Bůh hledá motivy, proč ano

	Bůh hledá motivy, proč ano	11:21
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.08 MB]

Bratři a sestry, v noci jsme slyšeli z Lukášova evangelia zprávu o narození Pána Ježíše. Lukáš popisuje to, co bylo vidět, to, co je vidět: události, pohyby osob a tak dále. Teď jsme slyšeli z Janova evangelia také zprávu o narození Krista, o jeho příchodu na svět, ale bylo to z jiné perspektivy. Nebylo to z pohledu člověka, ale bylo to z pohledu Boha. Říkáme, že jsme četli o tom, jaké Bůh má úmysly, používá se pro to takové zvláštní české slovo úradky, co je a co bylo od věčnosti v Jeho plánu, jak pošle svého Syna, aby žil mezi námi.

První myšlenka, která nás napadá, je ta, že Bůh hledá způsob, jak to uskutečnit. Jinými slovy: jak by to šlo. My lidé se často setkáváme s tím, že někdo přemýšlí a hledá způsoby, jak by to nešlo. Zvlášť, když se nám do něčeho nechce. Když cítíme, že něco bude nepříjemné, tak si říkáme: „A nenašel by se nějaký důvod, proč ne? Aby to nevypadalo hloupě, abych nevypadal špatně, abych nebyl pro smích, tak kdybych našel nějaký důvod, proč by do nešlo, co se mi staví do cesty, jaké překážky, tak to tím budu moci zdůvodnit a nebudu muset nic dělat.

Bůh je přesně v jiné pozici, v té opačné pozici. Božího Syna na světě čeká velká námaha, ale Bůh hledá motivy a důvody proč ano, proč přijít, jak to udělat, aby přišel, aby byl mezi námi.

Když se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení, které bylo napsáno asi 500 let před narozením Pána Ježíše (je vzato z takzvaného druhého Izaiáše), tak jsme četli vidění proroka. To on viděl, řekli bychom, ve své duši. Byl v Babylóně v zajetí, ale měl vidění o tom, jak se všichni vrací domů. Oni všichni čekali, můžeme říct s touhou, a říkali si, jestli vůbec se budou moci vrátit domů. To byl skutečně náročný advent, náročné čekání. A teď prorok říká: „Ano. Budeme se moci všichni vrátit domů a bude to veliká radost.“

Mluví o Judsku, protože mluví o horách. Judsko, to je hornatá země. Tam není vůbec žádná rovina, ale je to z kopce do kopce. Mluví o poslu, který přináší radostnou zvěst, radostnou zprávu. Radostnou zprávou, jak už víme, bylo míněno narození králova syna. V tomto případě tou radostnou zprávou bylo oznámení o tom, že bude korunován nový král.

Král měl důležité postavení v myslích, v té hierarchii národa. Král byl považován za symbol prosperity, svobody. Když bude dobrý král, bude se nám dařit dobře. Když bude špatný král, tak se nám bude dařit špatně. A prorok říká: „Bůh vám pošle toho nejlepšího, toho nejcennějšího. Nepošle služebníka, ale pošle syna.

Jak to vypadalo s Izraelity? Po té stránce, řekli bychom materielní, jejich vlast byla v rozvalinách. Jeruzalém byl zničený. Po stránce psychické, ten národ ve vyhnanství na tom nebyl příliš dobře. Jak to vypadá s námi? A Bůh říká: „Vždycky já přijdu. Já přijdu hlavně proto, že to nevypadá dobře. A já přijdu přímo doprostřed této situace, která vypadá takhle hrozivě.“ A proto se Boží syn narodil ve stáji, ve jeskyni, v místě, kde žili společně lidé a zvířata. Přišel do velmi nuzných poměrů. Přišel, aby řekl: „Já se toho nebojím a já tady budu s vámi. Budu s vámi, abych to proměnil.“

Bratři a sestry, když přicházíme k jesličkám, tak prosíme. Prosíme narozeného Spasitele, aby nám dal svůj pokoj, radost, aby nás chránil, aby nám žehnal. Aby byl s těmi, které máme rádi, na kterým nám záleží. Obracíme se do budoucnosti. Úkolem Spasitele je ale také ještě něco jiného. Úkolem Spasitele je, řekli bychom, podívat se dozadu, na minulost a tu minulost uzdravit.

V Itálii se vypráví jeden takový lidový příběh. Je vymyšlený. Nestalo se to, nemohlo se to stát, ale hezky to vysvětluje jeden z hlavních důvodů, proč přišel Ježíš. Ten příběh začíná takto:

Vánoční noc narození už pomalu končila. Hvězdy začínaly blednou, začínalo svítat. Všichni odešli – pastýři a další lidé. Také Josef zrovna někam odešel a Maria začala usínat. V tom vrzly dveře a někdo vstoupil. Když se Maria podívala, vidí, že je to stará žena – shrbená, ohnutá. Také její šaty o ní vypovídají a říkají, že ta žena je z velmi nuzných poměrů, nejspíš žebračka, protože šaty jsou vyspravované, zalátané. Žena se pohybuje velmi těžce. Pomaličku, pomaličku jde k Ježíškovi. Marii napadnou myšlenky, ve kterých jsou vidět její obavy: S jakými úmysly ta žena přichází? Co tu chce? Ani Josef tu teď zrovna není.

Žena velmi, velmi pomalu jde k jesličkám. Je vidět, že jí to působí velkou námahu. Když dojde k jesličkám a podívá se na Ježíška, k Mariině velkému překvapení v očích ženy a v očích Ježíška se objeví stejná jiskra. Oba se na sebe dívají a je to pohled plný porozumění. Potom žena začne hledat něco ve svých šatech, v záhybech sukně. Zase dlouho hledá. Až to najde, podá to Ježíškovi. Je to něco velmi malého a Maria nevidí, co to je. V okamžiku, kdy to žena dá Ježíškovi a on si to od ní vezme, tak se narovná a jako by z jejích ramen spadla obrovská tíha, něco těžkého. A Maria vidí, že ta žena je mnohem vyšší, než si myslela předtím. Její tvář, tvář té ženy, zkrásněla. Vrásky se vyhladily a vlasy přestaly být šedivé a naopak byly černé. Žena se otočila a teď už lehce, svižně odchází z betlémské stáje.

Když žena odejde, Maria má konečně příležitost podívat se do jesliček, co že to ta žena Ježíškovi dala, a Ježíšek drží v rukou malé červené jablko. Ta žena byla Eva. Přišla, aby vrátila to, co kdysi neprávem si vzala, aby odevzdala Spasiteli příčinu všeho lidského neštěstí, aby vyznala svoji neposlušnost, přestoupení, aby řekla: „Já toho lituji.“ Tady příběh končí.

Bratři a sestry, Spasitel přichází, aby urovnal, odpustil, zahladil to, co bylo.

My si někdy říkáme: „Kéž bych mohl něco vrátit. Kéž bych mohl promluvit s tím člověkem, na kterého jsem tenkrát neměl čas. Kéž bych něco mohl udělat jinak, lépe. Kéž by ...“

Není to možné, nemůžeme to udělat, ale Ježíš ano. On to může doplnit. A proto v tyto dny, když přicházíme k jesličkám, svěřujme mu svoji budoucnost, ale také svoji minulost. On přišel právě proto, aby řekl: „Bůh se toho všeho chce ujmout. Odevzdej to všechno Bohu. Já mu to dám. Já mu to předám. Já mu to předám, abys měl v srdci skutečně pokoj a radost.“

Bratři a sestry, Ježíš přichází a čeká. Přichází jako malé dítě, aby ukázal svoji pokoru. Přichází do stáje, aby ukázal a řekl: „Nepotřebuji toho mnoho, ale jsem tu. Jsem k dispozici pro všechny, kteří přijdou. Buď i ty mezi těmi, kdo přijdou, aby se svěřili se svými radostmi i se svými bolestmi.“