychom o tom přemýšleli.

Konec konců krev je něco významného, něco, s čím se člověk nesetkává každý den. Chleba je naproti tomu, řekli bychom, nejzákladnější potravina. Nechci říct nejvšednější, ale nejčastější, nejzákladnější. Proč Ježíš vzal chléb? Proč vzal toto? Proč nevzal něco dražšího, něco, co nejíme tak často? Protože chtěl zdůraznit: „Já jsem s váma každý den. Jako každý den jíte ten chléb, tak já jsem s váma každý den. I když jíte ‚obyčejný‘ chléb doma, tak si máte připomenout: Jsem s vámi a chci být s vámi.‘“

Z chleba, z každého jídla, bereme sílu, energii, a proto Ježíš vstoupil do chleba, aby řekl: „Ze mě to, člověče, bereš. Když bys nejedl chleba, něco ti bude chybět. Když nebudeš se mnou, bude ti chybět.“

Bratři a sestry, nemáme jistotu, ale máme víru. Naše víra nám říká: „Všechno, co Ježíš slíbil, splnil. Všechno, co předpověděl, se stalo, a proto jemu se může věřit, jemu se dá věřit. A když tedy on řekl: „To je moje tělo, to je moje krev,“ věříme tomu. Věříme tomu a máme krásnou možnost jednak se Ježíši poklonit, jednak za ním přijít, ale máme ještě další mnohem větší možnosti. Dokonce On přijde k nám. My sice přijdeme sem k Němu do kostela, ale On vstoupí do našeho života a je ochoten odejít s námi z toho kostela, abychom měli tu pomoc, abychom měli jeho podporu vždycky, každý den. Nejenom, když slavíme slavnost Těla a krve Páně, ale každý den.

Ve Starém zákoně podstatou té smlouvy bylo Desatero. Desatero bylo znamením smlouvy. Znamením Nové smlouvy je oběť eucharistite, mše svatá. Proto ji křesťané slaví tak často, aby si připomínali, aby si říkali: „Aha, z tohoto žijeme.“ Ve Starém zákoně se Izraelité klaněli. V Novém zákoně jsme ještě o něco dál. Nezůstáváme jenom u klanění, ale přijímáme. Pokloňme se a děkujme za to, že můžeme přijímat svého Pána a Spasitele, třeba i každý den. Záleží jenom a jenom na nás.